sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

PROVIRSAN 200 mg tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje aciclovirum 200 mg.
Pomocné látky se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 201,5 mg.laktózy a 0,924 mg sodíku.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.
Bílé, kulaté, ploché tablety o průměru 12 mm se zkosenými hranami a půlicí rýhou na jedné straně.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Aciklovir v perorální lékové formě se užívá k léčbě infekcí kůže a sliznic vyvolaných herpes simplex
virem, včetně primární a recidivující genitální herpetické infekce (mimo infekcí vyvolaných tímto virem
u novorozenců a závažných infekcí vyvolaných tímto virem u imunokompromitovaných dětí).
Aciklovir v perorální lékové formě se užívá k supresi recidivujících infekcí (prevence recidiv)
vyvolaných herpes simplex virem u imunokompetentních pacientů.
Aciklovir v perorální lékové formě se užívá k profylaxi infekcí vyvolaných herpes simplex virem
u imunokompromitovaných pacientů.
Aciklovir v perorální lékové formě se užívá k léčbě infekcí vyvolaných varicella zoster virem (plané
neštovice) a herpes zoster virem (pásový opar). Studie prokázaly, že včasné zahájení léčby pásového
oparu aciklovirem má pozitivní efekt na bolest a může snížit incidenci postherpetické neuralgie.
Aciklovir je indikován k léčbě pacientů těžce imunokompromitovaných, zejména v pokročilém stadiu
onemocnění HIV (CD4+ méně než 200/mm3, včetně pacientů s AIDS nebo těžké ARC) nebo po
transplantaci kostní dřeně. Klinické studie prokázaly, že aciklovir podaný perorálně v kombinaci s jinou
antivirovou terapií (hlavně s perorálním zidovudinem) snížil mortalitu u pacientů v pokročilém stadiu
HIV onemocnění. Předchází-li jednoměsíční intravenózní terapie aciklovirem, dochází ke snížení
mortality u pacientů po transplantací kostní dřeně.
Perorální forma acikloviru navíc poskytuje efektivní profylaxi onemocnění herpetickými viry.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba infekce vyvolané herpes simplex virem
Dospělí
Obvykle se podává 200 mg acikloviru pětkrát denně, přibližně v intervalu 4 hodin s vynecháním noční
dávky. V léčbě se obvykle pokračuje po dobu pěti dní, při těžkých primárních infekcích je však nutné
dobu léčby prodloužit.
U těžce imunokompromitovaných pacientů (např. po transplantaci kostní dřeně) nebo u pacientů
s poruchou absorpce ze střeva lze dávku zdvojnásobit na 400 mg, popřípadě lze zvážit i možnost
intravenózní aplikace.
Podávání je nutné zahájit co nejdříve po nástupu infekce. Při recidivách se v optimálním případě léčba
zahajuje již v prodromálním období nebo při prvním zjištění lézí.

Pediatrická populace
K léčbě infekcí herpes simplex virem se mají dětem ve věku 2 let a starším podávat dávky pro dospělé
a kojencům a dětem mladším 2 let se mají podávat dávky odpovídající polovině dávek pro dospělé.
K léčbě herpetické infekce u novorozenců se doporučuje intravenózní aciklovir.

Starší pacienti
U starších pacientů je třeba vzít v úvahu možnost snížení funkce ledvin, proto se má dávka upravit (viz
bod Porucha funkce ledvin).
U starších pacientů, kteří dostávají vysoké perorální dávky acikloviru, je nutné udržovat přiměřenou
hydrataci.

Porucha funkce ledvin
S opatrností je třeba podávat aciklovir pacientům s poruchou funkce ledvin. Je nutné udržovat
přiměřenou hydrataci.
Při léčbě infekcí herpes simplex virem u pacientů s poruchou funkce ledvin nevedou doporučené
perorální dávky ke kumulaci acikloviru nad hranici, která byla stanovena jako bezpečná pro intravenózní
infuzi. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pod 10 ml/min) se však
doporučuje dávku upravit na 200 mg acikloviru dvakrát denně, podávaných v přibližně
dvanáctihodinovém intervalu.

