Sitagliptin/metformin teva

Současné podávání opakovaných dávek sitagliptinu (50 mg dvakrát denně) a metforminu
(1 000 mg dvakrát denně) pacientům s diabetem typu 2 významnou měrou neovlivnilo
farmakokinetiku sitagliptinu ani metforminu.

Farmakokinetické studie lékových interakcí s přípravkem Sitagliptin/Metformin Teva nebyly
provedeny; takovéto studie však byly provedeny s jednotlivými léčivými látkami,
sitagliptinem a metforminem.

Souběžné použití se nedoporučuje

Alkohol
Intoxikace alkoholem je spojená se zvýšeným rizikem laktátové acidózy, zvláště v případech
hladovění nebo při malnutrici nebo poruše funkce jater.

Jódové kontrastní látky
Přípravek Sitagliptin/Metformin Teva musí být vysazen před nebo v době provedení
zobrazovacího vyšetření a jeho podávání nesmí být znovu zahájeno nejméně 48 hodin po
provedení vyšetření za předpokladu, že byla znovu vyhodnocena renální funkce a bylo
zjištěno, že je stabilní (viz body 4.3 a 4.4).

Kombinace vyžadující opatrnost při užití
Některé léčivé přípravky mohou nepříznivě ovlivnit renální funkci, což může zvýšit riziko
laktátové acidózy; jsou to např. NSAID, včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy
(COX) II, ACE inhibitory, antagonisté receptorů pro angiotenzin II a diuretika, zvláště
kličková. Při zahájení nebo užívání takových přípravků v kombinaci s metforminem je nutné
pečlivé monitorování renální funkce.

Současné používání léků, které interferují se společnými renálními tubulárními transportními
systémy, které se podílí na renální eliminaci metforminu (např. transportér organických
kationtů 2 [OCT2] /inhibitory vícelékové a toxické extruze [MATE] jako ranolazin,
vandetanib, dolutegravir a cimetidin), může zvyšovat systémovou expozici metforminu a
riziko laktátové acidózy. Zvažte přínosy a rizika současného používání. Při současném
podávání těchto přípravků je nutno zvážit pečlivé monitorování glykemie, úpravu dávky v
doporučeném dávkovém rozmezí a změnu léčby diabetu.

Glukokortikoidy (podávané systémově nebo lokálně), beta-2-agonisté a diuretika mají vlastní
hyperglykemickou aktivitu. Pacienta je nutno informovat, přičemž monitorování krevní

glukózy musí být prováděno častěji, zejména na začátku léčby takovými léčivými přípravky.
V případě potřeby musí být dávka antidiabetického léčivého přípravku během léčby dalším
léčivým přípravkem a po jeho vysazení upravena.

ACE inhibitory mohou snižovat hladiny glukózy v krvi. V případě potřeby musí být dávka
antidiabetického léčivého přípravku během léčby dalším léčivým přípravkem a po jeho
vysazení upravena.

Vliv jiných léčivých přípravků na sitagliptin
Dále popsané in vitro a klinické údaje naznačují, že riziko klinicky významných interakcí při
současném podávání jiných léčivých přípravků je nízké.

Studie in vitro ukázaly, že primární odpovědnost enzymů za omezený metabolismus
sitagliptinu má CYP3A4 za přispění CYP2C8. U pacientů s normální funkcí ledvin hraje
metabolismus, včetně cesty CYP3A4, v clearance sitagliptinu pouze malou roli.
Metabolismus může hrát důležitější roli v eliminaci sitagliptinu při těžké poruše funkce ledvin
nebo při terminálním stádiu onemocnění ledvin (ESRD). Z tohoto důvodu je možné, že silné
inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazol, itrakonazol, ritonavir, klarithromycin) by mohly
změnit farmakokinetiku sitagliptinu u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo ESRD.
Účinky silných inhibitorů CYP3A4 při poruše funkce ledvin nebyly v klinické studii
hodnoceny.

Studie transportu in vitro ukázaly, že sitagliptin je substrátem p-glykoproteinu a transportéru
organických aniontů 3 (OAT3). Transport sitagliptinu zprostředkovaný OAT3 byl in vitro
inhibován probenecidem, avšak riziko klinicky významných interakcí je považováno za nízké.
Souběžné podávání inhibitorů OAT3 nebylo in vivo hodnoceno.

Cyklosporin: Byla provedena studie s cílem posoudit účinek cyklosporinu, který je silným
inhibitorem P-glykoproteinu, na farmakokinetiku sitagliptinu. Současné perorální podání
jediné 100mg dávky sitagliptinu a jediné 600mg perorální dávky cyklosporinu zvýšilo
hodnotu AUC sitagliptinu přibližně o 29 % a Cmax sitagliptinu přibližně o 68 %. Tyto změny
ve farmakokinetice sitagliptinu nebyly považovány za klinicky významné. Nedošlo
k významné změně renální clearance sitagliptinu. Proto se ani u jiných inhibitorů P-
glykoproteinu nepředpokládají významné interakce.

Vliv sitagliptinu na jiná léčiva
Digoxin: Sitagliptin měl na plazmatické koncentrace digoxinu malý vliv. Při podávání
digoxinu v dávce 0,25 mg současně se 100 mg sitagliptinu denně po dobu 10 dní se hodnota
AUC digoxinu v plazmě zvýšila v průměru o 11 % a hodnota Cmax v plazmě v průměru o
18 %. Žádná úprava dávky digoxinu se nedoporučuje. Přesto pacienti s rizikem toxicity
digoxinu musí být sledováni v případě, že se sitagliptin a digoxin podávají současně.

Údaje in vitro naznačují, že sitagliptin neinhibuje ani neindukuje izoenzymy CYP450.
V klinických studiích neměnil sitagliptin významným způsobem farmakokinetiku
metforminu, glibenklamidu, simvastatinu, rosiglitazonu, warfarinu, ani perorální
antikoncepce, čímž byly in vivo podány důkazy nízké tendence k vyvolávání interakcí se
substráty CYP3A4, CYP2C8, CYP2C9 a s organickým kationtovým transportérem (organic
cationic transporter, OCT). Sitagliptin může být mírným inhibitorem p-glykoproteinu in vivo.