Kalydeco Obalová informace
PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Kalydeco 75 mg potahované tablety
Kalydeco 150 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Kalydeco 75 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje ivacaftorum 75 mg.
Pomocná látka se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 83,6 mg monohydrátu laktosy.
Kalydeco 150 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje ivacaftorum 150 mg.
Pomocná látka se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 167,2 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
Kalydeco 75 mg potahované tablety
Světle modré potahované tablety ve tvaru tobolky s označením „V 75“ vytištěným černým inkoustem
na jedné straně a bez označení na druhé straně
Kalydeco 150 mg potahované tablety
Světle modré potahované tablety ve tvaru tobolky s označením „V 150“ vytištěným černým inkoustem
na jedné straně a bez označení na druhé straně
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Tablety Kalydeco jsou indikovány:
• V monoterapii k léčbě dospělých, dospívajících a dětí s cystickou fibrózou let a s tělesnou hmotností 25 kg nebo větší, kteří mají mutaci R117H v genu CFTR nebo
jednu z následujících mutací ovlivňujících otevírání kanálu transmembránový regulátor vodivosti CFTR
• V kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem v tabletách k léčbě dospělých,
dospívajících a dětí ve věku od 6 let s cystickou fibrózou nosiči mutace F508del nebo kteří jsou heterozygotními nosiči mutace F508del a mají jednu
z následujících mutací v genu pro transmembránový regulátor vodivosti R117C, L206W, R352Q, A455E, D579G, 711+3A→G, S945L, S977F, R1070W, D1152H,
2789+5G→A, 3272-26A→G a 3849+10kbC→T.
• V kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem v tabletách k léčbě
dospělých, dospívajících a dětí ve věku od 6 let s cystickou fibrózou jednu mutaci F508del v genu CFTR
4.2 Dávkování a způsob podání
Přípravek Kalydeco mají předepisovat pouze lékaři se zkušenostmi s léčbou cystické fibrózy. Pokud je
genotyp pacienta neznámý, je nutné před zahájením léčby použít přesnou a validovanou metodu
genotypování, aby bylo možné potvrdit přítomnost indikované mutace v genu CFTR Fáze poly-T varianty spojovaná s mutací R117H má být stanovena v souladu s místními klinickými
doporučeními.
Dávkování
Dospělým, dospívajícím a dětem ve věku od 6 let mají být podávány dávky dle tabulky 1.
Tabulka 1: Doporučené dávkování
RánoIvakaftor vlet a více, ≥ 25 kg Jedna tableta ivakaftoru 150 mg Jedna tableta ivakaftoru 150 mg
Ivakaftor v kombinaci s tezakaftorem/ivakaftorem
let až 䩥搀䩥搀㘀≥䩥搀䩥搀ᄁIvakaftor v kombinaci s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
let až Dvě tablety ivakaftoru䩥搀㘀≥Dvě tablety ivakaftoru䩥搀ᄁ
Ranní a večerní dávky mají být podávány v časových intervalech přibližně 12 hodin spolu s jídlem
s obsahem tuků
Vynechaná dávka
Pokud od vynechané ranní nebo večerní dávky uplynulo 6 hodin nebo méně, doporučí se pacientovi
vynechanou dávku užít co nejdříve, a další dávku pak užít podle pravidelného schématu. Pokud od
doby, kdy pacient dávku obvykle užívá, uplynulo více než 6 hodin, pacientovi se doporučí počkat
a užít až následující dávku.
Pacienti užívající přípravek Kalydeco v kombinovaném režimu mají být poučeni, aby ve stejnou dobu
neužívali více než jednu dávku jakéhokoli léčivého přípravku.
Souběžné podávání inhibitorů CYP3A
Při souběžném podávání se středně silnými nebo silnými inhibitory CYP3A, buď v monoterapii nebo
v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem nebo s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem,
má být dávka snížena v závislosti na klinické odpovědi a snášenlivosti Tabulka 2: Doporučené dávkování při souběžném použití se středně silnými nebo silnými
inhibitory CYP3A
Středně silné inhibitory CYP3A Silné inhibitory CYP3A
Ivakaftor v monoterapii
let a více
≥ 25 kg
Jedna ranníjednou denně.
Bez večerní dávky.
Jedna ranní tableta ivakaftoru 150dvakrát týdně, v intervalu přibližně až 4 dní.
Bez večerní dávky⸀
Ivakaftor v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem
let až Střídejte každé ráno:
ivakaftoru 75 mg jeden den
- jednu tabletu ivakaftoru 75 mg
další den.
Pokračujte ve střídání tablet každý
den.
Bez večerní dávky.
Jedna ranní tableta 㔀 týdně, v intervalu přibližně 3 až 4 dní.
Bez večerní dávky.
let až ≥ 30 kg
Střídejte každé ráno:
tezakaftoru 100 mg /
ivakaftoru 150 mg jednou denně
jeden den
- jednu tabletu ivakaftoru 150 mg
další den.
Pokračujte ve střídání tablet každý
den.
Bez večerní dávky.
Jedna ranní tableta tezakaftoru
týdně, v intervalu přibližně 3 až 4 dní.
