sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Glibomet 400 mg/2,5 mg potahované tablety


2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje metformini hydrochloridum 400 mg a glibenclamidum 2,5 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety
Bílá až téměř bílá, kulatá, bikonvexní potahovaná tableta s půlicí rýhou na jedné straně. Na straně bez
půlicí rýhy je vyraženo “2.5”, na půlkruhových polovinách druhé strany jsou vyraženy “B” a “1”.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snažší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné
dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Léčba diabetu mellitu 2. typu u dospělých jako náhrada předchozí kombinované léčby metforminem a
glibenklamidem u pacientů se stabilní a dobře kontrolovanou glykémií.
Glibomet je indikován u dospělých pacientů k léčbě diabetu mellitu nezávislého na inzulinu (diabetes
mellitus 2. typu) bez ketoacidózy, když dietní režim a léčba deriváty sulfonylmočoviny nevedly k jeho
dostatečné kompenzaci.

Přípravek je určen pro perorální podání pouze dospělým pacientům.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí s normální funkcí ledvin (GFR ≥ 90 ml/min)
Dávkování je přísně individuální a musí být upraveno podle výsledků laboratorních testů.
Obvyklá počáteční dávka je 2 tablety denně a užívá se s hlavními jídly. Podle potřeby je možno dávku
postupně zvyšovat, dokud není dosaženo úpravy hladiny glukózy v krvi. Poté je možno dávku
přípravku Glibomet postupně snižovat, až je dosažena nejnižší dávka, která je dostatečná pro udržení
kompenzované hladiny glukózy v krvi.
Maximální doporučená dávka přípravku Glibomet je 6 tablet denně.

Tablety se užívají
- jednou denně ráno (při snídani), jestliže se užívá jedna tableta denně.
- dvakrát denně, tj. ráno (při snídani) a večer (při večeři), jestliže se užívají dvě nebo čtyři
tablety denně.

- třikrát denně, tj. ráno (při snídani), v poledne (s obědem) a večer (při večeři), jestliže se užívá
tři, pět nebo šest tablet denně.

Způsob podání
Tablety se polykají celé s jídlem a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny. Tablety se nesmí
rozkousat. Po každém užití léku by měl následovat příjem potravy s dostatečným obsahem cukru, aby
se zabránilo nástupu hypoglykémie.

Kombinace s léčbou inzulinem:
Nejsou dostupné žádné klinické údaje o současném užívání tohoto přípravku s inzulinovou léčbou.

Starší lidé
U starších lidí by dávkování přípravku Glibomet mělo být upraveno podle funkce ledvin (zahájení
léčby 1 tabletou přípravku Glibomet); funkce ledvin musí být pravidelně kontrolovány (viz bod 4.4).
Pacienti ve věku 65 let a starší: počáteční a udržovací dávky glibenklamidu musí být pečlivě upraveny
tak, aby se snížilo riziko hypoglykémie. Léčba má být zahájena nejnižší dostupnou dávkou a, pokud je
to zapotřebí, má být dávka postupně zvyšována (viz bod 4.4).

Porucha funkce ledvin
Rychlost glomerulární filtrace má být vyšetřena před zahájením léčby přípravky s obsahem
metforminu a následně minimálně každý rok. U pacientů se zvýšeným rizikem další progrese poruchy
funkce ledvin a u starších pacientů má být renální funkce vyšetřována častěji, např. každých 3-měsíců.

Maximální denní dávka metforminu má být rozdělena nejlépe do 2–3 denních dávek. Před zvážením
léčby metforminem u pacientů s GFR <60 ml/min mají být znovu vyhodnoceny faktory, které mohou
zvyšovat riziko laktátové acidózy (viz bod 4.4).

Pokud není k dispozici odpovídající síla přípravku Glibomet, je třeba použít jednotlivé složky
namísto fixní kombinace dávky.

GFR
(ml/min)

Metformin Glibenklamid
60-89 Maximální denní dávka je 3 000 mg.
V souvislosti se zhoršením funkce
ledvin může být zváženo snížení
dávky.


Pro glibenklamid není nutná úprava
dávkování (viz bod 5.2). 45-59 Maximální denní dávka je 2 000 mg. Úvodní dávkou je nejvýše polovina
maximální dávky.
30-44 Maximální denní dávka je 1 000 mg.
Úvodní dávkou je nejvýše polovina
maximální dávky.
<
Metformin je kontraindikován. Glibenklamid je kontraindikován.

Pediatrická populace
Podávání přípravku Glibomet se nedoporučuje dětem a dospívajícím mladším 18 let kvůli nedostatku
dat o bezpečnosti a účinnosti.

