Priamlo

Perindopril
Reprodukční toxikologie
Reprodukční toxikologické studie (na potkanech, myších, králících a opicích) neprokázaly žádné známky
embryotoxicity nebo teratogenity. U inhibitorů angiotenzin-konvertujícího enzymu jako skupiny se však
ukázalo, že vyvolávají nežádoucí účinky na pozdní vývoj plodu, což vede k úmrtí plodu a vrozeným vadám u
hlodavců a králíků: byly pozorovány renální léze a zvýšení perinatální a postnatální mortality.

Fertilita
Při podávání až 30násobku (mg/kg) nebo 6násobku (mg/kg) navrhované maximální klinické dávky
perindoprilu během spermatogeneze u samců nebo oogeneze a březosti u samic potkanů nebyl zjištěn žádný
účinek na reprodukční schopnost nebo fertilitu.

Kancerogenita, mutagenita a orgánová toxicita
Ve studiích in vitro a in vivo nebyla pozorována mutagenita. V dlouhodobých studiích na potkanech a myších
nebyla pozorována kancerogenita. Ve studiích chronické perorální toxicity (potkani a opice) je cílovým
orgánem ledvina, s reverzibilním poškozením.

Amlodipin

Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly opoždění termínu porodu, prodloužení trvání porodu a
snížení přežití mláďat při dávkách přibližně 50krát vyšších než je maximální doporučená dávka u lidí
přepočtená na mg/kg.

Poruchy fertility
U potkanů neměla léčba amlodipinem žádný vliv na jejich fertilitu (u samců 64 dní a u samic 14 dní před
početím) a to v dávkách 10 mg/kg/den (což je 8násobně* vyšší dávka, než je maximální doporučená dávka
pro člověka 10 mg přepočtená na mg/m2). V jiné studii na potkanech byl samcům podáván amlodipin-besilát
po dobu 30 dní v dávce srovnatelné s lidským dávkováním přepočteným na mg/kg a bylo pozorováno snížení
plazmatických hladin testosteronu a folikuly stimulujícího hormonu a stejně tak i snížení hustoty spermií a
počtu zralých spermatid a Sertoliho buněk.

Kancerogenita, mutagenita
U potkanů a myší, kterým byl v průběhu dvou let ve stravě podáván amlodipin v koncentraci pro dosažení
hladin denního dávkování 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyla prokázána žádná kancerogenita. Nejvyšší dávky
(pro myši podobné, pro potkany dvakrát* vyšší, než je doporučené klinické dávkování 10 mg přepočteno na
mg/m2) byly blízko maximální tolerované dávce pro myši, ale ne pro potkany.
Studie mutagenity neprokázaly žádný účinek související s lékem na genové ani na chromozomální úrovni.
*na základě tělesné hmotnosti pacienta 50 kg.