Amesos Předávkování

Nejsou k dispozici údaje týkající se předávkování přípravkem Amesos.

Vztahující se k předávkování lisinoprilem
Jsou k dispozici omezené údaje o předávkování lisinoprilem u lidí.
Symptomy spojené s předávkováním ACE inhibitory zahrnují hypotenzi, cirkulační šok,
elektrolytickou nerovnováhu, renální selhání, hyperventilaci, tachykardii, palpitace, bradykardii,
závratě, úzkost a kašel.
Doporučená léčba při předávkování je intravenózní infúze fyziologického roztoku. V případě výskytu
hypotenze by měl být pacient uveden do protišokové polohy. V případě dostupnosti je možné zvážit i
léčbu infúzí angiotenzinem II a/nebo intravenózními katecholaminy. Pokud došlo k předávkování v
nedávné době, měl by být lisinopril odstraněn z těla (např. zvracením, výplachem žaludku, podáním
absorbentů a síranu sodného). Lisinopril může být odstraněn z celkového oběhu hemodialýzou (viz
bod 4.4). Léčba kardiostimulátorem je indikována v případě bradykardie, která odolává léčbě. Životní
funkce, sérové elektrolyty a koncentrace kreatininu by měly být pravidelně sledovány.

Vztahující se k předávkování amlodipinem
U člověka jsou zkušenosti se záměrným předávkováním omezené.
Symptomy
Dostupná data ukazují, že předávkování může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci a možnou
reflexní tachykardii. Byla též hlášena výrazná a pravděpodobně prolongovaná systémová hypotenze
vedoucí až k šoku a úmrtí.
Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24-48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.

Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinu vyžaduje aktivní podporu
kardiovaskulárních funkcí, včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace dolních
končetin a zvýšenou pozornost cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči.
Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vasokonstrikční látky, pokud
ovšem jejich aplikace není kontraindikována. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů je
užitečné podat intravenózně monohydrát kalcium-glukonátu.
V některých případech je užitečné provést výplach žaludku. Bylo prokázáno, že podání aktivního uhlí
zdravým dobrovolníkům během 2 hodin po požití amlodipinu 10 mg snižuje absorpci amlodipinu.
Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny v plazmě, nepředpokládá se, že
by dialýza byla účinná.

Předávkování přípravkem Amesos:
Předávkování může vyústit v nadměrnou periferní vazodilataci s výraznou hypotenzí, cirkulačním
šokem, poruchami elektrolytové rovnováhy, renálním selháním, hyperventilací, tachykardií,
palpitacemi, bradykardií, závratěmi, úzkostí a kašlem. Doporučuje se symptomatická léčba (umístění
pacienta do polohy vleže naznak, sledování – a dle potřeby – podpora srdeční a respirační funkce,
krevního tlaku a rovnováhy tekutin a elektrolytů a koncentrací kreatininu). V případě závažné
hypotenze musí být zajištěno zvednutí dolních končetin, a pokud intravenózní podání tekutin nevyvolá
dostatečnou odpověď, možná bude třeba podpůrná léčba periferními vazopresivy, pokud tento postup
není kontraindikován. Pokud je dostupná, lze také uvážit léčbu infuzí angiotenzinu II. Intravenózní
podání kalcium-glukonátu může přispět k eliminaci blokády kalciových kanálů.
Lisinopril lze ze systémové cirkulace odstranit hemodialýzou. Během dialýzy je třeba se vyhnout užití
vysoce propustných polyakrylonitrilových membrán.