Tento dokument je odbornou informací k léčivému přípravku, který je předmětem specifického
léčebného programu. Odborná informace byla předložena žadatelem o specifický léčebný program.
Nejedná se o dokument schválený Státním ústavem pro kontrolu léčiv.
PŘÍLOHA
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Isocor 2,5 mg/ml injekční/infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna 2ml ampulka obsahuje jako léčivou látku verapamili hydrochloridum 5 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok.
Isocor injekční roztok je bezbarvý roztok.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba paroxysmální supraventrikulární tachykardie a snížení frekvence komor při flutteru/fibrilaci
síní.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
Počáteční dávka 5mg se podává pomalou intravenózní injekcí po dobu 2 minut. Pacient musí být
soustavně sledován, a to nejlépe pomocí EKG a měření krevního tlaku. Je-li to nutné, např. u
paroxysmální tachykardie, může být za 5 až 10 minut podáno dalších 5 mg.

Pediatrická populace
Při podání u pediatrických pacientů musí být vždy měřeno EKG.
Novorozenci: 0,1-0,2 mg/kg tělesné hmotnosti (obvykle jednorázová dávka v rozmezí: 0,75-2 mg).
Děti ve věku 1-15 let: 0,1-0,3 mg/kg tělesné hmotnosti (obvykle jednorázová dávka v rozmezí: 2-mg).

V případě, že není žádná odpověď na léčbu, je možné podání dávky za 30 minut zopakovat. Mnoho
případů je kontrolováno dávkami na nižším konci stanoveného rozmezí. Jakmile nastoupí požadovaný
účinek, injekce se má ukončit.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Dávka se má podávat po dobu 3 minut, aby se minimalizovalo riziko nežádoucích účinků.

Pacienti s poruchou funkce jater a ledvin
Významné poškození jater a ledvin by nemělo zvyšovat účinky jednorázové intravenózní dávky, může
však prodloužit trvání jejího účinku

Více informací o použití s beta-blokátory, viz body 4.3 a 4.4.


4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Kardiogenní šok.
Akutní infarkt myokardu s komplikacemi (bradykardie, hypotenze nebo selhání levé komory.
AV blokáda druhého nebo třetího stupně (kromě pacientů s funkčním komorovým
kardiostimulátorem).
Sinoatriální blokáda.
Sick sinus syndrom (kromě pacientů s funkčním komorovým kardiostimulátorem).
Dekompenzované srdeční selhání.
Bradykardie s méně než 50 údery/minutu.
Hypotenze (systolický tlak nižší než 90 mmHg).
Současné podání intravenózních beta-blokátorů.
Současné podání s ivabradinem (viz bod 4.5).
Těhotenství (kromě život ohrožujících případů).

U pacientů s flutterem/fibrilací síní za přítomnosti přídatné spojky (např. WPW syndrom) může
docházet ke zvýšenému vedení přes anomální spojku a může se tak vyvolat komorová tachykardie.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Verapamil může ovlivňovat vedení vzruchů. Proto by měl být používán opatrně u pacientů
s bradykardií nebo AV blokádou prvního stupně. Verapamil může ovlivňovat kontrakce levé komory;
tento účinek je malý a v normálních případech není významný, ale může dojít k vyvolání či zhoršení
srdečního selhání. U pacientů se špatnou komorovou funkcí se tedy verapamil má podávat pouze po
stabilizaci srdečního selhání příslušnou léčbou (např. se srdečními glykosidy).

I když u pacientů s poškozením ledvin nedochází k ovlivnění farmakokinetiky verapamilu, je nutné
postupovat opatrně a doporučuje se důkladné sledování pacientů. Verapamil nelze odstranit dialýzou.

U pacientů léčených verapamilem je nutná opatrnost při léčbě inhibitory HMG-CoA reduktázy (např.
simvastatin, atorvastatin nebo lovastatin). U těchto pacientů se má začít s nejnižší možnou dávkou
verapamilu, která se má zvýšit titrací. Pokud má být léčba verapamilem nasazena u pacientů, kteří již
užívají inhibitory HMG-CoA reduktázy (např. simvastatin, atorvastatin nebo lovastatin), prostudujte si
informace uvedené v údajích o příslušném statinovém přípravku.