Bez večerní dávky.
12 let a vícetezakaftoru 100 mg /
ivakaftoru 150 mg jeden den
- jednu tabletu ivakaftoru 150 mg
další den.
Pokračujte ve střídání tablet každý
den.
Bez večerní dávky⸀
Jedna ranní tableta tezak慦 týdně, v intervalu přibližně 3 až 4 dní.
Bez večerní dávky.
let až < 12 let,
< 30 kg
Střídejte každé ráno:
tezakaftoru 25 mg /
elexakaftoru 50 mg jeden den
- jednu tabletu ivakaftoru 75 mg
další den
Pokračujte ve střídání tablet každý
den.
Bez večerní dávky.
Dvě ranní tablety
敬數v intervalu přibližně 3 až 4 dní
Bez večerní dávky.
Středně silné inhibitory CYP3A Silné inhibitory CYP3A
let až < 12 let,
≥ 30 kg
Střídejte každé ráno:
tezakaftoru 50 mg /
elexakaftoru 100 mg jeden den
- jednu tabletu ivakaftoru 150 mg
další den
Pokračujte ve střídání tablet každý
den.
Bez večerní dávky.
Dvě ranní tablety ivakaftoru 75敬數v intervalu přibližně 3 až 4 dní
Bez večerní dávky.
Ivakaftor v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
12 let a vícetezakaftoru 50 mg /
elexakaftoru 100 mg jeden den
- jednu tabletu ivakaftoru 150 mg
další den
Pokračujte ve střídání tablet každý
den.
Bez večerní dávky.
Dvě敬數v intervalu přibližně 3 až 4 dní
Bez večerní dávky.
Zvláštní populace
Starší pacienti
Pro starší pacienty léčené ivakaftorem dostupné velmi omezené údaje. V této skupině pacientů nejsou nutné žádné úpravy dávkování bod 5.2
Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávky.
Doporučuje se postupovat s opatrností u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin kreatininu ≤ 30 ml/min
Porucha funkce jater
U pacientů s lehkou poruchou funkce jater dávky ivakaftoru v monoterapii nebo v kombinovaném režimu.
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater ivakaftoru v monoterapii snížena na 150 mg jednou denně.
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater v monoterapii snížena na 150 mg jednou za dva dny nebo méně často.
Doporučené schéma dávek při použití pro účely večerní dávky v kombinovaném režimu
s tezakaftorem/ivakaftorem nebo s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem najdete v tabulce 3.
Tabulka 3: Doporučené dávkování pro pacienty se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce
jater
Středně těžká PughaTěžká Ivakaftor v monoterapii
let a více,
≥ 25 kg
Jedna ranní tableta ivakaftorujednou denně.
Bez večerní dávky.
Použití se nedoporučuje, pokud očekávané
přínosy léčby nepřeváží nad riziky.
V případě použití: jedna ranní tableta
ivakaftoru 150 mg každý druhý den nebo
méně často.
Dávkovací interval má být upraven
v závislosti na klinické odpovědi
a snášenlivosti.
Bez večerní dávky.
Ivakaftor v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem
let až
䩥搀
Bez večerní dávky.
Použití se nedoporučuje, pokud očekávané
přínosy léčby nepřeváží nad riziky.
V případě použití: jedna ranní tableta
tezakaftoru 50 mg / ivakaftoru 75 mg
jednou denně nebo méně často.
Dávkovací interval má být upraven
v závislosti na klinické odpovědi
a snášenlivosti.
Bez večerní dávky.
㘀≥ 30 kg
Jedna ranní tableta
Bez večerní dávky.
Použití se nedoporučuje, pokud očekávané
přínosy léčby nepřeváží nad riziky.
V případě použití: jedna ranní tableta
tezakaftoru 100 mg / ivakaftoru 150 mg
jednou denně nebo méně často
Dávkovací interval má být upraven
v závislosti na klinické odpovědi
a snášenlivosti.
Bez večerní dávky.
ᄁ
Bez večerní dávky.
Použití se nedoporučuje, pokud očekávané
přínosy léčby nepřeváží nad riziky.
V případě použití: jedna ranní tableta
tezakaftoru 100 mg / ivakaftoru 150 mg
jednou denně nebo méně často.
Dávkovací interval má být upraven
v závislosti na klinické odpovědi
a snášenlivosti.
Bez večerní dávky.
Středně těžká PughaTěžká Ivakaftor v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
let až
< 12 let,
< 30 kg
Použití se nedoporučuje.
Použití lze zvážit pouze v případě jasné
zdravotní potřeby a v případě, že očekávané
přínosy léčby převáží nad riziky.
V případě použití střídejte každý den mezi
dvěma tabletami ivakaftoru 37,5 mg /
tezakaftoru 25 mg / elexakaftoru 50 mg
a jednou tabletou ivakaftoru 37,5 mg /
tezakaftoru 25 mg / elexakaftoru 50 mg.
Bez večerní dávky.
Nemá se používat.
㘀< 12 let,
≥ 30 kg
Použití se nedoporučuje.