Suprese infekce herpes simplex virem u imunokompetentních pacientů
Dospělí
K supresi infekcí herpes simplex virem u osob s normální funkcí imunitního systému se používá dávky
200 mg acikloviru čtyřikrát denně přibližně v intervalech 6 hodin.
U řady pacientů postačuje podávání 400 mg acikloviru dvakrát denně, přibližně v intervalu 12 hodin.
Efektivní může být titrační snížení dávek na 200 mg acikloviru podávaných třikrát denně, přibližně
v osmihodinovém intervalu, nebo i dvakrát denně v přibližně dvanáctihodinovém intervalu.
U některých pacientů může i při celkové denní dávce 800 mg acikloviru dojít k exacerbaci infekce.
Léčbu je třeba pravidelně přerušovat po 6 až 12 měsících, aby bylo možné pozorovat možné změny
v normálním vývoji onemocnění.

Pediatrická populace
O supresi infekcí herpes simplex virem u dětí s normální funkcí imunitního systému nejsou dostupná
specifická data.

Starší pacienti
U starších pacientů je třeba vzít v úvahu možnost snížení funkce ledvin, proto se má dávka upravit (viz
bod Porucha funkce ledvin).
U starších pacientů, kteří dostávají vysoké perorální dávky acikloviru, je nutné udržovat přiměřenou
hydrataci.

Porucha funkce ledvin
S opatrností je třeba podávat aciklovir pacientům s poruchou funkce ledvin. Je nutné udržovat
přiměřenou hydrataci.
Při profylaxi infekcí herpes simplex virem u pacientů s poruchou funkce ledvin nevedou doporučené
perorální dávky ke kumulaci acikloviru nad hranici, která byla stanovena jako bezpečná pro intravenózní
infuzi. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pod 10 ml/min) se však
doporučuje dávku upravit na 200 mg acikloviru dvakrát denně, podávaných v přibližně
dvanáctihodinovém intervalu.

Profylaxe infekce herpes simplex viru u imunokompromitovaných pacientů
Dospělí
K profylaxi infekcí herpes simplex virem u imunokompromitovaných pacientů se obvykle podává
200 mg acikloviru čtyřikrát denně, přibližně v intervalu 6 hodin.
U těžce imunokompromitovaných pacientů (např. po transplantaci kostní dřeně) nebo u pacientů
s poruchou absorpce ze střeva lze dávku zdvojnásobit na 400 mg acikloviru, případně lze zvážit
intravenózní aplikaci.
Délka profylaktického podávání se řídí délkou rizikového období.

Pediatrická populace
K profylaxi infekcí herpes simplex virem u imunokompromitovaných dětí ve věku 2 let a starších se
podávají dávky pro dospělé. Kojencům a dětem mladším 2 let se podávají dávky odpovídající polovině
dávek pro dospělé.

Starší pacienti
U starších pacientů je třeba vzít v úvahu možnost snížení funkce ledvin, proto se má dávka upravit (viz
bod Porucha funkce ledvin).
U starších pacientů, kteří dostávají vysoké perorální dávky acikloviru, je nutné udržovat přiměřenou
hydrataci.

Porucha funkce ledvin
S opatrností je třeba podávat aciklovir pacientům s poruchou funkce ledvin. Je nutné udržovat
přiměřenou hydrataci.
Při profylaxi infekcí herpes simplex virem u pacientů s poruchou funkce ledvin nevedou doporučené
perorální dávky ke kumulaci acikloviru nad hranici, která byla stanovena jako bezpečná pro intravenózní
infuzi. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pod 10 ml/min) se však
doporučuje dávku upravit na 200 mg acikloviru dvakrát denně, podávaných v přibližně
dvanáctihodinovém intervalu.

Léčba infekcí varicella a herpes zoster viry
Dospělí
Při léčbě infekcí varicella a herpes zoster viry je nutné podávat dávky 800 mg acikloviru pětkrát denně,
přibližně v intervalu 4 hodin s vynecháním noční dávky. V léčbě se pokračuje po dobu sedmi dnů.
U těžce imunokompromitovaných pacientů (např. po transplantaci kostní dřeně) nebo u pacientů
s poruchou absorpce ze střeva je třeba zvážit možnost intravenózní aplikace.
Podávání je třeba zahájit co nejdříve po rozvinutí infekce. Výsledky léčby jsou lepší, pokud se léčba
zahájí ihned po výsevu vyrážky.

