Kigabeq Pro děti, pediatrická populace

Kigabeq nemá relevantní využití při léčbě novorozenců spazmy“ a při léčbě dětí a dospívajících starších 7 let v indikaci „rezistentní parciální epilepsie“
jiné vhodné léčivé přípravky obsahující vigabatrin.

Způsob podání

Kigabeq je určen k perorálnímu podání nebo podání gastrickou sondou a lze ho podávat před jídlem
nebo po jídle.
Podání gastrickou sondou je určeno dětem, které nemohou polykat, ale mohou přijímat potravu
enterálně.
O způsobu podání rozhodne lékař s odbornou specializací v oboru epileptologie, neurologie nebo
dětské neurologie.

Návod k rozpuštění léčivého přípravku a k manipulaci s ním před podáním je uveden v bodě 6.6.

Perorální podání

Protože studie stability byly provedeny pouze s vodou, je třeba pro přípravu perorálního roztoku
používat pouze vodu. Jakmile dojde k úplnému rozpuštění tablet, podá se celý roztok dítěti najednou
ze sklenice na pití. Pokud existuje riziko regurgitace nebo pokud dítě ještě nedokáže pít ze sklenice, je
třeba celý roztok natáhnout do stříkačky pro perorální podání, vložit konec stříkačky dítěti do úst a
jemným tlakem na píst stříkačku do úst vyprázdnit.
Jakmile dítě celý roztok vypije, je třeba sklenici vypláchnout jednou nebo dvěma čajovými lžičkami
vody
Podání gastrickou sondou

Pacientům, kteří nemohou polykat, je možné Kigabeq podávat pomocí gastrické sondy.
Tablety se rozpustí v přibližně 5 až 10 ml vody a výsledný roztok se pomocí k tomu uzpůsobené
stříkačky vpraví do sondy. Gastrickou sondu je třeba vypláchnout 10 ml vody.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů léčených vigabatrinem jsou s vysokou četností zorného pole. Četnost těchto defektů zjištěná v otevřené studii je uvedena v bodě 4.8. Příznaky se
obvykle začínají objevovat po měsících až letech léčby vigabatrinem. Zúžení zorného pole může být
závažného stupně s praktickými dopady na pacienta. Vigabatrin může způsobit trvalou ztrátu zraku.

Většina pacientů, u kterých bylo zjištěno poškození periferního vidění, na sobě nepozorovalo žádné
příznaky. Tento nežádoucí účinek lze tedy spolehlivě zjistit jen systematickým vyšetřováním pomocí
perimetrie, které je obvykle možné až u pacientů od 9 let věku. U mladších pacientů má být použita
elektroretinografie Dostupná data naznačují, že defekty zorného pole jsou nezvratné i po ukončení léčby vigabatrinem.
Zhoršování defektů zorného pole i po ukončení léčby nelze vyloučit.

Vigabatrin se tedy má používat jen po důkladném zvážení poměru přínosů a rizik v porovnání
s alternativními způsoby léčby.

Léčba vigabatrinem se nedoporučuje pacientům s existujícím, klinicky významným defektem zorného
pole.

Pacienti mají absolvovat systematické vyšetření pro výskyt defektů zorného pole při zahájení léčby
vigabatrinem a toto vyšetření se má v pravidelných intervalech opakovat. Testování zorného pole se
má provádět každých 6 měsíců po celou dobu trvání léčby. Sledování musí pokračovat po dobu
dalších 6 až 12 měsíců od ukončení léčby
Defekty zorného pole

Z dostupných údajů vyplývá, že se obvykle jedná o oboustranné koncentrické zúžení zorného pole,
které je obecně zřetelnější v nazální než v temporální části. V centrálním zorném poli excentricityu pacientů, kteří se léčili vigabatrinem, se pohybuje od mírného po závažný. Závažné případy této
funkční poruchy mohou mít vážný dopad na praktický život pacienta a mohou se projevovat
tunelovým viděním. U těžkých případů byla hlášena i slepota.

