Bikalard Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiandrogeny, ATC kód: L02BB
Mechanismus účinku
Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen bez jiné endokrinní aktivity. Váže se na divoký typ nebo
normální androgenní receptory, aniž by aktivoval expresi genů, a tak inhibuje androgenní stimulaci.
Důsledkem inhibice je regrese tumoru prostaty. Přerušení léčby může mít u některých pacientů za
následek syndrom z vysazení antiandrogenu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Bylo studováno podávání bikalutamidu v dávce 150 mg při léčbě lokalizovaného (T1-T2, N0 nebo NX,
M0) nebo lokálně pokročilého (T3-T4, jakékoli N, M0; T1-T2, N+, M0) nemetastazujícího karcinomu
prostaty metodou kombinované analýzy, zahrnující 3 placebem kontrolované dvojitě zaslepené studie,
jichž se zúčastnilo 8113 pacientů. V těchto studiích byl bikalutamid podáván jako okamžitá hormonální
léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální prostatektomii nebo radioterapii (zejména ozařování
vnějším svazkem). Při sledování s mediánem 9,7 roku byla u 36,6 % pacientů léčených bikalutamidem a
u 38,17 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo, zjištěna objektivní progrese onemocnění.

Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve většině skupin pacientů,
nejzřetelnější však bylo u skupin s nejvyšším rizikem progrese. Proto se lékař může rozhodnout, že
optimální strategií pro pacienta s nízkým rizikem progrese onemocnění, zejména při možnosti
adjuvantního podávání po radikální prostatektomii, může být odložení hormonální terapie až do
objevení známek, že onemocnění progreduje.

Při sledování s mediánem doby 9,7 roku a mortalitou 31,4 % (HR=1,01; 95% interval spolehlivosti 0,až 1,09) nebyl zjištěn žádný rozdíl v celkovém přežití. Při analýze podskupin pacientů však byly
pozorovatelné určité trendy.

Přežití bez progrese a celkové údaje o přežití pro pacienty s lokálně pokročilým onemocněním jsou
shrnuty v následujících tabulkách:

Tabulka Přežití bez progrese u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických
podskupin
Analyzovaná
populace
Léčba Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Vyčkávání pod
dohledem
(n=657)
bikalutamid
150 mg
19,7 % 36,3 % 52,1 % 73,2 %
placebo 39,8 % 59,7 % 70,7 % 79,1 %
Radioterapie
(n=305)
bikalutamid
150 mg
13,9 % 33,0 % 42,1 % 62,7 %
placebo 30,7 % 49,4 % 58,6 % 72,2 %
Radikální
prostatektomie
(n=1719)
bikalutamid
150 mg
7,5 % 14,4 % 19,8 % 29,9 %
placebo 11,7 % 19,4 % 23,2 % 30,9 %

Tabulka Celkové přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických podskupin
Analyzovaná
populace
Léčba Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Příhody
(%) po letech
Vyčkávání pod
dohledem
(n=657)
bikalutamid
150 mg
14,2 % 29,4 % 42,2 % 65,0 %
placebo 17,0 % 36,4 % 53,7 % 67,5 %
Radioterapie
(n=305)
bikalutamid
150 mg
8,2 % 20,9 % 30,0 % 48,5 %
placebo 12,6 % 23,1 % 38,1 % 53,3 %
Radikální bikalutamid 4,6 % 10,0 % 14,6 % 22,4 %
prostatektomie
(n=1719)
150 mg
placebo 4,2 % 8,7 % 12,6 % 20,2 %

U pacientů s lokalizovaným onemocněním při podávání bikalutamidu v monoterapii nebyly pozorovány
významné rozdíly v přežití bez progrese. U pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří byli léčeni
bikalutamidem jako adjuvantní léčbou, nebyl po radioterapii (HR=0,98; 95% CI 0,80 až 1,20) nebo
radikální prostatektomii (HR=1,03; 95% CI 0,85 až 1,25) zjištěn žádný významný rozdíl v celkovém
přežití. U pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří by jinak byli pod dohledem, byl patrný trend k
nižšímu přežití ve srovnání s pacienty dostávajícími placebo (HR=1,15; 95% CI 1,00 až 1,32).
Vzhledem k těmto skutečnostem není považován poměr rizik a léčebného prospěchu při užívání
bikalutamidu u pacientů s lokalizovaným onemocněním za příznivý.

Účinnost podávání bikalutamidu v dávce 150 mg v léčbě pacientů s lokálně pokročilým
nemetastazujícím karcinomem prostaty, u kterého byla indikována okamžitá kastrace, byla vyhodnocena
zvlášť pomocí metaanalýzy dvou studií, zahrnujících 480 dosud neléčených pacientů s karcinomem
prostaty bez metastáz (M0). Při 56% mortalitě a mediánu doby následného pozorování 6,3 roku nebyl
mezi bikalutamidem a kastrací žádný významný rozdíl v přežití (poměr rizik=1,05 [CI 0,81 až 1,36]);
nicméně ekvivalence těchto dvou způsobů léčby nemohla být statisticky potvrzena.

Kombinovaná analýza 2 klinických studií, zahrnující 805 dosud neléčených pacientů s metastazujícím
karcinomem prostaty s očekávanou mortalitou 43 %, prokázala, že léčba bikalutamidem v dávce 150 mg
je méně účinná než kastrace, pokud jde o dobu přežití (HR=1,30 [interval spolehlivosti 1,04 – 1,65]).
Odhadovaný rozdíl je 42 dnů, při střední době přežití 2 roky.

Bikalutamid je racemát a antiandrogenní účinek má téměř výlučně jeho (R)-enantiomer.