Vinpocetine covex s.a. Bezpečnost (v těhotenství)

Toxikologie
Akutní toxicita
Hodnoty akutní toxicity (LD50) pro vinpocetin byly podobné u myší a potkanů. Perorální hodnoty LD50 u myší a potkanů byly 534, respektive 503 mg/kg
tělesné hmotnosti.
Příčina smrti byla vyšetřována a byla zjištěna ataxie a křeče. Nebyly zaznamenány žádné rozdíly specifické pro pohlaví.

Subakutní toxicita
Když bylo samcům potkanů kmene CD podáváno perorálně 25 nebo 100 mg/kg tělesné hmotnosti vinpocetinu po dobu čtyř týdnů, nebyla zaznamenána žádná
úmrtí ani změny přírůstku tělesné hmotnosti. Při vyšší dávce bylo pozorováno zvýšení slinění a hmotnosti jater a štítné žlázy. U potkanů kmene Sprague-
Dawley, kterým bylo perorálně podáváno 3, 10 nebo 30 mg/kg tělesné hmotnosti vinpocetinu po dobu pěti dnů nebyl průměrný arteriální tlak změněn, ale při
vysoké dávce byl zvýšen srdeční výdej. Po podání nízké dávky byl dále zaznamenán snížený průtok krve průduškami a po podání vysoké dávky pak zvýšený
průtok krve splanchnickou oblastí. U potkanů, kterým byl perorálně podáván vinpocetin po dobu pěti týdnů, byly mezi pozorovanými účinky příjem tekutin,
zvýšený objem moči a úbytek hmotnosti nebo snížený přírůstek hmotnosti.

Chronická toxicita
Chronická toxicita byla testována v průběhu orálního podávání na potkanech a psech. Nebyla pozorována žádná úmrtí spojená s expozicí vinpocetinu. U
potkanů ani u psů nedošlo ve studovaných parametrech k detekovatelné trvalé změně.

Reprodukční studie
Výsledky studií reprodukční toxicity u zvířat ukázaly nezměněnou plodnost samců a samic při nižších dávkách. Nebyly zjištěny teratogenní ani fetotoxické
účinky.
Ve studiích s vysokými dávkami bylo hlášeno jen několik případů krvácení z placenty, potratů (pravděpodobně v důsledku zvýšeného průtoku krve placentou).

U gravidních potkanů, kterým byl podáván vinpocetin perorálně v různých dávkách, bylo prokázáno na dávce závislé zvýšení ztrát po implantaci, vyšší
frekvence časných a úplných resorpcí, nižší tělesná hmotnost plodu a méně živých plodů a současně absence mateřské toxicity. Plody potkanů také vykazovaly
na dávce závislé zvýšení výskytu defektů komorového septa a plných nadpočetných thorakolumbálních žeber. Gravidní samice králíka, kterým byl podáván
vinpocetin (i když ve vyšších dávkách než potkani), také vykazovaly nárůst poimplantačních ztrát a méně živých plodů jako i výrazně nižších tělesných
hmotností plodů. Expozice vinpocetinu proto vedla k podobným účinkům na embryofetální vývoj u potkanů a králíků. Celkově je vinpocetin spojen s
nepříznivými účinky na reprodukci, s potratem nebo poškozením vývoje plodu a vinpocetin může být potenciálním rizikem pro těhotné ženy.
Perinatální a postnatální studie neprokázaly žádné toxické účinky v příští generaci.

Mutagenita
Vinpocetin nezpůsobil mutace u žádného z bakteriálních kmenů použitých v Amesově testu. Léčivo však způsobuje na dávce závislé zvýšené poškození DNA
v jaterních buňkách. To bylo hodnoceno v kometovém testu, který byl posouzen jako nejednoznačný.


Karcinogenita
Vinpocetin je alkaloid příbuzný vinkaminu, což je látka, která je známa již dlouho a u níž nebyl nikdy prokázán žádný onkogenní nebo mutagenní účinek.