sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Canocord 4 mg tablety
Canocord 8 mg tablety
Canocord 16 mg tablety
Canocord 32 mg tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje candesartanum cilexetilum 4 mg.
Jedna tableta obsahuje candesartanum cilexetilum 8 mg.
Jedna tableta obsahuje candesartanum cilexetilum 16 mg.
Jedna tableta obsahuje candesartanum cilexetilum 32 mg.

Pomocná látka se známým účinkem:
4mg tableta 8mg tableta 16mg tableta 32mg tableta
Laktosa 88,73 mg 84,93 mg 77,33 mg 154,66 mg

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Canocord 4 mg: bílé, mírně bikonvexní, kulaté tablety o průměru 7 mm se zkosenými hranami a půlicí
rýhou na jedné straně.
Canocord 8 mg: světle růžové, mírně bikonvexní, kulaté tablety o průměru 7 mm se zkosenými
hranami a půlicí rýhou na jedné straně.
Canocord 16 mg: světle růžové, mírně bikonvexní, kulaté tablety o průměru 7 mm se zkosenými
hranami a půlicí rýhou na jedné straně.
Canocord 32 mg: světle růžové, mírně bikonvexní, kulaté tablety o průměru 9 mm se zkosenými
hranami a půlicí rýhou na jedné straně.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Canocord je indikován k:

- Léčbě esenciální hypertenze u dospělých pacientů.
- Léčbě hypertenze u dětí a dospívajících ve věku 6 až <18 let.
- Léčbě dospělých pacientů se srdečním selháním a poruchou systolické funkce levé komory
(ejekční frakce levé komory ≤ 40 %), pokud léčba inhibitory ACE není tolerována, nebo jako
přídatná léčba k inhibitorům ACE u pacientů se symptomatickým srdečním selháním, i přes
optimální terapii, pokud antagonisté mineralokortikoidních receptorů nejsou tolerovány (viz
body 4.2, 4.4, 4.5 a 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování při hypertenzi

Doporučená počáteční a obvyklá udržovací dávka přípravku Canocord je 8 mg jednou denně. Většiny
antihypertenzního účinku je dosaženo v průběhu 4 týdnů. U některých pacientů, jejichž krevní tlak
není adekvátním způsobem kontrolován, lze dávku zvýšit na 16 mg jednou denně, až na maximálně
32 mg jednou denně. Léčbu je třeba upravovat podle odezvy krevního tlaku.
Přípravek Canocord se může také podávat s jinými antihypertenzivy (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Byl
prokázán aditivní antihypertenzní účinek přidáním hydrochlorothiazidu u různých dávek přípravku
Canocord.

Starší pacienti
U starších pacientů není nutná úprava počáteční dávky.

Pacienti s deplecí intravaskulárního objemu
Počáteční dávka 4 mg se doporučuje u pacientů s rizikem hypotenze, jako jsou pacienti s možnou
deplecí intravaskulárního objemu (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Počáteční dávka 4 mg se doporučuje u pacientů s poruchou funkce ledvin, včetně pacientů na
hemodialýze. Dávka se má upravit v závislosti na reakci pacienta na léčbu. U pacientů s velmi
závažnou poruchou funkce ledvin nebo se selháním ledvin (clearance kreatininu  15 ml/min) jsou
klinické zkušenosti omezené (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou funkce jater
U pacientů s mírnou anebo se středně závažnou poruchou funkce jater se doporučuje počáteční dávka
mg jednou denně. Dávka se může upravit podle odpovědi na léčbu. Přípravek Canocord je
kontraindikován u pacientů se závažnou poruchou funkce jater a/nebo cholestázou (viz body 4.3 a
5.2).

Pacienti černé pleti
Antihypertenzní účinek kandesartanu je u černošských pacientů v porovnání s ostatními pacienty nižší.
Z tohoto důvodu může být na zabezpečení kontroly krevního tlaku u černochů potřebné častější
zvýšení dávky přípravku Canocord a souběžná terapie, než je tomu u ostatních pacientů (viz bod 5.1).

Pediatrická populace

Děti a dospívající ve věku 6 až < 18 let:

Doporučená počáteční dávka jsou 4 mg jednou denně.

- Pacienti s hmotností < 50 kg: U pacientů, jejichž krevní tlak není dostatečně zaléčen, může být
dávka zvýšena maximálně na 8 mg jednou denně.
- Pacienti s hmotností ≥ 50 kg: U pacientů, jejichž krevní tlak není dostatečně zaléčen, může být
dávka zvýšena na 8 mg jednou denně a následně podle potřeby na 16 mg jednou denně (viz bod
5.1).

Dávky vyšší než 32 mg nebyly u pediatrických pacientů studovány.

Antihypertenzního účinku je ve většině případů dosaženo během 4 týdnů.

U dětí s možnou deplecí intravaskulárního objemu (např. pacienti léčení diuretiky, především pokud
mají poruchu renální funkce) je třeba léčbu přípravkem Canocord započít pod pečlivým lékařským
dohledem a je potřeba zvážit podávání nižší úvodní dávky, než jsou dávky obecně doporučené (viz

bod 4.4).

Podávání přípravku Canocord nebylo studováno u dětí, jejichž glomerulární filtrace je nižší než ml/min/1,73m2 (viz bod 4.4).

Černošští pediatričtí pacienti
Antihypertenzní účinek kandesartanu je u černošských pacientů méně výrazný než nečernošských
pacientů (viz bod 5.1).

Děti mladší 1 roku až < 6 let
- Bezpečnost a účinnost u dětí ve věku 1 až < 6 let nebyla stanovena.
- V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná
doporučení ohledně dávkování.
- Přípravek Canocord je kontraindikován u dětí mladších 1 roku (viz bod 4.3).

