Remodulin Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: INHIBITORY SHLUKOVÁNÍ KREVNÍCH DESTIČEK S VÝJIMKOU
HEPARINU
ATC kód: B01A CMechanismus působení: Treprostinil je prostacyklinový analog.
Má přímý vazodilatační účinek na plicní a systémový arteriální oběh a potlačuje shlukování krevních
destiček.
U zvířat vazodilatační účinky snižují oboustrannou komorovou zátěž a zvyšují minutový a systolický
objem. Účinek treprostinilu na srdeční frekvenci u zvířat se mění podle dávky. Žádné významné účinky na
přenos nervových impulsů nebyly pozorovány.
Údaje o účinnosti u dospělých osob s plicní arteriální hypertenzí:
Studie s podkožně podávaným přípravkem REMODULIN
U osob se stabilní plicní arteriální hypertenzí byly provedeny dvě randomizované, dvojitě slepé klinické
studie třídy III, ve kterých byl ve srovnání s placebem podáván kontinuální podkožní infúzí
REMODULIN (treprostinil) osobám se stabilní plicní arteriální hypertenzí. Do dvou zkoušek bylo


zahrnuto celkem 469 osob: 270 s idiopatickou nebo dědičnou plicní arteriální hypertenzí (skupina s
treprostinilem = 134 pacientů; skupina s placebem = 136 pacientů), 90 pacientů s plicní arteriální
hypertenzí spojenou s chorobou pojivové tkáně (většinou se sklerodermií) (skupina s treprostinilem = pacientů; skupina s placebem = 49 pacientů) a 109 pacientů s plicní arteriální hypertenzí spojenou
s vrozenou srdeční vadou na podkladě levo-pravého zkratu (treprostinil = 58 pacientů; placebo = pacientů). Na počátku byla průměrná délka při testu šestiminutovou chůzí 326 metrů ± 5 ve skupině, která
dostávala treprostinil podkožní infuzí, a 327 metrů ± 6 ve skupině, která dostávala placebo. Dávka obou
porovnávaných léčeb se během studie postupně zvyšovala podle příznaků plicní arteriální hypertenze a
klinické snášenlivosti. Střední dávka dosažená po 12 týdnech činila 9,3 ng/kg/min. ve skupině s
treprostinilem a 19,1 ng/kg/min. ve skupině s placebem. Po 12 týdnech léčby činila střední odchylka u
testu 6minutové chůze ve srovnání s výchozí hodnotou, vypočtenou z globální populace v obou
zkouškách, -2 metry ± 6,61 metrů u pacientů, kteří dostávali treprostinil, a –21,8 metrů ± 6,18 metrů u
skupiny s placebem. Tyto výsledky odrážejí střední účinek léčby stanovený šestiminutovou zkušební
chůzí na 19,7 metru (p = 0,0064) v porovnání s placebem u globální populace z obou zkoušek. Střední
změny v porovnání s výchozími hodnotami u hemodynamických parametrů (střední tlak v plicnici
(PAPm)), tlaku v pravé síni (RAP), plicního cévního odporu (PVR), srdečního indexu (CI) a nasycení
žilním kyslíkem (SvO2), ukázaly, že REMODULIN je lepší než placebo. Zlepšení známek a příznaků
plicní hypertenze (synkopa, závrať, bolest na hrudi, únava a dušnost) bylo statisticky významné
(p<0,0001). Kromě toho se zlepšilo i hodnocení dušnosti/únavy a Borgovo bodování dušnosti u pacientů
léčených přípravkem REMODULIN po 12 týdnech (p<0,0001). Analýza kombinovaného kritéria, které
zahrnuje zlepšení schopnosti tělesné námahy (šestiminutový test chůze) po 12 týdnech nejméně o 10 %
v porovnání s výchozí hodnotou, zlepšení po 12 týdnech alespoň o jednu NYHA třídu v porovnání
s výchozí hodnotou, a nepřítomnost zhoršení plicní hypertenze spolu s nepřítomností úmrtí hlášených před
12. týdnem u globální populace v obou studiích, ukázala, že počet subjektů reagujících na treprostinil je
15,9 % (37/233), zatímco ve skupině s placebem reagovaly 3,4 % (8/236) subjektů. Analýza podskupiny
globální populace prokázala statisticky významný účinek léčby přípravkem REMODULIN v porovnání
s placebem při testu šestiminutovou chůzí u dílčí populace subjektů s idiopatickou nebo dědičnou plicní
arteriální hypertenzí (p=0,043), nikoli však v dílčí populaci subjektů s plicní arteriální hypertenzí spojenou
se sklerodermií nebo vrozenou kardiopatií.
Konečný výsledek (tj. změna vzdálenosti, kterou pacient ušel za 6 minut po 12 týdnech léčby) byl menší,
než ten, který byl zjištěn v průběhu historických sledování účinku bosentanu, iloprostu a epoprostenolu.
Nebyla provedena žádná studie přímo srovnávající intravenózní infuzi přípravku Remodulin a
epoprostenolu.
Neexistují žádné údaje z klinických studií provedených s aktivním komparátorem u pacientů s PAH.
Žádná specifická studie nebyla provedena u dětí s PAH.