Rybelsus Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Perorálně podávaný semaglutid má nízkou absolutní biologickou dostupnost a variabilní absorpci.
Denní podávání podle doporučeného dávkování v kombinaci s dlouhým poločasem snižuje
každodenní fluktuaci expozice.

Farmakokinetika semaglutidu byla rozsáhle popsána u zdravých subjektů a u pacientů s diabetem
2. typu. Po perorálním podání semaglutidu bylo dosaženo maximální plazmatické koncentrace za
hodinu po podání dávky. Expozice v ustáleném stavu bylo dosaženo po 4–5 týdnech při podávání
jednou denně. U pacientů s diabetem 2. typu byly průměrné koncentrace v ustáleném stavu přibližně
6,7 nmol/l při dávce 7 mg semaglutidu a 14,6 nmol/l při dávce 14 mg semaglutidu; přičemž 90 %
subjektů léčených semaglutidem 7 mg mělo průměrnou koncentraci mezi 1,7 a 22,7 nmol/l a 90 %
subjektů léčených semaglutidem 14 mg mělo průměrnou koncentraci mezi 3,7 a 41,3 nmol/l.
Systémová expozice semaglutidu se zvyšovala úměrně dávce.

Podle údajů získaných in vitro přispívá sodná sůl salkaprozátu k absorpci semaglutidu. K absorpci
semaglutidu dochází převážně v žaludku.

Odhadovaná biologická dostupnost semaglutidu po perorálním podání je přibližně 1 % po perorálním
podání. Variabilita absorpce mezi subjekty byla vysoká Odhad variability biologické dostupnosti u subjektů nebyl spolehlivý.

Absorpce semaglutidu se snižuje, pokud se užívá s jídlem nebo s velkým množstvím vody. Delší
období nalačno po podání dávky vede k vyšší absorpci.

Distribuce

Odhadovaný absolutní distribuční objem u subjektů s diabetem 2. typu je přibližně 8 l. Semaglutid se
ve značné míře váže na plazmatické proteiny
Biotransformace

Semaglutid je metabolizován cestou proteolytického štěpení hlavního peptidového řetězce a sekvenční
beta-oxidací postranního řetězce mastné kyseliny. Předpokládá se, že na metabolizaci semaglutidu se
podílí enzym-neutrální endopeptidáza
Eliminace

Primárními cestami exkrece materiálu souvisejícího se semaglutidem je moč a stolice. Přibližně 3 %
absorbované dávky se vylučuje v moči ve formě intaktního semaglutidu.

S poločasem eliminace přibližně 1 týden bude semaglutid přítomen v krevním oběhu asi 5 týdnů po
poslední dávce. Clearance semaglutidu u pacientů s diabetem 2. typu je přibližně 0,04 l/h.

Přecházení mezi perorálním a subkutánním
Vliv přecházení mezi perorálním a s. c. semaglutidem nelze snadno předvídat z důvodu vysoké
farmakokinetické variability perorálního semaglutidu. Expozice po perorálním semaglutidu 14 mg
jednou denně je srovnatelná se s. c. semaglutidem 0,5 mg jednou týdně. Perorální dávka odpovídající
1,0 mg s. c. semaglutidu nebyla stanovena.

Zvláštní populace

Starší pacienti
Podle údajů z klinických studií, které zahrnovaly pacienty ve věku až 92 let, neměl věk žádný vliv na
farmakokinetiku semaglutidu.

Pohlaví
Pohlaví nemělo žádný klinicky významný vliv na farmakokinetiku semaglutidu.

Rasa a etnická příslušnost
Rasa jiná než hispánská či latinskoamerická
Tělesná hmotnost
Tělesná hmotnost měla vliv na expozici semaglutidu. Vyšší tělesná hmotnost byla spojena s nižší
expozicí. Semaglutid poskytoval adekvátní systémovou expozici při tělesné hmotnosti v rozsahu 188 kg hodnoceném v klinických studiích.

Porucha funkce ledvin
Porucha funkce ledvin neovlivnila farmakokinetiku semaglutidu v klinicky relevantní míře.
Farmakokinetika semaglutidu byla hodnocena ve studii s 10 po sobě následujícími dny podávání
semaglutidu jednou denně u pacientů s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin
a u pacientů v konečném stadiu onemocnění ledvin na dialýze v porovnání se subjekty s normální
funkcí ledvin. To bylo na základě údajů ze studií fáze 3a prokázáno také u subjektů s diabetem 2. typu
a poruchou funkce ledvin.

Porucha funkce jater
Porucha funkce jater neovlivnila farmakokinetiku semaglutidu v klinicky relevantní míře.
Farmakokinetika semaglutidu byla hodnocena ve studii s 10 po sobě následujícími dny podávání
semaglutidu jednou denně u pacientů s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater
v porovnání se subjekty s normální funkcí jater.

Onemocnění horního gastrointestinálního traktu
Onemocnění horního gastrointestinálního traktu neovlivnila farmakokinetiku semaglutidu v klinicky relevantní míře. Farmakokinetika byla hodnocena
u pacientů s diabetem 2. typu s onemocněním horního gastrointestinálního traktu nebo bez něj, kterým
byl podáván semaglutid jednou denně po dobu 10 po sobě následujících dní. To bylo na základě údajů
ze studií fáze 3a prokázáno také u subjektů s diabetem 2. typu a onemocněním horního
gastrointestinálního traktu.

Pediatrická populace
Semaglutid nebyl u pediatrických pacientů hodnocen.