4.3 Kontraindikace

Tento léčivý přípravek se nikdy nesmí užívat v dále uvedených případech:


- Hypersenzitivita na léčivé látky (metformin, glibenklamid), jiné deriváty sulfonylmočoviny,
jiné sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Gestační diabetes mellitus
- Diabetes mellitus 1. typu (inzulin-dependentní), jakýkoli typ akutní metabolické acidózy (jako
je laktátová acidóza, diabetická ketoacidóza), diabetické kóma a diabetické prekóma, diabetes
s anamnézou epizod laktátové acidózy
- Během současné léčby diuretiky nebo antihypertensivy, které mohou vyvolat zhoršení renální
funkce nebo před nebo během 48 hodin po nitrožilním podání jódových kontrastních látek
- Závažná kardiovaskulární onemocnění (srdeční selhání NYHA klasifikace I-IV, toxický nebo
kardiogenní šok, nedávný infarkt myokardu, nestabilní angina pectoris, poruchy periferní
arteriální cirkulace)
- Respirační insuficience
- Adrenokortikální insuficience
- Závažné renální selhání (GFR < 30 ml/min)
- Výrazné hypokalorické omezení a zejména malnutrice
- Akutní stavy, které mohou ovlivňovat funkci ledvin, např. dehydratace, závažné akutní
krvácení, těžké infekce včetně gangrény, šok, (viz bod 4.4)
- Insuficience jater, akutní intoxikace ethylalkoholem, chronický alkoholismus
- Porfyrie
- Podání dva dny před nebo po operaci
- Těhotenství a kojení
- Současná léčba mikonazolem (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčba přípravky snižujícími glykémii a zejména změna typu antidiabetika za jiné má být sledována
lékařem. Pacienti mají přísně dodržovat doporučení lékaře ohledně dávky, způsobu podání, současné
diety a cvičení. Pravidelně by měla být prováděna rutinní diagnostická vyšetření (glykémie nalačno a
postprandiální glykémie, HbA1c). Kvůli přítomnosti derivátů sulfonylmočoviny použití léčiva má být
omezeno pouze na pacienty s diabetes mellitus 2. typu, které nelze kontrolovat pouze dietou.
V případě hypoglykemických příznaků je nutné přijmout sacharidy (cukr), ve vážnějších případech,
které mohou občas vést ke ztrátě vědomí, se podává pomalá nitrožilní infuze glukózového roztoku.
Při úrazech, chirurgických zákrocích, infekčních a febrilních stavech má být podávána dočasná léčba
inzulinem, aby bylo dosaženo přesné metabolické kontroly.
Je třeba vzít v úvahu možný výskyt disulfiramu podobných reakcí po požití ethylalkoholu.
V případě traumatu, chirurgického zákroku, infekčních onemocnění a horečnatých onemocnění může
být nezbytné dočasné podání inzulinu, aby byla zachována dostatečná metabolická kontrola.
Léčba musí být přerušena 48 hodin před provedením angiografie nebo urografie a v případě potřeby
obnovena 48 hodin po testu.
Některé epidemiologické studie naznačují, že použití glibenklamidu může být spojeno s vyšším
rizikem kardiovaskulární úmrtnosti ve srovnání s gliklazidem. Toto riziko je pozorováno hlavně u
pacientů s akutním koronárním onemocněním.

Laktátová acidóza
Laktátová acidóza je velmi vzácná, ale vážná metabolická komplikace, která se nejčastěji vyskytuje při
akutním zhoršení renální funkce nebo při kardiorespiračním onemocnění či sepsi. K akumulaci
metforminu dochází při akutním zhoršení renální funkce; tím se pak zvyšuje riziko laktátové acidózy.
V případě dehydratace (závažný průjem nebo zvracení, horečka nebo snížený příjem tekutin) má být
metformin dočasně vysazen a doporučuje se kontakt se zdravotnickým odborníkem.
Podávání léčivých přípravků, které mohou akutně narušit renální funkci (jako jsou antihypertenziva,
diuretika a NSAID), má být u pacientů léčených metforminem zahajováno s opatrností. Další rizikové
faktory laktátové acidózy jsou nadměrné požívání alkoholu, jaterní insuficience, nedostatečně
kontrolovaný diabetes, ketóza, dlouhotrvající hladovění a jakékoli stavy související s hypoxií, stejně

jako souběžné užívání léčivých přípravků, které mohou způsobit laktátovou acidózu (viz body 4.a 4.5).

Diagnóza:
Pacienti a/nebo pečovatelé mají být informováni o riziku laktátové acidózy. Laktátová acidóza je
charakterizována acidotickou dušností, bolestí břicha, svalovými křečemi, astenií a hypotermií
následovanou kómatem. V případě suspektních příznaků má pacient ukončit užívání metforminu
a vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. Diagnostické laboratorní nálezy zahrnují snížené pH krve
(< 7,35), zvýšenou plazmatickou hladinu laktátu (> 5 mmol/l) a zvýšenou aniontovou mezeru a poměr
laktát/pyruvát.

Funkce ledvin
Rychlost glomerulární filtrace má být vyšetřena před zahájením léčby a následně v pravidelných
intervalech, viz bod 4.2:

- Nejméně jednou ročně u pacientů s normální funkcí ledvin
- Nejméně dvakrát až čtyřikrát ročně u pacientů s hladinou kreatininu v séru, která se blíží horní
hranici rozmezí normálních hodnot, a dále u starších lidí.

