Neurotop Pro děti, pediatrická populace

sp.zn. sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Neurotop 200 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje carbamazepinum 200 mg
Pomocné látky se známým účinkem: 88 mg monohydrátu laktosy v 1 tabletě
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

tableta
Popis přípravku: kulaté bílé ploché tablety s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze rozdělit
na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace
• Léčba epilepsie (parciální záchvaty s komplexní i simplexní symptomatologií, grand
mal, smíšené formy epilepsie, epilepsie s doprovodnou psychickou symptomatologií).
• Léčba mánie a profylaxe bipolárních afektivních poruch
• Neuralgie trigeminu a glosofaryngu
• Diabetická neuropatie
• Centrální diabetes insipidus
• Syndrom odnětí alkoholu.

4.2 Dávkování a způsob podání
Epilepsie:
Dospělí a děti nad 11 let: počáteční dávka 2x denně 200 mg, po týdnu se dávka zvyšuje o mg až do dosažení požadovaného účinku, dlouhodobá léčba 600-1600 mg, maximální dávka
je 1600 mg pro dospělé, 1200 mg pro dospívající a 1000 mg pro děti od 11 let.
Děti od 6 do 10 let: počáteční dávka je 10-20mg/kg tělesné hmotnosti, po týdnu se dávka
zvyšuje o 100 mg, obvyklá dávka je 20-30 mg/kg tělesné hmotnosti, dlouhodobá léčba je 800 mg, maximální denní dávka je 1000 mg.
Děti od 1 do 5 let: obvyklá dávka je 10-20 mg/kg/den, dlouhodobá léčba 250-350 mg,
maximální denní dávka je 400 mg.
Děti do 1 roku: obvykle užívají 1krát denně 100 mg.

Dávkování v ostatních indikacích pro dospělé:
Neuralgie trigeminu: počáteční dávka je 300 mg/den, která se postupně zvyšuje až k ústupu
bolestí, po zklidnění se snižuje na nejnižší účinnou dávku (obvykle 400-800 mg/den).
Diabetická neuropatie, diabetes insipidus centralis: obvyklá dávka je 600 mg/den.
Léčba mánie a profylaxe bipolární afektivní poruchy: dávkové rozpětí je 400 až 1600 mg/den,
obvykle se podává 400-600 mg/den rozdělených do 2 až 3 denních dávek.
Syndrom odnětí alkoholu: 600mg/den, v těžších případech je možné v prvních dnech dávku
zvýšit až na 1200 mg.

Pacienti s poruchou funkce ledvin:
Při glomerulární filtraci nižší než 10 ml/min a u dialyzovaných pacientů se podává 75%
obvyklé denní dávky.

Pacienti čínského a thajského původu:
Před zahájením léčby by měli být pacienti čínského (národnost Han) a thajského původu,
pokud je to možné, geneticky vyšetřeni na přítomnost HLA-B*1502, neboť přítomnost této
alely silně předurčuje riziko závažného, s karbamazepinem spojeného, Stevens-Johnsonova
syndromu (informace o genetických testech a kožních reakcích viz bod 4.4).

Způsob podání
Tablety je možné půlit, pro malé děti rozpustit v trošce vody (roztok je třeba užít okamžitě).
Ke zmírnění gastrointestinálního dráždění má být Neurotop užíván současně s jídlem.

4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku a příbuzné látky (tricyklická antidepresiva) nebo na
kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Atrioventrikulární blok, těžká jaterní insuficience, útlum kostní dřeně. Nesmí se užívat
současně s inhibitory MAO ani 2 týdny po jejich vysazení.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Neurotop není vhodný k léčbě absencí.
Opatrnost a pravidelné kontroly jsou nutné u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním, při
onemocnění jater a ledvin a u pacientů s glaukomem. K bezpečnému užívání přípravku je
nutné vyšetření krevního obrazu a jaterních funkcí před zahájením léčby a potom: KO - první
měsíc 1x týdně, později 1x měsíčně, jaterní testy - při normálním nálezu každé 3-4 měsíce, při
patologickém nálezu v kratších intervalech. Při zjištění příznaků narušené krvetvorby, při
progresi klinických symptomů provázejících leukémii, při kožních alergických reakcích a při
zřetelném zhoršení jaterních funkcí je nutné karbamazepin vysadit. Náhlé vysazení
karbamazepinu nebo převedení na jiné antiepileptikum se provádí pod clonou barbiturátů
nebo diazepamu. Ke zvýšení bezpečnosti a nastavení nejnižší účinné dávky je vhodná častá
kontrola plazmatické hladiny (lékové monitorování). Terapeutický rozsah karbamazepinu je
3-12 mg/l, tj. 13-50 mol/l.
Neurotop obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy
s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a
galaktózy by tento přípravek neměli užívat.


Sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Během léčby antiepileptiky v různých indikacích byly u některých pacientů hlášeny případy
sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných
klinických studií antiepileptik rovněž prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných
představ a chování. Mechanismus vzniku není znám a dostupné údaje nevylučují možnost
zvýšeného rizika u karbamazepinu.
Proto by u pacientů měly být sledovány příznaky sebevražedných představ či chování a
zvážena vhodná léčba. Pacienti (a o osoby poskytující pacientům péči) by měli být
upozorněni na to, že v případě výskytu symptomů sebevražedného myšlení či chování, by
měli vyhledat lékařskou pomoc.

Kožní nežádoucí účinky
V průběhu léčby karbamazepinem byly hlášeny závažné a někdy fatální kožní nežádoucí
účinky, včetně toxické epidermální nekrolýzy (TEN) a Stevens-Johnsonova syndromu (SJS).
Pacienti mají být upozorněni na příznaky těchto závažných kožních reakcí a mají být
důkladně sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko rozvoje SJS
nebo TEN je v prvním týdnu léčby.
Pokud se vyskytnou příznaky SJS nebo TEN (např. zhoršující se kožní vyrážka, často
s puchýři nebo slizničními lézemi), léčba karbamazepinem má být přerušena.
Nejlepší výsledky při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy
a okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je spojeno
s lepší prognózou.
Frekvence výskytu těchto reakcí se v zemích s převahou kavkazského etnika odhaduje na 1 –
z 10 000 nových uživatelů, zatímco v některých asijských zemích se odhaduje asi 10krát
vyšší riziko.
Je stále více důkazů o roli různých HLA alel v predispozici pacientů k imunitně
zprostředkovaným nežádoucím účinkům (viz bod 4.2).


Alela HLA-B*1502 – čínská (národnost Han), thajská a ostatní asijské populace

Bylo prokázáno, že přítomnost alely HLA-B*1502 u jedinců čínského (národnost Han) či
thajského původu léčených karbamazepinem je silně spojená s rizikem výskytu závažných
kožních nežádoucích účinků známých pod pojmem Stevens-Johnsonův syndrom (SJS).
Prevalence alely HLA-B*1502 je v čínské (národnost Han) či thajské populaci okolo 10%.
Pokud je to možné, měli by být tito jedinci vyšetřeni na přítomnost výše uvedené alely před
zahájením léčby karbamazepinem (viz bod 4.2). Jestliže je test pozitivní, neměla by být léčba
karbamazepinem započata, pokud je jiná terapeutická možnost. Pacienti, u kterých je test na
přítomnost HLA-B*1502 negativní, mají malé riziko SJS, ačkoliv se ve vzácných případech
může objevit.
Existují údaje, které naznačují zvýšení rizika výskytu závažných nežádoucích účinků
zahrnujících Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxickou epidermální nekrolýzu (TEN)
spojených s užíváním karbamazepinu v jiných asijských populacích. Vzhledem k prevalenci
této alely u jiných asijských populací (např. nad 15% na Filipínách a v Malajsii) lze zvážit
genetické testování na přítomnost alely HLA-B*1502 i u jiných rizikových populací.
Prevalence alely HLA-B*1502 je zanedbatelná např. v evropské, africké, hispánské populaci
a také u Japonců a Korejců (< 1%)

Alela HLA-A*3101 – evropská a japonská populace

Existují údaje, které naznačují, že přítomnost alely HLA-A*3101 je spojena se zvýšeným
rizikem karbamazepinem indukovaných kožních nežádoucích účinků včetně Stevens-
Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), léky vyvolané vyrážky
s eozinofilií (DRESS), nebo méně závažné akutní generalizované exantematozní pustulózy
(AGEP) a makulopapulózní vyrážky (viz bod 4.8) u Evropanů a Japonců.
Frekvence výskytu alely HLA-A*3101 se mezi etnickými populacemi značně liší. V evropské
populaci má alela HLA-A*3101 prevalenci 2-5% a v japonské populaci kolem 10%.

