PAROXINOR - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Paroxinor 20 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje paroxetinum 20 mg (jako paroxetini hydrochloridum
hemihydricum).
Pomocná látka se známým účinkem: Jedna potahovaná tableta obsahuje 9,5 mg laktózy (jako
monohydrát).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Bílá až téměř bílá podlouhlá, bikonvexní, potahovaná tableta s vyraženým „56“ a na jedné straně a
„C“ a hlubokou půlicí rýhou na druhé straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba
- Závažné epizody deprese
- Obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD)
- Panické poruchy s agarofobií nebo bez ní
- Sociální úzkostné poruchy/Sociální fobie
- Generalizované úzkostné poruchy
- Posttraumatické stresové poruchy

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

Paroxetin se doporučuje užívat jednou denně, ráno společně s jídlem.

Způsob podání

Tabletu je nutné spolknout vcelku, nemá se rozkousat.

Závažné epizody deprese
Doporučené dávkování je 20 mg denně. Obvykle se zlepšení stavu u pacientů projeví už po prvním
týdnu léčby, ale bývá evidentní až od druhého týdne léčby.

Tak jako u všech antidepresivních přípravků se musí dávkování podle potřeby hodnotit a upravovat v
průběhu 3 až 4 týdnů od začátku léčby a potom vždy, pokud se to bude považovat za klinicky vhodné.
U některých pacientů s nedostatečnou odpovědí na 20 mg se tato dávka může podle odpovědi pacienta
postupně zvyšovat o 10 mg až na maximální dávku 50 mg/den.


Pacienti s depresí se mají léčit dostatečně dlouho - nejméně 6 měsíců, aby se zajistilo, že u nich již
nepřetrvávají žádné symptomy.

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)
Doporučená denní dávka je 40 mg. Pacienti mají začít dávkou 20 mg denně a tato dávka se může
postupně zvyšovat o 10 mg až do výše doporučené dávky. V případě, že po několika týdnech podávání
doporučené dávky nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné
postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.

Pacienti s OCD se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné
symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).

Panická porucha
Doporučené dávkování je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 10 mg denně a tato dávka se
může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na doporučenou dávku. Nízká úvodní
dávka se doporučuje proto, aby se minimalizovalo potenciální zhoršení symptomů panického
syndromu, k čemuž obvykle dochází v časných stádiích léčby této poruchy. V případě, že po několika
týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých
pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.

Pacienti s panickou poruchou se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již
nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).

Sociální úzkostná porucha/sociální fobie
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování
dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně
vyhodnocovat (viz bod 5.1).

Generalizovaná úzkostná porucha
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování
dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně
vyhodnocovat (viz bod 5.1).

Posttraumatická stresová porucha
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování
dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně
vyhodnocovat (viz bod 5.1).

Zvláštní skupiny pacientů

Starší lidé
U starších lidí se vyskytují zvýšené plazmatické koncentrace paroxetinu, dosažené hodnoty však
nevybočují z rozmezí hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách. Dávkování se má začít
počáteční dávkou pro dospělé. U některých pacientů může být zvyšování dávky užitečné, ale nemá se
přesáhnout maximální dávka 40 mg denně.

Děti a dospívající (7-17 let)
Paroxetin nemá být použit k léčbě dětí a dospívajících, protože v kontrolovaných klinických studiích
se zjistilo, že paroxetin je spojován se zvýšeným rizikem sebevražedného a nepřátelského chování
(hostility).
V těchto studiích kromě toho nebyla dostatečně potvrzena účinnost (viz bod 4.4 a 4.8).

Děti do 7 let

U dětí do 7 let nebylo použití paroxetinu zkoumáno. Paroxetin se nemá používat, protože v této
věkové skupině nebyla potvrzena bezpečnost a účinnost.

Pacienti s poruchou funkce ledvin/jater
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu je menší než 30 ml/min) nebo u
pacientů s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu.
Dávkování je proto potřeba omezit na spodní hranici doporučeného dávkování.

Abstinenční symptomy pozorované po přerušení podávání paroxetinu
Je nutné se vyhnout náhlému přerušení užívání. Aby bylo riziko abstinenčních příznaků sníženo, při
ukončování léčby paroxetinem musí být dávkování snižováno postupně v intervalu nejméně 1 až týdnů (viz bod 4.4 a 4.8). Režim postupného snižování dávky uplatněný v klinických studiích spočívá
ve snižování denní dávky o 10 mg v týdenních intervalech. Pokud se po snížení dávky nebo po
přerušení léčby objeví nesnesitelné symptomy, může se zvážit pokračování v léčbě předtím
předepsanou dávkou. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, ale pomaleji.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Paroxetin je kontraindikovaný v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO). Ve výjimečných
případech může být za předpokladu, že je k dispozici zařízení pro pečlivé monitorování symptomů
serotoninového syndromu a krevního tlaku (viz bod 4.5), v kombinaci s paroxetinem podán linezolid
(antibiotikum, reverzibilní neselektivní IMAO).

