Aranesp

Léčba dětských pacientů mladších než 1 rok nebyla studována v randomizovaných klinických studiích

Korekční fáze:

Pro pacienty od 1 roku je úvodní dávka pro subkutánní i intravenózní aplikaci 0,45 μg/kg tělesné
hmotnosti v jedné injekci podávaná jednou týdně. V případě, že je lék podáván nedialyzovaným
pacientům, může být zahajovací dávka 0,75 μg/kg podávána v jedné subkutánní injekci jednou za dva
týdny. Pokud vzestup hemoglobinu není dostatečný zvyšte dávku přibližně o 25 %. Dávka nesmí být zvýšena častěji než jednou za čtyři týdny.

Pokud vzestup hemoglobinu je vyšší než 2 g/dl 25 %, podle rychlosti vzestupu. Pokud koncentrace hemoglobinu překročí 12 g/dl třeba zvážit snížení dávky. Jestliže hemoglobin stále stoupá, dávka má být snížena přibližně o 25 %.
Pokud hemoglobin stoupá i po snížení dávky, léčba má být dočasně vysazena, dokud se hladina
hemoglobinu nezačne snižovat. V ten okamžik má být léčba znovu zahájena, a to dávkou přibližně o
25 % nižší než předchozí dávka.



Hodnotu hemoglobinu je nutné sledovat jednou týdně nebo jednou za 2 týdny, dokud nebude stabilní.
V dalším průběhu je možno hemoglobin kontrolovat v delších intervalech.

Korekce anémie u dětských pacientů dávkami přípravku Aranesp jednou měsíčně nebyla studována.

Udržovací fáze:

Pro dětské pacienty od 1 roku v udržovací fázi je možno pokračovat s dávkami přípravku Aranesp
v jedné injekci jednou týdně nebo jednou za dva týdny. Pacienti mladší 6 let mohou potřebovat
k udržení koncentrace hemoglobinu vyšší dávky než pacienti starší. Dialyzovaným pacientům, kteří
přecházejí z aplikace přípravku Aranesp jedenkrát týdně na jedenkrát za dva týdny má být zpočátku
podávána dávka odpovídající dvojnásobku dávky podávané jedenkrát týdně.

Pokud je u nedialyzovaných pacientů ve věku 11 let a více dosaženo požadované koncentrace
hemoglobinu dávkou jednou za dva týdny, může být Aranesp podáván subkutánně jednou měsíčně,
počáteční dávka přitom odpovídá dvojnásobku předchozí dávky podávané jednou za dva týdny.

Klinická data dětských pacientů léčených pomocí r-HuEPO dvakrát nebo třikrát týdně prokázala, že
mohou přejít na terapii přípravkem Aranesp jedenkrát týdně a pacienti léčení pomocí r-HuEPO
jedenkrát týdně mohou přejít na terapii přípravkem Aranesp jedenkrát za dva týdny. Úvodní týdenní
dětskou dávku přípravku Aranesp vypočítat vydělením celkové kumulativní dávky r-HuEPO podané za dobu dvou týdnů číslem 240.
Z důvodu individuálních rozdílů je dále zapotřebí provést titraci na optimální terapeuticky účinnou
dávku pro daného pacienta. Pokud dochází k převedení léčby z r-HuEPO na Aranesp, je zapotřebí
kontrolovat koncentrace hemoglobinu jednou týdně nebo jednou za 2 týdny a je nutné použít stejný
způsob podání.

Dávkování má být upravováno tak, aby byla udržena požadovaná koncentrace hemoglobinu.

Pokud je nutné dávku přizpůsobit, aby bylo možné hemoglobin udržet na žádoucích hodnotách,
doporučuje se dávku upravit přibližně o 25 %.

Pokud bude vzestup hladiny hemoglobinu vyšší než 2 g/dl v závislosti na rychlosti vzestupu dávku asi o 25 %. Pokud koncentrace hemoglobinu překročí 12 g/dl
přibližně o 25 %. Pokud hemoglobin stoupá i po snížení dávky, léčba má být dočasně vysazena, dokud
se hladina hemoglobinu nezačne snižovat. V ten okamžik má být léčba znovu zahájena, a to dávkou
přibližně o 25 % nižší než předchozí dávka.

Pacienty zahajující dialýzu během léčby přípravkem Aranesp je třeba pečlivě sledovat, aby byla
zajištěna adekvátní kontrola hladiny hemoglobinu.