Přítomnost alely HLA-A*3101 může zvyšovat riziko karbamazepinem indukovaných kožních
nežádoucích účinků (většinou méně závažných) z 5% v běžné populaci na 26% u pacientů
evropského původu, zatímco její absence může riziko snížit z 5% na 3,8%.
K dispozici nejsou dostatečná data, která by podporovala doporučení screeningu alely HLA-
A*3101 před zahájením léčby karbamazepinem.
Pokud je o pacientech evropského nebo japonského původu známo, že jsou pozitivní na
přítomnost alely HLA-A*3101, může se použití karbamazepinu zvážit v případech, kdy
benefit převažuje nad rizikem.
Pokud dojde u pacienta k rozvoji SJS nebo TEN po užití karbamazepinu, nesmí být u pacienta
karbamazepin nikdy znovu nasazen.

Během léčby není vhodné konzumovat alkohol.


Ženy ve fertilním věku
Karbamazepin může při podávání těhotné ženě způsobit poškození plodu. Prenatální expozice
karbamazepinu může zvýšit riziko závažných kongenitálních malformací a dalšího
nepříznivého ovlivnění vývoje plodu (viz bod 4.6).
Karbamazepin se může používat u žen ve fertilním věku pouze tehdy, pokud se po pečlivém
zvážení vhodných alternativních možností léčby má za to, že přínos převáží nad riziky.
Ženy ve fertilním věku musí být informovány v plném rozsahu o možných rizicích pro plod,
pokud užívají karbamazepin v těhotenství.
Před zahájením léčby karbamazepinem u ženy ve fertilním věku se musí zvážit provedení
těhotenského testu.
Ženy ve fertilním věku musí během léčby a dva týdny po ukončení léčby používat účinnou
antikoncepci. Vzhledem k indukci enzymů může karbamazepin způsobit selhání
terapeutického účinku hormonální antikoncepce, a proto ženy ve fertilním věku musí být
poučeny o používání dalších účinných metod antikoncepce (viz body 4.5 a 4.6).
Ženy ve fertilním věku musí být informovány o nutnosti poradit se s lékařem v případě
plánování těhotenství, aby se před početím a před vysazením antikoncepce zvážilo převedení
na alternativní léčbu (viz bod 4.6).
Ženy ve fertilním věku musí být poučeny, aby v případě, že užívají karbamazepin a otěhotní
nebo se domnívají, že mohou být těhotné, ihned kontaktovaly svého lékaře.


4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Karbamazepin se nesmí podávat současně s inhibitory MAO, ani 14 dnů po jejich ukončeném
podávání.
Indukcí hepatálních enzymů může být oslaben účinek hormonálních kontraceptiv, perorálních
antikoagulancií (deriváty kumarinu), chinidinu, některých antibiotik (např. doxycyklinu),
kortikoidů, teofylinu a tricyklických antidepresiv.
Metabolismus karbamazepinu může být inhibován současným podáváním erythromycinu,
troleandomycinu, isoniazidu, některých blokátorů kalciového kanálu (např. verapamil,
diltiazem), dextropropoxyfenu a viloxasinu, což vede ke zvýšení plasmatické koncentrace
karbamazepinu.
Plazmatická koncentrace karbamazepinu se též může zvýšit při současném podávání jiných
antiepileptik (fenytoin, primidon, kyselina valproová) nebo cimetidinu. Současné užití
karbamazepinu a lithia může vést k reverzibilním neurotoxickým reakcím.
Karbamazepin snižuje toleranci k alkoholu.
Grapefruitový džus zvyšuje biologickou dostupnost karbamazepinu, a proto by se ve větším
množství neměl pít.
Při užívání karbamazepinu mohou být v laboratorních testech změněny parametry funkcí
štítné žlázy.
Látky, které mohou zvýšit plazmatické hladiny aktivního metabolitu karbamazepin-10,epoxidu:
Jelikož zvýšené hladiny karbamazepin-10,11-epoxidu v plazmě mohou vyvolat nežádoucí
účinky (např. závrať, ospalost, ataxii, diplopii), dávkování přípravku Neurotop je třeba
odpovídajícím způsobem upravit a/nebo sledovat plazmatické hladiny při souběžném užívání
s těmito látkami:
antiepileptika: progabid, kyselina valproová, valnoktamid, valpromid, primidon,
brivaracetam.