Dávkování při srdečním selhání

Obvyklá doporučená počáteční dávka přípravku Canocord je 4 mg jednou denně. Postupné zvyšování
na cílovou dávku 32 mg jednou denně (maximální dávka) nebo na nejvyšší tolerovanou dávku se
provádí zdvojnásobením dávky v minimálně dvoutýdenních intervalech (viz bod 4.4). Hodnocení
pacientů se srdečním selháním by mělo vždy zahrnovat přezkoumání funkce ledvin včetně
monitorování sérového kreatininu a draslíku. Přípravek Canocord může být podáván s další léčbou
srdečního selhání, včetně inhibitorů ACE, beta-blokátorů, diuretik a digitalisu nebo s kombinací těchto
léčivých přípravků. Přípravek Canocord může být podáván s inhibitory ACE u pacientů se
symptomatickým srdečním selháním i přes optimální standardní léčbu srdečního selhání, pokud
antagonisté mineralokortikoidních receptorů nejsou tolerovány. Kombinace inhibitoru ACE, diuretika
šetřící draslík a přípravku Canocord se nedoporučuje a je třeba ho zvážit pouze po důkladném
vyhodnocení potenciálních přínosů a rizik (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Zvláštní skupiny pacientů
U starších pacientů nebo u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu nebo poruchou funkce ledvin
nebo mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater není nutná žádná úprava počáteční dávky.

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost kandesartanu u dětí od novorozeneckého věku do 18 let věku nebyla v případě
srdečního selhání stanovena. Nejsou k dispozici žádné údaje.

Způsob podání

Perorální podání.
Přípravek Canocord se podává jednou denně nezávisle na příjmu potravy.
Biologická dostupnost kandesartanu není ovlivněna potravou.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
Těžká porucha funkce jater a/nebo cholestáza.
Děti mladší jednoho roku (viz bod 5.3).
Současné užívání přípravku Canocord s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno
u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body
4.5 a 5.1).




4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Porucha funkce ledvin

Stejně jako u jiných přípravků inhibujících systém renin-angiotenzin-aldosteron lze u citlivých
pacientů léčených přípravkem Canocord očekávat změny funkce ledvin.
V případě použití přípravku Canocord u hypertenzních pacientů s poruchou funkce ledvin se
doporučuje pravidelné sledování sérový hladin draslíku a kreatininu. Zkušenosti s podáváním
přípravku pacientům s velmi závažnou poruchou funkce nebo selháváním ledvin jsou omezené
(clearance kreatininu  15 ml/min). V takových případech je třeba dávku opatrně titrovat při
monitorování krevního tlaku.
Hodnocení pacientů se srdečním selháním by mělo zahrnovat i periodické hodnocení funkce ledvin,
především u pacientů ve věku 75 let a starších, a u pacientů s poruchou funkce ledvin. Doporučuje se
při počáteční titraci dávky přípravku Canocord monitorování sérového kreatininu a draslíku. Do
klinického hodnocení pacientů se srdečním selháním nebyly zahrnuty subjekty se sérovým
kreatininem > 265 μmol/l (> 3 mg/dl).

Použití u pediatrických pacientů s renální insuficiencí
Přípravek Canocord nebyl u dětí s glomerulární filtrací nižší než 30 ml/min/1,73m2 studován (viz bod
4.2).

Souběžná léčba s inhibitory ACE při srdečním selhání

Riziko nežádoucích účinků, zejména hypotenze, hyperkalemie a snížené funkce ledvin (včetně
akutního renálního selhání) se může zvýšit, pokud je přípravek Canocord užíván v kombinaci
s inhibitory ACE. Trojkombinace inhibitoru ACE, antagonisty mineralokortikoidních receptorů
a kandesartanu se také nedoporučuje. Použití těchto kombinací má probíhat pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování renálních funkcí, elektrolytů a krevního
tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být užívány současně u pacientů
s diabetickou nefropatií.

Hemodialýza

Během dialýzy může být krevní tlak zvláště citlivý na blokádu AT1-receptoru, která nastává
redukovaným objemem plasmy a aktivací systému renin-angiotenzin-aldosteron. Z tohoto důvodu má
být Canocord u pacientů na hemodialýze opatrně titrován při pečlivém monitorování krevního tlaku.

Stenóza renální artérie

Léčivé přípravky, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, zahrnující inhibitory receptoru
pro angiotenzin II (AIIRA), mohou zvyšovat hladinu močoviny v krvi a sérový kreatinin u pacientů s
oboustrannou stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie u solitární ledviny.

Transplantace ledvin

Nejsou žádné zkušenosti s podáváním přípravku Canocord pacientům po nedávné transplantaci ledvin.

Hypotenze

V průběhu léčby pacientů se srdečním selháním přípravkem Canocord se může vyskytnout hypotenze.
K hypotenzi může dojít také u hypertenzních pacientů s deplecí intravaskulárního objemu, například u
pacientů léčených vysokými dávkami diuretik. Na počátku léčby by se tedy mělo postupovat s
opatrností a snažit se o úpravu hypovolémie.


U dětí s možnou deplecí intravaskulárního objemu (např. pacienti léčení diuretiky, především pokud
mají poruchu renální funkce) je třeba léčbu přípravkem Canocord započít pod pečlivým lékařským
dohledem a je potřeba zvážit podávání nižší úvodní dávky, než jsou dávky obecně doporučené (viz
bod 4.2).

Anestezie a chirurgický zákrok

U pacientů léčených antagonisty angiotenzinu II se může po dobu anestezie a chirurgického zákroku
vyskytnout hypotenze na základě blokády renin-angiotenzinového systému. Ve velmi vzácných
případech může jít o těžkou hypotenzi, která může vyžadovat podání intravenózních tekutin a/anebo
vazopresorů.

Aortální a mitrální stenóza (obstrukční hypertrofická kardiomyopatie)

Podobně jako u jiných vasodilatancií je nutné věnovat speciální pozornost pacientům
s hemodynamicky významnou aortální nebo mitrální stenózou nebo obstrukční hypertrofickou
kardiomyopatií.

Primární hyperaldosteronismus

Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obecně nereagují na antihypertenziva, která působí
prostřednictvím inhibice systému renin-angiotenzin-aldosteron. Použití přípravku Canocord se proto u
těchto pacientů nedoporučuje.

Hyperkalemie

Souběžné podávání přípravku Canocord a draslík šetřících diuretik, přípravků s obsahem draslíku,
náhrad solí s obsahem draslíku nebo jiných léčiv, která mohou zvyšovat kalémii (např. heparin), může
vyvolat zvýšení obsahu draslíku u pacientů s hypertenzí. Mělo by být prováděno pravidelné sledování
hladin draslíku v séru.
U pacientů se srdečním selháním léčených přípravkem Canocord se může vyskytnout hyperkalemie.
Kombinace ACE inhibitorů, draslík šetřících diuretik (jako je spironolakton) a přípravku Canocord se
nedoporučuje a mělo by se o ní uvažovat pouze po pečlivém zhodnocení potenciálního prospěchu a
rizika.

