Magrilan Bezpečnost (v těhotenství)

Nejsou důkazy o kancerogenitě nebo mutagenitě ze studií prováděných in vitro a na zvířatech.
Studie na dospělých zvířatech
Ve dvougenerační reprodukční studii u potkanů neměl fluoxetin nežádoucí účinky na páření nebo
fertilitu potkanů, nebyl teratogenní a neovlivňoval růst, vývoj ani reprodukční parametry potomků.
Koncentrace fluoxetinu v potravě byla ekvivalentní 1,5; 3,9 a 9,7 mg/kg tělesné hmotnosti u člověka.
U myších samců, kteří byli po dobu 3 měsíců denně léčeni fluoxetinem v potravě v dávce ekvivalentní
31 mg/kg tělesné hmotnosti u člověka, byl pozorován pokles hmotnosti varlat a hypospermatogeneze.
Avšak výše této dávky, při které byly pozorovány významné známky toxicity, převyšovala maximální
tolerovanou dávku (MTD).
Studie na mláďatech
V juvenilní toxikologické studii u CD potkanů vedlo podávání fluoxetin-hydrochloridu v dávce
30 mg/kg/den v postnatálních dnech 21 až 90 k ireverzibilní testikulární degeneraci a nekróze,
epididymální epiteliální vakuolizaci, k nezralosti a inaktivitě samičího reprodukčního ústrojí a snížené
fertilitě. Ke zpoždění sexuálního zrání došlo u samců (10 až 30 mg/kg/den) i samic (30 mg/kg/den).
Význam těchto nálezů pro člověka není znám. Ve srovnání s kontrolní skupinou došlo u potkanů, kterým
byla podávána dávka 30 mg/kg/den, ke zmenšení délky femuru, degeneraci kosterního svalstva, nekróze

a regeneraci. Při dávce 10 mg/kg/den byly plazmatické hladiny dosažené u zvířat přibližně 0,8- až
8,8násobné (fluoxetin) a 3,6- až 23,2násobné (norfluoxetin) oproti hladinám obvykle pozorovaným
u dětských pacientů. Při dávkování 3 mg/kg/den byly plazmatické hladiny dosažené u zvířat přibližně
0,04- až 0,5násobné (fluoxetin) a 0,3- až 2,1násobné (norfluoxetin) oproti hladinám obvykle
pozorovaným u dětských pacientů.
Studie provedené na juvenilních myších indikují, že inhibice serotoninového transportéru zabraňuje
přírůstkům při tvorbě kostí. Zdá se, že tyto nálezy jsou podporovány klinickými nálezy. Reverzibilita
tohoto procesu nebyla stanovena.
Další studie na juvenilních myších (postnatální den 4 až 21) prokázala, že inhibice serotoninového
transportéru má dlouhotrvající účinky na chování myší. Nejsou informace o reverzibilitě tohoto účinku.
Klinická závažnost těchto nálezů nebyla stanovena.