4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Riziko související s antiepileptiky obecně
Všem ženám ve fertilním věku léčeným antiepileptiky musí být poskytnuta odborná lékařská
doporučení týkající se potenciálních rizik pro plod způsobených jak epileptickými záchvaty,
tak léčbou antiepileptiky, a to zejména ženám plánujícím těhotenství a těhotným ženám. Je
nutné se vyvarovat náhlého ukončení léčby antiepileptiky (AED), protože to by mohlo vést k
epileptickým záchvatům, které by mohly mít závažné následky pro ženu i nenarozené dítě.
Při léčbě epilepsie v těhotenství se upřednostňuje monoterapie, kdykoli to je možné, protože
léčba několika AED může být spojena s vyšším rizikem vrozených malformací než
monoterapie, v závislosti na společně podávaných AED.

Rizika související s karbamazepinem
Přípravek Neurotop prochází u člověka placentou. Prenatální expozice karbamazepinu může
zvýšit riziko kongenitálních malformací a dalšího nepříznivého ovlivnění vývoje plodu. U
člověka je expozice karbamazepinu v těhotenství spojena s 2- až 3krát vyšší frekvencí
závažných malformací než u běžné populace, kde je frekvence 2–3 %. U potomků žen, které
užívaly karbamazepin v těhotenství, byly hlášeny malformace, jako jsou defekty neurální
trubice (spina bifida), kraniofaciální defekty, jako je rozštěp rtu/patra, kardiovaskulární
malformace, hypospadie, hypoplazie prstů a další anomálie týkající se různých tělesných
systémů. S ohledem na tyto malformace se doporučují specializované předporodní kontroly.
U dětí narozených ženám s epilepsií, které v těhotenství užívaly karbamazepin samostatně
nebo v kombinaci s jinými antiepileptiky (AED), byly hlášeny poruchy vývoje nervového
systému. Studie týkající se rizika poruch vývoje nervového systému u dětí vystavených
karbamazepinu během těhotenství jsou protichůdné a riziko nelze vyloučit.
Karbamazepin se může používat v těhotenství pouze tehdy, pokud se po pečlivém zvážení
vhodných alternativních možností léčby má za to, že přínos převáží nad riziky. Žena musí být
informována v plném rozsahu o rizicích spjatých s užíváním karbamazepinu v těhotenství a
dostatečně jim porozumět.
Důkazy naznačují, že riziko malformací může být u karbamazepinu závislé na dávce. Pokud
po důkladném posouzení rizik a přínosů není vhodná žádná alternativní možnost léčby a léčba
karbamazepinem pokračuje, má být použita monoterapie a nejnižší účinná dávka
karbamazepinu a doporučuje se monitorovat plazmatické hladiny. Plazmatickou koncentraci
lze udržovat na dolní úrovni terapeutického rozmezí 4 až 12 mikrogramů/ml za předpokladu,
že kontrola záchvatů je zachována.
U některých antiepileptik, jako je karbamazepin, bylo hlášeno snížení hladiny folátu v séru.
Tento nedostatek může přispívat ke zvýšení incidence vrozených vad u potomků léčených
epileptiček. Před a v průběhu těhotenství se doporučuje doplňovat kyselinu listovou. Za
účelem prevence poruch krvácivosti u potomků se také doporučuje podávat matce v
posledních týdnech těhotenství a poté i novorozencům vitamin K1.
Pokud žena plánuje otěhotnět, musí se vyvinout veškeré úsilí k převedení na vhodnou
alternativní léčbu před početím a před vysazením antikoncepce. Pokud žena během užívání
karbamazepinu otěhotní, musí být odeslána ke specialistovi, který přehodnotí léčbu
karbamazepinem a zváží alternativní možnosti léčby.

Kojení
Koncentrace karbamazepinu v mateřském mléce a v plazmě kojence může dosáhnout až 60%
koncentrace karbamazepinu v plazmě matky. Přínos kojení by měl být zvážen vzhledem
k malé možnosti nepříznivého vlivu na dítě. Ženy užívající Neurotop mohou kojit své děti za
předpokladu, že u dítěte bude sledována možnost výskytu nežádoucích účinků (např.
nadměrná spavost). Karbamazepin v mateřském mléce může vést u kojence k obtížím při sání.
Aby se u kojence dosáhlo opatrného odvykání, musí být odstavován pomalu.

