Předklinické údaje týkající se bezpečnosti kombinovaného přípravku nejsou k dispozici. Paracetamol Toxicita paracetamolu byla rozsáhle studována na mnohých zvířecích druzích. a) Akutní toxicita LD50 per os u potkana 3,7g/kg, u myši 338 mg/kg. b) Chronická toxicita Ve studií chronické a subchronické toxicity paracetamolu u laboratorních potkanů a myší, bylo pozorováno poškození gastrointestinálního traktu, změny hodnot krevního obrazu nebo degenerace parenchymu jater a ledvin vedoucí až k nekróze. Tyto změny jsou dávány do souvislosti jak s mechanismem účinku, tak s metabolismem paracetamolu. Metabolity paracetamolu, kterým se toxické účinky přičítají a související orgánové změny byly prokázány také u člověka. Proto by se paracetamol neměl užívat dlouhodobě a ve vyšších dávkách. c) Mutagenní a karcinogenní potenciál Výsledky genotoxických studií s paravetamolem jsou nejednoznačné. Účinek paracetamolu je značně závislý na použité koncentraci a také na době působení. Kancerogenní působení paracetamolu bylo pozorováno pouze po podání vysokých, hepatotoxických dávek. V normálních terapeutických dávkách není užívání paracetamolu spojeno s rizikem genotoxicity a kancerogenity. d) Reprodukční toxicita Studie na laboratorních zvířatech neposkytly důkaz o embryotoxicitě nebo fetotoxicitě paracetamolu. Kodein LD50 po perorálním podání se pohybuje v rozmezí 400-550 mg/kg. Perorálně podaný kodein se rychle resorbuje. Maximální plazmatická koncentrace je dosažena přibližně za l hodinu. Metabolizuje se v játrech. Vylučování probíhá převážně ledvinami a přibližně 10% se vyloučí v nezměněné formě.
Bezpečnost přípravku byla ověřena dostatečně dlouhým používáním v klinické praxi.
Volně dostupný nekomerční projekt za účelem laického srovnání léčiv na úrovni interakcí, vedlejších účinků, stejně jako cen léčiv a jejich a alternativ