Použití lze zvážit pouze v případě jasné
zdravotní potřeby a v případě, že očekávané
přínosy léčby převáží nad riziky.
V případě použití střídejte každý den mezi
dvěma tabletami ivakaftoru 75 mg /
tezakaftoru 50 mg / elexakaftoru 100 mg
a jednou tabletou ivakaftoru 75 mg /
tezakaftoru 50 mg / elexakaftoru 100 mg.
Bez večerní dávky.
Nemá se používat.
ᄁPoužití lze zvážit pouze v případě jasné
zdravotní potřeby a v případě, že očekávané
přínosy léčby převáží nad riziky.*
V případě použití střídejte každý den mezi
dvěma tabletami ivakaftoru 75 mg /
tezakaftoru 50 mg / elexakaftoru 100 mg
a jednou tabletou ivakaftoru 75 mg /
tezakaftoru 50 mg / elexakaftoru 100 mg.
Bez večerní dávky.
Nemá se používat.⨀
* Viz body 4.4 a 4.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost ivakaftoru nebyly stanoveny u dětí ve věku do 4 měsíců v monoterapii, ani
v kombinaci s tezakaftorem/ivakaftorem u dětí ve věku do 6 let a ani v kombinaci
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem u dětí ve věku do 6 let. Nejsou dostupné žádné údaje.
U pacientů ve věku do 6 let s mutací R117H v genu CFTR jsou dostupné omezené údaje. Dostupné
údaje u pacientů ve věku od 6 let jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1 a 5.2.
Způsob podání
Perorální podání.
Pacienty je nutné poučit, aby tablety polykali vcelku. Tablety se nesmí před polknutím kousat, drtit
nebo lámat, jelikož v současné době nejsou k dispozici žádné klinické údaje, které by podpořily jiné
způsoby podání.
Tablety ivakaftoru se mají užívat s jídlem s obsahem tuku.
V průběhu léčby je třeba se vyhnout jídlům nebo nápojům s obsahem grapefruitu
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Do studií 1, 2, 5 a 6 byli zařazeni pouze pacienti s CF, kteří měli mutaci ovlivňující otevírání kanálu
G970R nebo mutaci R117H alespoň v jedné alele genu CFTR
Do studie 5 byli zařazeni čtyři pacienti s mutací G970R. U tří ze čtyř pacientů byla změna v potním
chloridovém testu < 5 mmol/l a tato skupina pacientů nevykazovala po 8 týdnech léčby klinicky
relevantní zlepšení hodnoty FEV1. Klinickou účinnost u pacientů s mutací G970R v genu CFTR
nebylo možné stanovit
Výsledky účinnosti ze studie fáze 2 u pacientů s CF, kteří jsou homozygotními nosiči mutace F508del
v genu CFTR, neprokázaly žádný statisticky významný rozdíl v hodnotě FEV1 během 16 týdnů léčby
ivakaftorem ve srovnání s placebem pacientů nedoporučuje.
Méně důkazů o pozitivním účinku ivakaftoru u pacientů s mutací R117H-7T spojenou s méně
závažným onemocněním bylo získáno ve studii 6
Ivakaftor v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem se nemá předepisovat pacientům s CF,
kteří jsou heterozygotními nosiči mutace F508del a mají druhou mutaci v genu CFTR, která není
uvedena v bodě 4.1.
Zvýšené hladiny aminotransferáz a poškození jater
U pacienta s cirhózou a portální hypertenzí bylo při užívání ivakaftoru v kombinovaném režimu
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem hlášeno selhání jater vedoucí k transplantaci. U pacientů
s preexistujícím pokročilým onemocněním jater s opatrností a pouze v případě, kdy očekávané přínosy léčby převáží nad riziky. Pokud dojde k použití
u těchto pacientů, mají být po zahájení léčby pečlivě sledováni
U pacientů s CF jsou častá středně velká zvýšení hladin aminotransferáz [ALT] nebo aspartátaminotransferázy [AST]v monoterapii nebo v kombinovaných režimech s tezakaftorem/ivakaftorem nebo
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem bylo pozorováno zvýšení hladin aminotransferáz.
