Amikacin medochemie

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, aminoglykosidová
antibiotika, jiné aminoglykosidy
ACT kód: J01GBAmikacin je semisyntetické aminoglykosidové antibiotikum odvozené od kanamycinu. Získává se
acylací aminoskupiny C-1 v úseku 2-deoxystreptaminu kyselinou aminohydroxymáselnou.
Mechanismus účinku
Amikacin působí inhibicí syntézy bílkovin v bakteriálních ribozomech interakcí s ribozomální RNA a
u citlivých mikroorganismů následnou inhibicí produkce. Výsledkem je baktericidní působení.
Farmakodynamický vztah
K predikci baktericidního účinku amikacinu je z farmakokinetických/farmakodynamických parametrů
nejdůležitější poměr maximální koncentrace v séru (Cmax) a minimální inhibiční koncentrace (MIC) pro
daný patogen. Poměr Cmax/MIC 8:1 nebo 10:1 je považován za účinný k usmrcení bakterií a prevenci
opakovaného pomnožení.

Amikacin vykazuje postantibiotický účinek in vitro i in vivo. Postantibiotický účinek dovoluje
prodloužení dávkovacího intervalu bez ztráty účinnosti proti většině gramnegativních bacilů.
Mechanismus rezistence
• Rezistence na amikacin se může vyvinout následujícími mechanismy:
• Enzymatickou inakivací: nejrozšířenější mechanismus vzniku rezistence je enzymatická
modifikace aminoglykosidových molekul. Ty jsou zprostředkovány acetyltransferázami,
fosfotransferázami nebo nukleotidyltransferázami, které jsou především zakódovány
v plasmidech. U amikacinu byla vzhledem k jeho rezistenci k degradaci enzymy
inaktivujícími aminoglykosidy prokázána účinnost proti mnoha druhům bakterií
rezistentním k aminoglykosidům.
• Snížením penetrace a aktivním odtokem: Tento mechanizmus rezistence je pozorován
u Pseudomonas aeruginosa. Nejnovější údaje ukazují objevení se obdobného mechanizmu
rezistence u Acinetobacter spp.
• Alterace cílové struktury: Pouze občas jsou jako příčina rezistence pozorovány modifikace
ribozomů. Vznik rezistence během léčby je neobvyklý. Částečně zkřížená rezistence mezi
amikacinem a ostatními aminoglykosidy existuje.
Hraniční hodnoty dle EUCAST (v 10.0, platné od 2020-01-01) platí pro amikacin následující hraniční
hodnoty:
Organismus Hraniční hodnoty dle EUCAST * (mg/l)
S ≤ R >
Enterobacterales1
systémové infekce
infekce pocházející
z močového traktu

82
82
Pseudomonas spp.
systémová infekce
infekce pocházející
z močového traktu


162
16

162
16
Acinetobacter spp.
Systémové infekce
infekce pocházející
z močového traktu


82
82
Staphylococcus spp.
S. aureus3
koaguláza negativní
stafylokoky
82
82

82
82
Druhově nespecifické hraniční
hodnoty
1
Hraniční hodnoty se nevztahují na Plesiomonas shigelloides, protože aminoglykosidy mají nízkou
vnitřní aktivitu proti tomuto druhu.
U systémových infekcí musí být aminoglykosidy používány v kombinaci s jinou aktivní terapií. Za
těchto okolností lze hraniční hodnotu /ECOFF v závorkách použít k rozlišení mezi organismy se
získanými mechanismy rezistence a bez nich. U izolátů bez mechanismů rezistence se uvádí ve zprávě
komentář: „Aminoglykosidy se často podávají v kombinaci s jinými látkami, a to buď na podporu
aktivity aminoglykosidů, nebo na rozšíření spektra léčby. U systémových infekcí musí být
aminoglykosid podporován jinou aktivní terapií. “Další informace viz
http://www.eucast.org/guidance_documents/.

Rezistence k amikacinu se nejspolehlivěji určuje testováním s kanamycinem (MIC >8 mg/l).
Odpovídající průměr zóny pro disk s 30 μg kanamycin je R <18 mm pro S. aureus a R <22 mm pro
koaguláza-negativní stafylokoky
Spektrum účinnosti amikacinu
Prevalence získané rezistence se může pro vybrané druhy lišit geograficky i časově pro vybrané druhy,
žádoucí je získání informací o lokální rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. V případě potřeby
je třeba vyžádat si vyjádření experta, pokud lokální prevalence rezistence je taková, že použití léku je
přinejmenším u některých typů infekce sporný.
Obecně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus aureus
Staphylococcus haemolyticus
Staphylococcus hominis°
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetibacter pittii
Citrobacter freundii
Citrobacter koseri
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Proteus mirabilis°
Pseudomonas aeruginosa1
Salmonella enterica (salmonelová enteritida)°
Serratia liquefaciens°
Serratia marcescens
Shigella spp.
Druhy, u nichž může získaná rezistence představovat problém
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Staphylococcus epidermidis
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter baumannii
Přirozeně rezistentní mikroorganismy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus spp.
Streptococcus spp.
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Burkholderia cepacia
Stenotrophomonas maltophila
Anaeroby
Bacteroides spp.
Prevotella spp.
Ostatní mikroorganismy
Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Mycoplasma spp.
Ureaplasma urealyticum
° V době zveřejnění tabulky nebyly k dispozici žádné aktuální údaje. Citlivost se předpokládá v
primární literatuře, standardních pracích a doporučeních pro terapii.
Míra rezistence izolátů ze zvláštních skupin pacientů, např. u pacientů s cystickou fibrózou je ≥ 10%.

Další informace
Aminoglykosidy jsou vhodné v kombinaci s jinými antibiotiky proti grampozitivním kokům.