Cotrimoxazol al forte Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika obou léčivých látek přípravku Cotrimoxazol AL forte, trimethoprimu a
sulfamethoxazolu, je u pediatrické populace s normální funkcí ledvin závislá na věku. Eliminace
trimethoprimu a sulfamethoxazolu je snížena u novorozenců a během prvních dvou měsíců života, poté
obě látky, trimethoprim a sulfamethoxazol, vykazují vyšší eliminaci s vyšší tělesnou clearance a kratším
eliminačním poločasem. Rozdíly jsou nejvýraznější u malých dětí (> 1,7 měsíce až 24 měsíců) a klesají
s přibývajícím věkem v porovnání s malými dětmi (1 rok až 3,6 let), většími dětmi (7,5 roku až <10 let)
a dospělými (viz bod 4.2).
Kombinace těchto dvou léčivých látek se po perorálním podání rychle a úplně vstřebává v horní části
gastrointestinálního traktu. Vazba na plazmatické bílkoviny činí pro sulfamethoxazol přibližně 65 % a
pro trimethoprim 40 %. Po perorálním podání bývá vrchol plazmatické koncentrace dosažen po 2 až hodinách. Plazmatické koncentrace dosažené po perorálním podání jsou téměř shodné s hladinami
dosaženými po intravenózním nebo intramuskulárním podání. Obě léčivé látky se metabolizují v játrech:
sulfamethoxazol podléhá především acetylaci a glukuronidaci, zatímco trimethoprim se přeměňuje
oxidacemi (např. O-demethylací, N-oxidací a hydroxylací). Metabolizuje se přibližně 80 %
sulfamethoxazolu. Jen 15 % až 20 % sulfamethoxazolu se vylučuje jako nezměněná léčivá látka.
Hlavní metabolit, N4-acetyl-sulfamethoxazol, činí 61 % z celkového sulfamethoxazolu a 15 %
sulfamethoxazolu se metabolizuje N1-glukuronidací. Stupeň metabolizace trimethoprimu činí zhruba
20 %. Jak metabolizovaný trimethoprim, tak trimethoprim vázaný na plasmatické bílkoviny jsou
antibakteriálně neúčinné. Vylučování obou léčivých látek probíhá primárně ledvinami a v menší míře
10/12
také hepatobiliárně.

I když je možné upravit dávky kotrimoxazolu u pacientů s renální insuficiencí, dochází k akumulaci
účinného trimethoprimu ve srovnání s účinným sulfamethoxazolem, ale bez dosažení toxického limitu.
Nicméně navzdory úpravě dávkování se metabolity sulfamethoxazolu (především N-acetyl-derivát),
vzhledem k jejich dlouhému poločasu hromadí relativně rychle, což má za následek nežádoucí vysoké
koncentrace celkového sulfamethoxazolu.

Acetylderiváty sulfamethoxazolu jsou hůře rozpustné ve vodě než původní nezměněná léčivá látka.
Alkalizace zvyšuje jejich rozpustnost.

U pacientů se selháním ledvin v terminální fázi se léčivé látky vylučují extrarenálními mechanismy a
dochází k významnému zvýšení eliminačních poločasů. Avšak metabolity sulfamethoxazolu se
nevylučují ledvinami ani extrarenálně.

Sulfamethoxazol je mírně dialyzovatelný (hemodialýzou), peritoneální dialýza je neúčinná.
Trimethoprim je mírně dialyzovatelný hemodialýzou, peritoneální dialýza je v tomto případě
neúčinná.