Těhotenství

Léčba AIIRA se v těhotenství nesmí nasazovat. Pacientky plánující otěhotnění musí být převedeny na
alternativní způsoby léčby vysokého krevního tlaku se zavedeným bezpečnostním profilem v
těhotenství, pokud není léčba AIIRA opravdu nezbytná. Při zjištění těhotenství se léčba AIIRA musí
ihned ukončit, a pokud je to vhodné, musí se zahájit alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).

U postmenarcheálních pacientek je třeba pravidelně zvažovat možnost těhotenství. Je třeba podat
příslušné informace a/nebo přijmout příslušná opatření týkající se prevence rizika expozice
kandesartanu v těhotenství (viz bod 4.3 a 4.6).

Všeobecně

U pacientů, jejichž vaskulární tonus a renální funkce závisejí především na aktivitě systému renin-
angiotenzin-aldosteron (např. pacienti s těžkým městnavým srdečním selháním nebo primárním
renálním onemocněním, včetně stenózy renální artérie), je léčba jinými léčivy, která ovlivňují tento
systém, spojena s projevy akutní hypotenze, azotémie, oligurie a vzácně akutního renálního selhání.
Tyto projevy nelze vyloučit ani u antagonistů angiotenzinu II. Podobně jako u jiných antihypertenziv
může vést náhlé snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo
aterosklerotickou cerebrovaskulární chorobou k infarktu myokardu nebo k náhlé mozkové cévní

příhodě.

Antihypertenzivní účinek kandesartanu může být zvýšen jinými léčivými přípravky, které snižují
krevní tlak, ať jsou již předepsány jako antihypertenziva, nebo v jiných indikacích.

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů
s diabetickou nefropatií.

Tento přípravek obsahuje laktosu.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktasy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

V klinických studiích zaměřených na farmakokinetiku byl posuzován hydrochlorothiazid, warfarin,
digoxin, perorální kontraceptiva (např. ethinylestradiol/levonorgestrel), glibenclamid, nifedipin a
enalapril. Nebyly zjištěny žádné klinicky významné interakce s jinými léčivy.

Souběžné podávání draslík šetřících diuretik, léků obsahujících draslík, náhrad solí obsahujících
draslík, nebo jiných léků, které mohou zvyšovat koncentraci draslíku (např. heparin), může vést ke
zvýšení hladiny draslíku v séru. Pokud je to vhodné, je třeba zavést sledování sérového draslíku (viz
bod 4.4).

Při současném podávání ACE inhibitorů a přípravků s lithiem byl pozorován reverzibilní vzestup
koncentrací lithia v plasmě s projevy toxicity. Podobná interakce se může vyskytnout při současném
podávání AIIRA. Použití kandesartanu s lithiem se nedoporučuje. Pokud je tato kombinace nutná,
doporučuje se pečlivě monitorovat plasmatické koncentrace lithia.

Při souběžném podávání AIIRA spolu s nesteroidními protizánětlivými léky (NSAID) (tj. selektivní
COX-2 inhibitory, kyselina acetylsalicylová ( 3 g/den) a neselektivní NSAID) může dojít k oslabení
antihypertenzivního účinku.

Podobně jako u ACE inhibitorů může souběžné užívání AIIRA a NSAID vést ke zvýšení rizika
zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a dále ke zvýšení hladiny draslíku
v séru, především u pacientů s již sníženou funkcí ledvin. Tato kombinace se má podávat opatrně,
zejména u starších pacientů. Pacienti mají být adekvátně hydratovaní a je třeba zvážit monitoring
renálních funkcí ihned po zahájení souběžné léčby, a potom v pravidelných intervalech.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Pediatrická populace
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.


4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Používání AIIRA se během prvního trimestru těhotenství nedoporučuje (viz bod 4.4). Používání
AIIRA je během 2. a 3. trimestru těhotenství kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).

Epidemiologické důkazy ohledně rizika teratogenity po expozici ACE inhibitorům během prvního
trimestru těhotenství nebyly jednoznačné; malé zvýšení rizika však nelze vyloučit. Ačkoli neexistují
kontrolované epidemiologické údaje o riziku u AIIRA, mohou u této skupiny léčivých látek existovat
podobná rizika. Pokud není pokračování léčby AIIRA považováno za nezbytné, pacientky plánující
těhotenství musí být převedeny na alternativní antihypertenzivní léčbu se zavedeným profilem
bezpečnosti pro použití v těhotenství. Je-li těhotenství diagnostikováno, léčba AIIRA musí být ihned
ukončena, a je-li to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba.

Je známo, že expozice léčbě AIIRA ve druhém a třetím trimestru těhotenství vyvolává humánní
fetotoxicitu (renální dysfunkce, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu
(renální selhání, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3).
Pokud dojde k expozici AIIRA od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvuková kontrola
funkce ledvin a lebky.
Děti matek, které užívaly AIIRA, musí být pečlivě sledovány z hlediska hypotenze (viz body 4.3 a
4.4).

Kojení
Protože o používání přípravku Canocord během kojení nejsou k dispozici žádné informace, přípravek
Canocord se nedoporučuje a přednost se dává alternativním způsobům léčby se zavedenějším profilem
bezpečnosti pro použití během kojení, zvláště při kojení novorozence nebo předčasně narozeného
dítěte.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Žádné studie hodnotící vliv kandesartanu na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.
Nicméně je nutno vzít v úvahu, že se během léčby přípravkem Canocord mohou příležitostně
vyskytnout závratě nebo únava.

4.8 Nežádoucí účinky

Léčba hypertenze

Výskyt nežádoucích účinků v kontrolovaných klinických studiích byl mírný a přechodný. Celkový
výskyt nežádoucích účinků není závislý na dávce nebo věku. Nutnost přerušit léčbu v důsledku
výskytu nežádoucích účinků byla podobná ve skupině s kandesartan-cilexetilem (3,1 %) a ve skupině
s placebem (3,2 %).

V souhrnné analýze údajů z klinických studií u hypertenzních pacientů byly definovány nežádoucí
účinky kandesartan-cilexetilu na základě výskytu nejméně o 1 % vyšším než výskyt při podávání
placeba. Na základě této definice byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky závrať/vertigo, bolest
hlavy a respirační infekce.