Pediatrická populace
Léčba infekcí varicelou u dětí:
let a starší 800 mg acikloviru 4× denně
až ˂ 6 let 400 mg acikloviru 4× denně
mladší než 2 roky 200 mg acikloviru 4× denně
Přesnější výši dávky lze určit jako 20 mg acikloviru/kg tělesné hmotnosti podávaných čtyřikrát denně,
maximálně 800 mg čtyřikrát denně. V léčbě se pokračuje po dobu pěti dnů.
K dispozici nejsou žádné údaje ohledně léčby infekce herpes zoster virem u imunokompromitovaných
dětí.

Starší pacienti
U starších pacientů je třeba vzít v úvahu možnost snížení funkce ledvin, proto se má dávka upravit (viz
bod Porucha funkce ledvin).
U starších pacientů, kteří dostávají vysoké perorální dávky acikloviru, je nutné udržovat přiměřenou
hydrataci.

Porucha funkce ledvin
S opatrností je třeba podávat aciklovir pacientům s poruchou funkce ledvin. Je nutné udržovat
přiměřenou hydrataci.
Při léčbě infekcí varicella a herpes zoster viry se u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu pod 10 ml/min) doporučuje upravit dávku na 800 mg dvakrát denně, tedy s intervalem
podávání přibližně 12 hodin, a u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu v rozmezí 10 až 25 ml/min) na 800 mg třikrát denně, podávaných v intervalu přibližně hodin.

Léčba pacientů s projevy těžké imunodeficience
Dospělí
V průběhu léčby pacientů s projevy těžké imunodeficience je nutné podávat aciklovir v dávce
800 mgacikloviru čtyřikrát denně, přibližně v intervalu 6 hodin.
V průběhu léčby příjemců kostní dřeně má normálně předcházet až jednoměsíční intravenózní terapie
aciklovirem.
V klinických studiích byla délka léčby pacientů po transplantacích kostní dřeně 6 měsíců (od 1 do
měsíců po transplantaci). V klinické studii u pacientů s pokročilým onemocněním HIV trvala léčba měsíců, ale delší léčba by pravděpodobně měla na tyto pacienty pozitivní dopad.

Pediatrická populace
Z omezených dat týkajících se péče o děti s těžkou formou poruchy imunitního systému vyplývá, že
dětem starším 2 let může být podávána stejná dávka jako u dospělých pacientů.

Starší pacienti
U starších pacientů je třeba vzít v úvahu možnost snížení funkce ledvin, proto se má dávka upravit (viz
bod Porucha funkce ledvin).
U starších pacientů, kteří dostávají vysoké perorální dávky acikloviru, je nutné udržovat přiměřenou
hydrataci.

Porucha funkce ledvin
S opatrností je třeba podávat aciklovir pacientům s poruchou funkce ledvin. Je nutné udržovat
přiměřenou hydrataci.
Při léčbě infekcí varicella a herpes zoster viry se u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu pod 10 ml/min) doporučuje upravit dávku na 800 mg dvakrát denně, s intervalem podávání
přibližně 12 hodin, a u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu
v rozmezí 10 až 25 ml/min) na 800 mg třikrát denně, podávaných v intervalu přibližně 8 hodin.

Způsob podání
Přípravek se užívá při jídle nebo bezprostředně po něm a zapíjí se dostatečným množstvím tekutiny.
U dětí do 3 let je nutné tablety rozdrtit nebo rozpustit ve sklenici vody.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku, valaciklovir nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě
6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů, kteří dostávají vysoké perorální dávky acikloviru, je nutné udržovat přiměřenou hydrataci.
Riziko poruchy funkce ledvin se při užívání jiných nefrotoxických léčivých přípravků zvyšuje.
Podávání přípravku pacientům s poruchou funkce ledvin a starším pacientům
Aciklovir je vylučován cestou renální clearance, proto musí být u pacientů s poruchou funkce ledvin
dávka snížena (viz bod 4.2). U starších pacientů je třeba vzít v úvahu možnost snížení funkce ledvin,
proto se má u této skupiny pacientů zvážit snížení dávky. Jak u starších pacientů, tak u pacientů
s poruchou funkce ledvin je zvýšené riziko rozvoje neurologických nežádoucích účinků, a proto má být
výskyt těchto nežádoucích účinků pečlivě sledován. U hlášených případů byly tyto reakce při ukončení
léčby většinou reverzibilní (viz bod 4.8).
Prodloužená nebo opakovaná léčba aciklovirem může u těžce imunokompromitovaných pacientů vést
k selekci virových kmenů se sníženou citlivostí, které nemusí odpovědět na pokračující léčbu
aciklovirem (viz bod 5.1).

