Beromun Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiná imunostimulancia, ATC kód: L03A X
Mechanismus účinku

In vivo závisí antitumorózní aktivita pravděpodobně na přímých a nepřímých účincích:

Přímá inhibice proliferace buněk nádoru: Tasonermin je cytotoxický nebo cytostatický in vitro
vůči celé řadě linií nádorových buněk různé histogeneze.

Přímé účinky na cévní zásobení nádoru: Tasonermin ovlivňuje morfologii a snižuje proliferaci
endoteliálních buněk a modifikuje expresi specifických sekretorických proteinů a proteinů buněčného
povrchu hematopoetických růstových faktorůvýsledkem je mikrovaskulární trombóza. Dále se zvyšuje adherence a extravazace leukocytů, v jejímž
důsledku je nádor infiltrován lymfocyty, monocyty a granulocyty. Příčina rozdílné citlivosti cévního
řečiště nádoru
Nepřímá a přímá imunomodulace: Tasonermin má výrazný účinek na buněčnou složku imunitního
systému. Podporuje proliferaci aktivovaných B- a T-lymfocytů, vývoj cytotoxických T-buněk a buněk
secernujících imunoglobuliny, monocyty/makrofágy jsou aktivovány k zabíjení nádorových buněk,
granulocyty jsou aktivovány a vykazují zesílenou fagocytární aktivitu, respirační vzplanutí,
degranulaci a adherenci k endotelu. Vedle těchto přímých účinků tasonermin moduluje imunitní
odpověď navozením produkce cytokinů, mediátorů s nízkou molekulovou vahou destičkového aktivačního faktoru PAFimunomodulační aktivity mají význam pro protinádorový efekt; např. antitumorózní působení
tasonerminu je mnohem méně vyjádřeno u imunodeficitních zvířat. Dále bylo zjištěno, že u zvířat, u
kterých proběhla rejekce experimentálních tumorů po léčbě tasonerminem, se může vyvíjet specifická
imunita vůči danému nádorovému buněčnému typu.

Farmakodynamické účinky
Aktivita tasonerminu byla prokázána klasickým testem tumor nekrotického faktoru, kdy po lokální
nebo systémové injekci vyvolal hemoragickou nekrózu nádorových uzlů v syngenních myších a
xenogenních humánních tumorózních systémech. Systémová aplikace tasonerminu je limitována jeho
toxickými účinky, z předklinických studií předpovídaná účinná dávka je podstatně vyšší než
pozorovaná maximální tolerovaná dávka u lidí.

Klinická účinnost
Bylo prokázáno, že lokálně-regionální aplikace přípravku Beromun spolu s melfalanem je vysoce
účinná při lokální kontrole sarkomů měkkých tkání končetin, u kterých není možná resekce. Jedná se
však o specifickou lokálně-regionální léčbu a neočekává se, že ovlivní přežívání. Párovou analýzou
přežívání pacientů léčených IPK přípravkem Beromun a melfalanem v porovnání s historickými
kontrolami nebylo možno demonstrovat rozdíl v délce přežívání