Bimatoprost olikla Bezpečnost (v těhotenství)

Účinky v neklinických studiích byly pozorovány pouze po expozicích dostatečně převyšujících
maximální expozici u člověka, což svědčí o malém významu při klinickém použití.

Oční podávání bimatoprostu opicím v koncentraci  0,3 mg/ml denně po dobu jednoho roku způsobilo
zvýšení pigmentace duhovky a reverzibilní na dávce závislý periokulární efekt charakterizovaný
prominující horní a/nebo dolní rýhou a rozšířením palpebrální štěrbiny. Zdá se, že zvýšení pigmentace
duhovky je způsobeno zvýšenou stimulací produkce melaninu v melanocytech, a ne zvýšením počtu
melanocytů. Žádné funkční ani mikroskopické změny ve vztahu k periokulárnímu efektu nebyly
pozorovány, mechanismus vlivu na periokulární změny není znám.

Bimatoprost nebyl v sérii in vitro a in vivo studií mutagenní nebo karcinogenní.

Bimatoprost nenarušoval u potkanů až do dávky 0,6 mg/kg/den (nejméně 103násobná předpokládaná
humánní expozice) fertilitu. V embryofetální vývojové studii abortů nebyl ale pozorován vývojový
účinek u myší ani potkanů při dávkách, které byly nejméně 860krát, respektive 1 700krát vyšší než
humánní. Tyto dávky byly výsledně při systémovém podávání nejméně 33krát, respektive 97krát vyšší
než dávky určené pro člověka. V peri-/postnatálních studiích u potkanů způsobila mateřská toxicita
redukci gestačního času, fetální smrt a snížení tělesné hmotnosti mláďat o  0,3 mg/kg/den (nejméně
41krát vyšší než předpokládaná humánní expozice). Neurobehaviorální funkce potomků nebyly
postiženy.