Digoxin/anfarm

Interakce mohou vznikat z důvodu účinku na renální vylučování, vazbu na tkáně, vazbu na
plazmatické bílkoviny, distribuci v těle, střevní absorpční kapacitu, aktivitu P-glykoproteinu a
citlivost na digoxin. Kdykoli se uvažuje o souběžné léčbě, je třeba preventivně zvážit možnost
interakce a v případě jakýchkoli pochybností se doporučuje sledování sérové koncentrace
digoxinu.
Digoxin je substrátem P-glykoproteinu. Inhibitory P-glykoproteinu tedy mohou zvýšit
koncentraci digoxinu v krvi zvýšením jeho absorpce a/nebo snížením renální clearance (viz
bod 5.2). Indukce P-glykoproteinu může vést ke snížení koncentrací digoxinu.

Kombinace, kterým je třeba se vyhnout
Kombinace, které mohou zvýšit účinky digoxinu při současném podávání
Digoxin v kombinaci s léky, které blokují beta-adrenergní receptory, může prodloužit dobu
AV vedení. Přípravky, které způsobují hypokalémii nebo intracelulární nedostatek draslíku,
mohou způsobit zvýšenou citlivost na digoxin. Mezi tyto látky patří soli lithia,
kortikosteroidy, karbenoxolon a některá diuretika. Současné podávání s diuretiky, jako jsou
kličková diuretika nebo hydrochlorothiazid, by mělo být prováděno za pečlivého sledování
sérových elektrolytů a funkce ledvin.

Vápník, zvláště pokud je podáván rychle intravenózní cestou, může způsobit vážné arytmie u
pacientů, kterým byl podán digitalis. Sympatomimetika mají přímé pozitivně chronotropní
účinky, které mohou způsobit srdeční arytmie a mohou také vést k hypokalémii, jež může vést
k srdečním arytmiím nebo je zhoršit. Současné užívání digoxinu a sympatomimetik může
zvýšit riziko srdečních arytmií.

Kombinace vyžadující opatrnost
Kombinace, které mohou zvýšit účinky digoxinu při současném podávání:
Amiodaron, kanagliflozin, daklatasvir, flibanserin, flekainid, prazosin, propafenon, chinidin,
spironolakton, makrolidová antibiotika, např. erythromycin a klarithromycin, tetracyklin
(a případně i další antibiotika), gentamicin, isavukonazol, itrakonazol, ivakaftor, chinin,
trimethoprim, alprazolam, indometacin, propanthelin, mirabegron, nefazodon, atorvastatin,
cyklosporin, epoprostenol (přechodný), antagonisté vazopresinových receptorů (tolvaptan a
conivaptan), karvedilol, ritonavir/ritonavir obsahující režimy, taleprevir, dronedaron,
ranolazin, simeprevir, telaprevir, telmisartan, lapatinib, tikagrelor, vandetanib, velpatasvir,
venetoklax a vemurafenib. Při použití některého z výše uvedených léčivých přípravků v
kombinaci s digoxinem je třeba postupovat opatrně. Koncentrace digoxinu v séru by měly být
kontrolovány a používány k titraci digoxinu.

Současné užívání digoxinu a sennosidů může být spojeno s mírným zvýšením rizika toxicity
digoxinu u pacientů se srdečním selháním.
Pacienti, kteří dostávají digoxin, jsou náchylnější k účinkům hyperkalémie zhoršené
suxamethoniem.

Současné podávání lapatinibu s perorálním digoxinem vede ke zvýšení AUC digoxinu. Při
současném podávání digoxinu s lapatinibem je třeba opatrnosti.

Léky, které modifikují vaskulární tonus aferentních a eferentních arteriol, mohou změnit
glomerulární filtraci. Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI) a blokátory
receptorů pro angiotenzin (ARB) snižují vazokonstrikci eferentních tepen indukovanou
angiotensinem II, zatímco nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) a inhibitory
cyklooxygenázy-2 (COX-2) snižují vazodilataci aferentních arteriol vyvolanou
prostaglandiny. ARB, ACEI, NSAID a inhibitory COX-2 významně nemění farmakokinetiku
digoxinu ani nemění farmakokinetické parametry konzistentním způsobem. Tyto léky však
mohou u některých pacientů změnit funkci ledvin, což má za následek sekundární zvýšení
digoxinu.

Blokátory kalciových kanálů mohou buď zvýšit, nebo nezpůsobit žádnou změnu sérových
hladin digoxinu. Verapamil, felodipin a thiapamil zvyšují hladiny digoxinu v séru. Nifedipin a
diltiazem mohou zvyšovat nebo nemají žádný vliv na sérové hladiny digoxinu, zatímco
isradipin nezpůsobuje žádné změny. Blokátory kalciových kanálů, zejména diltiazem a
verapamil, mají rovněž tlumivé účinky na sinusové a atrioventrikulární vedení.

Inhibitory protonové pumpy (PPI) mají schopnost zvyšovat plazmatické hladiny digoxinu.
Absorpce nezměněného digoxinu je zvýšena a metabolismus digoxinu je v gastrointestinálním
traktu omeprazolem inhibován, což vede ke zvýšení plazmatických hladin digoxinu. Podobné
účinky byly v menší míře hlášeny u pantoprazolu a rabeprazolu.

Kombinace, které mohou při současném podávání snižovat účinky digoxinu: antacida, některá
laxativa, kaolin-pektin, akarbóza, neomycin, penicilamin, rifampicin, některá cytostatika,
metoklopramid, sulfasalazin, adrenalin, salbutamol, cholestyramin, třezalka tečkovaná
(Hypericum perforatum), bupropion a doplňková enterální výživa.

Bupropion a jeho hlavní cirkulující metabolit s digoxinem nebo bez něj, stimulují transport
digoxinu zprostředkovaný OATP4C1. Digoxin byl identifikován jako substrát pro OATP4Cna bazolaterální straně renálních proximálních tubulů. Vazba bupropionu a jeho metabolitů na
OATP4C1 by mohla potenciálně zvýšit transport digoxinu, a tím zvýšit renální vylučování
digoxinu.

Další interakce
Milrinon nemění sérové hladiny digoxinu v ustáleném stavu.