Vinorelbine glenmark Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetické parametry vinorelbinu byly hodnoceny v krvi.

Absorpce
Po perorálním podání je vinorelbin rychle absorbován. Po podání dávky 80 mg/m2 je Tmax dosaženo za
1,5 až 3 hodiny při maximální plazmatické koncentraci krve (Cmax) přibližně 130 ng/ml.
Absolutní biologická dostupnost je přibližně 40%. Současný příjem potravy neovlivňuje expozici
vinorelbinu.

Perorálně podaná dávka 60 a 80 mg/m2 vede k expozici vinorelbinu v krvi, která je srovnatelná s
podáním 25 respektive 30 mg/m2 intravenózně.

Krevní expozice vinorelbinu se zvyšuje poměrně s dávkou až do hodnoty 100 mg/m2.
Interindividuální variabilita expozice je podobná při intravenózním i perorálním podání.

Distribuce
Objem distribuce v ustáleném stavu je velký, v průměru 21,2 l.kg-1 (rozsah: 7,5 - 39,7 l.kg-1), což
ukazuje na rozsáhlou distribuci v tkáních.
Vazba na plazmatické bílkoviny je nízká (13,5 %). Naopak je prokázaná silná vazba vinorelbinu na
krvinky, zvláště pak na trombocyty (78 %).

V plicích dochází ke značnému vychytávání vinorelbinu, což bylo zjištěno při chirurgické biopsii plic,
která ukázala koncentraci až 300krát vyšší než v séru. Vinorelbin nebyl nalezen v centrálním nervovém
systému.

Biotransformace
Všechny metabolity vinorelbinu vytváří izoforma CYP 3A4 cytochromů P450, s výjimkou 4-O-
deacetylvinorelbinu, který je pravděpodobně vytvářen karboxylesterázou. 4-O-deacetylvinorelbin je
jediným aktivním metabolitem a hlavním metabolitem v krvi.
Nejsou zjištěny konjugáty sulfátu ani glukuronidu.

Eliminace
Průměrný terminální poločas eliminace vinorelbinu je asi 40 hodin. Krevní clearance je vysoká a blíží
se průtoku krve v játrech, činí 0,72 l/h/kg (rozsah: 0,32-1,26 l/h/kg).

Eliminace ledvinami je nízká (< 5 % podané dávky) a zahrnuje většinou mateřskou sloučeninu. Hlavním
způsobem eliminace je biliární exkrece, a to jak v případě nezměněného vinorelbinu, který je hlavní
získanou sloučeninou, tak i jeho metabolitů.

Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce ledvin a jater:
Účinky ledvinové dysfunkce na farmakokinetické vlastnosti vinorelbinu nebyly zkoumány. V případě
poruchy funkce ledvin však není indikováno snížení dávky vinorelbinu s ohledem na nízkou úroveň
eliminace ledvinami.

Farmakokinetické vlastnosti po perorálním podání vinorelbinu se nezměnily po podání dávky 60 mg/m²
pacientům s lehkou poruchou funkce jater (bilirubin < 1,5 x ULN a ALT a/nebo AST od 1,5 do 2,5 x
ULN) a 50 mg/m² 6 pacientům se středně těžkou poruchou funkce jater (bilirubin od 1,5 do 3 x ULN,
bez ohledu na hladinu ALT a AST).

Bezpečnost a farmakokinetika vinorelbinu se u testovaných dávek u těchto pacientů nezměnila.

Nejsou k dispozici údaje pro pacienty s těžkou poruchou funkce jater, takže se u nich použití přípravku
Vinorelbine Glenmark nedoporučuje (viz body 4.2, 4.4).

Starší pacienti
Studie perorálního vinorelbinu u starších pacientů (70 let) s NSCLC ukázala, že farmakokinetické
vlastnosti vinorelbinu nejsou věkem ovlivněny. Jelikož organismus starších pacientů je slabý, má se u
této skupiny postupovat obezřetně se zvyšováním dávky přípravku Vinorelbine Glenmark ve formě
měkkých tobolek (viz bod 4.2).

Farmakokinetické/farmakodynamické vztahy
Mezi expozicí v krvi a úbytkem leukocytů nebo PMN (polymorfonukleárních leukocytů) byla
prokázána úzká souvislost.