Léčba paroxetinem může být zahájena:
• po dvou týdnech po přerušení podávání ireverzibilního IMAO, nebo
• nejméně po 24 hodinách po přerušení podávání reverzibilního IMAO (např. moklobemid,
linezolid, methylthioninium chlorid /methylenová modř, předoperační přípravek, který je reverzibilní
neselektivní IMAO/) (viz bod 4.4 a 4.5).

Mezi přerušením léčby paroxetinem a začátkem léčby jakýmkoliv IMAO má uplynout nejméně jeden
týden.

Paroxetin nesmí být užíván v kombinaci s thioridazinem, protože tak jako jiné léky, které inhibují
jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu (viz bod 4.5).
Podávání samotného thioridazinu může vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou
komorovou arytmií jako je torsades de pointes a náhlou smrtí.

Paroxetin nesmí být užíván v kombinaci s pimozidem (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Inhibitory monoaminooxidázy (IMAOs)
Léčba paroxetinem má být zahájena opatrně až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním
IMAO anebo po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají
postupně zvyšovat do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz bod 4.3 a bod 4.5).

Pediatrická populace

Paroxinor nemá být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus
o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly
v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy
v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně, jestliže je na základě klinické potřeby přesto
rozhodnuto o léčbě, pak má pacient být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů. Navíc
nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se
růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.


Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy
(příhod souvisejících se sebevraždou). Riziko přetrvává až do té doby, dokud nedojde k významné
remisi. Protože se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, musí
být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k takovému zlepšení nedojde. Všeobecnou
klinickou zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit.

Také další psychiatrická onemocnění u nichž se paroxetin předepisuje, mohou být doprovázeny
zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Tyto stavy mohou kromě toho být komorbidní
s depresivní poruchou. Při léčbě pacientů s dalšími psychiatrickými onemocněními se proto musí
dodržovat stejná opatření, která jsou u léčby pacientů s depresivní poruchou.

Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou nebo ti kteří
vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko
sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu, a proto musí být během léčby pečlivě sledováni.
Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících
psychiatrickými poruchami prokázala vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do
25 let, léčených antidepresivy ve srovnání s placebem.

Pacienti, a zvláště ti se zvýšeným rizikem, mají být během léčby pečlivě sledováni, a to především na
začátku léčby nebo v době, kdy se mění dávky. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) mají být upozorněni na
to, že je nutné sledovat jakékoli zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlenek a
neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto symptomy objeví, musí okamžitě vyhledat
lékařskou pomoc.

Akatizie/psychomotorický neklid
Použití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem
neklidu a psychomotorickou agitovaností jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené
se subjektivní tísní. Akatizie se s největší pravděpodobností vyskytuje během několika prvních týdnů
léčby. U pacientů u nichž dojde k těmto symptomům, může být zvyšování dávky škodlivé.

Serotoninový syndrom/Maligní neuroleptický syndrom
Ve vzácných případech se může v souvislosti s léčbou paroxetinem vyskytnout rozvoj serotoninového
syndromu nebo příznaků podobných malignímu neuroleptickému syndromu, zvláště pokud se podává
v kombinaci s dalšími serotonergními a/nebo neuroleptickými léky. Vzhledem k tomu, že tyto
syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, má být léčba paroxetinem přerušena,
pokud se takové příznaky (charakterizované skupinou symptomů jako jsou hypertermie, rigidita,
myoklonie, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny v duševním
stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost s progresí do delíria a komatu)
vyskytnou a musí se začít podpůrná symptomatická léčba. Paroxetin se nemá používat s prekurzory
serotoninu (jako je L-tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika serotoninového syndromu (viz bod 4.3 a
4.5).

Mánie
Stejně jako všechna antidepresiva se má paroxetin používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze.
Podávání paroxetinu je potřeba přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze.

Porucha funkce ledvin/jater
Opatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou
funkce jater (viz bod 4.2).

Diabetes
U pacientů s diabetem může léčba SSRI ovlivnit kompenzaci diabetu. Je možné, že bude nutné upravit
dávkování inzulínu a/nebo perorálních antidiabetik. Vedle toho provedené studie naznačily, že pokud
je paroxetin p
odáván současně s pravastatinem (viz bod 4.5), může se vyskytnout zvýšení hladiny glykémie.


Epilepsie
Tak jako u ostatních antidepresiv se paroxetin má používat opatrně u pacientů s epilepsií.

Záchvaty
Celkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1 %. Podávání léku se má
přerušit, pokud u pacienta dojde k záchvatu.

Elektrokonvulzívní léčba (ECT)
O současném podávání paroxetinu s ECT existuje málo klinických zkušeností.