Provirsan obsahuje monohydrát laktózy
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Provirsan obsahuje sodík Provirsan obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Aciklovir je primárně eliminován v nezměněném stavu močovými cestami, a to tubulární sekrecí.
Přípravky podávané souběžně, které se eliminují stejným mechanismem, mohou zvyšovat plazmatickou
koncentraci acikloviru.
Probenecid a cimetidin zvyšují tímto mechanismem AUC (plochu pod křivkou plazmatické
koncentrace) acikloviru a snižují jeho renální clearance. Bylo prokázáno, že při paralelním podávání
přípravků dochází ke zvýšení AUC acikloviru a inaktivního metabolitu mofetil-mykofenolátu,
imunosupresivního agens užívaného u transplantovaných pacientů. Vzhledem k rozsáhlému
terapeutickému indexu acikloviru však není zapotřebí dávkování upravovat.
Experimentální studie u pěti mužů ukazuje, že současná léčba aciklovirem zvyšuje AUC celkově
podaného theofylinu přibližně o 50 %. Během současné léčby s aciklovirem se doporučuje měřit
plazmatické koncentrace.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Užití acikloviru se doporučuje pouze, pokud potenciální přínosy převáží možnost neznámých rizik.
Registr užívání acikloviru v těhotenství dokumentoval dopad na těhotenství u žen, jimž byla podávána
některá z lékových forem acikloviru. Výsledky z registru neukázaly zvýšení počtu defektů
u novorozenců matek léčených aciklovirem ve srovnání s celkovou populací; žádný z defektů nebyl
unikátní, ani se neukázal konzistentní vzor, který by poukazoval na společnou příčinu. Systémové
podání acikloviru nevedlo v mezinárodně uznávaných testech k embryotoxickým nebo teratogenním
účinkům u králíků, potkanů ani myší. V nestandardních testech u potkanů byly pozorovány abnormality
plodu, pouze však po vysokých subkutánních dávkách, které vedly i k maternální toxicitě. Klinický
význam těchto nálezů není zřejmý.

Kojení
Po perorálním podání dávky 200 mg acikloviru pětkrát denně byl aciklovir zjištěn v mateřském mléce
v koncentracích, jež odpovídaly 0,6 až 4,1násobku plazmatických koncentrací. Tyto koncentrace by
mohly pro kojence představovat dávky acikloviru až 0,3 mg/kg tělesné hmotnosti/den, aciklovir se proto
kojícím ženám podává pouze ve zdůvodněných případech.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Při hodnocení schopnosti pacienta řídit nebo obsluhovat stroje je nutno zvážit klinický stav pacienta
a profil nežádoucích účinků acikloviru.
Studie hodnotící účinky acikloviru na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.
Z farmakologie léčivé látky však nelze předpovědět škodlivý účinek na zmíněné aktivity.

4.8 Nežádoucí účinky

Frekvenční kategorie přiřazené níže uvedeným nežádoucím účinkům jsou pouze orientační, protože
u mnoha účinků nejsou dostupná data pro výpočet jejich výskytu. Navíc se výskyt nežádoucích účinků
může měnit v závislosti na indikaci.
Nežádoucí účinky byly rozděleny podle frekvence výskytu za použití následující konvence: velmi časté
( 1/10), časté ( 1/100 až  1/10), méně časté ( 1/1 000 až  1/100), vzácné ( 1/10 000 až  1/1 000),
velmi vzácné ( 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi vzácné: anemie, leukopenie, trombocytopenie.

Poruchy imunitního systému
Vzácné: anafylaxe.

Psychiatrické poruchy a poruchy nervového systému
Časté: bolest hlavy, závratě.
Velmi vzácné: agitovanost, zmatenost, třes, ataxie, dysartrie, halucinace, psychotické příznaky, křeče,
ospalost, encefalopatie, kóma.
Výše zmíněné příznaky jsou obecně reverzibilní a obvykle jsou hlášeny u pacientů s poruchou funkce
jater nebo s jinými predisponujícími faktory (viz bod 4.4).

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné: dušnost.

Gastrointestinální poruchy
Časté: nauzea, zvracení, průjem, bolesti břicha.

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: reverzibilní zvýšení hladin bilirubinu a jaterních enzymů.
Velmi vzácné: hepatitida a žloutenka.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: svědění, kopřivka (včetně fotosenzitivní reakce).
Méně časté: kopřivka, zrychlené vypadávání vlasů.
Zrychlené vypadávání vlasů bylo spojováno s rozsáhlou různorodostí onemocnění a medikace. Přímá
spojitost s léčbou aciklovirem je nejistá.
Vzácné: angioedém.