Používejte s opatrností, pokud pacient trpí onemocněními, při nich je ovlivněn neuromuskulární
přenos (myasthenia gravis, Lambert-Eatonův syndrom, pokročilá Duchennova svalová dystrofie).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ve vzácných případech, včetně případů, kdy byly pacientům s těžkou kardiomyopatií, městnavým
srdečním selháním nebo nedávným infarktem myokardu podány intravenózní beta-blokátory nebo
disopyramid souběžně s intravenózním verapamil-hydrochloridem, došlo k závažným nežádoucím
účinkům.

Souběžné použití verapamil-hydrochloridu s látkami, které snižují adrenergní funkci, může mít za
následek nadměrnou hypotenzní odpověď.

Metabolické studie in vitro svědčí o tom, že verapamil je metabolizován cytochromem P450 CYP3A4,
CYP1A2, CYP2C8, CYP2C9 a CYP2C18. Bylo prokázáno, že verapamil je inhibitorem enzymů
CYP3A4 a P-glykoproteinu (P-gp). Byly hlášeny klinicky významné interakce s inhibitory CYP3Azpůsobující zvýšení plazmatických koncentrací verapamilu, zatímco induktory CYP3A4 způsobily
snížení plazmatických koncentrací verapamilu. Proto se tedy u pacientů mají sledovat lékové
interakce.

Níže jsou uvedeny potenciální lékové reakce spojované s verapamilem:

Kyselina acetylsalicylová
Souběžné použití verapamilu s kyselinou acetylsalicylovou může zvyšovat riziko krvácení.

Ivabradin
Souběžné použití s ivabradinem je kontraindikováno kvůli účinku verapamilu na ivabradin, neboť
dochází k dalšímu snížení srdeční frekvence (viz bod 4.3).

Alfa-blokátory
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace prazosinu a terazosinu, které mohou mít aditivní
hypotenzní účinek.

Antiarytmika
Verapamil může mírně snižovat plazmatickou clearance flekainidu, zatímco flekainid nemá žádný
účinek na plazmatickou clearance verapamilu.
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace chinidinu.
Kombinace verapamilu a antiarytmik může vést k aditivním kardiovaskulárním účinkům (např. AV
blokáda, bradykardie, hypotenze, srdeční selhání). Je-li verapamil jakýmkoli způsobem kombinován s
antiarytmiky, je nutná opatrnost.

Antikonvulziva
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace karbamazepinu. To může vyvolat nežádoucí
účinky, jako je diplopie, bolest hlavy, ataxie nebo závrať. Verapamil může rovněž zvyšovat
plazmatické koncentrace fenytoinu.

Antidepresiva
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace imipraminu.

Antiinfektiva
Rifampicin může snižovat plazmatické koncentrace verapamilu, což může mít za následek redukci
účinku na snížení krevního tlaku. Erythromycin, klarithromycin a telithromycin mohou zvyšovat
plazmatické koncentrace verapamilu.

Antineoplastika
Mezi farmakokinetickými parametry doxorubicinu s intravenózním podáním verapamilu neexistuje
významný rozdíl.

Barbituráty
Fenobarbital může snižovat plazmatické koncentrace verapamilu.

Beta-blokátory
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace metoprololu a propranololu, což může vést k
aditivním kardiovaskulárním účinkům (např. AV blok, bradykardie, hypotenze, srdeční selhání).
Verapamil se nemá podávat v kombinaci s intravenózními beta-blokátory, a pokud je verapamil
kombinován s perorálními beta-blokátory, je nutné postupovat opatrně.

Srdeční glykosidy
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace digitoxinu a digoxinu. Bylo prokázáno, že
verapamil zvyšuje sérové koncentrace digoxinu, a je třeba věnovat pozornost digitalisové toxicitě. Má
se stanovit hladina digitalisu a v případě potřeby se má snížit dávka glykosidu.

Kolchicin
Kolchicin je substrát jak pro CYP3A, tak pro efluxní transportér, P-glykoprotein (P-gp). Je známo, že
verapamil inhibuje CYP3A a P-gp. Jsou-li verapamil a kolchicin podávány společně, může vést
inhibice P-gp a/nebo CYP3A verapamilem ke zvýšené expozici kolchicinu. Kombinované použití se
nedoporučuje.

Antagonisté H2 receptorů
Cimetidin může po intravenózním podání verapamilu zvyšovat plazmatické koncentrace verapamilu.