Glaukom
Tak jako u ostatních léčivých přípravků ze skupiny SSRI může paroxetin způsobit mydriázu, a proto
se má používat s opatrností u pacientů, kteří trpí glaukomem s úzkým úhlem anebo mají glaukom
v anamnéze.

Onemocnění srdce
U pacientů s onemocněním srdce je nutné dodržovat obvyklá opatření.

Hyponatrémie
Hyponatrémie byla hlášena vzácně, a když, tak především u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u
pacientů vystavených riziku vzniku hyponatrémie, např. z důvodu současně používaných léků a
cirhózy. Hyponatrémie po přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní.

Krvácení
U léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášeny
byly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální a gynekologické krvácení. Starší lidé mohou být
vystaveni zvýšenému riziku krvácení nesouvisejícího s menstruací.

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících léky ze skupiny SSRI současně s perorálními
antikoagulancii, s léky, o kterých je známo, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky,
které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny,
většinou TCA, kyselinou acetylsalicylovou, NSAID, inhibitory COX-2), stejně i u pacientů, kteří mají
v anamnéze poruchy krvácení anebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení (viz bod 4.8).
SSRI/SNRI mohou zvýšit riziko poporodního krvácení (viz body 4.6 a 4.8).

Sexuální dysfunkce
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)/inhibitory selektivního vychytávání
serotoninu a noradrenalinu (SNRI) mohou vyvolat symptomy sexuální dysfunkce (viz bod 4.8). Byly
hlášeny případy dlouhotrvající sexuální dysfunkce, kdy symptomy přetrvávaly i po ukončení léčby
SSRI/SNRI.

Interakce s tamoxifenem
Paroxetin jako silný inhibitor CYP2D6 může způsobovat snížení koncentrací endoxifenu, jednoho z
nejdůležitějších aktivních metabolitů tamoxifenu. Proto je nutné se podávání paroxetinu během léčby
tamoxifenem vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod 4.5).

Abstinenční symptomy pozorované po přerušení léčby paroxetinem
Abstinenční symptomy se po přerušení léčby vyskytují často, zvláště pokud je přerušení náhlé (viz
bod 4.8).V klinických studiích se nežádoucí účinky po přerušení léčby vyskytly u 30 % pacientů
léčených paroxetinem oproti 20 % pacientů léčených placebem. Výskyt abstinenčních příznaků není to
samé, jako kdyby přípravek vzbuzoval návyk nebo závislost.

Riziko výskytu abstinenčních příznaků může záviset na několika faktorech, včetně délky trvání
a dávky použité v léčbě a rychlosti snižování dávky.

Byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestézie, pocitů elektrických šoků a tinitu), poruchy
spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nevolnost, tremor, zmatenost, pocení,

bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto
symptomy jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity, u některých pacientů však mohou být těžké.
Obvykle se vyskytují během několika prvních dní po přerušení léčby, ale velmi vzácně byly hlášeny u
pacientů, kteří dávku vynechali nevědomě. Tyto symptomy jsou obvykle přechodné a obvykle odezní
do dvou týdnů, i když u některých jedinců mohou přetrvávat déle (2-3 měsíce i déle). Z tohoto důvodu
se při přerušení léčby doporučuje, aby byl paroxetin vysazován postupně po dobu několika týdnů
anebo měsíců podle potřeb pacienta (viz Abstinenční symptomy pozorované po přerušení podávání
paroxetinu, bod 4.2).

Pomocné látky
Přípravek Paroxinor obsahuje malé množství laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s
intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají
tento léčivý přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Serotonergní přípravky
Tak jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést
k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.3 a 4.4).

Doporučuje se opatrnost a pozornější klinické sledování pacienta, pokud jsou s paroxetinem
kombinovány serotonergní přípravky (jako např. L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid,
methylthioninium chlorid (methylenová modř), SSRI, lithium, pethidin, buprenorfin a přípravky
obsahující třezalku tečkovanou – Hypericum perforatum). Pozornost je třeba rovněž věnovat použití
fentanylu v průběhu celkové anestézie nebo při léčbě chronické bolesti. Současné užívání paroxetinu
a IMAO je kontraindikováno kvůli riziku serotoninového syndromu (viz bod 4.3).

Pimozid
Ve studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly
prokázány průměrně 2,5krát zvýšené hladiny pimozidu. To může být vysvětleno CYP2Dinhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Díky úzkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé
schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz
bod 4.3).

Enzymy metabolizující léky
Metabolismus a farmokokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů
metabolizujících léky.

Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí
se zvážit podání dávek odpovídajících spodní hranici doporučeného dávkování. Pokud se má lék
podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s karbamazepinem,
rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem, není potřebná žádná
úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po iniciaci dávkování nebo
po přerušení podávání enzymatického induktoru) se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost a
účinnost).

Neuromuskulární blokátory
SSRI mohou snižovat plazmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k prodloužení neuromuskulárně
blokačního působení mivakuria a suxamethonia.