Ženy ve fertilním věku
Karbamazepin se může používat u žen ve fertilním věku pouze tehdy, pokud se po pečlivém
zvážení vhodných alternativních možností léčby má za to, že potenciální přínos převáží nad
riziky. Žena musí být informována v plném rozsahu a dostatečně porozumět riziku možného
poškození plodu při užívání karbamazepinu v těhotenství, a o tom, jak je důležité plánovat
případné těhotenství. U žen ve fertilním věku se musí před zahájením léčby karbamazepinem
zvážit provedení těhotenského testu.
Ženy ve fertilním věku musí během léčby a dva týdny po ukončení léčby používat účinnou
antikoncepci. Vzhledem k indukci enzymů může karbamazepin způsobit selhání
terapeutického účinku hormonální antikoncepce (viz bod 4.5), a proto ženy ve fertilním věku
musí být poučeny o používání dalších účinných metod antikoncepce. Musí se používat
alespoň jedna účinná metoda antikoncepce (jako je nitroděložní tělísko) nebo dvě doplňkové
formy antikoncepce včetně bariérové metody. Při výběru metody antikoncepce se musí u
každého případu posuzovat individuální okolnosti a do diskuse zapojit i pacientku.


4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Při užívání tohoto přípravku může být ovlivněna schopnost reagovat. Opatrnosti je proto třeba
při řízení, obsluze strojů apod. Lékař proto musí individuálně posoudit, zda je pacient schopen
tuto činnost vykonávat.

4.8 Nežádoucí účinky
Pro klasifikaci četnosti nežádoucích účinků jsou použity následující kategorie:
Velmi časté (1/10), časté (1/100 až <1/10), méně časté (1/1 000 až <1/100), vzácné (000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000).
Protože údaje nejsou úplné, nelze frekvenci určit pro všechny nežádoucí účinky.

Srdeční poruchy:
Poruchy převodního systému (úplný AV blok), bradykardie.
Při vysokých dávkách také arytmie.

Poruchy krve a lymfatického systému:
Leukopenie, trombocytopenie, agranulocytóza, aplastická anémie, leukocytóza,
trombembolie, periferní eosinofílie, otok lymfatických uzlin, hyponatrémie (někdy spojená se
zvracením, bolestí hlavy, zmateností), hypokalcémie.

Poruchy nervového systému:
Bolest hlavy, závrať, somnolence, ataxie, aseptická meningitida, parestézie, paréza dolních
končetin a poruchy řeči. U starších pacientů se může také vyskytnout zmatenost, agitovanost a
velmi vzácně visuální halucinace. Tyto nežádoucí účinky obvykle vymizí během 8 – 14 dnů
buď bez jakýchkoli opatření, nebo po přechodném snížení dávky.
Při vysokých dávkách třes (také asterixis).

Poruchy oka:
Porucha akomodace, nystagmus, diplopie.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Pulmonální hypersensitivita (v individuálních případech intersticiální pneumonie).

Gastrointestinální poruchy:
Na začátku léčby se může objevit anorexie, sucho v ústech, nauzea, průjem nebo zácpa.

Poruchy ledvin a močových cest:
Renální dysfunkce (hematurie, proteinurie nebo dokonce renální selhání).

Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Alergické kožní reakce, ojedinělé případy purpury, exfoliativní dermatitida, erythema
exudativum multiforme, vypadávání vlasů, syndrom podobný lupus erythematodes.
Velmi vzácně byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky: Stevens-Johnsonův syndrom
(SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.4).
Přibývá důkazů o souvislosti mezi genetickými markery a výskytem kožních nežádoucích
účinků jako jsou Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN),
léky vyvolaná vyrážka s eozinofilií (DRESS), akutní generalizovaná exantematozní pustulóza
(AGEP) a makulopapulózní vyrážka. U japonských a evropských pacientů bylo hlášení těchto
reakcí spojeno s užíváním karbamazepinu a přítomností alely HLA-A*3101.
U pacientů čínského (národnost Han) a thajské původu a u některých dalších asijských
populací byla prokázána silná souvislost mezi přítomností alely HLA-B*1502 a Stevens-
Johnsonovým syndromem a toxickou epidermální nekrolýzou (pro více informací viz bod 4.a 4.4).

Endokrinní poruchy:
Pokles T3 a T4, snížení 25-hydroxycholekalciferolu.

Poruchy metabolismu a výživy:
Akutní intermitentní porfyrie.
Není známo: hyperamonemie.