Tabulka níže uvádí nežádoucí účinky z klinických studií a z hlášení po uvedení přípravku na trh.

Četnosti výskytu používané v tabulkách v tomto bodě jsou:

- Velmi časté (≥ 1/10)
- Časté (≥ 1/100 až < 1/10)

- Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
- Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
- Velmi vzácné (< 1/10 000)
- Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Třídy orgánových systémů Četnost Nežádoucí účinek
Infekce a infestace Časté Infekce dýchacích cest
Poruchy krve a lymfatického
systému
Velmi vzácné Leukopenie, neutropenie, agranulocytóza
Poruchy metabolismu a výživy Velmi vzácné Hyperkalemie, hyponatrémie
Poruchy nervového systému Časté Závrať/vertigo, bolesti hlavy
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Velmi vzácné Kašel
Gastrointestinální poruchy Velmi vzácné Nauzea
Není známo Průjem
Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné Zvýšené hodnoty jaterních enzymů,
abnormální funkce jater nebo hepatitida
Poruchy kůže a podkožní tkáně Velmi vzácné Angioedém, vyrážka, kopřivka, svědění
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Velmi vzácné Bolesti zad, artralgie, myalgie
Poruchy ledvin a močových cest Velmi vzácné Porucha funkce ledvin včetně selhání ledvin u citlivých pacientů (viz bod 4.4)

Laboratorní nálezy
Obecně nebyl nalezen klinicky významný vliv podávání kandesartan-cilexetilu na rutinně stanovované
laboratorní hodnoty. Podobně jako u ostatních inhibitorů systému renin-angiotenzin-aldosteron, bylo
pozorováno malé snížení hladin hemoglobinu. Obvykle není nutné laboratorní monitorování pacientů
léčených kandesartan-cilexetilem. Nicméně u pacientů s renálním poškozením se doporučuje provádět
pravidelné sledování sérového draslíku a kreatininu.

Pediatrická populace
Bezpečnost kandesartan-cilexetilu byla sledována u 255 dětí a dospívajících s hypertenzí ve věku 6 až
< 18 let během čtyřtýdenní studie klinické účinnosti a během jednoleté otevřené studie (viz bod 5.1).
Ve všech rozmanitých třídách orgánových systémů je četnost výskytu nežádoucích účinků u dětí v
rozmezí časté/méně časté. Ačkoli je povaha a závažnost nežádoucích účinků podobná jako u
dospělých (viz tabulka výše), četnost výskytu všech nežádoucích účinků je u dětí a dospívajících
vyšší, především v případě:

- Bolestí hlavy, závrati, infekcí horních cest dýchacích, které jsou velmi časté (tj. ≥1/10) u dětí
a časté (≥ 1/100 až < 1/10) u dospělých.
- Kašle, který je „velmi častý“ (tj. ≥1/10) u dětí a „velmi vzácný“ (< 1/10 000) u dospělých.
- Vyrážky, která je „častá“ (tj. ≥1/100 až <1/10) u dětí a „velmi vzácná“ (< 1/10 000)
u dospělých.
- Hyperkalemie, hyponatrémie a abnormálních jaterních testů, které jsou méně časté (≥ 1/1 000 až
< 1/100) u dětí a velmi vzácné (< 1/10 000) u dospělých.
- Sinusové arytmie, nasopharyngitidy a horečky, která je častá (tj. >1/100 až <1/10) a
orofaryngeální bolesti, která je „velmi časté“ (tj. ≥1/10) u dětí a nebyla hlášena u dospělých.
Nicméně v dětství se jedná se o přechodnou a všeobecnou poruchu.


Celkový bezpečnostní profil kandesartan-cilexetilu se u pediatrických pacientů nijak významně neliší
od bezpečnostního profilu u dospělých.

Léčba srdečního selhání
Profil nežádoucích účinků kandesartan-cilexetilu u dospělých pacientů se srdečním selháním byl
konzistentní s farmakologií léku a zdravotním stavem pacientů. V klinickém programu CHARM
porovnávajícím kandesartan-cilexetil v dávkách do 32 mg (n = 3 803) s placebem (n = 3 796), 21 %
pacientů užívajících kandesartan-cilexetil a 16,1 % pacientů, kteří dostávali placebo, přerušilo léčbu
kvůli nežádoucím účinkům. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky byly hyperkalemie, hypotenze a
porucha funkce ledvin. Tyto případy byly častější u pacientů ve věku nad 70 let, u diabetiků nebo u
jedinců léčených jinými léčivými přípravky ovlivňujícími renin-angiotenzin-aldosteronový systém,
zvláště pak ACE inhibitorem a/nebo spironolaktonem.

Níže uvedená tabulka uvádí nežádoucí účinky z klinických studií a z hlášení po uvedení přípravku
na trh.

Třídy orgánových systémů Četnost Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického
systému
Velmi vzácné Leukopenie, neutropenie, agranulocytóza
Poruchy metabolismu a výživy Časté Hyperkalemie
Velmi vzácné Hyponatrémie
Poruchy nervového systému Velmi vzácné Závrať, bolesti hlavy
Cévní poruchy Časté Hypotenze
Gastrointestinální poruchy Velmi vzácné Nauzea
Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné Zvýšené hodnoty jaterních enzymů,
abnormální funkce jater nebo hepatitida
Poruchy kůže a podkožní tkáně Velmi vzácné Angioedém, vyrážka, kopřivka, svědění
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Velmi vzácné Bolesti zad, artralgie, myalgie
Poruchy ledvin a močových cest Časté Porucha funkce ledvin včetně selhání ledvin u
citlivých pacientů (viz bod 4.4)

Laboratorní nálezy
Hyperkalemie a porucha funkce ledvin jsou časté u pacientů léčených přípravkem Canocord v indikaci
srdeční selhání. Doporučuje se pravidelné sledování sérového kreatininu a draslíku (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek




4.9 Předávkování

Symptomy

Na základě farmakologických účinků se lze domnívat, že hlavním projevem předávkování bude
symptomatická hypotenze a závratě. V jednotlivých hlášených případech předávkování (až 672 mg
kandesartan-cilexetilu) došlo k plnému uzdravení pacienta.

