Cymvigo

Dávkování u dětí a dospívajících (0–18 let) se neliší od dávkování u dospělých, protože dávkování u
každé indikace je určeno tělesnou hmotností a přizpůsobuje se klinickému výsledku za shora
uvedených podmínek.

Porucha funkce jater
Neexistují důkazy o tom, že by byla nutná úprava dávky.

Porucha funkce ledvin
Bez úpravy dávkování, pokud to není klinicky odůvodněno, viz bod 4.4.

Starší pacienti
Bez úpravy dávkování, pokud to není klinicky odůvodněno, viz bod 4.4.

Způsob podání
Intravenózní podání
Přípravek Cymvigo má být podáván intravenózní infuzí při výchozí rychlosti 0,08 ml/kg tělesné
hmotnosti / h po dobu 10 minut. Viz bod 4.4. V případě nežádoucí reakce se buď musí snížit rychlost
podávání infuze, nebo musí být infuze zastavena. Při dobré snášenlivosti lze rychlost podání postupně
zvýšit na maximum 0,8 ml/kg tělesné hmotnosti / h po zbývající dobu infuze.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku (lidský imunoglobulin proti cytomegaloviru) nebo na kteroukoli
pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Pacienti se selektivním deficitem IgA, u nichž ses vytvořily protilátky proti IgA, protože podávání
přípravku obsahujícího IgA u nich může vyvolat anafylaxi.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ PRO POUŽITÍ:
Případným komplikacím lze často předejít, když se ujistíte:
• že pacienti nejsou citliví na lidské imunoglobuliny po počáteční pomalé infuzi přípravku
(0,08 ml/kg tělesné hmotnosti / h).
• že jsou pacienti během infuze pečlivě monitorováni na výskyt jakýchkoliv symptomů. Zvláště
pacienti bez předchozí aplikace normálního lidského imunoglobulinu, pacienti, kteří dříve
používali alternativní přípravek IVIg, nebo pacienti, u nichž od přechozí aplikace uplynula dlouhá
doba, mají být monitorování v nemocnici v průběhu první infuze a dobu jedné hodiny po první
infuzi, aby bylo možné zjistit případné nežádoucí účinky. Všechny ostatní pacienty je třeba
sledovat nejméně po dobu 20 minut po podání.

U všech pacientů podávání IVIg vyžaduje:

• před zahájením infuze IVIg zajistit odpovídající hydrataci,
• sledování výdeje moči,
• sledování hladiny kreatininu v séru,
• vyvarovat se současného užívání kličkových diuretik (viz bod 4.5).

V případě nežádoucího účinku se buď musí snížit rychlost podávání infuze, nebo musí být infuze
zastavena. Vhodná léčba závisí na povaze a závažnosti nežádoucího účinku.

Reakce na infuzi
Některé nežádoucí účinky (např. bolest hlavy, návaly horka, zimnice, myalgie, sípání, tachykardie,
bolest v dolní části zad, nauzea a hypotenze) mohou souviset s rychlostí infuze. Je nutno pečlivě
dodržovat doporučenou rychlost podávání infuze uvedenou v bodě 4.2. Po dobu podávání infuze je třeba
pacienty pečlivě sledovat a věnovat pozornost případnému výskytu jakýchkoliv příznaků.

Nežádoucí účinky se mohou vyskytnout častěji
• u pacientů, kterým je lidský imunoglobulin podáván poprvé, nebo ve vzácných případech, je-li
přípravek obsahující normální lidský imunoglobulin nahrazen alternativním přípravkem, nebo
uplynula-li od předchozí infuze dlouhá doba.
• u pacientů s neléčenou infekcí nebo základním chronickým zánětem

Hypersenzitivita
Hypersenzitivní reakce jsou vzácné.

Anafylaxe se může rozvinout u pacientů
• s nedetekovatelným IgA, kteří mají protilátky proti IgA,
• kteří snášeli předchozí léčbu humánním imunoglobulinem,

V případě šoku je třeba zahájit standardní léčbu šoku.

Tromboembolismus
Existují klinické důkazy o souvislosti mezi podáváním IVIg a tromboembolickými příhodami, jako
jsou infarkt myokardu, cévní mozková příhoda (včetně mrtvice), plicní embolie a hluboká žilní
trombóza, o nichž se předpokládá, že souvisí s relativním zvýšením viskozity krve následkem
vysokého přílivu imunoglobulinu u rizikových pacientů. Při předepisování IVIg a podávání infuze u
obézních pacientů a pacientů s již dříve existujícími rizikovými faktory pro trombotické příhody (jako
jsou pokročilý věk, hypertenze, diabetes mellitus a vaskulární onemocnění nebo trombotické epizody
v anamnéze, pacienti se získanými či zděděnými trombofilickými poruchami, pacienti dlouhodobě
upoutaní na lůžko, pacienti s hypovolémií závažného stupně a pacienti s onemocněními, která zvyšují
viskozitu krve) je třeba postupovat opatrně.

U pacientů s rizikem tromboembolických nežádoucích účinků je nutné přípravky IVIg podávat
minimální možnou rychlostí infuze a v minimální možné dávce.

Akutní renální selhání
U pacientů léčených IVIg byly hlášeny případy akutního renálního selhání. Ve většině případů byly
zjištěny rizikové faktory, jako například již existující renální insuficience, diabetes mellitus,
hypovolémie, nadváha, současné podávání nefrotoxických přípravků nebo věk nad 65 let.