Antivirotika proti HIV
Díky metabolickému inhibičnímu potenciálu některých antivirových léků proti HIV, jako je ritonavir,
se mohou zvyšovat plazmatické koncentrace verapamilu. Je nutné postupovat opatrně nebo je možné
dávku verapamilu snížit.

Imunosupresiva
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace přípravků cyklosporin, everolimus, sirolimus a
takrolimus.

Inhalační anestetika
Při souběžném používání se inhalační anestetika a blokátory kalciového kanálu, jako je verapamil,
mají opatrně titrovat, aby se předešlo aditivním kardiovaskulárním účinkům, jako je např. AV
blokáda, bradykardie, srdeční selhání či hypotenze.

Hypolipidemika
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace atorvastatinu, lovastatinu a simvastatinu.

Léčba inhibitory HMG-CoA reduktázy u pacientů užívajícího verapamil má být zahájena v nejnižší
možné dávce a dávka má být zvýšena titrací. Pokud má být léčba verapamilem nasazena u pacientů,
kteří již užívají inhibitory HMG-CoA reduktázy (např. simvastatin, atorvastatin nebo lovastatin),
zvažte snížení dávky statinu a zopakujte titraci na základě sérových koncentrací cholesterolu.

Bylo prokázáno, že atorvastatin zvyšuje hladiny verapamilu. Přestože není k dispozici žádný přímý
klinický důkaz in vivo, existuje velká možnost, že verapamil významně ovlivňuje farmakokinetiku
atorvastatinu podobným způsobem jako simvastatin nebo lovastatin. Při souběžném podávání
atorvastatinu a verapamilu zvažte opatrnost.

Fluvastatin, pravastatin a rosuvastatin nejsou metabolizovány CYP3A4 a jejich interakce
s verapamilem je méně pravděpodobná.

Lithium
Sérové koncentrace lithia mohou být sníženy. Může však být zvýšena citlivost na lithium způsobující
zvýšenou neurotoxicitu.

Neuromuskulární blokátory používané při anestezii
Účinky mohou být zesíleny.

Léky vážící se na bílkoviny
Vzhledem k tomu, že se verapamil-hydrochlorid silně váže na plazmatické bílkoviny, má se podávat s
opatrností u pacientů, kteří užívají jiné léky se silnou vazbou na bílkoviny.

Antagonisté serotoninových receptorů
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace almotriptanu.

Theofylin
Verapamil může zvyšovat plazmatické koncentrace theofylinu.

Urikosurika
Sulfinpyrazon může snižovat plazmatické koncentrace verapamilu, což může vést k redukci jeho
antihypertenzního účinku.

Metformin
Současné podávání verapamilu s metforminem může snížit účinnost metforminu.

Ostatní
Třezalka může snižovat plazmatické koncentrace verapamilu, zatímco grapefruitová šťáva může
plazmatické koncentrace verapamilu zvyšovat.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Ačkoli studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinky, verapamil se nemá podávat v prvním
trimestru těhotenství, pokud není podle úsudku lékaře nezbytný pro zdraví pacientky. Verapamil
prochází placentární bariérou a může být při porodu zjištěn v pupečníkové krvi.

Kojení
Omezené údaje o perorálním podávání přípravku u člověka ukázaly, že relativní dávka verapamilu u
dítěte je nízká (0,1-1% dávky užité matkou perorálně) a že podávání verapamilu může být slučitelné s
kojením. V současné době však nejsou k dispozici zprávy o podávání verapamilu během kojení
injekčně či infuzí. Vzhledem k možným závažným nežádoucím účinkům u kojených dětí se má
verapamil používat během kojení pouze, pokud je to nezbytné pro zdraví matky.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Indikace přípravku Isocor injekční roztok nejsou slučitelné s řízením dopravních prostředků a
obsluhou strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky zjištěné v klinických hodnoceních jsou uvedeny v následující tabulce. V rámci
každé třídy orgánových systémů jsou nežádoucí účinky seřazeny podle četnosti výskytu, a to pomocí
následující konvence: časté (>1/100, <1/10), méně časté (>1/1 000, <1/100), vzácné (>1/10 000, <000), velmi vzácné (<1/10 000) a nežádoucí účinky, jejichž četnost výskytu není známa.

Třída orgánových systémů Četnost Nežádoucí účinky
Poruchy nervového systému
Časté Závrať
Bolest hlavy
Srdeční poruchy
Časté Bradykardie
Hypotenze
Méně časté Tachykardie
Gastrointestinální poruchy
Méně časté Zvracení
Bolest břicha

Byly hlášeny případy záchvatů, k nimž došlo během injekce verapamil-hydrochloridu.