Po každé změně dávky nebo dávkovacího intervalu je nutné kontrolovat koncentrace hemoglobinu po
týdnu nebo každý druhý týden. Změna dávky během udržovacího období léčby by se neměla provádět
častěji než jednou za dva týdny.

Při změně způsobu podání se musí použít stejná dávka a koncentrace hemoglobinu je nutné
kontrolovat jednou týdně nebo jednou za 2 týdny, aby bylo možné případně upravit dávku a udržet
hemoglobin na žádoucích hodnotách.

Léčba symptomatické anémie navozené chemoterapií u pacientů s maligním nádorovým onemocněním

Pacientům s anémií aplikován subkutánní injekcí pro zvýšení hemoglobinu na hladinu ne vyšší než 12 g/dl Symptomy a následky anemie mohou být různé podle věku, pohlaví a celkové závažnosti nemoci; je
nezbytné, aby lékař individuálně zvážil průběh nemoci a stav pacienta.



Z důvodu individuálních rozdílů mezi pacienty mohou být příležitostně pozorovány koncentrace
hemoglobinu vyšší či nižší než požadované. Variabilita hodnot hemoglobinu má být řešena pomocí
úprav dávkování, přičemž cílová hladina hemoglobinu je mezi 10 g/dl níže je popsána úprava dávky v případě, kdy jsou pozorovány koncentrace hemoglobinu převyšující
12 g/dl
Doporučená úvodní dávka je 500 μg 2,25 μg/kg tělesné hmotnosti jednou týdně. Není-li klinická odpověď pacienta hemoglobinu
Léčba přípravkem Aranesp má být ukončena přibližně čtyři týdny po ukončení chemoterapie.

Jakmile bylo u pacienta dosaženo terapeutického cíle, dávka přípravku má být snížena o 25 až 50 %,
aby byla zajištěna hladina hemoglobinu na úrovni omezující symptomy anémie za použití nejnižší
schválené dávky přípravku Aranesp. Je třeba zvážit titraci dávky mezi 500 μg, 300 μg a 150 μg.

Pacienti musí být pečlivě monitorováni, pokud koncentrace hemoglobinu převýší 12 g/dl dávka má být snížena přibližně o 25-50 %. Pokud hladina hemoglobinu přesáhne 13 g/dl léčba přípravkem Aranesp má být dočasně přerušena. Poté, co hladina hemoglobinu klesne na 12 g/dl
dávka.

Bude-li během 4 týdnů vzestup hladiny hemoglobinu vyšší než 2 g/dl má být snížena o 25 až 50 %.

Způsob podání

Přípravek Aranesp může být podáván subkutánně pacientem nebo pečovatelem poté, co byl vyškolen
lékařem, zdravotní sestrou nebo lékárníkem.

Aranesp 10, 15, 20, 30, 40, 50, 60, 80, 100, 130, 150, 300, 500 mikrogramů injekční roztok
v předplněné injekční stříkačce
Aranesp se podává subkutánně nebo intravenózně tak, jak je popsáno v dávkování.
Měňte místa vpichu a aplikujte pomalu, aby podání léku nebylo nepříjemné.
Aranesp se dodává připravený k okamžitému použití v předplněné injekční stříkačce.

Aranesp 10, 15, 20, 30, 40, 50, 60, 80, 100, 130, 150, 300, 500 mikrogramů injekční roztok
v předplněném peru
Aranesp v předplněném peru je určen pouze k subkutánnímu podání.
Měňte místa vpichu, aby podání léku nebylo nepříjemné.
Aranesp se dodává připravený k okamžitému použití v předplněném peru.

Aranesp 25, 40, 60, 100, 200, 300 mikrogramů injekční roztok v injekční lahvičce
Aranesp se podává subkutánně nebo intravenózně tak, jak je popsáno v dávkování.
Měňte místa vpichu a aplikujte pomalu, aby podání léku nebylo nepříjemné.
Aranesp se dodává připravený k okamžitému použití v injekční lahvičce.

Pokyny k použití přípravku, zacházení s ním a k jeho likvidaci jsou uvedeny v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersensitivita na na léčivou látku nebo na kteroukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Neuspokojivě léčená hypertenze.



4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Obecné

Pro lepší dohledatelnost erytropoezu stimulujících faktorů zřetelně zaznamenávat
U všech pacientů, zvláště během zahájení léčby přípravkem Aranesp, je zapotřebí kontrolovat krevní
tlak. Pokud je krevní tlak obtížně kontrolovatelný zavedením vhodných opatření, poklesu
hemoglobinu může být dosaženo snížením nebo pozdržením dávky přípravku Aranesp U pacientů s chronickým selháním ledvin léčených přípravkem Aranesp byly pozorovány případy
závažné hypertenze zahrnující hypertenzní krizi, hypertenzní encefalopatii a křeče.

