Ambrisentan zentiva Užívání po expiraci, upozornění a varování

Ambrisentan nebyl hodnocen u dostatečného množství pacientů, aby bylo možno určit
poměr prospěchu/rizika u pacientů s PAH I. funkční třídy dle klasifikace WHO.

U pacientů s PAH IV. funkční třídy dle klasifikace WHO nebyla účinnost ambrisentanu
v monoterapii hodnocena. Při zhoršení klinického stavu by měla být zvážena léčba, která se
doporučuje při těžkém stadiu tohoto onemocnění (např. epoprostenol).

Jaterní funkce
S PAH bývají spojeny poruchy jaterních funkcí. Při léčbě ambrisentanem byly zaznamenány
případy odpovídající autoimunitní hepatitidě, včetně možné exacerbace již existující autoimunitní
hepatitidy, poškození jater a zvýšené hodnoty jaterních enzymů vznikající v možné souvislosti
s léčbou (viz body 4.8 a 5.1). Před zahájením léčby ambrisentanem by proto měly být posouzeny
jaterní aminotransferázy (ALT a AST) a léčba nesmí být zahájena u pacientů s výchozími
hodnotami ALT a/nebo AST > 3× ULN (viz bod 4.3).

Pacienti mají být sledováni s ohledem na příznaky poškození jater a doporučuje se monitorovat
hodnoty ALT a AST každý měsíc. Pokud dojde u pacienta k rozvoji přetrvávajícího, nejasného,

klinicky významného zvýšení hodnot ALT a/nebo AST nebo je-li zvýšení hodnot ALT a/nebo
AST spojeno se známkami nebo příznaky jaterního poškození (např. žloutenka), má být terapie
ambrisentanem přerušena.

U pacientů bez klinických příznaků jaterního poškození nebo žloutenky může být po úpravě hodnot
jaterních enzymů zváženo opětovné zahájení léčby ambrisentanem. Doporučuje se konzultace
s hepatologem.
Koncentrace hemoglobinu
Při léčbě antagonisty receptorů pro endotelin (ERA), včetně ambrisentanu, byly zaznamenány
snížené koncentrace hemoglobinu a snížení hematokritu. K tomuto snížení došlo většinou v průběhu
prvních 4 týdnů léčby a později se hodnoty hemoglobinu obvykle stabilizovaly. Střední snížení
koncentrace hemoglobinu od výchozích hodnot (v rozmezí od 0,9 do 1,2 g/dl) přetrvávalo po dobu
až 4 let během léčby ambrisentanem v dlouhodobém otevřeném rozšíření pivotních klinických
studiích fáze III. V období po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy anémie vyžadující
krevní transfuzi (viz bod 4.8).
U pacientů s klinicky významnou anémií se zahájení léčby ambrisentanem nedoporučuje.
Doporučuje se, aby byly v průběhu léčby ambrisentanem hodnoty hemoglobinu a/nebo
hematokritu monitorovány, např. v 1. měsíci, ve 3. měsíci a dále v pravidelných intervalech v
souladu s klinickou praxí. Pokud je zaznamenán klinicky významný pokles hemoglobinu
nebo hematokritu a jiné příčiny tohoto poklesu jsou vyloučeny, mělo by být zváženo snížení
dávky nebo přerušení léčby. Výskyt anémie se zvýšil, když byl ambrisentan podáván v
kombinaci s tadalafilem (frekvence výskytu nežádoucích účinků 15 %) v porovnání s
výskytem anémie, kdy byly ambrisentan a tadalafil podávány samostatně jako monoterapie (% a 11 %).

Retence tekutin
Při užívání antagonistů receptorů pro endotelin (ERA), včetně ambrisentanu, byl zaznamenán
periferní edém. Periferní edém zaznamenaný v klinických studiích s ambrisentanem byl ve většině
případů mírný až středně závažný, je však možné, že se vyskytoval častěji a že byl závažnější u
pacientů ≥ 65 let. Periferní edém byl hlášen častěji při užívání dávky 10 mg ambrisentanu
v krátkodobých klinických studiích (viz bod 4.8).
Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy retence tekutin, ke kterým došlo během
několika týdnů po zahájení léčby ambrisentanem. V některých případech bylo k obnovení
rovnováhy tekutin nebo u dekompenzovaného srdečního selhání nutné podání diuretik nebo
hospitalizace. Pokud je u pacientů zaznamenána již existující zvýšená retence tekutin, je třeba
ji vhodným způsobem řešit ještě před zahájením léčby ambrisentanem.

Dojde-li během léčby ambrisentanem k rozvoji klinicky významné retence tekutin (s nárůstem
tělesné hmotnosti nebo bez něj), je nutno posoudit příčinu tohoto stavu, kterou může být léčba
ambrisentanem nebo již existující srdeční selhávání, a je třeba zvážit možnost eventuální
specifické léčby nebo přerušení léčby ambrisentanem. Výskyt periferního edému se zvýšil, když
byl ambrisentan podáván v kombinaci s tadalafilem (frekvence výskytu nežádoucího účinků %), v porovnání s výskytem periferního edému, kdy byly ambrisentan a tadalafil podávány jako
monoterapie (38 % a 28 %). Výskyt periferního edému byl nejvyšší během prvního měsíce po
zahájení léčby.

Ženy v reprodukčním věku
Léčba přípravkem Ambrisentan Zentiva může být u žen v reprodukčním věku zahájena pouze
v případě, že je výsledek jejich těhotenského testu provedeného před zahájením léčby negativní a
pouze při používání účinné antikoncepce. V případě pochybností, jakou antikoncepci doporučit
konkrétní pacientce, by měla být zvážena konzultace s gynekologem. V průběhu léčby
ambrisentanem se doporučuje provádět jednou měsíčně těhotenské testy (viz body 4.3 a 4.6).


Plicní venookluzivní nemoc
U pacientů s plicní venookluzivní nemocí byly při užívání vazodilatačních léčivých přípravků, jako
jsou například ERA, hlášeny případy vzniku edému plic. Tudíž dojde-li při léčbě ambrisentanem u
pacientů s PAH ke vzniku akutního edému plic, musí být zvažována možnost přítomnosti
venookluzivní nemoci.

Současné podávání s jinými léčivými přípravky
Pacienti, kterým je podáván ambrisentan, musí být po zahájení léčby rifampicinem pečlivě
sledováni (viz body