Amikacin medochemie

Opatrnosti je nutné dbát u pacientů s poruchou funkce ledvin, s poruchou sluchového nebo
vestibulárního ústrojí, u pacientů s neuromuskulárními poruchami a u pacientů léčených jinými
aminoglykosidy bezprostředně před použitím amikacinu.
Neurotoxicita/ototoxicita
U pacientů léčených aminoglykosidy se může objevit neurotoxicita, která se projevuje jako vestibulární
a/nebo bilaterální sluchová ototoxicita. Riziko ototoxicity vyvolané aminoglykosidy je vyšší u pacientů
s poruchou funkce ledvin nebo u pacientů, jejichž léčba je prodloužena nad dobu 5–7 dnů léčby, a to i u
zdravých pacientů. Obvykle se nejčastěji objevuje vysokofrekvenční hluchota, kterou lze detekovat
pouze audiometrickým vyšetřením. Může se objevit vertigo a ztráta rovnováhy a může to být důkazem
vestibulárního poškození.
Jiné projevy neurotoxicity mohou zahrnovat ztrátu citlivosti, mravenčení kůže, svalové záškuby a křeče.
Pacienti, u kterých se vyskytne kochleární nebo vestibulární poškození, nemusí mít během léčby
symptomy, které by je varovali před rozvojem toxického účinku na vestibulokochlární nerv, a po
vysazení léčivého přípravku se může objevit úplná nebo částečná ireverzibilní bilaterální hluchota nebo
vertigo. Ototoxicita vyvolaná aminoglykosidy je obvykle ireverzibilní.
Použití amikacinu má být důkladně zváženo u pacientů s anamnézou alergie na aminoglykosidy nebo u
pacientů, kteří mohou mít subklinické poškození ledvin nebo vestibulokochleárního nervu vyvolané
předchozím podáním nefrotoxických a/nebo ototoxických látek, protože toxicita může být aditivní.
U těchto pacientů má být amikacin podáván pouze tehdy, jestliže podle názoru lékaře převáží
terapeutické výhody nad potenciálními riziky.
Renální toxicita
Aminoglykosidy jsou potenciálně nefrotoxické. Renální toxicita je nezávislá na odebrané plazmatické
maximální koncentraci (Cmax).
Toxické účinky aminoglykosidů, včetně amikacinu, jsou častější u pacientů s poškozením ledvin, pokud
jsou podávány dávky vyšší než doporučené dávky a pokud je překročeno doporučená délka trvání léčby.
Bezpečnost léčby po dobu delší než 14 dnů nebyla stanovena. Mezi další faktory, které zvyšují riziko

toxicity aminoglykosidů, patří pokročilý věk a dehydratace. Denní dávky mají být sníženy a/nebo
interval mezi dávkami má být prodloužen v případě příznaků renální dysfunkce, jako jsou: cylindrurie,
přítomnost leukocytů nebo erytrocytů, albuminurie, snížení clearance kreatininu, hypodenzita,
hyperazotemie, zvýšení hladiny kreatininu v séru a oligurie. Léčba musí být přerušena, pokud se zvyšuje
azotemie nebo pokud se objem moči postupně snižuje.
Starší pacienti mohou mít sníženou funkci ledvin, což nemusí být patrné při rutinních screeningových
testech, jako je vyšetření hladin močoviny nebo sérového kreatininu. Užitečnější může být stanovení
clearance kreatininu. Sledování renálních funkcí u starších pacientů během léčby aminoglykosidy je
zvláště důležité.
Během léčby musí být pacient dobře hydratován a funkce ledvin má být stanovena na počátku léčby,
zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin. Během léčby je třeba také pozorně sledovat funkce ledvin.
Doporučuje se provádět opakovaně audiometrické vyšetření, zejména u pacientů s vysokým rizikem.
Kdykoliv je to možné, doporučuje se monitorovat sérové koncentrace amikacinu 2x týdně, aby se
zabránilo vysokým koncentracím, které jsou potenciálně toxické (viz bod 4.2). Příznaky ototoxicity
(závratě, vertigo, tinitus a ztráta sluchu) nebo nefrotoxicity vyžaduje ukončení léčby nebo úpravu dávky.
Inaktivace aminoglykosidu je klinicky významná pouze u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin.
Inaktivace může pokračovat ve vzorcích tělních tekutin odebraných pro stanovení, což má za následek
nepřesné odečty hladiny aminoglykosidů. S takovými vzorky má být zacházeno správně (neprodleně
mají být zmrazeny nebo ošetřeny beta-laktamázou).
Neuromuskulární toxicita
Neuromuskulární blokáda a respirační paralýza byly hlášeny po parenterální injekci, lokální instilaci
(při ortopedické a břišní irigaci nebo při lokální léčbě empyému) a po perorálním podání
aminoglykosidů. Pokud se aminoglykosidy podávají jakoukoli cestou, je třeba zvážit možnost respirační
paralýzy, zejména u pacientů, kteří dostávají anestetika nebo neuromuskulární blokátory (viz bod 4.5).
Pokud dojde k neuromuskulární blokádě, mohou vápenaté soli zvrátit respirační paralýzu, ale může být
nutná mechanická respirační podpora. U laboratorních zvířat byla při vysokých dávkách amikacinu
prokázána neuromuskulární blokáda a muskulární paralýza.
Podávání aminoglykosidů pacientům s neuromuskulárním onemocněním, jako je myasthenia gravis
nebo parkinsonismus, vyžaduje mimořádnou opatrnost, protože aminoglykosidy působí na
neuromuskulární spojení podobně jako kurare a mohou tak zhoršovat svalovou slabost.
Aminoglykosidy aplikované lokálně jako součást chirurgického výkonu jsou rychle a téměř zcela
absorbovány (s výjimkou močového měchýře). Ve spojitosti s irigací chirurgického pole s použitím
aminoglykosidových přípravků (bez ohledu na rozsah) byly hlášeny vývoj ireverzibilní hluchoty,
selhání ledvin a úmrtí v důsledku neuromuskulární blokády.
Pediatrická populace
Aminoglykosidy mají být používány s opatrností u předčasně narozených a novorozenců, a to z důvodu
nezralosti ledvin těchto pacientů a následného prodloužení sérového poločasu těchto léků.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.
Tento přípravek obsahuje disiřičitan sodný, který vzácně může způsobovat těžké alergické reakce
a bronchospasmus.