Metformin je kontraindikován u pacientů s GFR < 30 ml/min a má být dočasně vysazen při výskytu
stavů, které mění renální funkci, viz bod 4.3.
Snížená funkce ledvin je u starších lidí častá a asymptomatická. Zvláštní pozornost je třeba věnovat
případům, kdy může dojít k poruše funkce ledvin, např. po zahájení léčby antihypertenzivy nebo
diuretiky a po zahájení léčby nesteroidními protizánětlivými léky (NSA).

Podávání jódových kontrastních látek
Nitrožilní podání jódových kontrastních látek může vést k nefropatii indukované kontrastní látkou
s následnou akumulací metforminu a zvýšeným rizikem laktátové acidózy. Metformin má být vysazen
před nebo v době provedení zobrazovacího vyšetření a jeho podávání nesmí být znovu zahájeno
nejméně 48 hodin po provedení vyšetření za předpokladu, že byla znovu vyhodnocena renální funkce
a bylo zjištěno, že je stabilní, viz body 4.2 a 4.5.

Operace
Podávání metforminu musí být ukončeno během operace pod celkovou, spinální nebo epidurální
anestezií. Léčba může být znovu zahájena nejdříve 48 hodin po operaci nebo obnovení perorální
výživy a za předpokladu, že renální funkce byla znovu vyhodnocena a bylo zjištěno, že je stabilní.

Hypoglykémie
Jelikož Glibomet obsahuje derivát sulfonylmočoviny, je jeho užívání spojené s rizikem rozvoje
hypoglykémie. Po zahájení léčby může titrace dávky zabránit vzniku hypoglykémie. Léčba by měla
být indikována pouze v případě, že pacient dodržuje pravidelný stravovací režim (včetně snídaně).
Důležitý je pravidelný příjem cukrů, protože riziko hypoglykémie stoupá s opožděním příjmu stravy,
s nedostatečným nebo nevyváženým příjmem cukrů. K hypoglykémii může s větší pravděpodobností
dojít při redukční dietě, po intenzivním nebo déletrvajícím cvičení, při konzumaci alkoholu nebo
během podávání kombinace hypoglykemických léčiv.
Starší pacienti: věk 65 let a více byl identifikován jako rizikový faktor pro hypoglykémii u pacientů,
kteří jsou léčeni přípravky ze skupiny derivátů sulfonylmočoviny. U starších pacientů může být
obtížné rozpoznat hypoglykémii. Počáteční a udržovací dávky glibenklamidu musí být pečlivě
upraveny tak, aby se snížilo riziko hypoglykémie (viz bod 4.2).

Diagnóza:
Mezi příznaky hypoglykémie patří: bolest hlavy, hlad, nauzea, zvracení, zvýšená únava, poruchy
spánku, nervozita, agresivita, poruchy soustředění a reakcí, deprese, zmatenost, poruchy řeči, poruchy
zraku, třes, paralýza a parestezie, vertigo, delirium, křeče, ospalost, bezvědomí, povrchové dýchání a
bradykardie. Následkem antiregulačních mechanismů, které hypoglykémie vyvolává, se může objevit

pocení, pocit strachu, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a arytmie. Poslední
jmenované příznaky přitom mohou chybět, je-li nástup hypoglykémie pozvolný, při autonomní
neuropatii, nebo jestliže pacient užívá beta-blokátory, klonidin, reserpin, guanetidin nebo jiná
sympatomimetika.

Léčba hypoglykémie:
Mírné hypoglykemické příznaky bez poruch vědomí či neurologické symptomatologie je třeba řešit
okamžitým podáním cukru. Dávku je třeba přizpůsobit, případně je potřeba změnit stravovací návyky.
Objevit se mohou také těžké hypoglykemické stavy s poruchou vědomí, kómatem nebo manifestními
neurologickými příznaky, ty před okamžitou hospitalizací pacienta vyžadují bezodkladné ošetření
nitrožilním podáním glukózy v okamžiku stanovení diagnózy nebo podezření na ni. V případě
podezření na hypoglykémii je vždy nutné vyšetření specializovaným lékařem z lůžkového oddělení.

Z hlediska snížení rizika hypoglykemických atak jsou důležitými faktory pečlivá volba pacientů a
dávkování, a také patřičné poučení pacienta. Jestliže u pacienta dochází k opakovaným epizodám
hypoglykémie, které jsou těžké nebo spojené s nepředvídatelnou situací, je třeba zvážit jinou možnost
léčby diabetu.

Faktory, které podporují hypoglykémii:

- Současné požívání alkoholu, a to zejména v kombinaci s hladověním
- Odmítnutí spolupráce nebo (zejména u starších lidí) neschopnost pacienta spolupracovat
- Malnutrice, nepravidelné stravování, vynechávání jídel, hladovění nebo změny stravy
- Nedostatečné vyvážení fyzické aktivity a příjmu cukrů
- Selhání ledvin
- Těžké selhání jater
- Předávkování přípravkem Glibomet
- Některé endokrinní poruchy: nedostatečná funkce štítné žlázy, příštítných tělísek a dřeně
nadledvin
- Současné podávání některých jiných léků (viz bod 4.5).

