Furosemide kalceks

Obzvlášť pečlivé sledování je vyžadováno v následujících případech:
‒ hypotenze;
‒ manifestní nebo latentní diabetes mellitus (je nutná pravidelná kontrola glykemie);
‒ dna (pravidelné kontroly hladiny kyseliny močové v séru);
‒ obstrukce odtoku moči (např. hypertrofie prostaty, hydronefróza, stenóza ureteru);
‒ hypoproteinemie, např. při nefrotickém syndromu (pečlivá titrace dávky);
‒ hepatorenální syndrom (rychle postupující selhání ledvin v kombinaci se závažným
onemocněním jater, např. jaterní cirhózou);
‒ pacienti se zvýšeným rizikem výrazného poklesu krevního tlaku, např. pacienti
s cerebrovaskulární ischemií nebo ischemickou chorobou srdce;
‒ nedonošení kojenci (riziko rozvoje nefrokalcinózy/nefrolitiázy; monitorování funkce ledvin,
ultrasonografie ledvin).

U nedonošených kojenců se syndromem respirační tísně může diuretická léčba furosemidem v prvních
týdnech života zvýšit riziko přetrvávání ductus arteriosus.

U pacientů léčených furosemidem může dojít k symptomatické hypotenzi se závratěmi, mdlobami
nebo ztrátou vědomí. To platí zejména pro starší pacienty, pacienty současně užívající jiné léčivé
přípravky, které mohou způsobit hypotenzi, a pacienty s jinými onemocněními spojenými s rizikem
hypotenze.

U pacientů s poruchami močení (např. s hypertrofií prostaty) může být furosemid použit pouze tehdy,
je-li zajištěn volný odtok moči, protože jakákoli náhlá diuréza může vést k retenci moči s nadměrnou
distenzí močového měchýře.

Furosemid vede ke zvýšenému vylučování sodíku a chloridů, a následně vody. Rovněž se zvyšuje
vylučování dalších elektrolytů (zejména draslíku, vápníku a hořčíku). Protože během léčby
furosemidem jsou v důsledku zvýšené exkrece elektrolytů často pozorovány poruchy rovnováhy
tekutin a elektrolytů, je indikováno pravidelné sledování sérových elektrolytů.
Zejména při dlouhodobé léčbě přípravkem Furosemide Kalceks je třeba pravidelně sledovat hladiny
sérových elektrolytů (zejména draslík, sodík, vápník), bikarbonátu, kreatininu, močoviny a kyseliny
močové, a rovněž hladinu cukru v krvi.
Zvláště pečlivé sledování je vyžadováno u pacientů s vysokým rizikem rozvoje poruchy elektrolytové
rovnováhy nebo v případě další významné ztráty tekutin (např. z důvodu zvracení, průjmu nebo
intenzivního pocení). Hypovolemie nebo dehydratace, stejně jako výrazné poruchy elektrolytové nebo
acidobazické rovnováhy, musí být upraveny. To může vyžadovat dočasné přerušení léčby
furosemidem.
Možný vývoj poruch elektrolytové rovnováhy je ovlivněn základními chorobami (např. jaterní
cirhóza, srdeční selhání), souběžnou léčbou (viz bod 4.5) a dietními opatřeními.

Úbytek tělesné hmotnosti vyvolaný zvýšeným vylučováním moči nemá přesáhnout 1 kg/den, bez
ohledu na stupeň vylučování moči.

Souběžná léčba s risperidonem:
V placebem kontrolovaných studiích s risperidonem u starších pacientů s demencí byla zjištěna vyšší
incidence mortality u pacientů léčených současně furosemidem a risperidonem (7,3 %; průměrný věk
89 let, rozpětí 75-97 let) v porovnání s pacienty léčenými pouze risperidonem (3,1 %; průměrný věk
84 let, rozpětí 70-96 let) nebo pouze furosemidem (4,1 %; průměrný věk 80 let, rozpětí 67-90 let).
Souběžné použití risperidonu s jinými diuretiky (především s malými dávkami thiazidových diuretik)
nebylo spojeno s obdobnými výsledky.
Nebyly identifikovány žádné patofyziologické mechanismy, které by toto zjištění vysvětlovaly, ani
konzistentní výklad příčin úmrtí. Nicméně před rozhodnutím o použití této kombinace je nutná
opatrnost a zvážení jejich rizik a přínosů. Bez ohledu na léčbu byla hlavním rizikovým faktorem
mortality dehydratace, které je proto u starších pacientů s demencí třeba zabránit (viz bod 4.3).

Existuje riziko exacerbace nebo aktivace systémového lupus erythematodes.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v ampulce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.