Léčba předávkování

Pokud je přítomna symptomatická hypotenze, je třeba zahájit symptomatickou léčbu a monitorovat
vitální funkce. Pacient by měl být uložen v poloze na zádech s nohama výše než trup. Pokud toto
opatření není dostatečné, měl by být zvětšen objem intravaskulární tekutiny podáním infúze, např.
fyziologického roztoku. Pokud ani takto není dosaženo uspokojivého stavu pacienta, je třeba podat
sympatomimetika.
Kandesartan nelze odstranit hemodialýzou.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotenzinu II, samotní, ATC kód: C09CA
Mechanismus účinku

Angiotenzin II je hlavním vazoaktivním hormonem systému renin-angiotenzin-aldosteron a hraje
významnou úlohu v patofyziologii hypertenze, srdečního selhání a jiných kardiovaskulárních
onemocnění. Má také významnou úlohu v patogeneze orgánové hypertrofie a jiných orgánových
poškození. Hlavní fyziologické účinky angiotenzinu II (např. vazokonstrikce, stimulace sekrece
aldosteronu, regulace vodní a minerálové homeostázy a stimulace buněčného růstu) jsou
zprostředkovány stimulací receptoru typu 1 (AT1).

Farmakodynamické účinky

Kandesartan-cilexetil je inaktivní prekursor léku vhodného pro perorální podání. Po podání se
kandesartan-cilexetil v průběhu absorpce z gastrointestinálního traktu esterovou hydrolýzou rychle
přeměňuje na farmakologicky aktivní metabolit, kandesartan. Kandesartan je AIIRA, selektivní pro
receptory AT1, s pevnou vazbou na tyto receptory a pomalou disociací z receptoru. Nemá agonistickou
aktivitu.

Kandesartan neinhibuje ACE, který přeměňuje angiotezin I na angiotezin II a degraduje bradykinin.
Neovlivňuje ACE a nezvyšuje koncentraci bradykininu nebo substance P. V kontrolovaných
klinických studiích srovnávajících kandesartan a ACE inhibitory byla incidence kašle nižší ve skupině
léčené kandesartan-cilexetilem. Kandesartan se neváže nebo neblokuje další receptory nebo jiná
efektorová místa, která jsou důležitá v systému kardiovaskulárních regulačních mechanismů.
Antagonizace receptorů pro angiotenzin II (AT1) vyvolává na dávce závislý vzestup plasmatických
koncentrací reninu, angiotenzinu I a II a pokles plasmatických koncentrací aldosteronu.

Klinická účinnost a bezpečnost

Hypertenze

U pacientů s hypertenzí způsobuje kandesartan na dávce závislý dlouhodobý pokles arteriálního
krevního tlaku. Antihypertenzní účinek je vyvolán poklesem systémové periferní rezistence, bez

reflexního zvýšení krevního tepu. Nejsou žádné poznatky o tom, že by po prvním podání docházelo ke
vzniku významné hypotenze, resp. tzv. „rebound“ fenoménu po přerušení léčby.

Po jednorázovém podání kandesartan-cilexetilu se projeví antihypertenzní účinek v průběhu 2 hodin.
Po opakovaném podání je maximálního antihypertenzního účinku, bez ohledu na podávanou dávku,
dosaženo v průběhu 4 týdnů a antihypertenzní účinek je trvalý. Výsledky metaanalýzy ukázaly na
skutečnost, že průměrný efekt zvýšení dávky z 16 mg na 32 mg jednou denně byl nízký. Při započtení
interindividuální variability se u některých pacientů dá očekávat více než průměrný efekt. Podáním
kandesartan-cilexetilu jednou denně se účinné a plynulé snížení krevního tlaku udržuje po dobu hodin, s malými rozdíly mezi maximálními a minimálními hodnotami TK naměřenými mezi podáním
jednotlivých dávek. Antihypertenzní účinek a tolerabilita kandesartanu a losartanu byly porovnávány
ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených studiích u 1 268 pacientů s lehkou až středně těžkou
hypertenzí. Nejnižší dosažená redukce krevního tlaku (systola/diastola) byla 13,1/10,5 mm Hg pro
kandesartan-cilexetil 32 mg jednou denně a 10,0/8,7 mm Hg pro draselnou sůl losartanu 100 mg
jednou denně (rozdíl v redukci krevního tlaku 3,1/1,8 mm Hg, p0,0001/p0,0001).

Kombinace kandesartan-cilexetilu s hydrochlorothiazidem má aditivní účinek na snížení krevního
tlaku. Zvýšení antihypertenzního účinku je pozorováno také při kombinaci kandesartan- cilexetilu s
amlodipinem nebo felodipinem.

Kandesartan je stejně účinný u všech pacientů bez ohledu na věk nebo pohlaví. Léky blokující renin-
angiotenzin-aldosteronový systém mají méně výrazný antihypertenzní účinek u černochů než u
ostatních pacientů (obyčejně jde o „nízko-reninovou“ populaci). Týká se to i kandesartanu.
V otevřeném klinickém hodnocení, kterého se zúčastnilo 5 156 pacientů s diastolickou hypertenzí,
bylo snížení krevního tlaku po dobu léčby kandesartanem signifikantně nižší u černochů, než u
ostatních pacientů (14,4/10,3 mm Hg proti 19,0/12,7 mm Hg, p0,0001/p0,0001).

Kandesartan zvyšuje průtok krve ledvinami a udržuje nebo zvyšuje glomerulární filtrační rychlost
(GFR), zatímco renální vaskulární rezistenci a filtrační frakci snižuje. V tříměsíčním klinickém
hodnocení u hypertoniků s diabetem mellitus 2. typu a s mikroalbuminurií zredukovala
antihypertenzní medikace kandesartan-cilexetilem vylučování albuminu močí (poměr
albumin/kreatinin průměrně 30 %, 95% CI 15 - 42 %). V současnosti nejsou k dispozici údaje o vlivu
kandesartanu na progresi diabetické nefropatie.