Selhání jater a ledvin:
U pacientů se selháním jater nebo s těžkým selháním ledvin může docházet ke změně farmakokinetiky
a/nebo farmakodynamiky přípravku Glibomet. Dojde-li k hypoglykémii, její průběh může být u těchto
pacientů zdlouhavý a je nutno zahájit adekvátní léčbu.

Informace pro pacienty:
Riziko hypoglykémie, její příznaky a její léčbu, a také vyvolávající faktory, je nutno pacientovi a jeho
blízkým osobám vysvětlit. Stejně tak je nutno uvážit riziko laktátové acidózy a pacientovi jej vysvětlit
pro případ výskytu nespecifických známek, jako jsou svalové křeče spojené s poruchou zažívání,
bolestí břicha a těžkou astenií, dyspnoí přičítanou acidóze, hypothermií a kómatem.

Pacienta je nutno informovat obzvláště o významu nutnosti dodržování režimu stravování s následným
programem pravidelného tělesného cvičení a pravidelné kontroly hladiny glykémie.

Potenciální metabolická dekompenzace
V případě úrazu, operace, infekčního nebo horečnatého onemocnění nebo jiné možné příčiny
dekompenzace diabetu je třeba místo této léčby zvážit dočasnou terapii inzulinem, aby byla zachována
odpovídající metabolická kontrola.
Mezi příznaky hyperglykémie patří zvýšené močení, intenzivní žízeň a suchá kůže.

Současné podávání glibenklamidu s jinými léky


Současné podávání glibenklamidu s alkoholem, fenylbutazonem nebo danazolem se nedoporučuje (viz
bod 4.5).

Další upozornění
Dále je třeba, aby všichni pacienti dodržovali v průběhu dne jídelníček s pravidelným příjmem cukrů.
Pacienti s nadváhou mají pokračovat v redukční dietě.
Pravidelné tělesné cvičení je stejně důležité jako užívání přípravku Glibomet.

Laboratorní kontrola diabetu (glykémie, HbA1c) se provádí pravidelně.

U pacientů s deficitem enzymu G6PD (glukózo-6-fosfátdehydrogenáza), kteří jsou léčeni deriváty
sulfonylmočoviny, se může rozvinout hemolytická anemie.
Vzhledem k tomu, že glibenklamid patří do chemické skupiny derivátů sulfonylmočoviny, doporučuje
se opatrnost a zvážení jiné vhodné léčby s vyloučením derivátů sulfonylmočoviny, jestliže Glibomet
užívají pacienti s deficitem G6PD.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kontraindikované kombinace

Související s glibenklamidem

Mikonazol (systémové podání, perorální gel)

Zesílený hypoglykemický účinek s možným nástupem příznaků hypoglykémie nebo dokonce kómatu
(viz bod 4.3).

Souběžné použití se nedoporučuje

Související s deriváty sulfonylmočoviny

Alkohol
Antabusový efekt (nesnášenlivost alkoholu), zejména u chlorpropamidu, glibenklamidu, glipizidu,
tolbutamidu.
Zvýšené hypoglykemické působení (inhibice kompenzačních reakcí), které může podpořit rozvoj
hypoglykemického kómatu.
Je třeba vyhnout se konzumaci alkoholu a užívání léčivých přípravků obsahujících alkohol.

Fenylbutazon (systémové podání)
Zvýšený hypoglykemický účinek derivátů sulfonylmočoviny (vypuzení derivátů sulfonylmočoviny
z vazebných míst na bílkovinách a/nebo omezení jejich eliminace). Doporučuje se přednostně použít
jiná protizánětlivá léčiva, která vyvolávají menší počet interakcí, nebo pacienta informovat jiným
způsobem a podpořit vlastní sledování se pacientem: v případech nutnosti je třeba dávkování při léčbě
protizánětlivými léky a po jejich vysazení upravit.

Léky proti infekcím
Současné užívání derivátů sulfonylmočoviny včetně glibenklamidu s některými léky proti infekcím,
jako jsou sulfonamidy (např. kotrimoxazol), levofloxacin nebo klarithromycin, může zvyšovat
nebezpečí rozvoje těžké hypoglykémie.

Cyklofosfamid

Současné užívání derivátů sulfonylmočoviny včetně glibenklamidu s cyklofosfamidem může zvyšovat
nebezpečí těžké hypoglykémie.

Phenyramidol
Současné užívání derivátů sulfonylmočoviny včetně glibenklamidu s phenyramidolem může zvyšovat
nebezpečí těžké hypoglykémie.

Související s antidiabetiky

Danazol
Je-li tato kombinace nevyhnutelná, je třeba pacienta upozornit a posílit kontroly hladiny cukru v krvi.
Je-li to možné, dávkování antidiabetik během léčby danazolem a po jeho vysazení by se mělo upravit.

Související s metforminem

Alkohol
Intoxikace alkoholem je spojená se zvýšeným rizikem laktátové acidózy, zejména v případě hladovění
nebo malnutrice nebo poruše funkce jater.
Je třeba vyhnout se konzumaci alkoholu a užívání léků obsahujících alkohol.

