Glibomet

Farmakokinetický profil obou léčivých látek je dobře znám, jak při podávání jednotlivě tak ve fixní
kombinaci. Profil lékových interakcí obou složek je také dobře znám.

Související s metforminem

Absorpce
Po perorálním podání se metformin vstřebává ze zažívacího traktu neúplně, ale rychle. U většiny
subjektů byla první koncentrace stanovena při prvním odběru krve (30 min). Po prvním zjištění
přítomnosti docházelo k nárůstu koncentrace až do maximální hodnoty, které bylo dosaženo
v průměru za 2,88 hodin po podání (tmax).
Poté koncentrace klesaly, u všech subjektů byly ale stále zaznamenatelné do 12-24 hodin po podání.
Absolutní biologická dostupnost z tablety obsahující 500 mg nebo 850 mg metformin hydrochloridu je
u zdravých dobrovolníků přibližně 50-60%. Po perorálním podání činila nevstřebaná frakce objevená
ve stolici 20-30%.
Předpokládá se, že farmakokinetika absorpce metforminu je nelineární.
Při doporučených dávkách a dávkovacím schématu metformin hydrochloridu je ustáleného stavu
plazmatických koncentrací dosaženo do 24 až 48 hodin, přičemž tyto koncentrace jsou obvykle nižší
než 1 μg/ml. V rámci kontrolovaných klinických studií nepřesahovala maximální plazmatická
koncentrace metforminu (cmax) 4 μg/ml, a to ani při maximálních dávkách.

Distribuce
Distribuce metforminu je rychlá, zatímco míra vazby na plazmatické bílkoviny je nízká. Metformin
prostupuje do erytrocytů. Maximální hladina v krvi je nižší než maximální hladina v plasmě a podle
všeho je jí dosaženo zhruba ve stejnou dobu. Červené krvinky jsou s největší pravděpodobností
sekundárním distribučním kompartmentem. Průměrný distribuční objem (Vd) se pohybuje v rozmezí
63-276 l.

Biotransformace
Metformin je zřejmě vylučován převážně v moči cestou renální exkrece, a to jako téměř nezměněná
sloučenina. U lidí nebyly identifikovány žádné metabolity.

Eliminace
Renální clearance metforminu je >400 ml/min, což značí, že metformin je vylučován glomerulární
filtrací a tubulární sekrecí. Biologický poločas (t1/2) metforminu je přibližně 3,7 hodin.
U pacientů s poškozením ledvin je eliminace prodloužená.


Související s glibenklamidem

Absorpce
Po perorálním podání se 84% glibenklamidu rychle vstřebává ze zažívacího traktu, přičemž potrava
zřejmě nemá na rychlost či míru vstřebávání vliv.
U většiny subjektů byla první koncentrace stanovena při prvním odběru krve (30 min). Po prvním
zjištění přítomnosti docházelo k nárůstu koncentrace až do maximální hodnoty, které bylo dosaženo
v průměru po 3,28 hodinách (tmax).

Distribuce
Distribuce glibenklamidu dosud nebyla plně popsána, nicméně nejvyšší koncentrace léčiva byly
prokázány v játrech, v ledvinách a v tenkém a tlustém střevě. Glibenklamid se silně váže na
plazmatické bílkoviny (více než 99 %), což může vysvětlovat některé lékové interakce.

Biotransformace
Větší část glibenklamidu se metabolizuje u lidí v játrech na neúčinné metabolity, a to hydroxylací
jádra v pozici C4 na hydroxy-metabolity (cis-3-hydroxyglibenklamid 15% a trans-hydroxyglibenklamid 80 %), a další třetí, neidentifikovaný metabolit má radioaktivní podíl pouze
1,4%. Hepatocelulární selhání snižuje metabolismus glibenklamidu a znatelně zpomaluje jeho
vylučování.

Eliminace
Parentní léčivo a jeho metabolity se vylučují v moči (38,5%) a žluči (59%) do 48 hodin po podání.
Eliminační poločas (t1/2) je 15 hodin.
Vylučování metabolitů ve žluči je zvýšené při nedostatečné funkci ledvin až do clearance kreatininu
30 ml/min, podle závažnosti poruchy funkce ledvin. Nedostatečnost ledvin tudíž nemá na vylučování
glibenklamidu vliv za předpokladu, že clearance kreatininu zůstává vyšší než 30 ml/min.