V randomizovaném klinickém hodnocení u 4 937 starších pacientů (věk 70 – 89, z toho 21 % 80letých
a starších) s mírnou až středně závažnou hypertenzí trvající v průměru 3,7 let byl sledován účinek
kandesartan-cilexetilu podávaného jednou denně v dávce 8 – 16 mg (průměrně 12 mg) na
kardiovaskulární morbiditu a mortalitu (SCOPE - Study on Cognition and Prognosis in the Erderly).
Pacienti užívali kandesartan-cilexetil nebo placebo spolu s další antihypertenzní léčbou, přidanou
podle potřeby. Ve skupině pacientů, kteří užívali kandesartan, klesl krevní tlak ze 166/90 na mm Hg, v kontrolní skupině ze 167/90 na 149/82 mm Hg. V primárních koncových ukazatelích, při
závažných kardiovaskulárních příhodách (kardiovaskulární mortalita, ischemická mozková příhoda a
infarkt myokardu bez smrtelných následků) nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly.
Vyskytlo se 26,7 příhod na 1 000 pacientoroků ve skupině pacientů léčených kandesartanem,
v porovnání s 30 případy na 1 000 pacientoroků v kontrolní skupině (relativní riziko 0,89, 95% CI
0,75 až 1,06, p = 0,19).

Pediatrická populace - hypertenze
Antihypertenzní účinky kandesartanu byly zjišťovány u dětí s hypertenzí ve věku 1 až < 6 let a ve
věku 6 až < 17 let ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, multicentrických, 4 týdenních
studiích s různým dávkováním.

U dětí ve věku 1 až < 6 let bylo randomizováno 93 pacientů, z nichž 74 % mělo onemocnění ledvin,
do skupin užívajících perorálně suspenzi kandesartan-cilexetilu v dávce 0,05; 0,20 nebo 0,40 mg/kg
jednou denně. Primární metodou analýzy byl sklon (strmost) změny systolického krevního tlaku (SBP)

jako funkce dávky. SBP a diastolický krevní tlak (DBP) poklesly o 6,0/5,2 až 12,0/11,1 mm Hg oproti
původní hodnotě napříč třemi dávkovacími schématy kandesartan-cilexetilu. Nicméně jelikož nebyla
založena placebová skupina, skutečná velikost účinku na krevní tlak zůstává nejasná, takže
přesvědčivé posouzení přínosu a rizika je pro tuto věkovou skupinu obtížné.

U dětí ve věku 6 až < 17 let bylo randomizováno 240 pacientů k užívání placeba nebo nízkých, středně
vysokých a vysokých dávek kandesartan-cilexetilu v poměru 1:2:2:2. U dětí s hmotností < 50 kg byly
dávky kandesartan-cilexetilu 2, 8 nebo 16 mg jednou denně. U dětí s hmotností > 50 kg byly dávky
kandesartan-cilexetilu 4, 16 nebo 32 mg jednou denně. Kandesartan v souhrnných dávkách snižoval
systolický TK o 10,2 mm Hg (P < 0,0001) a diastolický TK o 6,6 mm Hg (P = 0,0029) oproti
původním hodnotám. V placebové skupině došlo také ke snížení systolického TK, a to o 3,7 mm Hg
(p = 0,0074), a diastolického TK o 1,80 mm Hg (p = 0,0992) oproti původním hodnotám. Přes výrazný
placebo efekt bylo veškeré individuální dávkování kandesartanu (a veškeré souhrnné dávkování)
signifikantně superiorní oproti placebu. Maximální odpověď ve smyslu snížení krevního tlaku byla
u dětí s hmotností pod 50 kg dosažena při dávkách 8 mg a u dětí s hmotností nad 50 kg při dávkách mg a účinek byl v tomto bodě vyrovnaný. 47 % ze zúčastněných respondentů studie byli černošští
pacienti a 29 % bylo ženského pohlaví; průměrný věk +/- SD (standardní odchylka) byl 12,9 +/- 2,roku.

U dětí ve věku 6 až < 17 let byl pozorován sklon k nižšímu účinku na krevní tlak u černošských
pacientů ve srovnání s pacienty jiné rasy.

Srdeční selhání

Tak, jak bylo zjištěno v programu CHARM – Candesartan in Heart failure - Assessment of Reduction
in Mortality and morbidity, léčba kandesartan-cilexetilem snižuje mortalitu, redukuje hospitalizaci
z důvodů srdečního selhání a zlepšuje symptomy u pacientů se systolickou dysfunkcí levé komory.

Tento placebem kontrolovaný, dvojitě zaslepený studijní program u pacientů s chronickým selháním
srdce (CHF) u pacientů s funkčním stupněm NYHA II-IV sestával ze tří samostatných studií:
CHARM-Alternative (n = 2 028) u pacientů s LVEF  40 % neléčených inhibitorem ACE kvůli
intoleranci (hlavně kvůli kašli, 72 %) CHARM-Added (n = 2 548) u pacientů s LVEF  40 %
léčených inhibitorem ACE a CHARM-Preserved (n = 3 023) u pacientů s LVEF  40 %. Pacienti
s optimální základní terapií byli randomizovaní do skupiny užívající placebo anebo do skupiny
užívající kandesartan-cilexetil (v dávce od 4 mg anebo 8 mg jednou denně do 32 mg jednou denně,
anebo v nejvyšší tolerované dávce, s průměrnou dávkou 24 mg), v mediáně sledování 37,7 měsíců. Po
šesti měsících léčby 63,3 % pacientů užívajících kandesartan-cilexetil (89 %) bylo na cílové dávce
32 mg.

Ve studii CHARM-Alternative byl souborný koncový parametr (composite endpoint) kardiovaskulární
mortality anebo první hospitalizace kvůli chronickému srdečnímu selhání signifikantně snížený u
kandesartanu v porovnání s placebem hazard ratio (HR) 0,77 (95% CI: 0,67 až 0,89, p  0,001), což
odpovídá 23% relativnímu snížení rizika. U 33 % pacientů na kandesartanu (95% CI: 30,1 až 36,0) a
40,0 % pacientů na placebu (95% CI: 37,0 až 43,1) se objevil tento cílový parametr, absolutní rozdíl
7,0 % (95% CI: 11,2 až 2,8). 14 pacientů bylo v průběhu studie nutno ošetřit, jednoho pacienta s cílem
zabránit úmrtí na kardiovaskulární příhodu, ostatní byli hospitalizováni kvůli léčbě srdečního selhání.
Souborný koncový parametr (composite endpoint) mortality ze všech příčin anebo první hospitalizace
kvůli chronickému srdečnímu selhání byly také signifikantně snížené u kandesartanu HR 0,80 (95%
CI: 0,70 až 0,92, p = 0,001). U 36,6 % pacientů léčených kandesartanem (95% CI: 33,7 až 39,7) a
42,7 % pacientů léčených placebem (95% CI: 39,6 až 45,8) se vyskytnul tento cílový parametr,
absolutní rozdíl 6,0 % (95% CI: 10,3 až 1,8). Mortalita i morbidita (hospitalizace kvůli chronickému
srdečnímu selhání), jako složky těchto souborných koncových parametrů (composite endpoints)
přispěly k příznivým účinkům kandesartanu. Léčba kandesartan-cilexetilem vedla ke zlepšení
v klasifikaci NYHA (p = 0,008).