Jódové kontrastní látky
Metformin musí být vysazen před nebo v době provedení zobrazovacího vyšetření a jeho podávání
nesmí být znovu zahájeno nejméně 48 hodin po provedení vyšetření za předpokladu, že byla znovu
vyhodnocena renální funkce a bylo zjištěno, že je stabilní, viz body 4.2 a 4.4.
Intravenózní podání kontrastních látek s obsahem jódu může vést k selhání ledvin s následnou
kumulací metforminu a zvýšeným rizikem laktátové acidózy.

Kombinace vyžadující opatrnost při užívání

Související se všemi antidiabetiky

Chlorpromazin
Ve vysokých dávkách (100 mg chlorpromazinu denně) stoupá hladina cukru v krvi (snížené
uvolňování inzulinu).
Upozornění pro použití: pacienta je třeba upozornit a hladinu cukru v krvi kontrolovat častěji. Je-li to
možné, během léčby neuroleptiky a po jejím ukončení by se mělo upravit dávkování antidiabetik.

Perhexilin
Užívání perhexilinu bylo spojeno s hypoglykémií. Proto užívání perhexilinu s antidiabetiky vyžaduje
opatrnost a pacient by měl být upozorněn na potřebu častějších kontrol hladiny glukózy.

Kortikosteroidy (glukokortikoidy) a tetrakosaktid (systémové a lokální použití)
Zvýšená hladina cukru v krvi, někdy spojená s ketózou (sníženou tolerancí cukrů při užívání
kortikosteroidů, relativní deficit inzulinu).
Upozornění pro použití: pacienta je třeba informovat o nutnosti častější kontroly hladiny cukru v krvi.
Je-li to možné, během léčby kortikosteroidy a po jejím ukončení by se mělo upravit dávkování
antidiabetik.

Beta-2-agonisté
Zvýšená hladina cukru v krvi.
Upozornění pro použití: pacienta je třeba informovat; potřeba častější kontroly hladiny cukru v krvi,
v případě nutnosti převedení na léčbu inzulinem.


Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (například kaptopril, enalapril)ACE inhibitory mohou
snižovat hladinu cukru v krvi. Je důležité upravit dávkování Glibometu během léčby ACE inhibitory
až do jejího ukončení.

Související s metforminem
Transportéry-1 a transportéry-2 organických kationtů

Metformin je substrátem pro oba transportéry OCT1 a OCT2
Souběžné podávání metforminu s
• Inhibitory OCT1 (jako je verapamil) může snížit účinnost metforminu.
• Induktory OCT1 (jako je rifampicin) může zvýšit gastrointestinální absorpci a účinnost
metforminu.
• Inhibitory OCT2 (jako je cimetidin, dolutegravir, ranolazin, trimethoprim, vandetanib,
isavukonazol) může snížit renální vylučování metforminu, což povede ke zvýšení koncentrace
metforminu v plazmě.
• Inhibitory obou OCT1 a OCT2 (jako krizotinib, olaparib) může ovlivnit účinnost a renální
eliminace metforminu.

Plazmatická expozice metforminu (1000 mg dvakrát denně) vzrostla u jedinců s diabetes mellitus 2.
typu 1,4násobně až 1,8násobně při současném podávání s ranolazinem 500 mg a 1000 mg dvakrát
denně.
Studie provedená u sedmi zdravých dobrovolníků ukázala, že cimetidin podávaný jako 400 mg
dvakrát denně zvyšuje systémovou expozici metforminu (AUC) o 50% a Cmax o 81%.

Je proto doporučována opatrnost, a to zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, kdy jsou tyto léky
podávány současně s metforminem, protože se může zvýšit koncentrace metforminu v plazmě. Jestliže
je to potřebné, může být zvažována úprava dávky metforminu, jelikož inhibitory OCT / induktory
mohou mít vliv na účinnost metforminu.

Další interakce
Některé léčivé přípravky mohou nepříznivě ovlivnit renální funkci, což může zvýšit riziko laktátové
acidózy; jsou to např. NSAID, včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy (COX) II, ACE
inhibitory, antagonisté receptoru pro angiotenzin II a diuretika, zvláště kličková.

Při zahájení nebo užívání takových přípravků v kombinaci s metforminem je nutné pečlivé
monitorování renální funkce

Související s glibenklamidem

Beta-blokátory, klonidin, reserpin, guanetidin a sympatomimetika
Všechny beta-blokátory, klonidin, reserpin, guanetidin a sympatomimetika maskují některé příznaky
hypoglykémie: palpitace a tachykardii. Většina neselektivních beta-blokátorů zvyšuje výskyt a
závažnost hypoglykémie. Pacienta je třeba upozornit a častěji vyšetřovat hladinu cukru v krvi, a to
zejména na začátku léčby.

Flukonazol
Prodloužení eliminačního poločasu derivátů sulfonylmočoviny s možným rozvojem příznaků
hypoglykémie. Pacienta je třeba upozornit a častěji provádět vyšetření hladiny cukru v krvi. Je-li to
možné, dávkování antidiabetika by se mělo během podávání flukonazolu a po jeho ukončení upravit.

