Sapropterin dipharma Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání rozpuštěné tablety se sapropterin vstřebává a maximální koncentrace v krvi
jsou ovlivněny příjmem potravy. Absorpce sapropterinu je vyšší po příjmu potravy
s vysokým obsahem tuku a kalorií, ve srovnání se stavem nalačno, což vyvolá v průměru o 40–85 %
vyšší maximální průměrné koncentrace v krvi 4 až 5 hodin po podání.

Absolutní biologická dostupnost ani biologická dostupnost u člověka po perorálním podání není
známa.

Distribuce

V neklinických studiích byl sapropterin na základě hodnocení hladin koncentrace celkového a
redukovaného biopterinu primárně distribuován v ledvinách, nadledvinách a játrech. U potkanů byla
zjištěna distribuce intravenózně podaného radioaktivně značeného sapropterinu v plodech. Vylučování
celkového biopterinu do mateřského mléka bylo prokázáno u potkanů po intravenózním podání.
Nebylo pozorováno žádné zvýšení celkových koncentrací biopterinu ani u plodů ani v mateřském
mléce u potkanů po perorálním podání sapropterin-hydrochloridu v dávce 10 mg/kg.

Biotransformace
12

Sapropterin-dihydrochlorid se primárně metabolizuje v játrech na dihydrobiopterin a biopterin.
Protože sapropterin-dihydrochlorid je syntetická verze přirozeně se vyskytujícího 6R-BH4, může být
odůvodněně očekáváno, že podstupuje stejnou biotransformaci, včetně regenerace 6R-BH4.

Eliminace

U potkanů se sapropterin-dihydrochlorid po intravenózním podání vylučuje hlavně močí. Po
perorálním podání se vylučuje hlavně stolicí, zatímco malá množství jsou vylučována močí.

Populační farmakokinetika

Analýza populační farmakokinetiky sapropterinu zahrnující pacienty od narození do 49 let prokázala,
že tělesná hmotnost je jedinou kovariátou významně ovlivňující clearence nebo distribuční objem.

Lékové interakce

Studie in vitro

Sapropterin in vitro neinhibuje CYP1A2, CYP2B6, CYP2C8, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6 nebo
CYP3A4/5, ani neindukuje CYP1A2, 2B6 nebo 3A4/5.

Podle studie in vitro má sapropterin-dihydrochlorid potenciál inhibovat p-glykoprotein a protein rezistence karcinomu prsu vyžaduje vyšší koncentraci sapropterinu ve střevě než inhibice P-gp, protože inhibiční potenciál ve
střevě pro BCRP
Studie in vivo

U zdravých subjektů nemělo podávání jedné dávky sapropterinu v maximální terapeutické dávce mg/kg žádný účinek na farmakokinetiku jedné dávky současně podávaného digoxinu Podle výsledků in vitro a in vivo testů je zvýšení systémové expozice lékům, které jsou substráty pro
BCRP, při současném podávání sapropterinu nepravděpodobné.