Ve studii CHARM-Added byl souborný koncový parametr (composite endpoint) kardiovaskulární
mortality anebo první hospitalizace kvůli chronickému srdečnímu selhání signifikantně snížený u
kandesartanu v porovnání s placebem HR 0,85 (95% CI: 0,75 až 0,96, p = 0,011), což odpovídá
relativnímu snížení rizika o 15 %. U 37,9 % (95% CI: 35,2 až 40,6) pacientů léčených kandesartanem
a 42,3 % (95% CI: 39,6 až 45,1) pacientů léčených placebem se objevil tento cílový parametr,
absolutní rozdíl 4,4 % (95% CI: 8,2 až 0,6). 23 pacientů bylo v průběhu studie nutno ošetřit, jednoho
pacienta s cílem zabránit úmrtí na kardiovaskulární příhodu, ostatní byli hospitalizováni kvůli léčbě
srdečního selhání. Souborný koncový parametr (composite endpoint) mortality ze všech příčin anebo
první hospitalizace kvůli chronickému srdečnímu selhání byly také signifikantně snížené u
kandesartanu HR 0,87 (95% CI: 0,78 až 0,98, p = 0,021). U 42,2 % pacientů léčených kandesartanem
(95% CI: 39,5 až 45,0) a 46,1 % pacientů léčených placebem (95% CI: 43,4 až 48,9) se vyskytnul
tento cílový parametr, absolutní rozdíl 3,9 % (95% CI: 7,8 až 0,1). Mortalita i morbidita jako složky
těchto souborných koncových parametrů (composite endpoints) přispěly k příznivým účinkům
kandesartanu. Léčba kandesartan-cilexetilem vedla ke zlepšení v klasifikaci NYHA (p = 0,020).

Ve studii CHARM-Preserved nebylo dosaženo statisticky významného snížení u složeného cílového
parametru zahrnujícího kardiovaskulární mortalitu anebo první hospitalizace z důvodu chronického
srdečního selhání, HR 0,89 (95% CI: 0,77 - 1,03, p = 0,118).

Mortalita z jakéhokoliv důvodu nebyla statisticky signifikantní při posuzování samostatně v každé ze
tří CHARM studií. Mortalita z jakéhokoliv důvodu se však posuzovala také v souborné populaci:
CHARM-Alternative a CHARM-Added HR 0,88 (95% CI: 0,79 až 0,98, p = 0,018), a rovněž ve všech
třech studiích HR 0,91 (95% CI: 0,83 až 1,00, p = 0,055).

Příznivý účinek kandesartanu byl podobný bez ohledu na věk, pohlaví a souběžnou léčbu.
Kandesartan byl účinný i u pacientů užívajících souběžně beta-blokátory a ACE-inhibitory a
příznivého účinku bylo dosaženo bez ohledu na to, jestli pacienti užívali nebo neužívali ACE-
inhibitory v cílových dávkách doporučených léčebnými směrnicemi (guidelines).

U pacientů s chronickým srdečním selháním a sníženou systolickou funkcí levé komory (LVEF 
40 %) snižuje kandesartan systémovou cévní rezistenci a plicní kapilární tlak v zaklínění, zvyšuje
plasmatickou reninovou aktivitu a koncentraci angiotenzinu II, a snižuje hladiny aldosteronu.

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a
diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností,
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocnění, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z
důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a
sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji

hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce

Po perorálním podání je kandesartan-cilexetil přeměňován na vlastní léčivou látku kandesartan. Po
perorálním podání roztoku kandesartan-cilexetilu je průměrná hodnota absolutní biologické
dostupnosti asi 40 %. Relativní biologická dostupnost po podání tablet je v porovnání se stejným
perorálním roztokem 34 % s velmi malou variabilitou. Odhadovaná absolutní biologická dostupnost
tabletové lékové formy je 14 %. Průměrný čas dosažení maximální plasmatické koncentrace (Cmax) po
podání tablet je 3 - 4 hodiny. Plazmatické koncentrace kandesartanu se lineárně zvyšují s dávkou v
rozmezí terapeutických dávek. Nebylo pozorováno ovlivnění farmakokinetiky kandesartanu v
závislosti na pohlaví. Plocha pod křivkou koncentrací kandesartanu v plasmě v závislosti na čase
(AUC) není významně ovlivněna příjmem potravy.
Kandesartan je z více než 99 % vázán na plazmatické bílkoviny. Zdánlivý distribuční objem
kandesartanu je 0,1 l.kg-1.

Biologická dostupnost kandesartanu není ovlivněna potravou.

Biotransformace a eliminace

Kandesartan je eliminován převážně v nezměněné formě močí a žlučí a pouze v menší míře je
metabolizován v játrech (CYP2C9). Dostupné interakční studie neukazují na ovlivnění CYP2C9 a
CYP3A4. Na základě in vitro údajů se in vivo neočekává interakce s léčivy, jejichž metabolismus je
zprostředkován izoenzymy cytochromu P450 CYP1A2, CYP2A6, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6,
CYP2E1 nebo CYP3A4. Terminální poločas eliminace kandesartanu je asi 9 hodin. Po opakovaném
podání nedochází ke kumulaci léčiva.

Celková plasmatická clearance kandesartanu je asi 0,37 ml/min/kg, renální clearance je asi
0,19 ml/min/kg. Na renální eliminaci kandesartanu se podílí jak glomerulární filtrace, tak aktivní
tubulární sekrece. Po perorálním podání 14C-kandesartan-cilexetilu je 26 % dávky vyloučeno močí
jako kandesartan a 7 % jako neaktivní metabolity, zatímco asi 56 % dávky je vyloučeno stolicí jako
kandesartan a 10 % jako neaktivní metabolity.