Před infuzí IVIg je zapotřebí vyšetřit renální parametry, zejména u pacientů, u kterých se má za to, že
je u nich potenciální riziko akutního selhání ledvin, a pak znovu ve vhodných intervalech. U pacientů s
rizikem akutního renálního selhání nebo tromboembolických nežádoucích účinků je nutné přípravky
IVIg podávat minimální možnou rychlostí infuze a v minimální možné dávce.

V případě poruchy funkce ledvin má být zváženo ukončení léčby přípravky IVIg.


Hlášení o renální dysfunkci a akutním selhání ledvin byla spojována s použitím mnoha registrovaných
IVIg přípravků obsahujících různé pomocné látky, jako jsou sacharóza, glukóza a maltóza; z
celkového počtu však nepoměrnou část představují ty, které obsahují sacharózu jako stabilizátor. U
rizikových pacientů lze uvažovat o použití přípravků intravenózních imunoglobulinů, které sacharózu
neobsahují. Přípravek Cymvigo neobsahuje sacharózu, glukózu a maltózu.

Syndrom aseptické meningitidy (AMS)
Syndrom aseptické meningitidy byl hlášen v souvislosti s léčbou IVIg. Syndrom se obvykle objeví
během několika hodin až 2 dnů po léčbě IVIg. Vyšetření mozkomíšního moku často vykazují pleocytózu
až několik tisíc buněk na mm3, převážně z granulocytárních řad, a zvýšené hladiny proteinů až na
několik set mg/dl. AMS se může vyskytovat častěji v případě léčby vysokými dávkami IVIg (2 g/kg).

Pacientům vykazující takové známky a příznaky má být provedeno důkladné neurologické vyšetření
včetně vyšetření mozkomíšního moku, aby se vyloučily jiné příčiny meningitidy.

Vysazení léčby IVIg vedlo k remisi AMS během několika dnů bez následků.

Hemolytická anémie
Přípravky IVIg mohou obsahovat protilátky krevních skupin, které se mohou chovat jako hemolyziny
a vyvolat in vivo obalení červený krvinek imunoglobulinem, což zapříčiní pozitivní přímou
antiglobulinovou reakcí (Coombsův test) a vzácně hemolýzu. Sekundárně k léčbě IVIg se může
rozvinout hemolytická anémie v důsledku zvýšené sekvestrace červených krvinek (RBC). U pacientů
léčených IVIg je třeba sledovat klinické známky a příznaky hemolýzy. (Viz bod 4.8.)

Neutropenie/leukopenie
Po léčbě IVIg byl hlášen přechodný pokles počtu neutrofilů a/nebo epizod neutropenie, někdy
závažných. K tomu většinou dochází během několika hodin či dnů po podání IVIg a odezní spontánně
během 7 až 14 dnů.

Akutní poškození plic související s transfuzí (TRALI)
U některých pacientů dostávajících IVIg byly hlášeny případy akutního nekardiogenního plicního
edému [akutní poškození plic související s transfuzí (TRALI)]. TRALI se vyznačuje závažnou
hypoxií, dyspnoe, tachypnoe, cyanózou, horečkou a hypotenzí. Příznaky TRALI se obvykle rozvinou
během infuze nebo do 6 hodin od transfuze, často do 1–2 hodin. Proto musí být příjemci IVIg
sledováni během infuze IVIg a ta se musí okamžitě zastavit v případě plicních nežádoucích účinků.
TRALI je potenciálně život ohrožující stav vyžadující okamžitou léčbu na jednotce intenzivní péče.

Interference se sérologickým vyšetřením
Po podání lidského normálního imunoglobulinu může přechodný vzestup různých pasivně
přenesených protilátek v krvi pacienta způsobit falešnou pozitivitu sérologických testů.
Pasivní přenos protilátek proti antigenům erytrocytů, například A, B a D, může ovlivnit některé
sérologické testy na protilátky proti červeným krvinkám, např. přímý antiglobulinový test (DAT,
přímý Coombsův test).

Infekční agens
Standardní opatření pro prevenci infekcí způsobených používáním léčivých přípravků vyrobených
z lidské krve či plazmy spočívají v pečlivé volbě dárců, screeningu jednotlivých dárcovských odběrů a
shromážděné plazmy s ohledem na konkrétní markery infekce a začlenění efektivních výrobních kroků
pro inaktivaci/odstranění virů. Přes všechna tato opatření nelze při podávání léčivých přípravků
připravených z lidské krve či plazmy zcela vyloučit možnost přenosu infekčních agens. To platí i pro
dosud neznámé nebo vznikající viry a jiné patogeny.

Přijatá opatření se považují za efektivní pro obalené viry, jako jsou virus lidské imunodeficience
(HIV), virus hepatitidy B (HBV) a virus hepatitidy C (HCV) a pro neobalený virus hepatitidy A

(HAV). Přijatá opatření mohou mít omezenou účinnost proti neobaleným virům, jako je například
parvovirus B19.

Klinické zkušenosti potvrzují, že k přenosu viru hepatitidy A nebo parvoviru B19 prostřednictvím
imunoglobulinů nedochází, a rovněž se předpokládá, že obsah protilátek významně přispívá k virové
bezpečnosti.

Pediatrická populace
Zvláštní upozornění a opatření pro použití uvedená pro dospělé je rovněž nutno brát v potaz u
pediatrické populace.