Soolantra Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Absorpce ivermektinu z přípravku Soolantra byla hodnocena v klinické studii u dospělých pacientů s těžkou
papulopustulózní rosaceou v podmínkách maximální aplikace. V rovnovážném stavu (po 2 týdnech od
zahájení léčby) byly nejvyšší průměrné koncentrace ivermektinu v plazmě (± standardní odchylka) dosaženy
10 ± 8 hodin po aplikaci (Cmax: 2,1 ± 1,0 ng/ml, rozsah: 0,7- 4,0 ng/ml) a nejvyšší průměrná hodnota AUC24h (± standardní odchylka) byla 36 ± 16 ng.h/ml (rozsah: 14–75 ng.h/ml). Hladiny systémové expozice ivermektinu dosáhly plató po dvou týdnech léčby (podmínky rovnovážného stravu). Při delším trvání léčby v
rámci klinických studií fáze III byly hladiny systémové expozice ivermektinu podobné těm, které byly
pozorovány po dvou týdnech léčby. V podmínkách rovnovážného stavu byly hladiny systémové expozice
ivermektinu (AUC0-24h: 36 ± 16 ng.h/ml) nižší než ty, které se dosáhly po jednorázové perorální dávce 6 mg
podané zdravým dobrovolníkům (AUC0-24h: 134 ± 66 ng.h/ml).

Distribuce
V in vitro studii bylo prokázáno, že ivermektin je z více než 99 % vázán na proteiny plazmy, přičemž se
primárně váže na lidský sérový albumin. Nebyla pozorována žádná významná vazba ivermektinu na
erytrocyty.

Biotransformace
In vitro studie, v nichž byly použity lidské jaterní mikrozómy a rekombinantní enzymy CYP450, dokázaly,
že ivermektin je primárně metabolizován CYP3A4.
In vitro studie ukazují, že ivermektin neinhibuje CYP3A4 izoenzymy 1A2, 2A6, 2B6, 2C8, 2C9, 2C19, 2D6,
3A4, 4A11 nebo 2E1. Ivermektin neindukuje expresi enzymů CYP450 (1A2, 2B6, 2C9 nebo 3A4) v kultuře
lidských hepatocytů.
V rámci studie klinické farmakokinetiky s maximálním použitím přípravku byly identifikovány dva hlavní
metabolity ivermektinu, které byly hodnoceny v průběhu klinických studií fáze II (3 '' - O-
demethylivermektin a 4a-hydroxyivermectin). Podobně jako v případě mateřské látky, metabolity dosáhly
ustáleného stavu do 2 týdnů od zahájení léčby, přičemž do 12 týdnů nebyl zaznamenán důkaz akumulace.
Navíc systémová expozice metabolitem (hodnocená parametry Cmax a AUC) dosažená v rovnovážném stavu
byla mnohem nižší než ta, která byla pozorována po perorálním podání ivermectinu.

Vylučování
Průměrný terminální poločas byl 6 dní (průměr: 145 hodin, rozsah 92–238 hodin), vztahoval se na pacienty,
kterým byl lék aplikován jednou denně na kůži v trvání 28 dnů v rámci klinické farmakokinetické studie s
maximálním použitím přípravku. Po lokální aplikaci Soolantry je vylučování léčiva závislé na absorpci.
Farmakokinetika ivermektinu nebyla studována u pacientů s poruchou funkce ledvin a jater.