Farmakokinetika u vybraných populací

U starších lidí (nad 65 let) se ve srovnání s mladými zvyšuje hodnota Cmax, resp. AUC o 50 %, resp.
80 %. Vliv podané dávky kandesartan-cilexetilu na krevní tlak i frekvence výskytu nežádoucích
účinků jsou však v obou věkových skupinách podobné (viz bod 4.2).

Ve srovnání s pacienty s normální funkcí ledvin bylo u pacientů s mírnou až středně závažnou
poruchou funkce ledvin po opakovaném podání přípravku pozorováno zvýšení hodnot Cmax
a AUC o 50 %, resp. 70 %, ale hodnoty t1/2 byly srovnatelné se zdravými jedinci. Odpovídající
hodnoty u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin byly zvýšeny o 50 %, resp. 110 %. Konečné
hodnoty t1/2 kandesartanu byly u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin dvojnásobné. AUC
kandesartanu u hemodialyzovaných pacientů je podobná jako u pacientů s těžkou renální insuficiencí.

Ve dvou studiích s pacienty s mírným až středně závažným poškozením funkce jater bylo pozorováno
zvýšení hodnot AUC kandesartanu, v jedné studii přibližně o 20 %, ve druhé studii přibližně o 80 %
(viz bod 4.2). Nejsou žádné zkušenosti u pacientů se závažným poškozením funkce jater.

Pediatrická populace
Farmakokinetické vlastnosti kandesartanu byly zjišťovány u dětí s hypertenzí ve věku 1 až < 6 let a ve
věku 6 až < 17 let ve dvou jednodávkových PK studiích.


U dětí ve věku 1 až < 6 let užilo 10 dětí s hmotností 10 až < 25 kg jednorázovou dávku perorální
suspenze ve výši 0,2 mg/kg. Mezi Cmax a AUC vztaženou k věku a hmotnosti nebyla žádná korelace.
Nebyla shromažďována žádná data týkající se clearance; proto je možnost korelace mezi clearance
a hmotností/věkem v této populaci neznámá.

U dětí ve věku 6 až < 17 let užilo 22 dětí jednorázovou dávku ve výši 16 mg. Mezi Cmax a AUC nebyla
žádná korelace vzhledem k věku. Nicméně, hmotnost pravděpodobně signifikantně korelovala s Cmax
(p = 0,012) a AUC (p = 0,011). Nebyla shromažďována žádná data týkající se clearance, proto je
možnost korelace mezi clearance a hmotností/věkem v této populaci neznámá.

Jelikož užily stejnou dávku jako dospělí, byla expozice dětí > 6 let podobná jako u dospělých.

Farmakokinetika kandesartan-cilexetilu nebyla studována u pediatrických pacientů mladších 1 roku.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neexistuje žádný důkaz abnormální systémové či lokální orgánové toxicity při klinicky relevantním
dávkování. V předklinických bezpečnostních studiích vykazoval kandesartan ve vysokých dávkách
účinek na ledviny a na parametry červeného krevního obrazu u myší, potkanů, psů a opic. Kandesartan
působil redukci parametrů červeného krevního obrazu (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit). Účinky
na ledviny (jako např. intersticiální nefritida, dilatace tubulů, basofilní tubuly, zvýšení plasmatických
koncentrací urey a kreatininu) vyvolané kandesartanem mohou být sekundární v důsledku hypotenze,
vedoucí k alteraci perfúze ledvin. Kandesartan může též vyvolat hyperplazii/hypertrofii
juxtaglomerulárních buněk. Tyto změny jsou důsledkem farmakologického účinku kandesartanu.
Nezdá se, že by hyperplazie/hypertrofie renálních juxtaglomerulárních buněk byla klinicky relevantní
při použití terapeutických dávek kandesartanu.

V preklinických studiích normotenzních novorozených a juvenilních potkanů způsoboval kandesartan
pokles tělesné hmotnosti a hmotnosti srdce. Stejně jako u dospělých zvířat jsou tyto účinky pokládány
za výsledek farmakologického účinku kandesartanu. Při nejnižší dávce 10 mg/kg byla expozice
kandesartanu mezi 12násobkem a 78násobkem hladin naměřených u dětí ve věku 1 až < 6 let
užívajících kandesartan-cilexetil v dávce 0,2 mg/kg a mezi 7násobkem a 54násobkem hladin
naměřených u dětí ve věku 6 až < 17 let, které užívaly kandesartan-cilexetil v dávce 16 mg. Jelikož
nebyl v těchto studiích zjištěn žádný pozorovatelný účinek hladiny přípravku, bezpečnostní rozpětí pro
tyto účinky na hmotnost srdce a klinická relevance těchto nálezů je neznámá.

V pokročilých stádiích těhotenství byla pozorována fetotoxicita (viz bod 4.6).

Na základě zkoušek mutagenity in vitro a in vivo je nepravděpodobné, že by kandesartan vykazoval
mutagenní či klastogenní aktivitu při klinickém použití.

Kancerogenita kandesartanu nebyla dokázána.

Systém renin-angiotenzin-aldosteron hraje kritickou úlohu v intrauterinním vývoji ledvin. Bylo
prokázáno, že blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron vede k abnormálnímu vývoji ledvin
u velmi mladých myší. Podávání léčiv, která účinkují přímo na systém renin-angiotenzin-aldosteron,
může alterovat normální vývoj ledvin. Z toho důvodu by neměly děti mladší 1 roku kandesartan užívat
(viz bod 4.3).


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek


Monohydrát laktosy
Kukuřičný škrob
Makrogol Hyprolosa
Vápenatá sůl karmelosy
Magnesium-stearát
Červený oxid železitý (E172) – (jen u tablet 8 mg, 16 mg a 32 mg)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PVDC/Al blistr
Velikosti balení:14, 28, 30, 56, 60, 84, 90, 98 tablet, krabička.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Canocord 4 mg : 58/564/11-C
Canocord 8 mg : 58/565/11-C
Canocord 16 mg : 58/566/11-C
Canocord 32 mg : 58/567/11-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 31. 8. Datum posledního prodloužení registrace:

10. DATUM REVIZE TEXTU

18. 7.