Alvesco Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiná inhalační léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest,
Glukokortikoidy, ATC kód: R03B A
Mechanismus účinku
Ciklesonid vykazuje nízkou vazebnou afinitu k receptoru pro glukokortikoidy. Po inhalaci ústy je
ciklesonid enzymaticky konvertován v plicích na hlavní metabolit (Cdesmethylpropionylciklesonid), který má výraznou protizánětlivou aktivitu, a proto je považován za
aktivní metabolit.

Klinická účinnost a bezpečnost
Ve čtyřech klinických studiích bylo prokázáno, že ciklesonid snižuje u hypersenzitivních pacientů
zvýšenou odpověď dýchacích cest vůči adenosinmonofosfátu. Maximální účinek byl pozorován u
dávky 640 mikrogramů. V jiné klinické studii zmírnila předchozí sedmidenní léčba ciklesonidem
signifikantně reakce časné a pozdní fáze, které následují po provokaci inhalovaným alergenem. Bylo
také prokázáno, že léčba inhalačním ciklesonidem zmírňuje vzestup zánětlivých buněk (celkové
eozinofily) a mediátorů zánětu v indukovaném sputu.
Kontrolovaná studie srovnávala 24hodinovou AUC plazmatického kortizolu u 26 dospělých pacientů
s astmatem po 7 dnech léčby. Ve srovnání s placebem léčba ciklesonidem 320, 640 a 1 mikrogramů/den nevykazovala statisticky signifikantní snížení 24hodinových průměrů plazmatického
kortizolu (AUC(0-24)/24 hodin), ani nebyla pozorována souvislost s podanou dávkou.

V klinické studii, která zahrnovala 164 dospělých pacientů a pacientek s astmatem, byl ciklesonid
podáván v dávkách 320 mikrogramů nebo 640 mikrogramů/den po dobu 12 týdnů. Po stimulaci
a 250 mikrogramy tetrakosaktidu nebyly pozorovány žádné signifikantní změny v plazmatických
hladinách kortizolu oproti placebu.

Dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie v délce trvání 12 týdnů u dospělých a dospívajících
prokázaly, že léčba ciklesonidem měla za následek zlepšení plicních funkcí, které byly měřeny pomocí
FEV1 a vrcholové výdechové rychlosti, dále zlepšení kontroly astmatických symptomů a sníženou
potřebu inhalace beta-2-agonisty.

V 12týdenní studii s 680 pacienty s těžkým astmatem, kteří byli předtím léčeni 500 –
1000 mikrogramy flutikason-propionátu denně nebo ekvivalentně, 87,3 %, resp. 93,3 % pacientů bylo
bez exacerbací při léčbě 160, resp. 640 mikrogramů ciklesonidu. Na konci 12týdenního období studie
ukázaly výsledky statisticky signifikantní rozdíl mezi dávkami 160 mikrogramů a 640 mikrogramů
ciklesonidu denně z hlediska výskytu exacerbace po prvním dnu studie: 43 pacientů/339 (= 12,7 %) ve
skupině léčené dávkou 160 mikrogramů/den a 23 pacientů/341 (6,7 %) ve skupině léčené dávkou mikrogramů/den (poměr rizik = 0,526, p= 0,0134). Po obou dávkovacích režimech ciklesonidu byly
ve 12. týdnu pacientům naměřeny srovnatelné hodnoty FEV1. Nežádoucí účinky související s léčbou
byly pozorovány u 3,8 %, resp. 5 % pacientů, kterým bylo podáváno 160, resp. 640 mikrogramů
ciklesonidu denně. Studie k porovnání denních dávek 160 mikrogramů, 320 mikrogramů a mikrogramů u pacientů s těžkým astmatem nebyla provedena.