Fosamprenavir/ritonavir
Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně
a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede
k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny

fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké hodnotám získaným
v jiných studiích, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus
fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu a
fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.

Procyklidin
Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se
projeví anticholinergní účinky, dávka procyklidinu má být snížena.

Antikonvulziva
Karbamazepin, fenytoin, valproát sodný. Nezdá se, že by současné podávání mělo nějaký účinek na
farmakokinetický/dynamický profil u pacientů s epilepsií.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DTak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2Dcytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně
podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická
antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např.
perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika třídy 1c (např.
propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s
metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu jeho úzkého terapeutického
rozmezí u této indikace.

V literatuře byly zaznamenány farmakokinetické interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem,
které se projevily 65 - 75% snížením plazmatických hladin jedné z aktivnějších forem tamoxifenu, tj.
endoxifenu. V některých studiích byla při společném užití s některými antidepresivy ze skupiny SSRI
hlášená snížená účinnost tamoxifenu. Vzhledem k tomu, že snížení účinnosti tamoxifenu nelze
vyloučit, je nutné se společnému podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu)
vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod 4.4).

Alkohol
Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že během užívání
paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu.

Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce.
Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační
aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni
perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4).

NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci.
Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku
krvácení (viz bod 4.4).

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o
kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko
krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většinou tricyklických
antidepresiv, kyselinou acetylsalicylovou, NSAID, inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v
anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení.

Pravastatin
V klinických studiích byly pozorovány interakce mezi paroxetinem a pravastatinem naznačující, že
současné podávání paroxetinu a pravastatinu může vést ke zvýšení hladiny glykémie. Pacienti s
diabetes mellitus užívající současně paroxetin a pravastatin mohou vyžadovat úpravu dávek
perorálních hypoglykemických přípravků a/nebo inzulínu (viz bod 4.4).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Některé epidemiologické studie naznačily možnost zvýšení rizika výskytu vrozených malformací,
především kardiovaskulárních (jako jsou například defekty ventrikulárního a atriálního septa)
v souvislosti s užíváním paroxetinu v prvním trimestru těhotenství. Mechanismus není znám. Podle
těchto dat je riziko, že se po užívání paroxetinu v těhotenství narodí dítě s kardiovaskulárním defektem
menší než 2/100 ve srovnání s očekávaným poměrem těchto defektů v celkové populaci, který je
přibližně 1/100.

Paroxetin se má užívat v průběhu těhotenství jen v případě naprosté nutnosti. Předepisující lékař bude
muset u žen, které jsou těhotné nebo plánují těhotenství, zvážit možnost alternativní léčby.

Náhlému přerušení léčby v průběhu těhotenství se má zabránit (viz Abstinenční symptomy
pozorované po přerušení podávání paroxetinu, bod 4.2).

Pokud matky pokračovaly v užívání paroxetinu v pozdějších stádiích těhotenství, zvláště ve třetím
trimestru, mají být jejich novorozenci pozorováni.

U novorozence, jehož matka užívala paroxetin v pozdějších stádiích těhotenství, se mohou vyskytnout
následující symptomy: respirační tíseň, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilita teploty, porucha příjmu
potravy, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, tremor, nervozita,
podrážděnost, letargie, nepřetržitý pláč, somnolence a poruchy spánku. Tyto symptomy mohou být
buď důsledkem serotonergních účinků anebo abstinenčních příznaků. Ve většině případů začnou
komplikace okamžitě, anebo krátce po porodu (do 24 hodin).

Epidemiologické údaje naznačují, že užití SSRI v těhotenství, zvláště v pozdním těhotenství, může
vést ke zvýšení rizika přetrvávající plicní hypertenze u novorozenců (PPHN). Pozorované riziko
odpovídalo přibližně pěti případům na 1 000 těhotenství. V celkové populaci se objevují jeden až dva
případy PPHN na 1 000 těhotenství.
Observační údaje naznačují zvýšené riziko (méně než dvojnásobné) poporodního krvácení po expozici
SSRI/SNRI během posledního měsíce před porodem (viz body 4.4 a 4.8).

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, ale neprokázaly přímé škodlivé účinky na
těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj (viz bod 5.3).

Kojení
Malé množství paroxetinu se vylučuje do mateřského mléka. V publikovaných studiích byly sérové
koncentrace u kojených dětí nedetekovatelné (méně než 2 ng/ml) anebo velmi nízké (méně než ng/ml) a žádné známky účinku léku nebyly u těchto kojenců pozorovány. Protože nejsou žádné
účinky očekávány, kojení může být uváženo.