U pacientů užívajících ivakaftor v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
byla tato zvýšení někdy spojována se současným zvýšením hladiny celkového bilirubinu. Proto se
u všech pacientů před zahájením léčby ivakaftorem, každé 3 měsíce v průběhu prvního roku léčby,
a poté pravidelně každý rok doporučuje stanovení hladin aminotransferáz celkového bilirubinu. U všech pacientů s anamnézou onemocnění jater nebo se zvýšenými hladinami
aminotransferáz v anamnéze se má zvážit častější sledování jaterních testů. V případě významného
zvýšení hladin aminotransferáz hranice normálních hodnot s bilirubinem > 2násobek ULNvyšetření, dokud abnormality nevymizí. Po vymizení zvýšených hladin aminotransferáz je nutné
zvážit přínosy a rizika opětovného zahájení léčby
Porucha funkce jater
Používání ivakaftoru, ať už v monoterapii, nebo v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem,
se nedoporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, pokud se neočekává, že přínosy léčby
převáží nad riziky. Pacienti s těžkou poruchou funkce jater nemají být léčeni ivakaftorem
v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater se použití ivakaftoru v kombinovaném režimu
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem nedoporučuje. Léčbu lze zvážit pouze v případě jasné
zdravotní potřeby a v případě, že očekávané přínosy léčby převáží nad riziky. V případě použití se má
postupovat opatrně a dávka má být snížena
Porucha funkce ledvin
Doporučuje se postupovat s opatrností při používání ivakaftoru, ať už v monoterapii, nebo
v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem nebo s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem,
u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo v konečném stádiu renálního onemocnění body 4.2 a 5.2
Pacienti po transplantaci orgánů
Ivakaftor, ať už v monoterapii, nebo v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem nebo
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem, nebyl studován u pacientů s CF, kteří podstoupili
transplantaci orgánů. Proto se použití u pacientů po transplantaci nedoporučuje. Interakce
s cyklosporinem nebo takrolimem viz bod 4.5.
Případy vyrážky
Incidence případů vyrážky u ivakaftoru v kombinovaném režimu
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem byla vyšší u žen než u mužů, zvláště u žen užívajících
hormonální kontraceptiva. Při výskytu vyrážky nelze vyloučit roli hormonálních kontraceptiv.
U pacientek užívajících hormonální kontraceptiva, u kterých se objeví vyrážka, se má zvážit přerušení
léčby ivakaftorem v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
a hormonálními kontraceptivy. Po ústupu vyrážky se má zvážit, zda je vhodné opětovné užívání
ivakaftoru v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem bez hormonálních
kontraceptiv. Pokud se vyrážka znovu neobjeví, lze zvážit opětovné užívání hormonálních
kontraceptiv
Interakce s léčivými přípravky
Induktory CYP3A
Při souběžném použití induktorů CYP3A se významně snižuje expozice ivakaftoru a očekává se
i snížení expozic elexakaftoru a tezakaftoru, což může případně vést ke ztrátě účinnosti ivakaftoru.
Proto se souběžné užívání ivakaftoru s tezakaftorem/ivakaftorem nebo ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftoremCYP3A nedoporučuje
Inhibitory CYP3A
Při souběžném podání se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A se expozice ivakaftoru,
tezakaftoru a elexakaftoru zvyšují. Dávka ivakaftoru s tezakaftorem/ivakaftorem nebo ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftoremsouběžném užívání se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A
Pediatrická populace
U pediatrických pacientů léčených ivakaftorem a v režimu s obsahem ivakaftoru byly hlášeny případy
získaného zákalu oční čočky/katarakty bez vlivu na zrak. Přestože v některých případech byly
přítomny další rizikové faktory riziko, které lze přisoudit léčbě ivakaftorem. U pediatrických pacientů, u kterých se zahajuje léčba
ivakaftorem, ať už v monoterapii, nebo v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem nebo
ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem, se doporučují vstupní a následná oftalmologická vyšetření
Obsah laktózy
Přípravek Kalydeco obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek
užívat.
Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Ivakaftor je substrátem CYP3A4 a CYP3A5. Je slabým inhibitorem CYP3A a P-gp a potenciálním
inhibitorem CYP2C9. Studie in vitro prokázaly, že ivakaftor není substrátem P-gp.
Léčivé přípravky ovlivňující farmakokinetiku ivakaftoru
Induktory CYP3A
Souběžné podávání ivakaftoru s rifampicinem, silným induktorem CYP3A, snížilo expozici ivakaftoru
ivakaftoru. Souběžné podávání ivakaftoru s tezakaftorem/ivakaftorem nebo s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftoremCYP3A, jako jsou rifampicin, rifabutin, fenobarbital, karbamazepin, fenytoin a třezalka tečkovaná
Při podávání ivakaftoru nebo s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftoremnení doporučena žádná úprava dávky.
Inhibitory CYP3A
Ivakaftor je senzitivním substrátem CYP3A. Souběžné podávání s ketokonazolem, silným inhibitorem
CYP3A, zvýšilo expozici ivakaftoru expozici M1 v menší míře než expozici ivakaftoru. Při souběžném podávání se silnými inhibitory
CYP3A, jako jsou ketokonazol, itrakonazol, posakonazol, vorikonazol, telithromycin,
a klarithromycin, se doporučuje snížení dávky ivakaftoru režimu s tezakaftorem/ivakaftorem nebo s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
Souběžné podávání s flukonazolem, středně silným inhibitorem CYP3A, zvýšilo expozici ivakaftoru
3násobně a zvýšilo expozici M1 v menší míře než expozici ivakaftoru. U pacientů souběžně
užívajících středně silné inhibitory CYP3A, jako jsou flukonazol, erythromycin a verapamil, se
doporučuje snížení dávky ivakaftoru s tezakaftorem/ivakaftorem nebo s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
Souběžné podávání ivakaftoru se šťávou z grapefruitu, která obsahuje jednu nebo více složek, které
středně silně inhibují CYP3A, může zvýšit expozici ivakaftoru. V průběhu léčby ivakaftorem
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftoremgrapefruitu
Potenciál ivakaftoru pro interakce s transportéry
Studie in vitro prokázaly, že ivakaftor není substrátem OATP1B1 nebo OATP1B3. Ivakaftor a jeho
metabolity jsou in vitro substráty BCRP. Vzhledem k jejich vysoké vnitřní propustnosti a nízké
pravděpodobnosti, že budou vyloučeny v nezměněné formě, se neočekává, že by souběžné podávání
inhibitorů BCRP změnilo expozici ivakaftoru a M1-IVA, přičemž se neočekává, že by případné
změny v expozicích M6-IVA byly klinicky relevantní.