Bosentan:
Při současném podávání bosentanu s glibenklamidem existuje zvýšené riziko hepatotoxicity, proto se
doporučuje vyhnout se jejich současnému užívání. Může docházet k omezení hypoglykemického
účinku glibenklamidu, protože bosentan snižuje jeho plazmatickou koncentraci.



Jiné interakce: kombinace, kterou je nutno zvážit

Související s glibenklamidem

Desmopresin:
Snižuje antidiuretický účinek.

Hypoglykemický účinek sulfonylmočoviny může být zvýšen inhibitory monoaminoxidázy,
chloramfenikolem, probenecidem, salicyláty, sulfinpyrazonem; naopak hypoglykemický účinek může
být snížen orální antikoncepcí, thiazidovými diuretiky a barbituráty. Je třeba vzít v úvahu, že
biguanidy mohou zvýšit účinek antikoagulantů.

Colesevelam
Při současném podávání je plazmatická koncentrace glibenklamidu snížena, což může vést ke
sníženému hypoglykemickému účinku. Tento účinek nebyl pozorován, pokud je glibenklamid
podáván v určitém časovém období před užitím jiného léčivého přípravku. Doporučuje se podávat
Glibomet nejméně 4 hodiny před podáním colesevelamu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství:

Nejsou k dispozici žádné klinické údaje o použití Glibometu u těhotných žen. Glibomet se nesmí
používat k léčbě cukrovky během těhotenství.
V případě gestačního diabetu, pokud pacientka užívá tento přípravek, se doporučuje přejít z léčby
perorálními antidiabetiky na inzulin, jakmile začne pacientka plánovat těhotenství nebo kojit, jakmile
je známo, že je těhotná. Doporučuje se sledovat hladinu glukózy v krvi novorozence. Studie na
zvířatech s kombinací neprokázaly žádné teratogenní účinky (viz bod 5.3).

Rizika související s diabetem

Nedostatečná kompenzace gestačního diabetu nebo diabetu jiného typu způsobuje zvýšený výskyt
vrozených vad a perinatální mortality. Diabetes by měl být v době početí co nejlépe kompenzován,
aby se snížilo riziko vrozených vad.

Rizika související s metforminem (viz bod 5.3)

Studie na zvířatech neukázaly žádné teratogenní účinky (viz bod 5.3). Jestliže u zvířat nebyly
prokázány žádné teratogenní účinky, nepředpokládají se ani žádné malformace plodu u lidí, protože
teratogenní účinky známých látek byly doposud ve studiích na zvířatech vždy prokázány. Ani klinické
studie neprokázaly malformace plodu spojené s užíváním metforminu (viz také bod 4.3).

Rizika související s glibenklamidem (viz bod 5.3)

Studie na zvířatech neukázaly žádné teratogenní účinky (viz bod 5.3). Jestliže u zvířat nebyly
prokázány žádné teratogenní účinky, nepředpokládají se ani žádné malformace plodu u lidí, protože
teratogenní účinky známých látek byly doposud ve studiích na zvířatech vždy prokázány. V současné
době nejsou v klinické praxi k dispozici žádné relevantní údaje, které by umožnily vyhodnotit
teratogenní a fetotoxické účinky spojené s užíváním glibenklamidu v těhotenství.

Léčba:


Adekvátní metabolická kompenzace umožňuje u těchto pacientek normální průběh těhotenství.
Glibomet nesmí být použit k léčbě diabetu během těhotenství. V případě dietního selhání se musí
podat inzulin, aby se dosáhlo adekvátní metabolické kompenzace, bez ohledu na to, zda se jedná o
diabetes 1. typu, 2. typu nebo gestační diabetes.

Kojení

Nejsou k dispozici dostatečné údaje o průchodu metforminu a glibenklamidu do mateřského mléka;
vzhledem k riziku vzniku kojenecké hypoglykémie je podávání přípravku během kojení
kontraindikováno.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienty je třeba upozornit na příznaky hypoglykémie, a dále je upozornit, aby těmto příznakům
věnovali při řízení vozidel a obsluhování strojů zvýšenou pozornost.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastějšími nežádoucími účinky objevujícími se na začátku léčby jsou gastrointestinální příznaky,
jako je nauzea, zvracení, průjem a bolesti břicha a ztráta chuti k jídlu. Ve většině případů tyto účinky
při dalším pokračování léčby ustupují. Zlepšení gastrointestinální tolerance lze docílit pomalým
zvyšováním dávkování.

Následkem hypoglykémie na začátku léčby se mohou také objevit přechodné poruchy zraku.

Při léčbě metforminem, zejména u pacientů s predisponujícími stavy, jako jsou selhání ledvin a
srdeční a oběhový šok, se může objevit život ohrožující nebo dokonce fatální laktátová acidóza, která
se může rychle rozvinout do závažných stádií, není-li léčba ihned přerušena a nejsou-li podniknuta
adekvátní opatření. Hlášeny byly totiž případy vysoké hladiny kyseliny mléčné v krvi, zvýšeného
poměru laktát/pyruvát, sníženého pH krve a hyperazotémie s výjimečně nepříznivým výsledkem.
Rozvoji laktátové acidózy může napomoci současné požití alkoholu (viz bod 4.4).