Aby byla zaručena efektivní erytropoeza, má být u všech pacientů vyšetřena hladina železa, a to před
léčbou i během léčby a má být zváženo případné doplňkové podávání přípravků železa.

Absence odpovědi na léčbu přípravkem Aranesp byl měla být pobídkou k hledání příčiny. Nedostatek
železa, kyseliny listové nebo vitaminu B12 snižuje účinnost ESA a má být upraven. Odpověď na
terapii erytropoetinem může být také nepříznivě ovlivněna interkurentní infekcí, zánětlivým procesem
nebo traumatem, okultní krevní ztrátou, hemolýzou, těžkou otravou hliníkem, vlastním
hematologickým onemocněním nebo fibrózou kostní dřeně. Jako součást hodnocení má být uvažován
počet retikulocytů. Pokud jsou vyloučeny typické příčiny negativní odpovědi a pacient má
retikulopenii, má se zvážit vyšetření kostní dřeně. Jestliže je kostní dřeň shodná s PRCA, má být
proveden test na anti-erytropoetinové protilátky.

V souvislosti s léčbou epoetiny byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky Stevens-Johnsonova syndromu ohrožující nebo fatální. Závažnější případy byly pozorovány u dlouhodobě působících epoetinů.
V okamžiku předepsání léku musí být pacienti poučeni o známkách a příznacích kožních reakcí a
pečlivě sledováni. Pokud se objeví známky a příznaky svědčící pro tyto nežádoucí účinky, Aranesp
musí být okamžitě vysazen a zvážena jiná možnost léčby. Pokud se u pacienta rozvinula v souvislosti
s používáním přípravku Aranesp závažná kožní reakce jako je SJS nebo TEN, nesmí být léčba
přípravkem Aranesp u tohoto pacienta již nikdy znovu zahájena.

Čistá aplasie červených buněk způsobená neutralizací anti-erytropoetinovými protilátkami byla
hlášena v souvislosti s ESA včetně přípravku Aranesp. Tato hlášení se týkala převážně subkutánně
léčených pacientů s chronickým selháním ledvin. Tyto protilátky reagovaly křížově se všemi
erytropoetinovými proteiny a pacienti s podezřením nebo s potvrzenými neutralizujícími protilátkami
k erytropoetinu nemají být převedeni na Aranesp
V případě paradoxního poklesu hemoglobinu a vzniku závažné anémie spojené s nízkým počtem
retikulocytů je nutné přerušit léčbu epoetinem a provést vyšetření anti-erytropoetinových protilátek.
Byly hlášeny případy pacientů s hepatitidou C léčených interferonem a ribavirinem a současně
epoetiny. Epoetiny nejsou schváleny pro léčbu anémie spojené s hepatitidou C.

Aktivní onemocnění jater bylo vylučovacím kritériem ve všech studiích s přípravkem Aranesp; data
od pacientů s poškozenou funkcí jater nejsou proto dostupná. Játra jsou považována za hlavní cestu
eliminace darbepoetinu alfa a r-HuEPO. Z tohoto důvodu by Aranesp měl být pacientům s jaterním
onemocněním podáván pouze s nezbytnou opatrností.

Aranesp by měl rovněž být podáván opatrně pacientům se srpkovitou anémií.

Nesprávné použití přípravku Aranesp zdravými osobami může vést k excesivnímu nárůstu objemu
zhuštěných buněk. To může být doprovázeno život ohrožujícími kardiovaskulárními komplikacemi.

Kryt jehly předplněné injekční stříkačky nebo předplněného pera obsahuje suchou přírodní pryž



Aranesp má být s opatrností používán u pacientů s epilepsií. U pacientů, kteří dostávali Aranesp, byly
hlášeny křeče.

Hlášené riziko trombotických cévních příhod plynou z léčby darbepoetinem alfa, zejména u pacientů s preexistujícími rizikovými faktory pro TVE,
včetně obezity a anamnézy TVE příhoda
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol v podstatě „bez sodíku“.