Fertilita
Studie na zvířatech prokázaly, že paroxetin může ovlivnit kvalitu spermií (viz bod 5.3). Data získaná z
lidského materiálu in vitro mohou naznačovat účinky na kvalitu spermií, avšak spontánní hlášení u
některých SSRI (včetně paroxetinu) prokázala, že vliv na kvalitu spermií je pravděpodobně
reverzibilní. Vliv na lidskou fertilitu zatím nebyl pozorován.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Klinické zkušenosti ukázaly, že léčba paroxetinem není spojená s ovlivněním kognitivních anebo
psychomotorických funkcí. Tak jako u všech léků působících na psychiku však musí pacienti být
opatrní pokud jde o jejich schopnost řídit vozidlo a obsluhovat stroje.
Ačkoli paroxetin nezvyšuje účinky alkoholu na mentální a motorické funkce, současné užívání
paroxetinu a alkoholu se nedoporučuje.

4.8 Nežádoucí účinky

S pokračující léčbou se může intenzita a frekvence některých níže uvedených nežádoucích účinků
snižovat a obvykle není nutno léčbu ukončit.

Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvence
výskytu nežádoucích účinků jsou definovány jako:
velmi časté (≥ 1/10),
časté (≥ 1/100 až < 1/10),
méně časté (≥ 1/1 000 až <1/100),
vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000),
velmi vzácné (< 1/10 000),
není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: abnormální krvácení převážně do kůže a sliznic (včetně ekchymózy a gynekologického
krvácení)
Velmi vzácné: trombocytopenie.

Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: závažné a potenciálně život ohrožující alergické reakce (včetně anafylaktoidních reakcí
a angioedému).

Endokrinní poruchy
Velmi vzácné: syndrom inadekvátní sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

Poruchy metabolismu a výživy
Časté: zvýšení hladin cholesterolu, snížená chuť k jídlu
Méně časté: u diabetických pacientů bylo hlášeno ovlivnění hladin glykémie (viz bod 4.4)
Vzácné: hyponatrémie
Hyponatrémie byla hlášena většinou u starších pacientů, což může být někdy způsobeno syndromem
inadekvátní sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

Psychiatrické poruchy
Časté: spavost, nespavost, agitovanost, abnormální sny (včetně nočních můr)
Méně časté: zmatenost, halucinace
Vzácné: manické reakce, úzkost, depersonalizace, záchvaty paniky, akatizie (viz bod 4.4)
Není známo: sebevražedné myšlenky a sebevražedné chování1, agrese2, bruxismus.

Tyto symptomy mohou být i důsledkem základního onemocnění.

1Během užívání paroxetinu nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných
myšlenek a sebevražedného chování (viz bod 4.4).
Po uvedení přípravku na trh byly pozorovány případy agrese .

Poruchy nervového systému
Časté: závrať, třes, bolest hlavy, poruchy koncentrace
Méně časté: extrapyramidové poruchy
Vzácné: křeče, syndrom neklidných nohou (RLS)
Velmi vzácné: serotoninový syndrom (mezi symptomy patří agitovanost, zmatenost, pocení,
halucinace, hyperreflexie, myoklonie, svalový třes, tachykardie a tremor). U pacientů užívajících
neuroleptika nebo trpících poruchami motoriky byly ojediněle pozorovány poruchy
extrapyramidových funkcí včetně orofaciální dystonie.

Oční poruchy
Časté: rozmazané vidění
Méně časté: mydriáza (viz bod 4.4)
Velmi vzácné: akutní glaukom.


Poruchy ucha a labyrintu
Není známo: tinnitus.

Srdeční poruchy
Méně časté: sinusová tachykardie
Vzácné: bradykardie.

Cévní poruchy
Méně časté: přechodné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, posturální hypotenze.
Při užívání paroxetinu může dojít k přechodnému zvýšení nebo snížení krevního tlaku, a to obvykle u
pacientů, kteří již dříve trpěli hypertenzí či úzkostí.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: zívání.

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: nevolnost
Časté: zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné: gastrointestinální krvácení
Není známo: mikroskopická kolitida.

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: zvýšení hodnot jaterních enzymů
Velmi vzácné: poruchy jater (jako je například hepatitida, někdy spojená se žloutenkou, a/nebo selhání
jater).
Bylo hlášeno zvýšení hodnot jaterních enzymů. Při postmarketingovém sledování byly u pacientů
užívajících paroxetin velmi vzácně hlášeny jaterní poruchy (jako je například hepatitida, někdy
spojená se žloutenkou, a/nebo selhání jater). Dojde-li k dlouhodobému zvýšení hodnot jaterních testů,
má se zvážit případné vysazení paroxetinu.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: pocení
Méně časté: kožní vyrážky, pruritus
Velmi vzácné: závažné kožní reakce (včetně erythema multiforme, Stevens-Johnsonova syndromu a
toxické epidermální nekrolýzy), kopřivka, fotosenzitivní reakce.

Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: retence moči, inkontinence moči.