Při léčbě přípravkem Glibomet se mohou vyskytnout níže uvedené nežádoucí účinky. Výskyt
nežádoucích účinků je definován takto: velmi časté >1/10; časté >1/100, <1/10; méně časté: >1/1000,
<1/100; vzácné >1/10000, <1/1000, velmi vzácné <1/10000.

Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné:
Leukopénie, trombocytopénie
Velmi vzácné:
Agranulocytóza, hemolytická anémie, aplazie kostní dřeně, pancytopénie, akutní hemolýza u pacientů
s deficitem glukózo-6-fosfátdehydrogenázy.
Tyto poruchy se normalizují až po ukončení léčby.

Poruchy metabolismu a výživy
Hypoglykémie: viz bod 4.Méně časté: krize porphyria hepatica a porphyria cutanea
Velmi vzácné:
Laktátová acidóza, snížená hladina vitamínu B12 v důsledku snížené absorpce vitaminu B12. Tuto
etiologii je doporučeno zvážit, pokud má pacient megaloblastickou anémii.
Disulfiramu podobný efekt po požití alkoholu.

Poruchy oka
Časté:
Poruchy zraku (přechodné)


Poruchy nervového systému
Časté:
Dysgeuzie

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté:
Nauzea, zvracení, průjem, bolesti břicha a ztráta chuti. Tyto nežádoucí účinky se často objevují na
začátku léčby a ve většině případů samovolně vymizí. K zabránění těmto příznakům je doporučeno,
aby byl přípravek Glibomet užíván ve 2 nebo 3 denních dávkách. Pomalé zvyšování dávky může také
zlepšit gastrointestinální toleranci.

Poruchy jater a žlučových cest
Velmi vzácné:
Hepatitida vyžadující přerušení léčby, abnormální jaterní testy

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Může se vyvinout zkřížená reaktivita na sulfonamidy a jejich deriváty.
Vzácné:
Pruritus, kopřivka, makulopapulární vyrážka
Velmi vzácné:
Alergická granulomatózní angiitida, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, fotosenzitivita,
urtikarie, která může progredovat v šok.

Vyšetření
Méně časté: průměrné až středně výrazné zvýšení hladiny močoviny a kreatininu v séru
Velmi vzácné: hyponatremie

Starší lidé
Hypoglykemické projevy se mohou objevit zejména u oslabených starších lidí, při neobvyklé fyzické
námaze, nepravidelném stravování nebo požívání alkoholických nápojů, při narušené funkci ledvin
a/nebo jater (viz také bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48,
100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9. Předávkování

Vezmeme-li v úvahu, že přípravek obsahuje metformin, velké předávkování nebo současná přítomnost
rizikových faktorů může vést k laktátové acidóze (viz bod 4.4).

Jestliže dojde k rozvoji laktátové acidózy, pacient musí být okamžitě hospitalizován a musí mu být
poskytnuta vhodná léčba. Nejúčinnější léčba spočívá v odstranění laktátu a metforminu hemodialýzou.
Vezmeme-li v úvahu přítomnost derivátu sulfonylmočoviny, předávkování přípravkem může způsobit
také hypoglykémii (viz bod 4.4).

Plazmatická clearance glibenklamidu může být u pacientů s onemocněním jater prodloužená.
Glibenklamid nelze odstranit dialýzou, protože se silně váže na plazmatické bílkoviny.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI


5.1. Farmakodynamické vlastnosti

ATC kód: A10BDFarmakoterapeutická skupina: perorální antidiabetika

Glibomet je kombinací glibenklamidu (derivátu sulfonylmočoviny druhé generace, který je již v
nízkých dávkách schopen stimulovat sekreci endogenního inzulinu) a metforminu (derivátu biguanidu,
který zvyšuje účinek inzulinu, ovlivňuje absorpci glukózy ze střeva, inhibuje glukoneogenezi a
zlepšuje metabolismus lipidů, snižuje váhu obézních diabetiků, snižuje agregabilitu trombocytů,
upravuje trombolýzu). U metforminu je nižší riziko vzniku laktátové acidózy než u ostatních
biguanidů.
Tyto dvě látky se vzájemně doplňují ve svém účinku - stimulace sekrece endogenního inzulinu
vyvolaná derivátem sulfonylmočoviny (účinkem na pankreas) a přímý účinek biguanidu na svalovou
tkáň, jehož výsledkem je konečné zvýšení utilizace glukózy (extrapankreatický účinek). Tento
synergický účinek umožňuje podávání nižších dávek obou léčiv, než které jsou obvyklé v monoterapii.
Snižuje se také intenzivní stimulace pankreatických beta buněk.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetický profil obou léčivých látek je dobře znám, jak při podávání jednotlivě tak ve fixní
kombinaci. Profil lékových interakcí obou složek je také dobře znám.

