Bigital

V souvislosti s amlodipinem:

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin
- Inhibitory CYP3A4: Při současném užívání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory
CYP3A4 (např. inhibitory proteázy, azolová antimykotika, makrolidová antibiotika jako
erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo diltiazem), lze očekávat zvýšení
plazmatických koncentrací amlodipinu v klinicky významném rozsahu, což vede k zvýšenému
riziku hypotenze. Klinické důsledky těchto farmakokinetických odchylek mohou být výraznější
u starších pacientů. Může být proto nutné pacienty klinicky sledovat a dávku upravit. Inhibitorem
CYP3A4 je klarithromycin. U pacientů léčených klarithromycinem a amlodipinem je zvýšené
riziko hypotenze. Pokud se amlodipin podává spolu s klarithromycinem, doporučuje se pečlivé
sledování pacientů.

- Induktory CYP3A4: Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit
plazmatické koncentrace amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými
induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a
případně zvážit úpravu dávky.

Současné podávání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože u
některých pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu působící větší pokles krevního
tlaku. V klinických studiích interakcí nebyl zjištěn vliv grapefruitové šťávy, cimetidinu, hliníku/hořčíku
(antacid) a sildenafilu na farmakokinetiku amlodipinu.

Dantrolen infuze
U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorovány letální ventrikulární
fibrilace a kardiovaskulární kolaps v souvislosti s hyperkalémií. Z důvodu možného rizika
hyperkalémie je nutné se u pacientů náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během léčby maligní
hypertermie vyvarovat souběžnému podání blokátorů kalciového kanálu jako je amlodipin.

Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu projevující se snížením krevního tlaku zesiluje účinky jiných léčivých přípravků
s antihypertenzním účinkem.

Takrolimus
Při současném podávání s amlodipinem existuje riziko zvýšených hladin takrolimu v krvi. Aby se
zamezilo toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu
třeba monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

mTOR (mammalian target of rapamycin)
Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je
Strana 5 (celkem 14)
slabým inhibitorem CYP3A. Při souběžném použití inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici
inhibitorů mTOR.

Cyklosporin
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých dobrovolníků
nebo jiných populací vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována variabilní
zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0 %–40 %). Je třeba uvážit sledování hladin
cyklosporinu u pacientů po renální transplantaci léčených amlodipinem a podle potřeby snížit dávku
cyklosporinu.

Simvastatin
Současné podávání vícenásobných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo k 77% zvýšení
expozice simvastatinu v porovnání se samostatným simvastatinem. Limit dávky simvastatinu je 20 mg
denně u pacientů užívajících amlodipin.
V klinických studiích interakcí nebyl zjištěn vliv amlodipinu na farmakokinetiku atorvastatinu,
digoxinu, warfarinu.

V souvislosti s bisoprololem:

Kombinace, které se nedoporučují:

- Antagonisté kalcia typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na
kontraktilitu, atrioventrikulární vedení a krevní tlak. Intravenózní podání verapamilu u pacientů
léčených beta-blokátory může vést k hluboké hypotenzi a atrioventrikulární blokádě.

- Centrálně působící antihypertenziva jako klonidin, methyldopa, moxonidin, rilmenidin: Současné
užívání centrálně působících antihypertenziv může zhoršit srdeční selhání snížením centrálního
sympatického tonu (snížení tepové frekvence a srdečního výdeje a vasodilatace). Náhlé vysazení
léku může zvýšit riziko „rebound hypertenze“.

Kombinace, které je třeba použít se zvláštní opatrností:

- Antagonisté kalcia dihydropyridinového typu jako je felodipin a nifedipin: Současné užívání může
zvýšit riziko hypotenze a u pacientů se srdečním selháním nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího
zhoršení funkce komory jako pumpy.
- Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon):
Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení a negativní inotropní účinek může být zesílen.
- Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být
zesílen.
- Parasympatomimetika: Současné užívání může zvýšit dobu atrioventrikulárního vedení a tím i
riziko bradykardie.
- Přípravky s obsahem lokálního beta-blokátoru (např. oční kapky pro léčbu glaukomu) mohou
zvýšit systémové účinky bisoprololu.
adrenergních receptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.
- Anestetika: Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové
anestézii viz bod 4.4).
- Digitálisové glykosidy: Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventrikulárního vedení.
- Nesteroidní antiflogistika (NSAID): NSAID mohou snížit hypotenzní účinek bisoprololu.
- Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprololem může snížit
účinek obou látek.
- Sympatomimetika aktivující beta i alfa-adrenergní receptory (např. norepinefrin, epinefrin):
Kombinace s bisoprololem může demaskovat vasokonstrikční účinky těchto látek,
zprostředkované alfa-adrenergními receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku a zhoršení
intermitentní klaudikace. Předpokládá se, že tyto interakce jsou pravděpodobnější při použití
neselektivních beta-blokátorů.
- Současné užívání s antihypertenzivy a s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní tlak
Strana 6 (celkem 14)
(např. tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny) může zvýšit riziko hypotenze.

Kombinace vyžadující pozornost:

- Meflochin: zvýšené riziko bradykardie.
- Inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzní účinek beta-
blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.
- Rifampicin: mírné snížení poločasu rozpadu bisoprololu pravděpodobně díky indukci jaterních
enzymů způsobujících metabolismus léčiva. Obvykle není nutná úprava dávkování.
- Deriváty ergotaminu: Exacerbace periferní oběhové poruchy.