Poruchy reprodukčního systému a choroby prsu
Velmi časté: poruchy sexuálních funkcí
Vzácné: hyperprolaktinémie/galaktorea, menstruační poruchy (včetně menoragie, metroragie,
amenorey, opožděné a nepravidelná menstruace)
Velmi vzácné: priapismus.
Není známo: poporodní krvácení*

*Tento nežádoucí účinek byl hlášen u terapeutické skupiny SSRI/SNRI (viz body 4.4 a 4.6).

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Vzácné: artralgie, myalgie.

Epidemiologické studie, které byly vedeny převážně u pacientů ve věku 50 let a starších, prokázaly
zvýšení rizika kostních zlomenin u pacientů léčených SSRI a TCA. Mechanismus vedoucí ke zvýšení
rizika zlomenin není znám.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté: astenie, přírůstek tělesné hmotnosti
Velmi vzácné: periferní edém.

Abstinenční symptomy pozorované po přerušení léčby paroxetinem
Časté: závrať, smyslové poruchy, poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy
Méně časté: agitovanost, nevolnost, tremor, zmatenost, pocení, emocionální nestabilita, zrakové
poruchy, palpitace, průjem, podrážděnost.

Vysazení paroxetinu (zvláště pokud je náhlé) často vede k abstinenčním příznakům. Hlášené byly
závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a hučení v uších), poruchy
spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost anebo úzkost, nevolnost, tremor, zmatenost, pocení,
bolest hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy.
Tyto symptomy jsou obvykle mírné až střední intenzity a přechodné, u některých pacientů však
mohou být těžké a/nebo dlouhodobé. Z tohoto důvodu se doporučuje postupné snižování dávky v
případě, že už léčba paroxetinem není nutná (viz bod 4.2 a 4.4).

Nežádoucí účinky získané z pediatrických klinických studií
Byly pozorovány následující nežádoucí účinky:
Zvýšení výskytu suicidálního (sebevražedného) chování (včetně suicidálních pokusů a suicidálních
myšlenek), sebepoškozující jednání a projevy nepřátelství. Suicidální myšlenky a suicidální pokusy
byly pozorovány převážně v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké deprese. Projevy
nepřátelství se objevovaly převážně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou, zvláště u dětí
mladších 12 let.
Další pozorované nežádoucí účinky jsou: snížení chuti k jídlu, tremor, pocení, hyperkinze,
agitovanost, emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady), krvácivé nežádoucí účinky, převážně na
kůži a sliznicích.
Nežádoucí účinky, které byly pozorovány při přerušení/postupném vysazování paroxetinu jsou:
emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady, sebepoškozování, suicidálních myšlenek a suicidálních
pokusů), nervozita, závrať, nevolnost a bolest břicha (viz bod 4.4).

Pro další informace týkající se pediatrických klinických studií viz bod 5.1.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy a příznaky
Z dostupných informací o předávkování paroxetinem je zřejmé jeho široké rozmezí bezpečnosti.
Zkušenosti s předávkováním paroxetinem ukázaly, že kromě příznaků uvedených v bodu 4.8 bylo
hlášeno horečka, a mimovolné svalové kontrakce. Pacienti se obvykle uzdravili bez závažných
následků, a to i v případech kdy užili jednotlivé dávky až do 2000 mg. Vzácně byly hlášeny nežádoucí
účinky jako bezvědomí nebo změny EKG, velmi vzácně s fatálním výsledkem, a to zvláště v
případech kdy byl paroxetin kombinován s dalšími psychotropními látkami, ať už s alkoholem nebo
bez něj.

Léčba
Není známo specifické antidotum.


Léčba se skládá ze všeobecných opatření, která jsou platná pro léčbu předávkování jakýmkoliv
antidepresivem. Je-li to možné, lze v období několika hodin po předávkování podat ke snížení
absorpce paroxetinu 20-30 g živočišného uhlí. Doporučují se podpůrná opatření s častým
monitorováním vitálních funkcí a důkladné sledování. Léčba pacientů odpovídá klinickým příznakům
předávkování.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Psychoanaleptika, Selektivní inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu.
ATC kód: N06AB05.

Mechanismus účinku
Paroxetin je účinný a selektivní inhibitor zpětného vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT,
serotoninu) a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě OCD, sociální úzkostné
poruchy/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické
poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí zpětného vychytávání 5-HT na synaptických
membránách mozkových neuronů.

Paroxetin není chemicky příbuzný s tricyklickými nebo tetracyklickými antidepresivy, ani s většinou
ostatních antidepresiv.

Paroxetin má nízkou afinitu k muskarinovým cholinergním receptorům. Při studiích prováděných na
zvířatech byly zjištěny jen slabé anticholinergní vlastnosti.

Ve shodě s uvedenou selektivitou ukazují studie prováděné in vitro, že paroxetin má na rozdíl od
tricyklických antidepresiv nízkou afinitu k alfa1-, alfa2- a beta-adrenergním receptorům a dále k
dopaminovým (D2), různým 5-HT1, 5-HT2 a histaminovým (H1) receptorům. Tomu, že neexistují
interakce s postsynaptickými receptory in vitro odpovídají i výsledky studií in vivo, při nichž
nedochází k útlumu CNS ani k hypotenznímu účinku.