Poruchy ledvin a močových cest
Vzácné: zvýšení hladin urey a kreatininu v krvi.
Velmi vzácné: akutní renální insuficience, renální bolest.
Renální bolest může být spojena s renální insuficiencí.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: únava, horečka.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10;
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Příznaky
Aciklovir se pouze částečně absorbuje v gastrointestinálním traktu. Po jednorázové dávce 20 g
acikloviru většinou nedošlo k vývoji toxických příznaků. Při náhodném opakovaném perorálním podání
vysokých dávek acikloviru po dobu několika dnů došlo k vývoji gastrointestinálních projevů jako
nevolnosti a zvracení, nebo neurologických příznaků jako bolesti hlavy a zmatenosti.

Léčba
Pacient musí být pečlivě sledován pro možný vznik toxických projevů. Hemodialýza významně zvyšuje
vylučování acikloviru z krve, a proto by měla být zvážena jako léčebná volba v případě
symptomatického předávkování.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci, přímo působící antivirotika, ATC
kód: J05AB01.

Mechanismus účinku
Aciklovir je syntetický analog purinového nukleosidu s inhibičním účinkem in vitro a in vivo proti
lidským herpetickým virům, a to včetně herpes simplex viru (HSV) typu 1 a 2, varicella zoster viru
(VZV), Epstein-Barrové viru (EBV) a cytomegaloviru (CMV). V buněčných kulturách vykazuje
aciklovir největší antivirový účinek proti HSV-1 a dále (v sestupném pořadí účinku) proti HSV-2, VZV,
EBV a CMV.
Inhibiční účinek acikloviru proti HSV-1, HSV-2, VZV, EBV a CMV je vysoce selektivní. Enzym
tymidinkináza (TK) zdravých neinfikovaných buněk nevyužívá aciklovir účinně jako substrát, proto je
toxicita vůči savčím hostitelským buňkám nízká; avšak TK zakódovaná viry HSV, VZV a EBV
přeměňuje aciklovir na aciklovir monofosfát, což je nukleosidový analog, který se dále přeměňuje na
difosfát a nakonec buněčnými enzymy na trifosfát. Aciklovir trifosfát interferuje s polymerázou DNA
viru a inhibuje replikaci DNA viru s výsledným ukončením řetězce po jeho inkorporaci do DNA viru.

Farmakodynamické vlastnosti
U jedinců s těžkou poruchou imunity může delší nebo opakovaná léčba aciklovirem vést k selekci
virových kmenů s omezenou senzitivitou, které nemusí reagovat na pokračující léčbu aciklovirem.
Většina klinicky izolovaných kmenů s omezenou senzitivitou vykazovala relativní nedostatek virové
TK, byly však popsány i kmeny s pozměněnou TK nebo s polymerázou DNA viru. In vitro expozice
izolovaných kmenů HSV acikloviru může také vést ke vzniku méně citlivých kmenů. Vztah mezi
senzitivitou izolovaných kmenů HSV stanovenou in vitro a klinickou odpovědí na léčbu aciklovirem
není jasný.

Všichni pacienti by měli být upozorněni, aby se vyhnuli možnému přenosu viru, zvláště když jsou
přítomné aktivní léze.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Aciklovir se ze střeva vstřebává pouze částečně. Průměrná perorální biologická dostupnost po
perorálním podání se pohybuje mezi 10 a 20 %. Průměrné maximální koncentrace (Cmax) 0,4 μg/ml je
dosaženo přibližně za 1,6 hodiny po podání dávky 200 mg ve formě perorální suspenze nebo tablet. Při
perorálních dávkách 200 mg podávaných každé čtyři hodiny se průměrné maximální plazmatické
koncentrace (Cssmax) v ustáleném stavu zvyšují na 0,7 μg/ml (3,1 μmol). U hladin Cssmax je pozorováno
méně než proporcionální zvýšení po dávkách 400 mg a 800 mg podávaných po čtyřech hodinách,
přičemž hodnoty dosahují 1,2 a 1,8 μg/ml (5,3 a 8 μmol).

