Bupensanduo Bezpečnost (v těhotenství)

Kombinace buprenorfinu a naloxonu byla hodnocena ve studiích toxicity akutní a opakované dávky
(až 90 dnů u potkanů) na zvířatech. Nebylo pozorováno žádné synergické zesílení toxicity.
Nežádoucí účinky vycházely ze známé farmakologické aktivity opioidních agonistů a/nebo
antagonistů.
Kombinace (4:1) buprenorfin-hydrochloridu a naloxon-hydrochloridu neměla mutagenní účinky
testu bakteriální mutagenity (Amesův test) a nebyla klastogenní v in vitro cytogenetickém
testu na lidských lymfocytech nebo v intravenózním mikronukleárním testu u potkanů.
Reprodukční studie u perorálního podávání buprenorfinu: naloxonu (v poměru 1:1) ukázaly, že
embryonální letalita se objevila u potkanů v přítomnosti maternální toxicity při všech dávkách.
Nejnižší hodnocená dávka představovala jednonásobnou expozici pro buprenorfin a pětinásobnou
pro naloxon při maximální terapeutické dávce u člověka vypočtené v mg/m². U králíků nebyla
při maternálních toxických dávkách pozorována žádná vývojová toxicita. Dále nebyla u potkanů
nebo králíků pozorována žádná teratogenita. S kombinací buprenorfin/naloxon nebyla provedena
peri-/postnatální studie; maternální perorální podávání buprenorfinu ve vysokých dávkách během
gestace a laktace však mělo za následek obtížný porod (možné v důsledku sedativního účinku
buprenorfinu), vysokou neonatální mortalitu a mírné zpoždění vývoje některých neurologických
funkcí (povrchová lateralizace doprava a úleková reakce) u novorozených potkanů.
Podávání buprenorfinu v potravě potkanům v dávkách 500 ppm nebo vyšších vyvolalo snížení
fertility prokázané snížením výskytu březosti. Dávka 100 ppm v potravě (odhadované
vystavení přibližně 2,4násobku buprenorfinu při dávce 24 mg kombinace buprenorfin/naloxon
u člověka podle AUC, plasmatické hladiny naloxonu byly pod limitem detekce u potkanů)
nevyvolala žádné nežádoucí účinky na fertilitu u samic.
Studie karcinogenity kombinace buprenorfin/naloxon byla provedena u potkanů v dávce 7, 30 a mg/kg/den s odhadovanou vícečetnou expozicí 3 až 75násobným podle denní dávky pod jazyk u člověka
16 mg přepočtené na mg/m2. U všech dávkovacích skupin bylo pozorováno statisticky významné
zvýšení incidence u benigního testikulárního intersticiálního adenomu (z Leydigových buněk).