Pacienti s chronickým selháním ledvin

Udržovací koncentrace hemoglobinu by u pacientů s chronickým selháním ledvin neměla překročit
horní limit cílové koncentrace doporučované v bodě 4.2. V klinických studiích bylo pozorováno
zvýšené riziko úmrtí, závažných kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních příhod včetně iktu a
trombóz cévních přístupů, pokud byly ESA podávány ke zvýšení hemoglobinu na cílovou hladinu
vyšší než 12 g/dl
U pacientů s chronickým selháním ledvin je potřeba zvyšovat dávky přípravku Aranesp s opatrností,
protože vysoké kumulující se dávky epoetinu mohou být spojeny se zvýšeným rizikem mortality,
závažnými kardiovaskulárními a cerebrovaskulárními příhodami. U pacientů se slabou odpovědí
hemoglobinu na epoetiny je třeba zvážit alternativní vysvětlení pro tuto slabou odpověď
Kontrolované klinické studie neukázaly signifikantní přínosy, které by bylo možno zdůvodnit
podáváním epoetinů v případě, kdy byla koncentrace hemoglobinu zvýšena nad úroveň nezbytnou ke
kontrole symptomů anémie a zamezení krevních transfuzí.

Doplňková terapie přípravky železa se doporučuje pro všechny pacienty s hodnotou ferritinu v séru
pod 100 μg/l anebo se saturací transferrinu pod 20 %.

Během léčby přípravkem Aranesp je zapotřebí pravidelně sledovat hladiny kalia v séru. Zvýšení
hladiny kalia bylo hlášeno u několika pacientů léčených přípravkem Aranesp, i když příčinná
souvislost nebyla stanovena. Pokud bude zaznamenána zvýšená nebo stoupající hladina kalia, je třeba
zvážit ukončení podávání přípravku Aranesp, dokud nedojde k úpravě hladiny kalia.

Pacienti s maligním nádorovým onemocněním

Účinek na růst nádorů

Epoetiny jsou růstové faktory, které v první řadě stimulují tvorbu červených krvinek. Receptory pro
erytropoetin se však mohou vyskytovat i na povrchu nejrůznějších nádorových buněk. Podobně jako u
všech růstových faktorů, i zde existuje obava z toho, že by epoetiny mohly stimulovat růst maligních
nádorů. V několika kontrolovaných studiích u anemických pacientů s maligním nádorovým
onemocněním epoetiny nezlepšovaly celkové přežití ani nesnižovaly riziko progrese nádoru.

Použití přípravku Aranesp a jiných ESA v kontrolovaných klinických studiích ukázalo:

• zkrácení doby do progrese nádoru u pacientů s pokročilým nádorem hlavy a krku léčených
radioterapií při podávání na cílovou hladinu vyšší než 14 g/dl indikovány pro použití u této skupiny pacientů.



• zkrácení celkového přežití a zvýšení počtu úmrtí v důsledku progrese onemocnění během
měsíců u pacientů s metastazujícím karcinomem prsu léčených chemoterapií při podávání na
cílovou hladinu 12–14 g/dl
• zvýšení rizika úmrtí při podání na cílovou hladinu 12 g/dl maligním onemocněním neléčených ani chemoterapiíí ani radioterapií. ESA nejsou indikovány
pro použití u této skupiny pacientů.

• pozorované 9 % zvýšení rizika progrese onemocnění nebo úmrtí ve skupině s epoetinem alfa
plus standardem péče vyloučit, u pacientů s metastatickým karcinomem prsu, kteří dostávají chemoterapii, pokud je
podávána k dosažení rozmezí koncentrací hemoglobinu 10 až 12 g/dl
• noninferiorita darbepoetinu alfa v porovnání s placebem u celkového přežití a přežití bez
progrese u pacientů s pokročilým stádiem nemalobuněčného plicního karcinomu, kteří dostávají
chemoterapii, pokud je podávána k dosažení cílového hemoglobinu 12 g/dl bod 5.1
Na základě výše uvedené skutečnosti má být v některých klinických situacích preferovanou léčbou na
zvládnutí anémie u pacientů s rakovinou krevní transfuze. Rozhodnutí podat rekombinantní
erytropoetiny má vycházet z hodnocení přínosu a rizika s účastí pacienta, které má zohlednit
specifický klinický kontext. Faktory, které je třeba zvážit, mají zahrnovat typ nádoru a jeho stádium;
stupeň anémie, prognózu prežití, celkové prostředí, v kterém je pacient léčený; a preference pacienta

U pacientů se solidními nádory nebo s lymfoproliferativními malignitami, pokud hodnota
hemoglobinu překročí 12 g/dl v bodě 4.2, aby bylo potenciální riziko tromboembolických příhod sníženo na minimum.
V pravidelných intervalech je nutné kontrolovat počty krevních destiček a koncentrace hemoglobinu.