Incresync Bezpečnost (v těhotenství)

Skombinací látek obsažených vpřípravku Incresync byly provedeny studie na zvířatech vtrvání až
13týdnů.
Souběžná léčba alogliptinem a pioglitazonem nevykázala nové příznaky toxicity, ani nezpůsobovala
exacerbaci jakýchkoli nálezů souvisejících spioglitazonem. Nebyly pozorovány žádné účinky na
toxikokinetiku kterékoli ze složek.
Kombinovaná léčba salogliptinem a pioglitazonem ubřezích potkanů mírně zesílila účinky na plod
související spioglitazonem vpodobě růstové retardace a viscerálních změn, ale nezpůsobovala
embryofetální mortalitu nebo teratogenitu.
Následující údaje jsou poznatky ze studií provedených salogliptinem nebopioglitazonem samostatně.
Alogliptin
Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti a toxicity
neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.
Dávka, při které ještě nebyl pozorován nežádoucí účinek resp.39 týdnů sopakovanou dávkou na potkanech a psech ukázala expoziční limity, které byly
přibližně 147-, resp.227-násobkem expozice učlověka při doporučené denní dávce 25mg alogliptinu.
Alogliptin nevykazoval genotoxicituve standardní sadě studií genotoxicity in vitroa in vivo.
Alogliptin nevykazoval kancerogenitu ve studiích kancerogenity trvajících 2 roky prováděných na
potkanech a myších. Vmočovém měchýři potkaních samců byla při nejnižších podávaných dávkách
buněčná hyperplazie, avšak nebyla jasně stanovena dávka nevyvolávající žádný efekt Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky alogliptinu na fertilitu, schopnostreprodukce nebo raný
embryonální vývoj upotkanů až do systémové expozice dalece přesahující expozici učlověka při
doporučené dávce. Ačkoli fertilita nebyla narušena, byl pozorován mírný statistický nárůst počtu
abnormálních spermií usamců při expozici výrazně převyšující expozici učlověka při doporučené
dávce.
U potkanů se vyskytl přechod alogliptinu přes placentu.
Alogliptin nebyl teratogenní upotkanů nebo králíků při systémové expozici při dávkách NOAEL
výrazně přesahujících expozici učlověka přidoporučené dávce. Vyšší dávky alogliptinu nebyly
teratogenní, ale vyvolaly mateřskou toxicitu a byly spojeny se zpožděnou a/nebo nedostatečnou
osifikací kostí a sníženou tělesnou hmotností plodu.
Ve studii zaměřené na prenatální a postnatální vývoj upotkanů expozice dalece přesahující expozici
učlověka při doporučené dávce nenarušily vývoj embrya, ani nenarušily růst a vývoj potomstva. Vyšší
dávky alogliptinu vedly ke snížení tělesné hmotnosti potomstva a způsobily několik vývojových
účinků považovanýchza sekundární knízké tělesné hmotnosti.
Studie prováděné na laktujících samicích potkanů naznačují, že se alogliptin vylučuje do mléka.
Nebyly pozorovány žádné vlivy spojené salogliptinem umláďat potkanů po opakovaném podávání
dávky po dobu 4a 8týdnů.
Pioglitazon
Vtoxikologických studiích se po opakovaném podávání dávek myším, potkanům, psům a opicím
projevily následující vlivy: expanze plazmatického objemu shemodilucí, anémie a reverzibilní
excentrická hypertrofie srdce. Navíc byla pozorována zvýšená depozice a infiltrace tuků. Tyto nálezy
byly pozorovány napříč druhy zvířat pro plazmatické koncentrace menší nebo rovné 4násobku
klinické expozice. Ze studií na zvířatech spioglitazonem bylo patrné omezení růstu plodu. Toto bylo
přičteno účinkům pioglitazonu vpodobě snížení hyperinzulinémie matky a zvýšené inzulínové
rezistence, která nastala během březosti, a tedy snížení dostupnosti metabolických substrátů pro růst
plodu.
Pioglitazon nevykazoval genotoxický potenciál vkomplexním souboru pro stanovení genotoxicity
invivoa invitro. Upotkanů léčených pioglitazonem po dobu až 2let byla zřejmá zvýšená četnost
výskytů hyperplazie Jako mechanický základ pro pozorovanou tumorigenní odezvu usamců potkana se předpokládá
vytvoření a přítomnost urinárních konkrementů snásledným drážděním a hyperplazií. Studie těchto
mechanických příčin prováděná usamců potkana po dobu 24měsíců prokázala, že podávání
pioglitazonu vedlo ke zvýšené četnosti výskytu hyperplastických změn na močovém měchýři.
Acidifikace dietou se četnost výskytu tumorů výrazně snížila, ale jejich výskyt neodstranila.
Přítomnost mikrokrystalů vedla k exacerbaci hyperplastické odezvy, ale nebyla považována za
primární příčinu hyperplastických změn. Nelze vyloučit relevantnost tumorigenních nálezů usamců
potkana pro člověka.
U myší nebyla zaznamenána tumorigenní odezva užádného pohlaví. Upsů ani opic léčených
pioglitazonem po dobu až 12měsíců nebyla hyperplazie močového měchýřepozorována.
Ve zvířecím modelu familiární adenomatózní polypózy vedla léčba dalšími dvěma různými
thiazolidindiony ke zvýšení mnohočetnosti tumoru vtlustém střevě. Význam tohoto zjištění není
znám.
Posouzení rizika pro životní prostředí
Nepředpokládáse žádný vliv na životní prostřední následkem klinického použití pioglitazonu.