Ciprofloxacin
Souběžné podávání ciprofloxacinu s ivakaftorem nemělo vliv na expozici ivakaftoru. Při souběžném
podávání ivakaftoru s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
Léčivé přípravky ovlivněné ivakaftorem
Podávání ivakaftoru může zvýšit systémovou expozici léčivými přípravky, které jsou senzitivními
substráty CYP2C9 a/nebo P-gp a/nebo CYP3A, jež mohou zesílit nebo prodloužit jejich terapeutický
účinek a zhoršit nežádoucí účinky nebo prodloužit dobu přetrvávání nežádoucích účinků.
Substráty CYP2C
Ivakaftor může inhibovat CYP2C9. Proto se při souběžném podávání warfarinu s ivakaftorem
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorempoměru a glipizid; tyto léčivé přípravky se mají podávat s opatrností.
Digoxin a jiné substráty P-gp
Souběžné podávání s digoxinem, senzitivním substrátem P-gp, zvýšilo expozici digoxinu 1,3násobně,
v souladu se slabou inhibicí P-gp ivakaftorem. Podávání ivakaftoru v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem nebo s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftoremmůže zvýšit systémovou expozici léčivých přípravků, které jsou senzitivními substráty P-gp, což může
zvyšovat nebo prodlužovat jejich terapeutický účinek a nežádoucí účinky. Při souběžném podávání
s digoxinem nebo jinými substráty P-gp s úzkým terapeutickým indexem, např. cyklosporinem,
everolimem, sirolimem nebo takrolimem, se doporučuje postupovat s opatrností a pacienta adekvátně
sledovat.
Substráty CYP3A
Souběžné podávání s midazolamu 1,5násobně, v souladu se slabou inhibicí CYP3A ivakaftorem. Při souběžném podávání
substrátů CYP3A, např. midazolamu, alprazolamu, diazepamu nebo triazolamu, s ivakaftorem
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
Hormonální kontraceptiva
Ivakaftor s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftoremestrogenu/progesteronu a bylo zjištěno, že nemá žádný významný vliv na expozice perorálního
kontraceptiva. Žádná úprava dávky perorálních kontraceptiv tedy není nutná.
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Údaje o podávání ivakaftoru těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé
škodlivé účinky nedoporučuje.
Kojení
Není známo, zda se ivakaftor a/nebo jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka.
Dostupné farmakokinetické údaje u zvířat prokázaly, že se ivakaftor vylučuje do mléka kojících samic
potkanů. Vzhledem k tomu riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit.
Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno
rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání ivakaftoru.
Fertilita
Nejsou dostupné žádné údaje o účinku ivakaftoru na fertilitu lidí. Ivakaftor ovlivnil fertilitu potkanů
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Ivakaftor má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Ivakaftor může způsobit závrať bod 4.8neobsluhovali stroje, dokud příznaky nevymizí.
4.8 Nežádoucí účinky
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky, které zaznamenali pacienti ve věku od 6 let užívající ivakaftor byly
bolest hlavy nazální kongesce u 12,8 % pacientů léčených ivakaftorem oproti 11,5 % pacientů léčených placebem.
U pacientů ve věku od 2 do méně než 6 let byly nejčastějšími nežádoucími účinky nazální kongesce
Závažné nežádoucí účinky u pacientů užívajících ivakaftor zahrnovaly bolest břicha a zvýšené hladiny
aminotransferáz
Přehled nežádoucích účinků v tabulce
Tabulka 4 shrnuje nežádoucí účinky pozorované u pacientů užívajících ivakaftor v monoterapii
v klinických studiích expozice ivakaftoru pohybovala v rozmezí 16 týdnů až 144 týdnů. Další nežádoucí účinky pozorované
při užívání ivakaftoru v kombinovaných režimech s tezakaftorem/ivakaftorem a/nebo
ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem jsou také popsány v tabulce 4. Frekvence nežádoucích
účinků jsou definovány následovně: velmi časté seřazeny dle klesající závažnosti.