Farmakodynamické účinky
Paroxetin neovlivňuje psychomotorické funkce a nepotencuje depresivní účinek etanolu.

Tak jako u ostatních selektivních inhibitorů zpětného vychytávání 5-HT, paroxetin způsobuje příznaky
nadměrné stimulace 5-HT receptorů, podá-li se zvířatům, kterým byly předtím podány jiné inhibitory
monoaminooxidázy (IMAO) nebo tryptofan.

Behaviorální a EEG studie naznačují, že paroxetin má v dávce, která obvykle převyšuje dávky
potřebné pro inhibici resorbce 5-HT, slabý stimulační účinek. Stimulace není amfetaminové povahy.
Na základě studií na zvířatech se prokázalo, že kardiovaskulární systém snáší paroxetin bez obtíží.
Paroxetin nevyvolává po podání zdravým dobrovolníkům klinický významné změny krevního tlaku,
tepové frekvence ani EKG.

Klinické studie svědčí o tom, že paroxetin má na rozdíl od antidepresiv, které inhibují zpětné
vychytávání noradrenalinu, mnohem menší tendenci inhibovat antihypertenzivní účinky guanetidinu.
V léčbě depresivních poruch je účinnost paroxetinu srovnatelná se standardními antidepresivy.

Existují určité důkazy o tom, že paroxetin může být terapeuticky úspěšný i u pacientů, kteří na léčbu
standardními antidepresivy nereagují.

Ranní užívání paroxetinu nemá negativní vliv na kvalitu ani na délku spánku. Kromě toho je
pravděpodobné, že jako reakci na léčbu pacienti zpozorují zlepšení spánku.

Analýza sebevražednosti u dospělých

Analýza placebem kontrolovaných klinických studií u dospělých osob trpících psychiatrickými
poruchami prokázala vyšší frekvenci výskytu sebevražedného chování u mladých dospělých (ve věku
18 až 24 let) léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (2,19 % oproti 0,92 %). Ve starších
věkových skupinách nebylo takové zvýšení pozorováno. U dospělých trpících závažnou depresivní
poruchou (ve všech věkových skupinách) bylo zvýšení frekvence výskytu sebevražedného chování
u pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (0,32 % oproti 0,05 %); ve všech těchto
případech se jednalo o pokusy o sebevraždu. Většina těchto pokusů u paroxetinu (8 z 11) byla ale
pozorovaná u mladších dospělých (viz také bod 4.4)

Odpověď na dávku
Ve studiích fixní dávky je křivka odpovědi na dávku plochá, což svědčí o tom, že neexistuje výhoda
týkající se účinnosti při používání vyšších než doporučených dávek. Existují však některé klinické
údaje svědčící o tom, že pro některé pacienty může být titrace dávky směrem nahoru přínosná.

Dlouhodobá účinnost
Dlouhodobá účinnost paroxetinu u deprese byla prokázána v 52týdenní studii za použití udržovací
dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 12 % pacientů užívajících paroxetin (20-40 mg denně)
oproti 28 % pacientů užívajících placebo.

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě OCD byla studována ve třech 24týdenních studiích za použití
udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu. V jedné ze tří studií bylo dosaženo významného rozdílu
v podílu jedinců s relapsem mezi paroxetinem (38 %) oproti placebu (59 %).

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě panické poruchy byla prokázána ve 24týdenní studii za
použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 5 % pacientů užívajících paroxetin
(10-40 mg denně) oproti 30 % pacientů užívajících placebo. Tato studie byla podpořená 36týdenní
studií, kde se užívaly udržovací dávky.

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě sociální úzkostné poruchy a generalizované úzkostné
poruchy a posttraumatické stresové poruchy nebyla dostatečně prokázána.

Nežádoucí účinky získané z pediatrických studií
V krátkodobých (až do 10-12 týdnů) pediatrických klinických studiích prováděných u dětí a
dospívajících byly u pacientů léčených paroxetinem pozorovány následující nežádoucí účinky (s
frekvencí výskytu nejméně u 2 % pacientů a s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání
s placebem): zvýšení výskytu suicidálního (sebevražedného) jednání (včetně suicidálních pokusů a
suicidálních myšlenek), sebepoškozující jednání a projevy nepřátelství. Suicidální myšlenky a
suicidální pokusy byly pozorovány převážně v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké
deprese. Projevy nepřátelství se objevovaly převážně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou,
zvláště u dětí mladších 12 let. Další nežádoucí účinky, které byly častěji pozorovány u skupiny
užívající paroxetin než u skupiny s placebem, byly snížení chuti k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze,
agitovanost, emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady).

