Rhefluin Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Diuretika s nižším účinkem a kalium šetřící diuretika, ATC kód:
C03EA01.

Hydrochlorothiazid a amilorid HCl je diuretikum/antihypertenzivum spojující v sobě silný
natriuretický účinek hydrochlorothiazidu s draslík šetřícími vlastnostmi amiloridu HCl.

Hydrochlorothiazid
Hydrochlorothiazid zasahuje do mechanismu reabsorpce elektrolytů v distálních renálních tubulech.
Tato látka zvyšuje vylučování sodíku a chloridu v přibližně ekvivalentním množství. Natriuréza může
být doprovázena jistým úbytkem draslíku a bikarbonátů. Může dojít ke snížení vylučování vápníku
močí. Není známo, jak thiazidy hypertenzi regulují. Hydrochlorothiazid obvykle normální krevní tlak
neovlivňuje.
I když je tato látka převážně saluretikem, in vitro studie prokázaly, že má inhibiční účinek
na karbonanhydrázu, který se zdá být poměrně specifický pro mechanismus renálních tubulů. Nezdá
se, že by se hydrochlorothiazid koncentroval v erytrocytech nebo v mozku v takových množstvích,
aby ovlivnil účinek karbonanhydrázy v těchto tkáních.

Amilorid
Amilorid HCl zasahuje do mechanismu účastnícího se výměny sodíku za draslík v distálních
stočených tubulech a sběrných kanálcích nefronů. Zvýšené vylučování sodíku, pokles vylučování
iontů draslíku a vodíku je indukováno i bez aldosteronu, což nasvědčuje přímému účinku léku
v tubulech. Vylučování sodíku se zvyšuje se střední intenzitou, přičemž vylučování chloridu
se s pokračující léčbou nemusí změnit nebo se zvyšuje pozvolna. Tento účinek může snížit riziko
hypochloremické alkalózy, které existuje u některých saluretik. Účinek na elektrolyty se zvyšuje
při jednorázových dávkách amilorid hydrochloridu až do výše přibližně 15 mg.
Bylo zjištěno, že amilorid podávaný spolu s hydrochlorothiazidem má za následek nižší vylučování
hořčíku močí než při použití samotných thiazidových nebo kličkových diuretik.

Hydrochlorothiazid/amilorid
Mírný diuretický a antihypertenzivní účinek amiloridu HCl je aditivní k natriuretickému, diuretickému
a antihypertenzivnímu účinku hydrochlorothiazidu při omezení úbytku draslíku i bikarbonátu
na minimum a zmenšení pravděpodobnosti vzniku acidobazické nerovnováhy.
Při podávání perorálních saluretik může dojít k depleci draslíku nebo rozvoji metabolické alkalózy,
případně k obojímu. Kombinace amiloridu HCl, látky, která účinně zasahuje do výměny sodíkových
iontů za draslík, s hydrochlorothiazidem snižuje nadměrnou ztrátu draslíku nebo ji zabrání
a odstraňuje potřebu perorální suplementace draslíku.
I když amilorid HCl, podávaný samostatně, zvyšuje vylučování sodíku při potlačovaném vylučování
draslíku, může u některých pacientů kombinace amiloridu/hydrochlorothiazidu zvýšit vylučování
sodíku nad hodnotu předpokládaného přídatného účinku. Vzhledem k protichůdným účinkům těchto
dvou látek na vylučování iontů vodíku je vznik acidobazické nerovnováhy méně pravděpodobný.
Bylo zjištěno, že přípravek Rhefluin, protože obsahuje amilorid, má za následek nižší vylučování
hořčíku močí než při použití samotných thiazidových nebo kličkových diuretik.

Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá,
že byla pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce. V
jedné studii byla zahrnuta populace složená ze 71 533 případů BCC a z 8 629 případů SCC,
odpovídajících 1 430 833, resp. 172 462 kontrolám v populaci. Užívání vysokých dávek HCTZ (≥000 mg kumulativních) bylo spojeno s korigovanou mírou pravděpodobnosti (OR) 1,29 (95% interval
spolehlivosti (CI): 1,23–1,35) u BCC a 3,98 (95% CI: 3,68–4,31) u SCC. Jednoznačný vztah mezi
kumulativní dávkou a odezvou byl pozorován jak v případě BCC, tak SCC. Jiná studie naznačuje
možné spojení mezi karcinomem rtu (SCC) a expozicí HCTZ: 633 případů karcinomu rtu odpovídalo


63 067 kontrolám v populaci, přičemž byla použita strategie výběru z rizikových skupin. Vztah mezi
kumulativní dávkou a odezvou byl předveden s OR 2,1 (95% CI: 1,7–2,6), která vzrostla na 3,9 (3,0-
4,9) při vysokých dávkách (~25 000 mg) a na 7,7 (5,7–10,5) v případě nejvyšší kumulované dávky
(~100 000 mg) (viz též bod 4.4).