Tabulka 4: Nežádoucí účinky
Třídy orgánových systémůInfekce a infestace Infekce horních cest dýchacích一Chřipka† časté
刀楮楴楤Ušní diskomfort呩䡹瀀敲Vestibulární porucha伀Respirační, hrudní
Orofaryngeální bolestNazální 歯湧Abnormální dýchání† časté
剩䭯nosní捨časté
Faryngeální erytémSíp潴† méně časté
Gastrointestinální poruchyPrůjemBolest horní části břicha† časté
䙬乡慭velmi časté
慬慮časté
Zvýšená hladina
aspartátaminotransferázy†
časté
Poškození jater帀 není známo
Zvýšení hladiny celkového
bilirubinu^
není známo
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
VyrážkaPoruchy reprodukčního
�Zánět prsu䝹Bolest prsní bradavkyVyšetření歲časté
Zvýšený krevní tlak蘀 méně časté
* Nežádoucí účinek a frekvence hlášeny v klinických studiích s ivakaftorem v kombinaci
s tezakaftorem/ivakaftorem.
† Nežádoucí účinek a frekvence hlášeny v klinických studiích s ivakaftorem v kombinaci
s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem.
^ Poškození jater s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem z údajů po uvedení na trh. Zahrnuje též případ selhání jater vedoucí
k transplantaci u pacienta s preexistující cirhózou a portální hypertenzí. Frekvenci z dostupných údajů nelze
určit.
Popis vybraných nežádoucích účinků
Zvýšené hladiny aminotransferáz
Během placebem kontrolovaných studií 1 a 2 u pacientů ve věku od 6 let léčených ivakaftorem
v monoterapii trvajících 48 týdnů činila incidence maximálních hladin aminotransferáz ASTrespektive 8,3 % a u pacientů s placebem 1,0 %, 1,9 %, respektive 8,7 %. Dva pacienti, z toho jeden
užívající placebo a jeden užívající ivakaftor, trvale ukončili léčbu kvůli zvýšeným hladinám
aminotransferáz, v obou případech > 8násobek ULN. U žádného z pacientů léčených ivakaftorem
nedošlo ke zvýšení hladin aminotransferáz > 3násobek ULN souvisejícímu se zvýšenou hladinou
celkového bilirubinu > 1,5násobek ULN. U pacientů léčených ivakaftorem většina případů zvýšených
hladin aminotransferáz až do 5násobku ULN ustoupila bez přerušení léčby. U většiny pacientů se
zvýšenými hladinami aminotransferáz > 5násobek ULN bylo podávání ivakaftoru přerušeno. Ve všech
případech, kde bylo podávání ivakaftoru přerušeno kvůli zvýšeným hladinám aminotransferáz
a následně bylo znovu zahájeno, bylo možné podávání ivakaftoru úspěšně znovu zahájit
Během placebem kontrolovaných studií s tezakaftorem/ivakaftorem fáze 3 incidence maximálních hladin aminotransferáz > 5násobku nebo > 3násobku ULN 0,2 %, 1,0 %, respektive 3,4 % u pacientů léčených
tezakaftorem/ivakaftorem a 0,4 %, 1,0 %, respektive 3,4 % u pacientů s placebem. Jeden pacient
zvýšeným hladinám aminotransferáz. U žádného z pacientů léčených tezakaftorem/ivakaftorem
nedošlo ke zvýšení hladin aminotransferáz > 3 × ULN spojenému se zvýšenou hladinou bilirubinu
> 2 × ULN.
Během placebem kontrolované studie s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem fáze 3 trvající
24 týdnů činily tyto hodnoty 1,5 %, 2,5 % a 7,9 % u pacientů léčených
ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem a 1,0 %, 1,5 % a 5,5 % u pacientů léčených placebem.
Incidence nežádoucích účinků zvýšení aminotransferáz byla 10,9 % u ivakaftoru v kombinovaném
režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem a 4,0 % u pacientů léčených placebem. Po uvedení
přípravku na trh byly hlášeny případy ukončení léčby kvůli zvýšeným hladinám aminotransferáz bod 4.4
Případy vyrážky
U pacientů léčených ivakaftorem v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
byly pozorovány případy vyrážky, obvykle mírné až středně závažné, které se vyskytovaly častěji
u žen
Zvýšená hladina kreatinfosfokinázy
U pacientů léčených ivakaftorem v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
byla pozorována zvýšení hladin kreatinfosfokinázy, která byla všeobecně přechodná
a asymptomatická a nevedla k přerušení léčby.
Zvýšený krevní tlak
U pacientů léčených ivakaftorem v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
bylo pozorováno zvýšení průměrného systolického a diastolického krevního tlaku oproti výchozí
hodnotě 3,5 mmHg resp. 1,9 mmHg.
Pediatrická populace
Údaje o bezpečnosti ivakaftoru v monoterapii byly hodnoceny u 6 pacientů ve věku od 4 měsíců do
méně než 6 měsíců, u 11 pacientů ve věku od 6 měsíců do méně než 12 měsíců, u 19 pacientů ve věku
od 12 měsíců do méně než 24 měsíců, u 34 pacientů ve věku od 2 do méně než 6 let, 61 pacientů ve
věku od 6 do méně než 12 let a 94 pacientů ve věku od 12 do méně než 18 let.
Bezpečnostní profil ivakaftoru mezi pediatrickými pacienty a je také konzistentní u dospělých pacientů.
