Abiraterone sandoz Užívání po expiraci, upozornění a varování

Hypertenze, hypokalemie, retence tekutin a srdeční selhání způsobené vzestupem
mineralokortikoidů
Abirateron může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin (viz bod 4.8) jako
důsledek zvýšených hladin mineralokortikoidů, které se objeví na základě inhibice
CYP17 (viz bod 5.1). Při současném podání s kortikoidem dojde ke snížení vylučování
adrenokortikotropního hormonu (ACTH), což má za následek snížení incidence a
závažnosti těchto nežádoucích účinků. Opatrnost je nutná při léčbě pacientů, u nichž
může zvýšení krevního tlaku, hypokalemie (např. u pacientů užívajících srdeční
glykosidy) nebo retence tekutin (např. u pacientů se srdečním selháním, závažnou nebo
nestabilní anginou pectoris, recentním infarktem myokardu nebo komorovou arytmií a u
pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin) negativně ovlivnit jejich základní
onemocnění.

Abirateron je nutno užívat s opatrností u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního
onemocnění. Studie fáze 3 s abirateronem vyloučily pacienty s nekontrolovanou
hypertenzí, klinicky významným onemocněním srdce, které se manifestovalo jako
infarkt myokardu nebo arteriální trombotické příhody v posledních 6 měsících, pacienty
se závažnou nebo nestabilní anginou pectoris nebo selháním srdce třídy III nebo IV
(studie 301) podle New York Heart Association (NYHA) nebo srdečním selháním třídy
II až IV (studie 3011 a 302) nebo se sníženou ejekční frakcí pod 50 %. Ze studií 3011 a
302 byli vyloučeni pacienti s fibrilací síní nebo dalšími srdečními arytmiemi
vyžadujícími podávání léčiv. Bezpečnost u pacientů s ejekční frakcí levé komory
(LVEF) < 50 % nebo třídy III nebo IV NYHA srdečního selhání (ve studii 301) nebo
třídy II až IV srdečního selhání (ve studiích 3011 a 302) nebyla stanovena (viz body 4.a 5.1).

Před zahájením léčby pacientů s významným rizikem městnavého srdečního selhání
(např. s anamnézou srdečního selhání, nekontrolované hypertenze nebo srdečních
příhod, jako například ischemická choroba srdeční) je nutno zvážit zhodnocení
srdečních funkcí (např. echokardiogram). Před zahájením léčby abirateronem je nutno
léčit srdeční selhání a optimalizovat funkci srdce. Je nutno upravit a kontrolovat
hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin. Během léčby je nutno monitorovat krevní
tlak, sérové hladiny draslíku, retenci tekutin (přírůstek tělesné hmotnosti, periferní
otoky) a další známky a příznaky městnavého srdečního selhání každé 2 týdny během měsíců a dále měsíčně, a abnormality korigovat. U pacientů s hypokalemií bylo
pozorováno prodloužení QT intervalu v souvislosti s léčbou abirateronem. Posouzení
funkce srdce se provede, jak je klinicky indikováno, zahájí se vhodná léčba, a je-li
přítomen klinicky významný pokles funkce srdce (viz bod 4.2), zváží se ukončení léčby
tímto přípravkem.

4/24
Hepatotoxicita a porucha funkce jater
V kontrolovaných klinických studiích se vyskytla významná zvýšení hodnot jaterních
enzymů, což vedlo k ukončení léčby nebo změnám dávkování (viz bod 4.8). Před
zahájením léčby, každé dva týdny během prvních tří měsíců léčby, a dále jednou
měsíčně je nutno měřit hodnoty transamináz v séru. Objeví-li se klinické příznaky, které
ukazují na hepatotoxicitu, je nutno okamžitě stanovit transaminázy v séru. Pokud
kdykoli dojde ke zvýšení ALT nebo AST nad 5násobek ULN, je nutno léčbu přerušit a
pečlivě sledovat funkci jater. Obnovení léčby lze provést po navrácení jaterních testů
pacienta k výchozím hodnotám a s podáváním nižší dávky (viz bod 4.2).