Distribuce
Průměrný distribuční objem 26 l ukazuje, že aciklovir je distribuován v celkové tělesné vodě. Zdánlivé
hodnoty po perorálním podání (Vd/F) se pohybovaly v rozmezí od 2,3 do 17,8 l//kg. Vazba acikloviru
na plazmatické proteiny je poměrně nízká (9 až 33 %) a lékové interakce vyvolané vytěsňováním
z vazebných míst se nepředpokládají. Koncentrace acikloviru v likvoru jsou přibližně 50%
odpovídajících plazmatických koncentrací v ustáleném stavu.

Biotransformace
Aciklovir se převážně vylučuje ledvinami v nezměněné formě. Jediný známý metabolit v moči je 9-
[(karboxymethoxy) methyl]guanin, což představuje 10 - 15 % dávky vylučované močí.

Eliminace
Po dávce 200 mg se průměrná systémová expozice (AUC0-ꝏ) acikloviru pohybuje mezi
1,9 a 2,2 μg*h/ml. U dospělých bylo prokázáno, že po perorálním podání se terminální plazmatický
poločas acikloviru pohybuje mezi 2,8 a 4,1 hodinami. Renální clearance acikloviru (CLr = 14,3 l/h) je
podstatně vyšší než clearance kreatininu, což ukazuje, že k vylučování přípravku ledvinami přispívá
kromě glomerulární filtrace i tubulární sekrece. Poločas rozpadu a celková clearance acikloviru závisí
na funkci ledvin. U pacientů s poruchami ledvin se proto doporučuje úprava dávkování.

U novorozenců (ve věku 0 až 3 měsíce) léčených dávkami 10 mg/kg podávanými infuzí po dobu jedné
hodiny každých 8 hodin byl konečný plazmatický poločas 3,8 hodiny.

Zvláštní skupiny pacientů
Konečný plazmatický poločas acikloviru u těchto pacientů byl 3,8 hodiny. U starších osob celková
clearance klesá s rostoucím věkem, což je spojeno s poklesem clearance kreatininu, i když změna
konečného plazmatického poločasu acikloviru je malá.
U pacientů s chronickým selháním funkce ledvin dosahoval průměrný konečný poločas acikloviru
hodnoty 19,5 hodiny. Průměrný poločas acikloviru během hemodialýzy byl 5,7 hodiny. Plazmatické
koncentrace acikloviru klesly během dialýzy přibližně o 60 %.
Klinické studie neprokázaly zjevné změny farmakokinetického chování acikloviru nebo zidovudinu
poté, co byly obě látky podávány společně pacientům infikovaným virem HIV.

Klinické studie
Nejsou dostupné informace týkající se účinku perorální formy acikloviru nebo acikloviru ve formě i.v.
infuzí na fertilitu žen. V klinické studii u 20 mužů s normálním počtem spermií užívajících perorálně
aciklovir v dávce až 1 g denně po dobu až šesti měsíců se neprokázal žádný signifikantní účinek na
počet spermií, jejich morfologii, ani na jejich motilitu.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Mutagenita
Výsledky in vitro a in vivo testů mutagenity ukazují, že aciklovir u člověka pravděpodobně nezpůsobuje
genetické změny.

Kancerogenita
Dlouhodobé studie prováděné u myší a u potkanů neprokázaly kancerogenitu acikloviru.

Fertilita
Vysoce reverzibilní nežádoucí účinky na spermatogenezi spojené s celkovou toxicitou byly u potkanů a
psů popsány pouze při dávkách acikloviru vysoce překračujících terapeuticky používané dávky.
Dvougenerační studie na myších neprokázaly žádný vliv perorálně podávaného acikloviru na fertilitu.

Teratogenita
V mezinárodně akceptovaných standardních testech neměl aciklovir u potkanů, králíků ani u myší žádné
embryotoxické ani teratogenní účinky. V nestandardním testu na potkanech se vyskytly fetální
abnormality, avšak jenom jako následek tak vysokých subkutánních dávek, které vedly k známkám
toxicity i u matek. Klinický význam těchto pozorování není jistý.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktózy
Mikrokrystalická celulóza
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Magnesium-stearát
Kopovidon
Polysorbát
6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Al/PVC blistr, krabička.
Velikost balení: 30 tablet.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

PRO.MED.CS Praha a.s., Telčská 377/1, Michle, 140 00 Praha 4, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

42/217/00-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 12. 4. Datum posledního prodloužení registrace: 28. 4.

10. DATUM REVIZE TEXTU

20. 9.