Související s metforminem

Absorpce
Po perorálním podání se metformin vstřebává ze zažívacího traktu neúplně, ale rychle. U většiny
subjektů byla první koncentrace stanovena při prvním odběru krve (30 min). Po prvním zjištění
přítomnosti docházelo k nárůstu koncentrace až do maximální hodnoty, které bylo dosaženo
v průměru za 2,88 hodin po podání (tmax).
Poté koncentrace klesaly, u všech subjektů byly ale stále zaznamenatelné do 12-24 hodin po podání.
Absolutní biologická dostupnost z tablety obsahující 500 mg nebo 850 mg metformin hydrochloridu je
u zdravých dobrovolníků přibližně 50-60%. Po perorálním podání činila nevstřebaná frakce objevená
ve stolici 20-30%.
Předpokládá se, že farmakokinetika absorpce metforminu je nelineární.
Při doporučených dávkách a dávkovacím schématu metformin hydrochloridu je ustáleného stavu
plazmatických koncentrací dosaženo do 24 až 48 hodin, přičemž tyto koncentrace jsou obvykle nižší
než 1 μg/ml. V rámci kontrolovaných klinických studií nepřesahovala maximální plazmatická
koncentrace metforminu (cmax) 4 μg/ml, a to ani při maximálních dávkách.

Distribuce
Distribuce metforminu je rychlá, zatímco míra vazby na plazmatické bílkoviny je nízká. Metformin
prostupuje do erytrocytů. Maximální hladina v krvi je nižší než maximální hladina v plasmě a podle
všeho je jí dosaženo zhruba ve stejnou dobu. Červené krvinky jsou s největší pravděpodobností
sekundárním distribučním kompartmentem. Průměrný distribuční objem (Vd) se pohybuje v rozmezí
63-276 l.

Biotransformace
Metformin je zřejmě vylučován převážně v moči cestou renální exkrece, a to jako téměř nezměněná
sloučenina. U lidí nebyly identifikovány žádné metabolity.

Eliminace
Renální clearance metforminu je >400 ml/min, což značí, že metformin je vylučován glomerulární
filtrací a tubulární sekrecí. Biologický poločas (t1/2) metforminu je přibližně 3,7 hodin.
U pacientů s poškozením ledvin je eliminace prodloužená.


Související s glibenklamidem

Absorpce
Po perorálním podání se 84% glibenklamidu rychle vstřebává ze zažívacího traktu, přičemž potrava
zřejmě nemá na rychlost či míru vstřebávání vliv.
U většiny subjektů byla první koncentrace stanovena při prvním odběru krve (30 min). Po prvním
zjištění přítomnosti docházelo k nárůstu koncentrace až do maximální hodnoty, které bylo dosaženo
v průměru po 3,28 hodinách (tmax).

Distribuce
Distribuce glibenklamidu dosud nebyla plně popsána, nicméně nejvyšší koncentrace léčiva byly
prokázány v játrech, v ledvinách a v tenkém a tlustém střevě. Glibenklamid se silně váže na
plazmatické bílkoviny (více než 99 %), což může vysvětlovat některé lékové interakce.

Biotransformace
Větší část glibenklamidu se metabolizuje u lidí v játrech na neúčinné metabolity, a to hydroxylací
jádra v pozici C4 na hydroxy-metabolity (cis-3-hydroxyglibenklamid 15% a trans-hydroxyglibenklamid 80 %), a další třetí, neidentifikovaný metabolit má radioaktivní podíl pouze
1,4%. Hepatocelulární selhání snižuje metabolismus glibenklamidu a znatelně zpomaluje jeho
vylučování.

Eliminace
Parentní léčivo a jeho metabolity se vylučují v moči (38,5%) a žluči (59%) do 48 hodin po podání.
Eliminační poločas (t1/2) je 15 hodin.
Vylučování metabolitů ve žluči je zvýšené při nedostatečné funkci ledvin až do clearance kreatininu
30 ml/min, podle závažnosti poruchy funkce ledvin. Nedostatečnost ledvin tudíž nemá na vylučování
glibenklamidu vliv za předpokladu, že clearance kreatininu zůstává vyšší než 30 ml/min.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Při sledování akutní toxicity u myší a potkanů nebyla prokázána žádná toxická interakce mezi oběma
složkami přípravku. Perorální podávání kombinovaného přípravku potkanům a psům po dobu týdnů nezpůsobilo žádné úmrtí ani další viditelné změny zdravotního stavu zvířat. Podávání přípravku
neovlivnilo růst zvířat, krevní obraz, funkce jater ani další biochemická vyšetření krve a moči.
V toxikologických studiích se neprokázal žádný teratogenní účinek ani jiné toxické ovlivnění plodu.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
Makrogol povidon
sodná sůl kroskarmelosy
mikrokrystalická celulosa
glycerol-dibehenát
magnesium stearát
koloidní bezvodý oxid křemičitý

Potah tablety (potahová soustava Opadry bílá 02F28306):
hypromelosa
oxid titaničitý (E171)
mastek

makrogol
6.2. Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti

roky

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5. Druh obalu a obsah balení

PVC/PE/PVDC-Al neprůhledný blistr, krabička
40 nebo 100 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Laboratori Guidotti S.p.A.
Via Livornese 56122 La Vettola Pisa,
Itálie


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

18/264/00-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 26.4.Datum posledního prodloužení registrace: 21.5.

10. DATUM REVIZE TEXTU

23. 8.