Vyvine-li se u pacientů kdykoli během léčby závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST
odpovídající 20násobku ULN), je nutno léčbu ukončit a u těchto pacientů se nemá léčba
znovu zahajovat.

Pacienti s aktivní nebo symptomatickou virovou hepatitidou byli z klinických studií
vyloučeni; neexistují tedy údaje, které by použití abirateronu v této populaci
podporovaly.

Nejsou dostupné údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek
abirateron-acetátu při podání pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce
jater (Child-Pugh třídy B nebo C). U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater
je nutno užití abirateronu důkladně posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko
(viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkou poruchou funkce jater se abirateron nesmí
podávat (viz body 4.2, 4.3 a 5.2).
Během postmarketingového sledování byly vzácně hlášeny případy akutního selhání
jater a fulminantní hepatitidy, některé s fatálními následky (viz bod 4.8).

Ukončení léčby kortikosteroidy a zvládání stresových situací
Je-li ukončeno podávání prednisonu nebo prednisolonu, je nutná opatrnost a pacienty je
nutno monitorovat, zda se u nich nerozvíjí adrenokortikální insuficience. Pokračuje-li se
v léčbě abirateronem po vysazení kortikosteroidů, je nutno pacienty sledovat, zda se u
nich neobjeví příznaky zvýšené hladiny mineralokortikoidů (viz informace výše).

U pacientů, kterým je podáván prednison nebo prednisolon a kteří jsou vystaveni
neobvyklému stresu, může být indikováno zvýšené dávkování kortikosteroidů před
stresovou situací, během ní i po ní.

Kostní denzita
U mužů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty se může vyskytnout snížená
kostní denzita. Podávání abirateronu v kombinaci s glukokortikoidy může tento účinek
zvýšit.

Pacienti, kterým byl dříve podáván ketokonazol
U pacientů, kterým byl k léčbě karcinomu prostaty dříve podáván ketokonazol, lze
očekávat snížený výskyt odpovědi.

Hyperglykemie
Užívání glukokortikoidů může zvyšovat hyperglykemii, proto je u pacientů s diabetem
nutno často měřit glykemii.

Hypoglykemie
Při podávání abirateronu v kombinaci s prednisonem/prednisolonem pacientům s
preexistujícím diabetem užívajícím pioglitazon nebo repaglinid (viz bod 4.5) byly
hlášeny případy hypoglykemie; proto je u pacientů s diabetem nutno často měřit
glykemii.

5/24
Užívání s chemoterapií
Bezpečnost a účinnost současného užívání abirateronu s cytotoxickou chemoterapií
nebyly stanoveny (viz bod 5.1).

Nesnášenlivost pomocných látek
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem
laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Potenciální rizika
U mužů s metastazujícím karcinomem prostaty, včetně pacientů léčených abirateronem,
se mohou objevit anemie a sexuální dysfunkce.

Účinky na kosterní svalstvo
U pacientů léčených abirateronem byly hlášeny případy myopatie a rhabdomyolýzy.
Většina případů se vyvinula během prvních 6 měsíců léčby a ustoupila po ukončení
podávání abirateronu. U pacientů léčených současně léčivými přípravky, o kterých je
známo, že jsou spojeny s myopatií/rhabdomyolýzou, se doporučuje opatrnost.

Interakce s jinými léčivými přípravky
Z důvodu rizika snížené expozice abirateronu (viz bod 4.5) je nutné vyvarovat se během
léčby podávání silných induktorů CYP3A4, ledaže by nebyla dispozici jiná alternativní
terapeutická léčba.

Kombinace abirateronu a prednisonu/prednisolonu s Ra-Léčba abirateronem a prednisonem/prednisolonem v kombinaci s Ra-223 je
kontraindikována (viz bod 4.3) z důvodu zvýšeného rizika fraktur a sklonu ke zvýšené
mortalitě mezi asymptomatickými nebo mírně symptomatickými pacienty s
karcinomem prostaty, což bylo pozorováno v klinických studiích.

Následnou léčbu Ra-223 se doporučuje nezahajovat alespoň 5 dní po poslední dávce
abirateronu v kombinaci s prednisonem/prednisolonem.