Tensamin Užívání po expiraci, upozornění a varování

Hypovolemie má být v případě potřeby upravena před infuzí dopaminu. Nízké dávky dopaminu mají
být použity v případě šoku v důsledku akutního infarktu myokardu. Intravenózní podání těchto
roztoků může způsobit přetížení tekutin a/nebo solutů, které má za následek naředění koncentrací
elektrolytů v séru, nadměrnou hydrataci, stavy přetížení nebo plicní edém.

Pravidelné klinické a biochemické hodnocení je nezbytné ke sledování změn stavu tekutin, elektrolytů
nebo acidobazické rovnováhy během dlouhodobé léčby a kdykoliv to stav pacienta vyžaduje. Během
léčby dopamin-hydrochloridem má být sledován krevní tlak, tepová frekvence, výdej moči, EKG a

srdeční výdej. I když u pacientů s poruchou funkce ledvin a jater není potřeba žádná úprava
dávkování, doporučuje se pečlivé sledování pacientů v této populaci.

Infuze dopaminu má být ukončena postupně, protože náhlé ukončení infuze dopaminu může vést
k výrazné hypotenzi.

Zvláštní opatrnosti je třeba při podávání dopaminu pacientům s organickými abnormalitami srdce a
cév, např. pacientům s onemocněním koronárních cév a anginou pectoris, arteriálním uzávěrem (např.
arterioskleróza, tromboembolická nemoc, Raynaudova choroba, poranění chladem jako omrzliny,
diabetická mikroangiopatie, Buergerova choroba) a se srdečními arytmiemi.

Pacienti s anamnézou periferního vaskulárního onemocnění nebo diseminované intravaskulární
koagulopatie mají být pečlivě sledováni, zda nedošlo ke změnám barvy nebo teploty kůže končetin.
Pokud dojde ke změně barvy nebo teploty kůže a má se za to, že je to následkem snížené cirkulace v
končetinách, mají být zváženy přínosy pokračující infuze dopaminu oproti riziku možné nekrózy. Tyto
změny mohou být zvráceny snížením rychlosti nebo ukončením infuze.

Při celkové anestezii halogenovanými uhlovodíky aplikovanými inhalační technikou má být přípravek
podáván jen s nejvyšší opatrností (viz bod 4.5).

Pacienti, kteří byli léčeni inhibitory MAO před dopaminem, mají dostat nižší dávky; počáteční dávka
má být jedna desetina (1/10) obvyklé dávky (viz bod 4.5).

Dopamin urychluje AV-vedení. Pacientům, kteří trpí fibrilací síní s rychlou odpovědí komor, mají být
proto před zavedením dopaminové infuze podány digitalisové přípravky.

Dopamin může být používán u pacientů se septickým šokem v souladu s aktuálními pokyny.
Vzhledem k vyššímu riziku úmrtnosti je upřednostňován norepinefrin.

Účinek dopaminu na hypofýzu, jako neurohormonu uvolňovaného hypotalamem je, že může inhibovat
sekreci prolaktinu v předním laloku hypofýzy. Prodloužená infuze dopaminu může způsobit snížení
sérových koncentrací prolaktinu a ovlivnit proliferaci T lymfocytů (v souvislosti s hypoprolaktinemií)
a inhibovat uvolňování TSH a konverzi T4 na T3. To může vést k iatrogennímu syndromu nízkého Tnebo k hypotyreóze.

Dopamin má být používán s opatrností u pacientů s glaukomem s úzkým úhlem a u pacientů s benigní
hyperplazií prostaty, u nichž může být zvýšené riziko retence moči.

Při paravenózní aplikaci a při dlouhodobém podávání koncentrovanější infuze dopaminu do tenké
periferní žíly se může vyskytnout i těžká vazokonstrikce vedoucí ke kožní nekróze a gangréně, zvláště
u pacientů s anamnézou okluzivního periferního vaskulárního onemocnění nebo diseminované
intravaskulární koagulopatie. Aby se tomu zabránilo, má být dopamin podáván infuzí do velké žíly,
kdykoliv je to možné, aby se předešlo možnosti infiltrace perivaskulární tkáně přilehlé k místu infuze.
Extravazace může způsobit nekrózu a odlupování okolní tkáně. V případě extravazace má být infuze
dopaminu snížena nebo přerušena. Ischemie může být zvrácena lokálním použitím vazodilatační látky
(např. 5-10 mg fentolaminu v 10 ml fyziologického roztoku) a nefarmakologických prostředků.
Pacienti musí být pečlivě sledováni.

Přípravek obsahuje disiřičitan sodný, který vzácně může způsobovat těžké alergické reakce a
bronchospasmus.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce (5 ml), to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.