Většina pacientů, u kterých byly defekty související s periferním viděním zjištěny, u sebe spontánně
nezaznamenala žádné příznaky, a to ani v případech, kdy perimetrie odhalila závažný stupeň
poškození. Dostupná data naznačují, že defekty zorného pole jsou nezvratné i po přerušení léčby
vigabatrinem. Zhoršování defektů zorného pole i po ukončení léčby nelze vyloučit.
Sdružená data shromážděná z prevalenčních studií naznačují, že se poruchy zorného pole vyskytují až
u 1/3 pacientů léčených vigabatrinem. Riziko může být vyšší u mužů než u žen. Četnost těchto defektů
zjištěná v otevřené klinické studii je uvedena v bodě 4.8. Tato studie naznačila možnou spojitost mezi
rizikem vzniku defektů zorného pole a množstvím vigabatrinu, kterému byl pacient vystaven, jak
z pohledu denní dávky
Všichni pacienti mají před zahájením léčby vigabatrinem nebo krátce po jejím zahájení absolvovat
konzultaci na oftalmologickém pracovišti.

Vyšetření pomocí perimetrie je pouze zřídka možné provádět u dětí mladších 9 let. Možné přínosy
léčby u dětí je tedy třeba s ohledem na rizika léčby velmi pečlivě zvážit. V současné době neexistuje
jednotná metoda sloužící k diagnostice nebo vyloučení poruch zorného pole u dětí, u kterých není
možné použít standardní perimetrii. Frekvence a závažnost těchto poruch byla v této skupině pacientů
určena jen nepřímo na základě abnormálních nálezů na elektroretinogramu nebo na základě jiných
potenciálních abnormálních zrakových nálezů.

U kojenců a dětí, které při vyšetření perimetrií nespolupracují, se doporučuje vyšetření
elektroretinografem. Na základě dostupných dat se zdá, že poruchy zorného pole spojené
s vigabatrinem korelují u prvního oscilačního potenciálu a u zábleskového elektroretinogramu
s frekvencí 30 Hz. Reakce jsou v těchto oblastech zpožděné a snížené mimo obvyklé limity. Tyto
změny nebyly pozorovány u pacientů léčených vigabatrinem, u nichž k defektům zorného pole
nedošlo.

Rodiče a/nebo pečovatelé musí obdržet podrobné informace o četnosti a dopadech rozvoje poruch
zorného pole v průběhu léčby vigabatrinem.
Defekty zorného pole se někdy zjistí až v závažném stádiu, a i nezjištěné středně závažné formy těchto
poruch mohou mít negativní dopad na integritu dítěte. Na počátku léčby jejím zahájeníminimálně každých 6 měsíců. Ve sledování stavu se musí pokračovat 6 až 12 měsíců po ukončení
léčby.

Dostupná data naznačují, že poruchy zorného pole jsou nezvratné.

Pokud některé z kontrolních vyšetření prokáže zúžení zorného pole, má se zvážit postupné vysazení
vigabatrinu. Pokud se rozhodne o pokračování léčby, má se zvážit vyšší frekvence kontrolních
vyšetření
Vigabatrin se nemá používat, pokud pacient současně užívá další retinotoxické léčivé přípravky.

Neurologické a psychiatrické poruchy

S ohledem na výsledky studií bezpečnosti prováděných na zvířatech se u pacientů pečlivě sledoval možný výskyt nežádoucích účinků v oblasti funkce nervového systému.

Vzácně byly brzy po zahájení léčby vigabatrinem hlášeny příznaky encefalopatie, jako je zvýšená
sedace, stupor a zmatenost ve spojení s nespecifickou aktivitou pomalých vln na elektroencefalo-
gramu. Rizikové faktory pro rozvoj těchto reakcí zahrnují vyšší než doporučenou počáteční dávku,
rychlejší než doporučené zvyšování dávky a selhání ledvin. Tyto stavy byly reverzibilní po snížení
dávky nebo po ukončení léčby vigabatrinem
Abnormální nálezy na magnetické rezonanci

U některých dětí léčených vigabatrinem pro infantilní spazmy byly pozorovány abnormální nálezy na
magnetické rezonanci spočívající ve zvýšeném signálu T2 a symetrických ložiscích restrikce difuze
v oblasti thalamu, bazálních ganglií, mozkového kmene a mozečku. V retrospektivní epidemiologické
studii u kojenců s infantilními spazmy léčených vigabatrinem oproti 4 % u pacientů léčených jinými prostředky.

