Alendronate-teva Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina:
Bisfosfonáty, léčiva ovlivňující stavbu a mineralizaci kostí
9/9
ATC kód: M05B A
Mechanismus účinku
Léčivá látka přípravku Alendronate Teva, monohydrát natrium-alendronátu, je bisfosfonát,
který inhibuje resorpci prováděnou kostními osteoklasty bez přímého účinku na tvorbu kostí.
Předklinické studie prokázaly preferenční lokalizaci alendronátu na místa aktivní resorpce.
Aktivita osteoklastů je inhibována, ale shromažďování ani připojování osteoklastů není
ovlivněno. Kost vytvořená během léčby alendronátem vykazuje normální kvalitu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Léčba postmenopauzální osteoporózy

Osteoporóza je definována jako BMD páteře nebo kyčle 2,5 směrodatné odchylky pod
průměrnou hodnotou normální mladé populace nebo jako předchozí zlomenina křehké
kosti bez ohledu na BMD.
Terapeutická rovnocennost dávky alendronátu 70 mg (n = 519) a alendronátu 10 mg denně
(n = 370) byla prokázána v jednoleté multicentrické studii u postmenopauzálních žen s
osteoporózou. Průměrné zvýšení vůči výchozí hodnotě BMD bederní páteře po jednom roce
dosáhlo 5,1 % (95% CI: 4,8; 5,4 %) ve skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 % (95% CI:
5,0 – 5,8 %) ve skupině s dávkou 10 mg jednou denně. Průměrné zvýšení hodnoty BMD
dosáhlo v krčku stehenní kosti ve výše uvedených skupinách (70 mg jednou týdně a 10 mg
denně) 2,3 % a 2,9 %, a v celém kyčelním kloubu 2,9 % a 3,1 %. Pokud se týče zvýšení
hodnot BMD na jiných místech kostry, byly si obě léčebné skupiny také podobné.

Účinky alendronátu na kostní hmotu a incidenci fraktur u postmenopauzálních žen byly
hodnoceny ve dvou počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve studii
Fracture Intervention Trial (FIT: n=6459).

V počátečních studiích účinnosti se průměrná hodnota minerální hustoty kostí (BMD) zvýšila
při podávání alendronátu v dávce 10 mg/den ve srovnání s placebem po třech letech o 8,8 %
v páteři, o 5,9 % v krčku stehenní kosti a o 7,8 % v trochanteru. Rovněž se signifikantně
zvýšila celková hodnota BMD. U pacientek léčených alendronátem došlo ve srovnání s
pacientkami, které dostávaly placebo, ke 48% snížení (alendronát 3,2 % oproti placebu 6,2 %)
častosti zlomenin jednoho nebo více obratlů. V průběhu dvouletého prodloužení těchto studií
se BMD v oblasti páteře a trochanteru nadále zvyšovala a BMD v oblasti femorálního krčku a
celého těla se neměnila.

Studie FIT sestávala ze dvou placebem kontrolovaných studií s denním podáváním alendronátu
(5 mg denně po dobu dvou let a 10 mg denně buď jeden, nebo dva další roky):
• FIT 1: tříletá studie zahrnující 2027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením
minimálně jednu (kompresní) zlomeninu obratle. V této studii snížil denně podávaný
alendronát incidenci ≥ 1 nové zlomeniny obratle o 47 % (alendronát 7,9 % oproti placebu
15,0 %). Navíc bylo zjištěno statisticky významné snížení výskytu zlomenin proximálního
konce femuru (1,1 % oproti 2,2 %; snížení o 51 %).
• FIT 2: čtyřletá studie zahrnující 4432 pacientek s nízkou hodnotou kostní hmoty, ale bez
zlomeniny obratle před výchozím vyšetřením. V této studii byl při analýze podskupin žen s
osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají výše uvedené definici osteoporózy)
pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin proximálního konce femuru
(alendronát 1,0 % oproti placebu 2,2 %; snížení o 56 %) a v incidenci ≥1 zlomeniny obratle
(2,9 % oproti 5,8 %; snížení o 50 %).

Nálezy laboratorních testů
V klinických studiích byl pozorován asymptomatický, přechodný a mírný pokles sérového
vápníku a fosfátu přibližně u 18 % (vápník) a 10 % (fosfát) pacientek užívajících alendronát
v dávce 10 mg/den, zatímco u pacientek užívajících placebo došlo ke snížení hladiny vápníku
v séru u 12 % a ke snížení hladiny fosfátu v séru došlo u 3 % pacientek. Incidence snížení
hladiny sérového vápníku na < 8,0 mg/100 ml (2,0 mmol/l) a sérového fosfátu na ≤ 2,0 mg/ml (0,65 mmol/l) však byla podobná u obou léčených skupin.
/

Pediatrická populace
Natrium-alendronát byl studován na malé skupině pacientů s osteogenesis imperfecta do let věku. Výsledky nejsou dostatečné a nepodporují užití natrium-alendronátu u pediatrických
pacientů s osteogenesis imperfecta.