Melipramin Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání je imipramin rychle a úplně absorbován. Příjem potravy nemá vliv na jeho
absorpci a biologickou dostupnost. Během prvního průchodu játry je perorálně podávaný imipramin
částečně převeden na desmethylimipramin, metabolit, který také vykazuje antidepresivní aktivitu. Při
perorálním podání 50 mg 3krát denně po dobu 10 dnů byl průměrný rovnovážný stav plazmatické
koncentrace imipraminu 33-85 ng/ml a desmethylimipraminu 43-109 ng/ml.

Distribuce
Asi 86 % imipraminu se váže na plazmatické bílkoviny. Koncentrace imipraminu v mozkomíšním moku
a plazmě jsou vysoce korelované. Průměrný distribuční objem je asi 21 l/kg.
Imipramin a jeho metabolit desmethylimipramin přecházejí do mateřského mléka v podobných
koncentracích, jako jsou v plazmě.

Biotransformace
Imipramin je rozsáhle metabolizován v játrech, a to hlavně demetylací a v menší míře hydroxylací. Obě
metabolické dráhy jsou pod genetickou kontrolou.

Eliminace
Průměrný poločas vylučování imipraminu z krve je asi 19 hodin. Okolo 80 % se vylučuje močí a
přibližně 20 % stolicí, převážně ve formě neaktivních metabolitů. Vylučování nezměněného imipraminu
a aktivního metabolitu desmethylimipraminu je okolo 5 % resp. 6 %. Pouze malé množství těchto látek
se vylučuje stolicí.
Vzhledem k nižší clearance u starších pacientů vedoucí ke zvýšené systémové dostupnosti se vyžaduje
snížení dávky imipraminu v této věkové populaci.
Kontrola průměrné clearance a poločasu eliminace se u dětí významně neliší od dospělých, ale
variabilita mezi pacienty je vysoká.
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nedochází k žádné změně v renálním vylučování
imipraminu a jeho biologicky aktivních nekonjugovaných metabolitů. Nicméně jsou zvýšeny
plazmatické koncentrace konjugovaných metabolitů v rovnovážném stavu, které jsou považovány za
biologicky neaktivní. Klinický význam tohoto nálezu není znám.