Incidence zvýšených hladin aminotransferáz a studii 8 V placebem kontrolovaných studiích byla incidence zvýšených hladin aminotransferáz podobná při
léčbě ivakaftorem testů bylo u pediatrických pacientů všeobecně vyšší než u starších pacientů. V rámci všech populací se
maximální zvýšení hodnot jaterních testů navrátila do výchozí hodnoty po přerušení léčby a téměř ve
všech případech, kde bylo podávání přerušeno kvůli zvýšeným hladinám aminotransferáz a následně
znovu zahájeno, bylo možné podávání ivakaftoru úspěšně znovu zahájit pozorovány případy naznačující pozitivní rechallenge. Ve studii 7 jeden pacient trvale ukončil léčbu
ivakaftorem. Ve studii 8 nedošlo u žádného pacienta ke zvýšení hladiny celkového bilirubinu a ani
v jedné věkové kohortě nebyla přerušena léčba ivakaftorem z důvodu zvýšení hladin aminotransferáz
Tabulka 5: Zvýšení aminotransferáz u pacientů ve věku 4 měsíce až < 12 let léčených
ivakaftorem v monoterapii
ns > 3 × ULN
% pacientů
s > 5 × ULN
% pacientů
s > 8 × ULN
let až < 12 let 40 15,0 % roky až < 6 let 34 14,7 % 12 měsíců až
< 24 měsíců
18 27,8 % měsíců až < 12 měsíců 11 9,1 % měsíce až < 6 měsíců 6 0,0 %
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.
4.9 Předávkování
Pro předávkování ivakaftorem neexistuje žádné specifické antidotum. Léčba předávkování zahrnuje
všeobecná podpůrná opatření, včetně sledování životních funkcí, jaterních testů a klinického stavu
pacienta.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Jiná léčiva respiračního systému, ATC kód: R07AX
Mechanismus účinku
Ivakaftor je potenciátorem CFTR, tj. v podmínkách in vitro ivakaftor zvyšuje otevírání kanálu CFTR,
čímž podporuje transport chloridů u specifikovaných mutací ovlivňujících otevírání kanálu
CFTR. Ivakaftor také potencuje pravděpodobnost otevírání kanálu R117H-CFTR, který má jak nízkou
pravděpodobnost otevírání G970R způsobuje defektní sestřih exonu, což vede k tomu, že na buněčném povrchu je malé až žádné
množství proteinu CFTR. Tím lze vysvětlit výsledky pozorované u subjektů s touto mutací ve studii
Reakce in vitro pozorované v experimentech s jednotlivými kanálky metodou terčíkového zámku na
membráně z buněk hlodavců exprimujících mutantní formy CFTR neodpovídají nutně
farmakodynamické odpovědi in vivo Přesný mechanismus, který vede k tomu, že ivakaftor potencuje otevírací aktivitu u normálních
a některých mutantních forem CFTR v tomto systému, nebyl zcela objasněn.
Farmakodynamické účinky
Ivakaftor v monoterapii
Ve studiích 1 a 2 u pacientů s mutací G551D na jedné alele genu CFTR vedlo podávání ivakaftoru
k rychlému po 24 týdnech činila -48 mmol/l [95% interval spolehlivosti -51, -45], respektive -54 mmol/l [95%
interval spolehlivosti -62, -47]
V části 1 studie 5 u pacientů s mutací v genu CFTR ovlivňující otevírání kanálu jinou než G551D
vedla léčba ivakaftorem k rychlé počáteční hodnotě, která po 8 týdnech léčby činila -49 mmol/l U pacientů s mutací G970R v genu CFTR však byla průměrná v množství chloridů v potu v 8. týdnu -6,25 výsledky jako v části 1. Při následné návštěvě po 4 týdnech ivakaftoruk hodnotám před léčbou.
Ve studii 6 u pacientů s CF ve věku od 6 let, kteří měli mutaci R117H v genu CFTR, byl léčebný
rozdíl v průměrné změně množství chloridů v potu po 24 týdnech léčby oproti počáteční
hodnotě -24 mmol/l léčebný rozdíl u pacientů ve věku od 18 let -21,87 mmol/l věku 6-11 let -27,63 mmol/l věku od 12 do 17 let.
Ivakaftor v kombinovaném režimu s tezakaftorem/ivakaftorem
U pacientů, kteří jsou homozygotní nosiči mutace F508del, byl léčebný rozdíl v průměrné absolutní
změně chloridů v potu ve 24. týdnu oproti počáteční hodnotě mezi ivakaftorem v kombinaci
s tezakaftorem/ivakaftorem a placebem -10,1 mmol/l
U pacientů, kteří jsou heterozygotní nosiči mutace F508del a druhé mutace spojené s reziduální
aktivitou CFTR byl léčebný rozdíl v průměrné absolutní změně chloridů v potu v 8. týdnu oproti
počáteční hodnotě mezi tezakaftorem/ivakaftorem a placebem -9,5 mmol/l spolehlivosti: -11,7; -7,3a placebem.
