Sarten plus h Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce

Olmesartan-medoxomil:
Olmesartan-medoxomil je proléčivo. Esterázami ve střevní sliznici a v portální krvi je
během absorpce z gastrointestinálního traktu rychle přeměňován na farmakologicky
účinný metabolit olmesartan. Žádný intaktní olmesartan-medoxomil ani intaktní
medoxomilová část v postranním řetězci nebyly v plazmě ani v exkretech detekovány.
Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu z tablet byla 25,6 %.

Průměrná maximální plazmatická koncentrace (Cmax) olmesartanu je dosahována během
hodin od perorálního podání olmesartan-medoxomilu; koncentrace olmesartanu
v plazmě vzrůstá přibližně lineárně se zvyšováním jednotlivé perorální dávky až do
80 mg.

Strava má na biologickou dostupnost olmesartanu minimální vliv, a proto se olmesartan-
medoxomil může užívat jak s jídlem, tak bez jídla.

Mezi pohlavími osob nebyly ve farmakokinetice olmesartanu zjištěny žádné klinicky
významné rozdíly.

Olmesartan se ve značné míře váže na plazmatické bílkoviny (99,7 %), ale potenciál ke
klinicky významným interakcím z hlediska vytěsňování z vazby na bílkoviny mezi
olmesartanem a jinými současně podávanými léčivými látkami, které se také vysoce
vážou na plazmatické bílkoviny, je nízký (jak potvrdil nedostatek klinicky významných
interakcí mezi olmesartan-medoxomilem a warfarinem). Na krevní buňky se olmesartan
váže jen zanedbatelně. Průměrný distribuční objem po intravenózním podání je nízký
(16–29 litrů).

Hydrochlorothiazid:
Po perorálním podání olmesartan-medoxomilu a hydrochlorothiazidu v kombinaci činil
medián doby k dosažení maximální koncentrace hydrochlorothiazidu 1,5–2 hodiny po
podání. Hydrochlorothiazid se z 68 % váže na plazmatické bílkoviny a jeho zdánlivý
distribuční objem je 0,83–1,14 l/kg.

Biotransformace a eliminace

Olmesartan-medoxomil:
Celková plazmatická clearance olmesartanu byla obvykle 1,3 l/h (CV, 19 %) a ve
srovnání s průtokem krve játry (cca 90 l/h) byla relativně pomalá. Po jednorázovém
perorálním podání 14C značeného olmesartan-medoxomilu bylo 10–16 % podané
radioaktivity vyloučeno močí (velká většina v průběhu 24 hodin po podání dávky) a
zbývající podíl radioaktivity byl vyloučen stolicí. Na základě systémové dostupnosti
25,6 % lze vypočítat, že absorbovaný olmesartan je odstraňován jak renální exkrecí (cca
40 %), tak hepatobiliární exkrecí (cca 60 %). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla
identifikována jako olmesartan, žádné jiné významné metabolity detekovány nebyly.
Enterohepatální oběh olmesartanu je minimální. Protože se značný podíl olmesartanu
vylučuje žlučí, je tento lék u pacientů s obstrukcí žlučových cest kontraindikován (viz
bod 4.3).

Terminální eliminační poločas olmesartanu se po opakovaném perorálním podání
pohyboval v rozmezí 10 až 15 hodin. Ustálený stav byl dosažen po několika prvních
dávkách a po 14 dnech opakovaného podávání už nebyla žádná další kumulace patrná.
Renální clearance byla přibližně 0,5–0,7 l/h, a to nezávisle na dávce.

Hydrochlorothiazid:
Hydrochlorothiazid se u člověka nemetabolizuje, takřka úplně se nezměněn vylučuje
močí. Zhruba 60 % perorálně podané dávky se vyloučí v nezměněné podobě do
48 hodin. Renální clearance je přibližně 250–300 ml/min. Terminální eliminační poločas
hydrochlorothiazidu je 10–15 hodin.

Sarten Plus H

Systémová biologická dostupnost hydrochlorothiazidu je při současném podání
s olmesartan-medoxomilem snížena o cca 20 %, ale toto mírné snížení není klinicky
významné. Kinetika olmesartanu není současným podáním hydrochlorothiazidu
ovlivněna.

Farmakokinetika u vybraných populací

Starší osoby (65 let a starší):
U hypertenzních pacientů byla AUC olmesartanu v ustáleném stavu zvýšena o cca 35% u
starších osob (65–75 let) a o cca 44 % u velmi starých osob ( 75 let) ve srovnání
s mladšími věkovými skupinami (viz bod 4.2).
Omezené údaje naznačují, že systémová clearance hydrochlorothiazidu je u zdravých i
hypertenzních starších jedinců snížena v porovnání s mladými zdravými dobrovolníky.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s mírnou, středně závažnou a závažnou poruchou funkce ledvin byla AUC
olmesartanu v ustáleném stavu ve srovnání se zdravými dobrovolníky zvýšena o 62, 82 a
179 % (viz bod 4.2, 4.3, 4.4).
U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu
30–60 ml/min) činí maximální dávka olmesartan-medoxomilu 20 mg jednou denně.
U pacientů se závažnou poruchou ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) se používání
olmesartan-medoxomilu nedoporučuje.
Biologický poločas hydrochlorothiazidu je u pacientů s poškozenými funkcemi ledvin
prodloužen.

Porucha funkce jater:
Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu při mírné a středně
závažné poruše funkce jater o 6 % a o 65 % vyšší než u odpovídajících zdravých jedinců.
Nevázaná frakce olmesartanu 2 hodiny po podání byla u zdravých jedinců, u pacientů
s mírnou poruchou funkce jater a u pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater
0,26, 0,34 a 0,41 %. Po opakovaném podávání byla u pacientů se středně závažnou
poruchou funkce jater průměrná AUC olmesartanu opět zhruba o 65 % vyšší než
u odpovídající skupiny zdravých dobrovolníků. Průměrné hodnoty Cmax olmesartanu
byly u pacientů s poruchou funkce jater a u zdravých osob podobné.
U pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater se doporučuje počáteční
dávkování 10 mg olmesartan-medoxomilu jednou denně; maximální dávka nesmí
překročit 20 mg jednou denně. U pacientů se závažnou poporuchou funkce jater nebyl
olmesartan-medoxomil hodnocen (viz bod 4.2, 4.3, 4.4).
Farmakokinetiku hydrochlorothiazidu porucha funkce jater nijak významně neovlivňuje.

Lékové interakce
Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání 40 mg olmesartan medoxomilu a 3750 mg kolesevelam hydrochloridu
zdravými dobrovolníky mělo za následek 28% snížení Cmax a 39% snížení AUC olmesartanu.
Menší účinek, 4% a 15% snížení Cmax a AUC bylo pozorováno, pokud byl olmesartan medoxomil
podán 4 hodiny před užitím kolesevelam hydrochloridu. Eliminační poločas olmesartanu byl
snížen o 50–52 % bez ohledu na to, zda byl podán současně s kolesevelam hydrochloridem nebo
hodiny před kolesevelam hydrochloridem (viz bod 4.5).