Ve vzácných případech přecitlivělosti byl hlášen bronchospasmus doprovázený pruritem a kopřivkou.

Další reakce z poregistračního sledování nebo klinických hodnocení fáze IV

Psychiatrické poruchy: Ve vzácných případech byla hlášena nervozita.

Poruchy nervového systému: Somnolence a extrapyramidové poruchy.

Poruchy ucha a labyrintu: Vertigo.
Srdeční poruchy/cévní poruchy: Bylo hlášeno snížení kontraktility myokardu. Ve vzácných případech
může vzniknout AV blokáda II a III a v extrémních případech tato situace může vést k asystolii.
Asystolie je obvykle krátká a srdeční akce se po několika sekundách spontánně obnoví obvykle ve
formě sinusového rytmu. V případě nutnosti je třeba dodržovat postupy pro léčbu předávkování
popsané v bodě 4.9. Ve vzácných případech bylo hlášeno zarudnutí.

Gastrointestinální poruchy: Pokud je lék podáván dlouhodobě, může velmi vzácně nastat hyperplazie
dásně, která je po ukončení léčby zcela reverzibilní. Ve vzácných případech bylo hlášeno zvracení.

Poruchy kůže a podkožní tkáně: Steven-Johnsonův syndrom, erytém a hyperhidróza.

Poruchy reprodukčního systému a prsu: Ve velmi vzácných případech byla při dlouhodobé léčbě
verapamilem u starších mužů zjištěna gynekomastie, která byla po vysazení léku ve všech případech
plně reverzibilní.

Vyšetření: Během léčby verapamilem může ve velmi vzácných případech nastat reverzibilní poškození
funkce jater charakterizované zvýšením transaminázy a/nebo alkalické fosfatázy a s největší
pravděpodobností se jedná o reakci přecitlivělosti.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Příznaky předávkování: Hypotenze, šok, ztráta vědomí, AV blokáda prvního a druhého stupně (často
jako Wenckebachův fenomén s uniklým rytmem či bez uniklého rytmu), úplná AV blokáda s úplnou
AV disociací, uniklý rytmus, asystolie, bradykardie až do AV blokády vysokého stupně,
hyperglykémie, stupor, metabolická acidóza a syndrom akutní respirační tísně. V důsledku
předávkování došlo k úmrtím.

Léčba: Léčba předávkování závisí na typu a závažnosti symptomů. Specifickým antidotem je vápník,
např. 10-20 ml 10% roztoku kalcium-glukonátu i.v. (02,25-04,05 mmol), v případě nutnosti se podává
opakovanou injekcí nebo kontinuální infuzí (např. 5 mmol/hodinu). Mají se aplikovat obvyklá
nouzová opatření pro akutní kardiovaskulární kolaps a po nich má následovat intenzivní péče.
Verapamil-hydrochlorid nelze odstranit hemodialýzou. Podobně v případě AV blokády druhého nebo
třetího stupně se má zvážit podání atropinu, orciprenalinu, izoprenalinu a v případě potřeby léčba
kardiostimulátorem. Pokud se vyskytnou známky myokardiální nedostatečnosti, lze podávat dopamin,
dobutamin, srdeční glykosidy nebo kalcium-glukonát (10-20 ml 10% roztoku).
V případě hypotenze může být po uložení pacienta do vhodné polohy podáván dopamin, dobutamin
nebo noradrenalin.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Selektivní blokátory kalciových kanálů s přímým kardiálním
účinkem, fenylalkylaminové deriváty.
ATC kód: C08DA
Verapamil je blokátor kalciových kanálů, který blokuje pohyb kalciových iontů do buněk srdečního
svalu, do buněk hladkých svalů v koronárních tepnách a tepnách systémového oběhu a do buněk
převodního systému srdečního. Díky svému účinku na pohyb kalcia v převodním systému srdečním
verapamil snižuje automatičnost, rychlost vedení a prodlužuje refrakterní periodu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Verapamil-hydrochlorid je racemická směs obsahující stejné díly R-enantiomeru a S-enantiomeru.
Verapamil je rozsáhle metabolizován. Norverapamil je jedním ze 12 metabolitů identifikovaných v
moči, má 10 až 20 % farmakologické aktivity verapamilu a tvoří 6 % vyloučeného přípravku.
Plazmatické koncentrace norverapamilu a verapamilu v ustáleném stavu jsou podobné.
Ustálený stav po opakovaném podávání jednou denně nastupuje za 3-4 dny.

