Cognomem Předávkování

Zkušenosti s předávkováním v klinických studiích nebo po uvedení přípravku na trh jsou pouze
omezené.

Příznaky: v případě relativně významného předávkování (200 mg a 105 mg/den, po dobu 3 dnů) se
objevily buď pouze únava, slabost a/nebo průjem nebo předávkování proběhlo bez příznaků. Při požití
dávek, které nepřesáhly 140 mg či nebyly známé, se projevily příznaky ovlivnění centrálního
nervového systému (zmatenost, ospalost, somnolence, vertigo, agitovanost, agresivita, halucinace a
poruchy chůze) a/nebo trávicího traktu (zvracení a průjem).
V případě nejvyššího předávkování pacient přežil požití úhrnné dávky 2000 mg memantinu se
známkami ovlivnění funkce centrálního nervového systému (kóma trvající 10 dní, později diplopie a
agitovanost). Pacientovi byla poskytnuta symptomatická léčba a plazmaferéza. Pacient se zotavil bez
trvalých následků.
V případě jiného významného předávkování pacient také přežil a zotavil se bez následků. Pacient
požil 400 mg memantinu perorálně. U pacienta se objevily příznaky ovlivnění centrálního nervového
systému, jako je neklid, psychóza, zrakové halucinace, zvýšená náchylnost ke křečím, somnolence,
stupor a bezvědomí.

Léčba: v případě předávkování má být léčba symptomatická. Neexistuje specifické antidotum při
intoxikaci nebo předávkování. Mohou být použity standardní lékařské postupy k odstranění léčivé
látky, např. gastrická laváž, podání aktivního uhlí (přerušení případného enterohepatálního oběhu),
acidifikace moči a forsírovaná diuréza, pokud je to vhodné.
Pokud se projeví známky a příznaky nadměrné stimulace centrálního nervového systému (CNS), má
být zvážena pečlivá symptomatická léčba.