Wegovy Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Ve srovnání s přirozeným GLP-1 má semaglutid prodloužený poločas přibližně na 1 týden, takže je
vhodný pro subkutánní podávání jednou týdně. Základní mechanismus prodloužení délky účinku je
vazba na albumin, což vede ke snížené renální clearance a ochraně před metabolickou degradací.
Kromě toho je semaglutid stabilizovaný proti degradaci enzymem DPP-4.


Absorpce

Průměrná koncentrace semaglutidu v ustáleném stavu po s. c. podání udržovací dávky semaglutidu
byla přibližně 75 nmol/l u pacientů s nadváhou ≥30 kg/m2koncentrace mezi 51 nmol/l a 110 nmol/l. Expozice semaglutidu v ustáleném stavu se úměrně
zvyšovala při dávkách od 0,25 mg až po 2,4 mg jednou týdně. Expozice v ustáleném stavu byla
stabilní s dobou hodnocenou až do 68. týdne. Při subkutánním podání semaglutidu do břicha, stehna
nebo nadloktí bylo dosaženo obdobné expozice. Absolutní biologická dostupnost semaglutidu byla
89 %.

Distribuce

Průměrný distribuční objem semaglutidu po subkutánním podání pacientům s nadváhou nebo obezitou
byl přibližně 12,4 l. Semaglutid se ve značné míře vázal na albumin v plazmě
Metabolismus/biotransformace

Před exkrecí se semaglutid ve značné míře metabolizuje cestou proteolytického štěpení hlavního
peptidového řetězce a sekvenční beta-oxidací postranního řetězce mastné kyseliny. Enzym neutrální
endopeptidáza
Eliminace

Primárními cestami exkrece materiálu souvisejícího se semaglutidem jsou moč a stolice. Přibližně 3 %
absorbované dávky byla vyloučena močí ve formě intaktního semaglutidu.
Clearance semaglutidu u pacientů s nadváhou ≥30 kg/m2v krevním oběhu asi 7 týdnů po poslední dávce 2,4 mg.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Podle údajů ze studií fáze 3, které zahrnovaly pacienty ve věku 18–86 let, neměl věk žádný vliv na
farmakokinetiku semaglutidu.

Pohlaví, rasa a etnická příslušnost
Pohlaví, rasa latinskoamerická, nehispánská či nelatinskoamerickána farmakokinetiku semaglutidu.

Tělesná hmotnost
Tělesná hmotnost měla vliv na expozici semaglutidu. Vyšší tělesná hmotnost vedla k nižší expozici;
20% rozdíl v tělesné hmotnosti jednotlivců povede přibližně k 18% rozdílu v expozici. Při týdenní
dávce 2,4 mg semaglutidu byla v klinických hodnoceních zjištěna adekvátní systémová expozice
v rozmezí tělesné hmotnosti 54,4−245,6 kg hodnocená pro odpověď na expozici.

Porucha funkce ledvin
Porucha funkce ledvin neovlivnila farmakokinetiku semaglutidu v klinicky významné míře. Tato
skutečnost byla prokázána jednorázovou dávkou 0,5 mg semaglutidu pacientům s různými stupni
poruchy funkce ledvin dialýzes nadváhou těžkou poruchou funkce ledvin na základě údajů ze studií fáze 3a.


Porucha funkce jater
Porucha funkce jater neměla žádný vliv na expozici semaglutidu. Farmakokinetika semaglutidu byla
hodnocena ve studii s jednorázovou dávkou 0,5 mg semaglutidu u pacientů s různými stupni poruchy
funkce jater
Prediabetes a diabetes
Prediabetes a diabetes neměly na základě údajů ze studií fáze 3 žádný klinicky významný účinek na
expozici semaglutidu.

Imunogenicita
Vývoj protilátek proti semaglutidu při léčbě semaglutidem se vyskytl jen zřídka a nezdálo se, že by tato reakce ovlivňovala farmakokinetiku semaglutidu.

Pediatrické populace
Farmakokinetické vlastnosti semaglutidu byly hodnoceny v klinickém hodnocení u dospívajících
pacientů s obezitou nebo s nadváhou a alespoň jednou komorbiditou související s hmotností ve věku
12 až <18 let byla podobná jako u dospělých s obezitou nebo nadváhou.
Bezpečnost a účinnost semaglutidu u dětí do 12 let nebyla hodnocena.