Oxid uhličitý medicinální siad Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: všechny jiné terapeutické přípravky, medicinální plyny,
ATC kód: V03AN

Fyzikálně-chemické vlastnosti: Oxid uhličitý je bezbarvý stabilní a nehořlavý plyn bez zápachu s
relativní molekulovou hmotností 44,01. Relativní hustota oxidu uhličitého je 1,53 a plyn se tedy
hromadí nad zemí.
Oxid uhličitý je v plynném stavu při atmosférickém tlaku, při teplotě -78,5 °C sublimuje ve
formě sněhu oxidu uhličitého (suchý led). Oxid uhličitý je možné zkapalnit při teplotě 20 °C při
tlaku nad 55 bar. Rozpustnost oxidu uhličitého ve vodě při normálním tlaku a teplotě 20 °C je cm3/l. Při tlaku 20 bar se rozpustnost zvyšuje 14krát.
Oxid uhličitý je přirozenou složkou vzduchu a zaujímá 0,035 objemových procent.

Oxid uhličitý je konečným produktem aerobního metabolismu a tvoří se v mitochondriích. V
tělesných buňkách a v organismu je parciální tlak oxidu uhličitého regulován v úzkém rozmezí. I

malá změna parciálního tlaku oxidu uhličitého (pCO2) tedy může vyvolat signifikantní fyziologické
účinky. Oxid uhličitý stimuluje respiraci zvýšením respirační frekvence a objemu respirace. Při
zastavení přísunu oxidu uhličitého dochází k rychlé ventilaci.
Účinky oxidu uhličitého na kardiovaskulární systém, tj. zvýšení systolického objemu, tepové
frekvence, krevního tlaku a srdečního výdeje jsou výsledkem vlivu na srdce a krevní cévy a také na
autonomní nervový systém. Oxid uhličitý dilatuje krevní cévy v mozku a je silné koronární
vazodilatans. Při terapeutickém použití oxidu uhličitého se může zhoršit stávající útlum centrální
nervové soustavy. Respirační koncentrace oxidu uhličitého nad 30-50 objemových procent povede k
narkóze oxidem uhličitým.
Účinky inhalace oxidu uhličitého nebo jeho akumulace v organismu do velké míry závisí na
parciálním tlaku dosaženém v krvi a tkáních a také na trvání a podmínkách expozice.

Mechanismus účinku
Inhalace: Oxid uhličitý se podává s cílem stimulovat respiraci. Zvýšení obsahu oxidu uhličitého a
pokles pH vede ke stimulaci chemoreceptorů a usnadňuje tak spontánní respiraci.
Oxid uhličitý se používá pro stimulaci spontánní respirace během normobarického podání kyslíku.
Arteriální tlak oxidu uhličitého indikuje rovnováhu mezi produkovaným a eliminovaným oxidem
uhličitým plus inhalovaným oxidem uhličitým. Oxid uhličitý je eliminován většinou výměnou plynu s
vydechovaným vzduchem. Pokud je ventilace zvýšená, parciální tlak oxidu
uhličitého v krvi klesne (hypokapnie) a naopak, tj. pokud je ventilace snížená, parciální tlak oxidu
uhličitého se zvýší (hyperkapnie). Přidáním oxidu uhličitého do inhalovaného vzduchu nebo snížením
množství oxidu uhličitého u pacientů připojených na respirátor během anestezie či intenzivní péče
lze arteriální nebo koncový výdechový parciální tlak kyslíku nebo parciální tlak oxidu uhličitého
udržovat na požadované úrovni tak, aby koncentrace krevních plynů neovlivňovala ventilaci.

Insuflace: Farmakologické účinky nebyly studovány. Oxid uhličitý se insufluje s cílem rozšířit tělní
dutiny a zajistit viditelnost během vyšetření a léčby.

Kryochirurgie: Farmakologické účinky nebyly studovány. Oxid uhličitý se používá pouze jako
chladicí médium.

Farmakodynamické účinky
Inhalace: Stimulace respirace.
Insuflace: Rozšíření a zajištění viditelnosti.
Kryochirurgie: Chladicí médium.

Klinická účinnost a bezpečnost
Inhalace: Stimulace respirace. Riziko retence oxidu uhličitého a acidózy.
Insuflace: Riziko spojené se zvýšenou koncentrací a tlakem a možnost průniku do tkání (emfyzém
nebo vaskulární plynová embolie).
Kryochirurgie: Chladicí médium.

Pediatrická populace
Farmakodynamické vlastnosti jsou ve všech věkových skupinách stejné.