Z údajů ve výše uvedené studii, ze zkušeností po uvedení přípravku na trh a z dostupné literatury
vyplývá, že tyto změny po ukončení léčby obvykle vymizí. U menšího počtu pacientů ložiska
vymizela navzdory tomu, že léčba nebyla přerušena.

Kromě toho byly hlášeny případy intramyelinového edému pro infantilní spazmy a proto se v případě výskytu IME doporučuje vigabatrin postupně vysadit.

U pacientů léčených vigabatrinem pro infantilní spazmy byly hlášeny poruchy hybnosti včetně
dystonie, dyskineze a hypertonie. Poměr přínosů a rizik léčby vigabatrinem je třeba u každého
pacienta zvážit individuálně. Pokud se v průběhu léčby vigabatrinem objeví další poruchy hybnosti,
má se zvážit snížení dávky nebo postupné vysazení přípravku.

U některých pacientů může po zahájení léčby vigabatrinem dojít k vyšší frekvenci záchvatů nebo
k výskytu záchvatů nového typu s myoklonickými záchvaty. Vzácně se mohou objevit nové myoklonické záchvaty nebo zhoršení
stávajícího stavu. Tyto projevy mohou být také výsledkem předávkování, snížení koncentrace současně
používaných antiepileptik v krevní plazmě nebo paradoxní reakce.

Náhlé vysazení přípravku může vést ke zvýšenému výskytu záchvatů, tzv. rebound efektu. V případě
rozhodnutí o ukončení léčby vigabatrinem se doporučuje postupné snižování dávky po dobu 2 až
týdnů.

Při léčbě vigabatrinem je třeba zvýšené opatrnosti dbát u pacientů, u nichž se v minulosti objevila
psychóza, deprese nebo poruchy chování. V průběhu léčby vigabatrinem byl hlášen výskyt
psychiatrických poruch projevy se objevovaly u pacientů s psychiatrickou anamnézou i bez ní a obvykle byly reverzibilní po
snížení dávky vigabatrinu nebo po postupném ukončení léčby.

Sebevražedné myšlenky a sebevražedné chování

U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny případy výskytu
sebevražedných myšlenek a sebevražedného chování. Metaanalýza randomizovaných placebem
kontrolovaných studií antiepileptických léčivých přípravků rovněž prokázala mírně zvýšené riziko
výskytu sebevražedných myšlenek a chování. Mechanismu vzniku tohoto jevu není znám a dostupná
data nevylučují možnost zvýšeného rizika u léčby vigabatrinem.

U pacientů je proto třeba pečlivě sledovat možný výskyt známek sebevražedných myšlenek a chování
a v případě potřeby zvážit vhodnou léčbu. Pacienty tom, že v případě výskytu jakýchkoliv známek sebevražedného myšlení či chování je ihned třeba
vyhledat lékařskou pomoc.

Porucha funkce ledvin

Vigabatrin se vylučuje ledvinami, proto se u pacientů s hodnotou kreatininové clearance nižší než
60 ml/min doporučuje zvýšená opatrnost. U těchto pacientů je třeba pečlivě sledovat, zda nedojde
k výskytu nežádoucích účinků jako sedace či zmatenost
Vliv na výsledky sérologických vyšetření

Vigabatrin může vést ke snížení měřené aktivity alaninaminotransferázy aspartátaminotransferázy Výsledky jaterních testů mohou být tedy u pacientů léčených vigabatrinem kvantitativně nespolehlivé

Vigabatrin může zvýšit množství aminokyselin v moči, což může vést k falešně pozitivním výsledkům
u určitých vzácně se vyskytujících genetických poruch metabolismu acidurie
Riziko chyby při podávání léku

Protože lze obě tablety sil nebo jejich půlek s následným rizikem podání nesprávné dávky. Proto je třeba věnovat zvýšenou
pozornost velikosti tablet, aby byly správně identifikovány tablety s potřebnou silou.

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol v podstatě „bez sodíku“.