U pacientů ve věku od 6 let do méně než 12 let, kteří byli homozygotní nebo heterozygotní nosiči
mutace F508del a druhé mutace spojené s reziduální aktivitou CFTR, byl ve skupině užívající
tezakaftor/ivakaftor průměr absolutní změny chloridů v potu v 8. týdnu oproti počáteční hodnotě
v rámci skupiny -12,3 mmol/l
Ivakaftor v kombinovaném režimu s ivakaftorem/tezakaftorem/elexakaftorem
U pacientů s mutací F508del na jedné alele a mutací na druhé alele, která předurčuje buď žádnou
produkci CFTR proteinu, nebo CFTR protein, který netransportuje chloridové ionty a neodpovídá na
ivakaftor a tezakaftor/ivakaftor absolutní změně množství chloridových iontů v potu ve 24. týdnu oproti počáteční hodnotě
u ivakaftoru/tezakaftoru/elexakaftoru v porovnání s placebem -41,8 mmol/l
U pacientů, kteří byli homozygotní nosiči mutace F508del, byl léčebný rozdíl v průměrné absolutní
změně množství chloridových iontů v potu ve 4. týdnu oproti počáteční hodnotě
u ivakaftoru/tezakaftoru/elexakaftoru v porovnání s tezakaftorem/ivakaftorem -45,1 mmol/l
U pacientů, kteří byli heterozygotní nosiči mutace F508del a mutace na druhé alele s defektem
otevírání kanálu nebo reziduální aktivitou CFTR, byl léčebný rozdíl v průměrné absolutní změně
množství chloridových iontů v potu v 8. týdnu oproti výchozí hodnotě
u ivakaftoru/tezakaftoru/elexakaftoru v porovnání s kontrolní skupinou v monoterapii nebo tezakaftor/ivakaftor
U pacientů ve věku od 6 let do méně než 12 let, kteří jsou homozygotní nosiči mutace F508del nebo
heterozygotní nosiči mutace F508del a mutace s minimální funkcí byla průměrná absolutní změna
množství chloridových iontů v potu ve 24. týdnu iontů v potu ve 12. týdnu * Ne všichni účastníci zahrnutí do analýzy měli k dispozici údaje pro všechny následné návštěvy,
především od 16. týdne dále. Možnost shromažďovat údaje ve 24. týdnu byla ztížena pandemií
COVID-19. Údaje z 12. týdne byly pandemií ovlivněny méně.
Klinická účinnost a bezpečnost
Ivakaftor v monoterapii
Studie 1 a 2: studie u pacientů s CF s mutací ovlivňující otevírání kanálu G551D
Účinnost ivakaftoru byla hodnocena ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem
kontrolovaných, multicentrických studiích fáze 3 u klinicky stabilních pacientů s CF, kteří měli mutaci
G551D v genu CFTR nejméně na 1 alele a měli FEV1 ≥ 40 % předpokládaných hodnot.
V obou studiích byli pacienti randomizováni v poměru 1:1 do skupin, ve kterých bylo podáváno buď
150 mg ivakaftoru, nebo placebo, a to každých 12 hodin s jídlem s obsahem tuku po dobu 48 týdnů
a souběžně s jejich předepsanou léčbou CF inhalovaného hypertonického roztoku chloridu sodného nebylo povoleno.
Studie 1 hodnotila 161 pacientů ve věku od 12 let; 122 druhé alele. Na začátku studie užívali pacienti ve skupině s placebem některé léčivé přípravky s vyšší
frekvencí než pacienti ve skupině s ivakaftorem. Tyto léčivé přípravky zahrnovaly dornasu alfa
a salmeterol/flutikazon FEV1 63,6 %
Studie 2 hodnotila 52 pacientů ve věku při skríningu od 6 do 11 let; průměrná tělesná hmotnost
Na začátku činila průměrná předpokládaná hodnota FEV1 84,2 % a průměrný věk byl 9 let a 4 hodnoty na začátku.
Primárním cílovým parametrem účinnosti byla v obou studiích průměrná absolutní změna
v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech léčby oproti počáteční
hodnotě.
Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné absolutní změně v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil
10,6 procentních bodů rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné relativní změně v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil
17,1 % oproti počáteční hodnotě s placebem ve studii 1 a 0,30 l ve skupině s ivakaftorem a 0,07 l ve skupině s placebem ve studii 2.
V obou studiích byla zlepšení FEV1 na začátku rychlá
Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné absolutní změně v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil
u pacientů ve věku od 12 do 17 let 11,9 procentních bodů ivakaftorem a placebem v průměrné absolutní změně vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil
6,9 procentních bodů
Výsledky týkající se klinicky významných sekundárních cílových parametrů jsou uvedeny v tabulce 6.
Tabulka 6: Vliv ivakaftoru na další cílové parametry účinnosti ve studiích 1 a Cílový parametr
Studie 1 Studie Léčebný rozdíla
Léčebný rozdíla
Průměrná absolutní změna oproti počáteční hodnotě ve skórePo 24 týdnech 8,<0,0001 6,0,Po 48 týdnech 8,<0,0001 5,0, 5 H O D W L Y Q t Po 24 týdnech 0,40d 0,0016 NA NA
Po 48 týdnech 0,46d 0,0012 NA NA