Cinacalcet sandoz Bezpečnost (v těhotenství)

Cinakalcet neměl teratogenní účinky na králíky, kterým byl podáván 0,4násobek (na podkladě AUC)
maximální dávky pro člověka (180 mg denně). U potkanů nevyvolal teratogenní účinky 4,4násobek (na
podkladě AUC) maximální dávky užívané pro sekundární hyperparatyreózu. Nebyly zjištěny žádné účinky
na fertilitu obou pohlaví při podávání až 4násobku maximální dávky pro člověka -
180 mg/den (bezpečný limit pro malou skupinu pacientů užívajících maximální klinickou dávku 360 mg
denně by byl přibližně poloviční ve srovnání s výše uvedenou podanou dávkou).

U březích potkaních samic byl při nejvyšších dávkách pozorován mírný pokles tělesné hmotnosti a příjmu
potravy. Pokles váhy plodu byl zjištěn u těchto samic při dávkách vyvolávajících těžkou hypokalcemii.
Bylo prokázáno, že cinakalcet prochází placentární bariérou u králíků.

Nebyl zjištěn žádný genotoxický nebo karcinogenní potenciál cinakalcetu. Bezpečné hranice podle
toxikologických studií jsou úzké kvůli hypokalcemii, která byla pozorována u zvířat a která limituje dávku.
Ve studiích s hlodavci, zaměřených na vliv opakovaně podávané dávky na toxicitu a karcinogenicitu, byl
pozorován výskyt katarakty a zakalení čočky. Tento jev však nebyl zaznamenán ve studiích provedených
se psy ani s opicemi a nebyl pozorován ani v humánních klinických studiích, kde patřil možný vznik
katarakty ke sledovaným parametrům. Je známo, že katarakta se může vyskytnout u hlodavců jako
následek hypokalcemie.

Ve studiích in vitro byly zjištěny hodnoty IC50 pro serotoninový přenašeč 7krát vyšší a pro KATP kanály
12krát vyšší než EC50 pro kalciový receptor získaný za stejných experimentálních podmínek. Klinický
význam není znám, avšak možnost účinku cinakalcetu na tyto sekundární cíle nelze zcela vyloučit.

Ve studiích toxicity u mladých psů byly pozorovány třas jako následek snížení vápníku v séru,
zvracení, snížení a zvýšení tělesné hmotnosti, snížený počet červených krvinek, mírné snížení
parametrů kostní denzitometrie, reverzibilní rozšíření růstových destiček dlouhých kostí a
histologické změny lymfatických uzlin (omezené na hrudní dutinu a připisované chronickému
zvracení). Všechny tyto účinky byly pozorovány při systémové expozici, na bázi AUC, odpovídající
přibližně expozici pacientů maximální dávce pro léčbu sekundární HPT.