Wilate
Farmakoterapeutická skupina: antihemorhagika: krevní koagulační faktory, kombinace Von
Willebrandova faktoru a koagulačního faktoru VIII
ATC kód: B02BD
Von Willebrandova choroba (VWD)
VWF (z koncentrátu) je běžnou složkou lidské plazmy a chová se stejně jako endogenní VWF.
Podání VWF umožňuje korekci hemostatických abnormalit projevující se u pacientů, kteří trpí
deficitem VWF (VWD) ve dvou úrovních:
- VWF obnovuje adhezi destiček k cévnímu subendotelu v místě cévního poškození (tím, že
se váže k cévnímu subendotelu a k membráně krevních destiček), čímž zajišťuje primární
hemostázu projevující se zkrácením doby krvácení. Tento účinek se projeví okamžitě a je ve
velké míře závislý na úrovni polymerace proteinu.
- VWF způsobuje zpožděnou korekci asociovaného deficitu faktoru VIII. Při intravenózním
podání se VWF váže na endogenní faktor VIII (který je produkován normálně pacientem) a
stabilizací tohoto faktoru zamezuje jeho rychlé degradaci.
Z tohoto důvodu, podání čistého VWF (přípravek obsahující VWF s nízkou hladinou faktoru
VIII) obnovuje hladinu FVIII:C na normál, a to jako sekundární účinek po první infuzi.
Podáním přípravku VWF obsahujícího faktor VIII se obnovuje hladina FVIII:C k normálu
bezprostředně po první infuzi.
Kromě role ochranného proteinu faktoru VIII, zprostředkovává von Willebrandův faktor
adhezi destiček na místě cévního poranění a hraje hlavní roli v agregaci destiček.
Hemofilie A
Komplex faktoru VIII/von Willebrandova faktoru se skládá ze dvou molekul (faktor VIII a
von Willebrandův faktor) s různými fyziologickými funkcemi. Po podání pacientovi s hemofilií
se faktor VIII naváže na von Willebrandův faktor v krevním oběhu pacienta.
Aktivovaný faktor VIII se chová jako kofaktor pro aktivovaný faktor IX urychlující konverzi
faktoru X na aktivovaný faktor X. Aktivovaný faktor X přeměňuje protrombin na trombin.
Trombin pak přeměňuje fibrinogen na fibrin a vytvoří se koagulum.
Hemofilie A je na pohlaví závislá dědičná porucha krevní srážlivosti, jejíž příčinou je snížená
hladina FVIII:C a jejímž výsledkem je zvýšené krvácení do kloubů, svalů nebo vnitřních orgánů,
buď spontánní nebo jako výsledek poranění nebo chirurgického traumatu. Při substituční léčbě
se plasmatická hladina faktoru VIII zvýší, tím dojde k přechodné úpravě deficitu faktoru a tím
také k úpravě sklonu ke krvácení.
Je třeba poznamenat, že roční výskyt krvácení (ABR) není porovnatelný mezi různými
koncentráty faktorů ani mezi různými klinickými studiemi.
Von Willebrandův faktor jednak funguje jako protein, který chrání faktor VIII, jednak
zprostředkuje adhezi trombocytů k místu poranění cévy, a rovněž se podílí na agregaci
trombocytů.