Tegretol cr 400

Absorpce
Karbamazepin je z tablet absorbován téměř úplně, ale relativně pomalu. Po jednorázovém podání je vrcholu
plazmatické koncentrace dosaženo v průběhu 12 hodin, po jednorázovém podání dávky 400 mg
karbamazepinu (tablety) je průměrný vrchol plazmatické koncentrace nezměněného karbamazepinu přibližně
4,5 μg/ml.
Když se podávají tablety CR jednorázově nebo i v opakovaných dávkách, vrchol plazmatické koncentrace
léčivé látky je o 25 % nižší, než je tomu u konvenčních tablet. Vrcholu plazmatické koncentrace je dosaženo
během 24 hodin. CR tablety poskytují statisticky významné snížení tzv. fluktuačního indexu, ale ne
signifikantní pokles Cmin v rovnovážném stavu. Fluktuace plazmatických koncentrací při dávkovacím
schématu dvakrát denně je nízká. Biologická dostupnost tablet přípravku Tegretol CR je asi o 15 % nižší než u
jiných perorálních forem.
Rovnovážného stavu plazmatické koncentrace karbamazepinu se dosáhne během 1 až 2 týdnů, závisí to však
na autoindukci karbamazepinem a heteroindukci ostatními enzymaticky působícími léky, stejně tak jako na
stavu pacienta před léčbou, dávce a době trvání léčby.
Koncentrace karbamazepinu v plazmě v rovnovážném stavu považované za „terapeutické rozmezí“ se
intraindividuálně velmi liší: u většiny pacientů je rozmezí 4 až 12 μg/ml, což odpovídá 17 až 50 μmol/l.
Koncentrace karbamazepin-10,11 epoxidu (farmakologicky aktivního metabolitu): asi 30 % hladiny
karbamazepinu.
Požití potravy významně neovlivňuje rychlost ani míru absorpce u žádné z lékových forem.

Distribuce
Za předpokladu úplné absorpce karbamazepinu se distribuční objem pohybuje v rozmezí 0,8 - 1,9 l/kg.
Karbamazepin prochází placentární bariérou.
Karbamazepin se váže na plazmatické bílkoviny ze 70 až 80 %. Koncentrace nezměněné substance v
mozkomíšním moku a slinách odpovídá množství, které se neváže na plazmatické bílkoviny (tj. 20 až 30 %
plazmatické koncentrace). Koncentrace v mateřském mléce odpovídají 25 až 60 % plazmatické koncentrace.

Biotransformace
Karbamazepin se metabolizuje v játrech. Nejvýznamnější cestou biotransformace je epoxidace, během které
vzniká 10,11-transdiolový derivát a jeho glukuronid jako hlavní metabolity. Cytochrom P450 3A4 je hlavní
izoenzym odpovědný za tvorbu farmakologicky aktivního karbamazepin-10,11 epoxidu. 9-hydroxy-metyl-karbamoyl akridin je minoritní metabolit spojený s touto cestou. Po jednorázové perorální dávce
karbamazepinu se 30 % objeví v moči jako výsledné produkty epoxidového metabolismu. Další významné
transformační procesy karbamazepinu vedou k různým monohydroxy sloučeninám a k N-glukuronidu
karbamazepinu, který vzniká pomocí UGT2B7.

Eliminace
Poločas vylučování nezměněného karbamazepinu je v průměru 36 hodin po jednorázové perorální dávce,
zatímco po opakovaném podání je v průměru 16 až 24 hodin (autoindukce jaterního monooxidázového
systému) a závisí na délce trvání medikace. U pacientů, kteří jsou na souběžné terapii jinými jaterními
enzymaticky působícími látkami (např. fenytoin, fenobarbital), je poločas vylučování v průměru 9 až hodin. Průměrný poločas vylučování metabolitu 10,11-epoxidu z plazmy je okolo 6 hodin po jednorázově
podané dávce epoxidu samotného.
Po jednorázové dávce 400 mg karbamazepinu je 72 % vyloučeno močí a 28 % stolicí. Močí se vylučuje okolo
% v nezměněné formě, 1 % epoxidu jako farmakologicky účinného metabolitu.


Zvláštní skupiny pacientů

Pediatrická populace
Vzhledem ke zvýšené eliminaci karbamazepinu u dětí mohou být u nich nutné vyšší dávky než u dospělých v
přepočtu mg léku na kg tělesné hmotnosti.

Starší pacienti
Nejsou doklady o tom, že by se farmakokinetika karbamazepinu u starších osob lišila od farmakokinetiky u
mladších dospělých.

Pacienti s poruchou funkce jater nebo ledvin
O farmakokinetice karbamazepinu u pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin nejsou údaje dostupné.