Sectral Interakce

Floctafenin
V případě šoku nebo hypotenze způsobené floctafeninem je kardiovaskulární kompenzační reakce
beta-blokátorů snížena, a proto je souběžné podávání kontraindikováno (viz bod 4.3).

Sultoprid
Při současném podávání sultopridu a acebutololu může dojít k poruchám automacie (excesivní
bradykardie), protože dojde k adici bradykardizujících účinků. Tato kombinace je kontraindikována
(viz bod 4.3).

Antiarytmika
Antiarytmika I. třídy (např. disopyramid) a amiodaron mohou při současném podání s beta-blokátory
prodloužit dobu vedení vzruchu v síních a vyvolat negativní inotropní účinky.
Při současném podání acebutololu s amiodaronem nebo dalšími antiarytmiky (s propafenonem a
antiarytmiky třídy I.a: s chinidinem, hydrochinidinem nebo disopyramidem) může dojít k poruchám
kontraktility, automacie (excesivní bradykardie) a k poruchám vedení vzruchu (potlačení
kompenzačních mechanismů), proto není současné podávání doporučeno. Pokud jsou přesto současně
podávány, je nutný přísný klinický dohled a monitorování EKG.

Fingolimod
Souběžné podávání fingolimodu s beta-blokátory může zvýšit bradykardizující účinek, a proto není
tato kombinace doporučena. Pokud je tato kombinace nezbytná, je doporučeno náležité monitorování
na začátku léčby, tzn. alespoň monitorování přes noc.

Anestetika
Anesteziolog má být informován o léčbě pacienta acebutololem před zahájením celkové anestezie (viz
bod 4.4). Pokud není léčba přerušena, je třeba věnovat zvýšenou pozornost při užití anestetik, která
mohou vyvolat kardiodepresi, jako je například éter, cyklopropan a trichloretylen. Těkavá
halogenovaná anestetika mohou způsobit snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí, proto se
nedoporučuje léčbu beta-blokátory přerušovat.

Blokátory kalciového kanálu
Acebutolol nemá být podáván s verapamilem nebo během několika dnů po ukončení léčby
verapamilem (a naopak). Velké opatrnosti je třeba při současném podávání jiných blokátorů
kalciového kanálu, zejména diltiazemu (zvýšení negativně inotropních účinků).
Současné podávání s blokátory kalciového kanálu (např. s bepridilem, diltiazemem a verapamilem)
může způsobit poruchy automacie (těžké bradykardie, srdeční zástava), poruchy síňokomorového
vedení a možnost srdečního selhání.
Podávání acebutololu s jinými blokátory kalciového kanálu (s dihydropyridiny, jako např.
s amlodipinem, felodipinem, lacidipinem, nifedipinem, nicardipinem, nimodipinem a nitrendipinem)
může způsobit hypotenzi, srdeční slabost u pacientů trpících skrytou nebo nekontrolovanou srdeční
insuficiencí (zvýšení negativně inotropních účinků).
Tyto lékové kombinace mohou být podávány pouze za přísného kardiologického dohledu a
monitorování EKG, zejména u osob starších nebo na počátku léčby.

Inzulin a perorální antidiabetika
U pacientů s labilním či inzulin-dependentním diabetem může být zapotřebí snížit dávku
hypoglykemik (inzulinu nebo perorálních antidiabetik). Je také známo, že beta-blokátory snižují
účinek glibenklamidu. Beta-adrenergní blokáda může překrýt známky hypoglykemie (palpitace,
tachykardie, viz bod 4.4).
Zejména na začátku léčby je třeba upozornit pacienty na nutnost častější sebekontroly glykemie.

Interakce na plazmatických bílkovinách
Zkřížené reakce z důvodu vytěsnění jiných léků z vazebných míst na plazmatických proteinech jsou
nepravděpodobné vzhledem k nízké míře vazby na proteiny krevní plazmy u acebutololu a diacetololu.

6 / Klonidin
V případě současného podávání beta-blokátorů a klonidinu má být klonidin podáván ještě po dobu
několika dalších dní po ukončení léčby beta-blokátory.

Bronchodilatancia
Acebutolol může působit proti účinku sympatomimetických a xanthinových bronchodilatancií.

Digoxin
Současné podávání digoxinu a beta-blokátorů může příležitostně vyvolat závažnou bradykardii.

Antidepresiva, barbituráty, neuroleptika a další antihypertenziva
Současné podávání tricyklických antidepresiv, barbiturátů a fenothiazinových neuroleptik, stejně jako
dalších antihypertenziv, může zvýšit antihypertenzní účinek beta-blokátorů i zvyšovat riziko
ortostatické hypotenze.

Inhibitory monoamiooxidázy
Při současném podávání inhibitorů monoaminooxidázy a vysokých dávek beta-blokátorů, i v případě,
že jsou kardioselektivní, existuje teoretické riziko vzniku hypertenze.

Baklofen
Baklofen může zvyšovat antihypertenzní účinek, proto je nutné sledování arteriálního tlaku a
v nezbytném případě přizpůsobení dávek antihypertenziv.

Lidokain
Některé beta-blokátory zvyšují plazmatické hladiny lidokainu, čímž se zvyšuje i možnost nežádoucích
neurologických a kardiálních účinků (snížením jaterního metabolismu lidokainu). Proto je nutná
úprava dávek lidokainu, klinický dohled s monitorováním EKG a eventuálně sledování plazmatické
koncentrace lidokainu během léčby beta-blokátory i po jejím ukončení.

Jodové rentgen-kontrastní látky
Způsobí-li jodové rentgen-kontrastní látky šok nebo hypotenzi, beta-blokátory snižují kardiovaskulární
kompenzační reakce. Z toho důvodu musí být před radiologickým vyšetřením léčba beta-blokátory
přerušena vždy, je-li to možné. V případě nezbytného pokračování léčby musí radiolog disponovat
možnostmi resuscitační léčby.

Nesteroidní antiflogistika
Nesteroidní antiflogistika mohou snížit antihypertenzní účinek acebutololu (prostřednictvím inhibice
tvorby vazodilatačních prostaglandinů a retence sodíku).

Kortikoidy, tetrakosaktid
Kortikoidy a tetrakosaktid způsobují retenci sodíku, a tak mohou snížit antihypertenzní účinek.

Meflochin
Meflochin zvyšuje riziko bradykardie.