Distribuce
Verapamil je široce distribuován tkáněmi, distribuční objem u zdravých jedinců se pohybuje v rozsahu
1,8–6,8 l/kg. Vazba verapamilu na bílkoviny je přibližně 90 %.

Biotransformace
Verapamil je rozsáhle metabolizován. Metabolické studie in vitro svědčí o tom, že verapamil je
metabolizován cytochromem P450 CYP3A4, CYP1A2, CYP2C8, CYP2C9 a CYP2C18. U zdravých
mužů prochází perorálně podávaný verapamil-hydrochlorid rozsáhlou metabolizací v játrech. kdy bylo
identifikováno 12 metabolitů převážně ve stopových množstvích. Hlavní metabolity byly
identifikovány jako různé N a O-dealkylované produkty verapamilu. Z těchto metabolitů má pouze
norverapamil nezanedbatelný farmakologický účinek (cca 20 % účinku původní sloučeniny), který byl
pozorován ve studii prováděné na psech.

Eliminace
Po intravenózní infuzi je verapamil vyloučen biexponenciálně s rychlým nástupem rané distribuční
fáze (poločas je cca čtyři minuty) a pomalejší konečnou fází eliminace (poločas je dvě až pět hodin).

Zvláštní skupiny pacientů

Pediatrická populace
Informace o farmakokinetice u pediatrické populace jsou omezené. Po intravenózním podání dávky
byla střední hodnota poločasu verapamilu 9,17 hod a střední hodnota clearance byla 30 l/h, zatímco u
dospělého člověka o hmotnosti 70 kg to je zhruba 70 l/h.

Starší pacienti:
Vyšší věk může mít vliv na farmakokinetiku verapamilu podávaného pacientům s hypertenzí.
Eliminační poločas může být u starších pacientů delší. Bylo zjištěno, že antihypertenzní účinek
verapamilu není závislý na věku.

Pacienti s poruchou funkce ledvin:
Zhoršená funkce ledvin nemá na farmakokinetiku verapamilu žádný vliv, což ukázaly komparativní
studie u pacientů s terminálním selháním ledvin a subjektů se zdravými ledvinami. Verapamil ani
norverapamil není významně odstraňován hemodialýzou.

Pacienti s poruchou funkce jater
Bylo prokázáno, že nitrožilně podávaný verapamil-hydrochlorid je rychle metabolizován.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Verapamil je považován za látku s mírnou toxicitou. Studie subchronické toxicity prokázaly, že u
pokusných zvířat nemá smrtelný účinek, byly však pozorovány toxické účinky a odchylky
laboratorních nálezů od normálních rozmezí. Histologická vyšetření neprokázala žádné změny v
normální struktuře parenchymatózních orgánů. Studie chronické toxicity u psů plemena beagle
ukázaly, že verapamil v dávkách 30 mg/kg tělesné hmotnosti nebo vyšších způsobuje poškození
očních čoček a při dávce 62,5 mg/kg tělesné hmotnosti způsobuje kataraktu. Experimentální studie na
zvířatech nenalezly žádné důkazy o teratogenních nebo embryotoxických účincích verapamilu.
Verapamil nemá žádný mutagenní, a tedy ani karcinogenní účinek.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek


Chlorid sodný
Kyselina chlorovodíková
Voda na injekce

6.2 Inkompatibility

Nekompatibilní s alkalickými roztoky.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Uchovávejte v původním
obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Chraňte před mrazem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

10 ampulek z bezbarvého skla (s vyznačeným otvoru ampulky – barevnou tečkou nebo kroužkem), se
ml roztoku injekčního/iufuzního roztoku v blistru z PVC folie; 1 blistr v kartonové krabičce
společně s příbalovou informací.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a další manipulaci

Isocor je fyzikálně a chemicky kompatibilní s Ringerovým roztokem, 5% dextrózou nebo 0.9% NaCl a
může být podáván souběžně s každou z těchto látek.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

SOPHARMA AD
16 Iliensko Shose Str., Sofia 1220, Bulharsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Číslo: 9700338/11.06.
9. DATUM REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 11.6.Datum prodloužení: 29.1.
10. DATUM REVIZE TEXTU

Prosinec