Prosulpin Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antipsychotika (neuroleptika), benzamidy
ATC kód: N05AL
Mechanismus účinku
Sulpirid je nejznámějším představitelem benzamidových neuroleptik, který působí blokádou
dopaminových D2 receptorů a kumuluje se více v mesolimbickém než v nigrostriatálním systému.
Vzhledem k této lokální distribuci se extrapyramidové motorické nežádoucí účinky objevují méně často
než u klasických neuroleptik.

Při experimentech na zvířecích modelech vykazoval sulpirid následující vlastnosti:
- žádný kataleptogenní účinek
- žádný vliv na adenylátcyklázový systém senzitivní na dopamin
- žádný vliv na konverzi norepinefrinu a serotoninu
- žádná vazba na cholinergní, muskarinové a GABA receptory.

Sulpirid blokuje dopaminové receptory v tuberoinfundibulárním systému, a tím poměrně silně zvyšuje
koncentraci prolaktinu.
Zdá se, že sulpirid má při nízkých dávkách antidepresivní účinek, protože se zvyšuje uvolňování
neurotransmiteru, které je způsobené blokádou presynaptických dopaminových receptorů, která může
funkčně převážit antagonismus na postsynaptických receptorech.
Sulpirid ovlivňuje příznaky schizofrenie až od vyšších dávek začínajících na 300-600 mg. Tato rozdílnost
ve spektru terapeutických účinků, které jsou na dávce závislé, způsobuje, že je sulpirid užíván jako
neuroleptikum ve vyšších dávkách a jako antidepresivum a antivertiginózum v dávkách nižších.

U starších pacientů, kteří byli léčeni antipsychotiky kvůli psychóze související s demencí, existuje
zvýšené riziko úmrtí. Vyhodnocení placebem kontrolovaných studií (průměrné trvání 10 týdnů)
prováděných především na pacientech, kteří byli léčeni atypickými antipsychotiky, ukázalo, že riziko
úmrtí bylo 1,6 až 1,7krát vyšší než u pacientů, kteří dostávali placebo.
V průběhu typické kontrolované 10týdenní klinické studie byla úmrtnost 4,5 % u pacientů léčených
léčivou látkou oproti 2,6 % ve skupině s placebem. Přestože příčiny úmrtí v klinických studiích
s atypickými antipsychotiky byly velmi variabilní, většina úmrtí byla spojena buď s kardiovaskulárním
(např. srdeční selhání, náhlá smrt) nebo infekčním (např. pneumonie) původem. Observační studie
naznačují, že podobně jako u léčby atypickými antipsychotiky, může být zvýšena úmrtnost i během léčby
konvenčními antipsychotiky. Rozsah, v jakém lze zjištění zvýšené úmrtnosti v observačních studiích
připsat antipsychotikům na rozdíl od některých charakteristik pacientů, není jasný (viz bod 4.4).