Celkové poruchy:
Únava, horečka, hypertenze nebo hypotenze.

Poruchy jater a žlučových cest:
Cholestatická nebo hepatocelulární žloutenka.

U pacientů dlouhodobě léčených karbamazepinem byly hlášeny případy snížené kostní
denzity, osteopenie, osteoporózy a zlomenin. Mechanismus, kterým karbamazepin ovlivňuje
kostní metabolismus, nebyl rozpoznán.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité.
Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme
zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím
národního systému hlášení nežádoucích účinků na adresu Státní ústav pro kontrolu léčiv,
Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.


4.9 Předávkování
Po předávkování vysokými dávkami je nejnebezpečnějším projevem útlum dýchání, který
může být potencován dalšími látkami, například alkoholem. Kardiovaskulární obtíže jsou
většinou mírné, ke komplikacím dochází až po požití velmi vysokých dávek.
Akutní předávkování vyvolává agitovanost, narušené vědomí, zvracení, tremor, změnu
krevního tlaku, poruchy převodního systému, oligurii, dechový útlum, křeče, kóma.
Terapie je symptomatická. Monitorování dýchání, krevního tlaku, akce srdeční, teploty,
jaterních a ledvinných funkcí a pupilárních reflexů je nutné provádět několik dnů. Vynucená
diuréza může urychlit odstranění karbamazepinu, dialýza je vhodná pouze u těžkého
předávkování s renálním selháním. U malých dětí může pomoci výměnná transfuze.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, deriváty karboxamidu
ATC kód: NO3 AFKarbamazepin stabilizuje podrážděnost buněčné membrány, zabraňuje opakovaným
neuronálním výbojům a snižuje šíření excitačních impulzů na synapsích.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Rychlost absorpce karbamazepinu se u různých pacientů liší, ale vstřebávání je téměř
kompletní. Rychlost se dá zpomalit podáváním po jídle, což napomáhá tolerovat vyšší dávky.
Po požití jednorázové dávky má karbamazepin relativně dlouhý biologický poločas (25-hodin), který se ale zkracuje autoindukcí jaterních enzymů při opakovaném podání až na 17 hodin. Během prvních týdnů podávání lze předpokládat značnou úpravu dávek.
Distribuce je pomalá a omezená pouze na bohatě perfundované tkáně. Distribuční objem je
přibližně 1 l/kg tělesné hmotnosti. 70-80% karbamazepinu se váže na plazmatické bílkoviny.
Karbamazepin se metabolizuje v játrech, z části na 10,11-dihydro-derivát, který je potom
konjugován. Tento derivát se tvoří přes stabilní epoxid, karbamazepin-10,11-epoxid, který má
antikonvulzivní účinky.
2-3% podaného karbamazepinu se vylučují v nezměněné formě močí.
Terapeutické rozmezí stabilní plazmatické koncentrace karbamazepinu je 3-12 g/ml. Mnoho
pacientů si stěžuje na diplopii při koncentraci nad 7g/ml, jiní tolerují i koncentrace nad g/ml, zvláště pokud jde o monoterapii.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Stejně jako u jiných látek, které indukují jaterní enzymy, byla nalezena vyšší incidence
hepatomů a benigních testikulárních adenomů u potkanů, kterým bylo perorálně podáváno
250 mg/kg tělesné hmotnosti/den po dobu 2 let. Význam tohoto zjištění pro člověka není
znám. Testy mutagenity s karbamazepinem a jeho metabolity byly negativní.
Perorální LD50 u myší je 1100-3750 mg/kg tělesné hmotnosti, u potkanů 3850-4025 mg/kg, u
králíků 1500-2680 mg/kg a u morčat 920 mg/kg tělesné hmotnosti.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1. Seznam pomocných látek
Monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, želatina, sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A),
magnesium-stearát, mastek.

6.2. Inkompatibility
Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti
let

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25oC. Uchovávejte blistr v krabičce, aby byl přípravek chráněn
před světlem.

6.5. Druh obalu a obsah balení
PVC/PVDC (žlutý) / Al blistr, krabička.
Velikost balení: 50 tablet

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
G.L. Pharma GmbH
Schlossplatz 8502 Lannach
Rakousko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
21/120/92-S/C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 28. 5. Datum posledního prodloužení registrace: 9.9.
10. DATUM REVIZE TEXTU
15. 2.