Ve studiích s režimem postupného snižování dávky byly během snižování dávky nebo po přerušení
podávání paroxetinu pozorovány následující příznaky (s frekvencí výskytu nejméně u 2 % pacientů a
s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání s placebem): emoční labilita (včetně pláče a
kolísání nálady, sebepoškozování, suicidálních myšlenek a suicidálních pokusů), nervozita, závrať,
nevolnost a bolest břicha (viz bod 4.4).

V pěti studiích paralelních skupin s dobou léčby od 8 týdnů do 8 měsíců byly u pacientů léčených
paroxetinem pozorovány krvácivé nežádoucí účinky, zvláště na kůži a sliznicích, s frekvencí 1,74 %
ve srovnání s 0,74 % pozorovanými u pacientů léčených placebem.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Paroxetin se po perorálním podání dobře vstřebává a podléhá first-pass metabolismu. V důsledku first-
pass metabolismu je množství paroxetinu obsažené v systémové cirkulaci menší než množství, které se
vstřebá z gastrointestiálního traktu. Dochází k částečné saturaci first-pass účinku a ke snížení
plazmatické clearance, protože se při vyšších jednorázových dávkách nebo po podání opakované
dávky zvýší tělesná zátěž. To má za následek disproporční zvýšení plazmatických koncentrací
paroxetinu a z tohoto důvodu nejsou konstantní farmakokinetické parametry, což vede k nelineární
kinetice. Nelinearita je však obvykle malá a omezuje se na jedince, kteří dosáhnou při nízkých
dávkách nízké plazmatické hladiny.

Systémové hladiny v rovnovážném stavu se dosahují po 7 až 14 dnech po zahájení léčby u přípravků s
okamžitým anebo kontrolovaným uvolňováním a nezdá se, že by se farmakokinetické parametry
během dlouhodobé léčby změnily.

Distribuce
Paroxetin je intenzivně distribuován do tkání a farmakokinetické výpočty svědčí o tom, že v plazmě
zůstává jen 1 % celkového množství paroxetinu.

Při terapeutických koncentracích se asi 95 % paroxetinu v plazmě váže na proteiny.

Plazmatické koncentrace paroxetinu nekorelují s klinickým účinkem (nežádoucí účinky a účinnost).

Biotransformace
Hlavními metabolity paroxetinu jsou polární a konjugované produkty oxidace a metylace, které se
snadno vylučují. Vzhledem k jejich relativní farmakologické neúčinnosti není příliš pravděpodobné,
že by přispívaly k terapeutickému účinku paroxetinu.

Metabolismus neovlivňuje selektivní účinek paroxetinu na zpětné vychytávání 5-HT v neuronech.

Eliminace
Močí se v nezměněné formě obvykle vyloučí méně než 2 % podaného paroxetinu, zatímco 64 %
podané dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Přibližně 36% podané dávky se vylučuje stolicí,
pravděpodobně prostřednictvím žluče, z toho méně než 1% připadá na nemetabolizovaný paroxetin.
Paroxetin se tedy vylučuje převážně ve formě metabolitů.

Vylučování metabolitů je dvoufázové. Primárně je výsledkem first-pass metabolismu a sekundárně je
ovlivněné systémovou eliminací paroxetinu.

Poločas vylučování je proměnlivý, obvykle bývá asi 1 den.

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin/jater
U starších lidí a u jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u jedinců s poruchou funkce jater
dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu, ale dosažené hodnoty nevybočují z rozmezí
hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Prováděly se toxikologické studie na opicích (rhesus) a bílých potkanech. U obou živočichů jsou
metabolické procesy podobné jako u lidí. Podle očekávání byla po podávání paroxetinu u potkanů,
podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně tricyklických antidepresiv, zjištěna
fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho
roku v dávkách 6x převyšujících doporučené klinicky účinné dávkování.

Kancerogeneze: Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní
účinek.

Genotoxicita: Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.


Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu samců i samic
snížením indexu fertility a četnosti březosti. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a
opožděná osifikace. Poslední uvedené účinky pravděpodobně souvisí s maternální toxicitou a nejsou
považovány za přímý účinek na plod/novorozence.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
Dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého
Hydrogenfosforečnan vápenatý
Monohydrát laktózy
Sodná sůl karboxymetylškrobu (typ A) (bramborový škrob)
Magnesium-stearát

Potah tablety:
Oxid titaničitý (E171)
Hypromelóza
Makrogol Polysorbát
6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Paroxinor 20 mg potahované tablety jsou dostupné v bílých neprůhledných PVC/ PVDC/Al blistrech.

Velikosti balení:
20, 30, 60 a 100 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Všechen nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Orion Corporation
Orionintie FI- 02200 Espoo
Finsko



8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

30/644/09-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE /PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 16. 9. Datum posledního prodloužení registrace: 15. 7.
10. DATUM REVIZE TEXTU

4. 2.