PAROLEX 20 - souhrn údajů a příbalový leták

sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

PAROLEX 20 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tablety obsahuje paroxetini hydrochloridum 22,2 mg, což odpovídá paroxetinum mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.
Popis přípravku:
Bílé kulaté potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně a označené PX 20 na druhé straně.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

- Epizody deprese
- Obsedantně-kompulzivní porucha
- Panická porucha s agorafobií nebo bez ní
- Sociální úzkostná porucha/sociální fobie
- Generalizovaná úzkostná porucha
- Posttraumatická stresová porucha

4.2 Dávkování a způsob podání

EPIZODY DEPRESE
Doporučené dávkování je 20 mg denně. Obvykle se zlepšení stavu u pacientů projeví už po prvním
týdnu léčby, ale bývá evidentní až od druhého týdne léčby.
Tak jako u všech antidepresivních léků se musí dávkování podle potřeby hodnotit a upravovat v
průběhu 3 až 4 týdnů od začátku léčby a potom vždy, pokud se to bude považovat za klinicky vhodné.
U některých pacientů s nedostatečnou odpovědí na 20 mg se tato dávka může podle odpovědi pacienta
postupně zvyšovat o 10 mg až na maximální dávku 50 mg/den.

Pacienti s depresí se mají léčit dostatečně dlouho - nejméně 6 měsíců, aby se zajistilo, že u nich již
nepřetrvávají žádné symptomy.

OBSEDANTNĚ-KOMPULSIVNÍ PORUCHA (OCD)
Doporučená dávka je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 20 mg denně a tato dávka se může
podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na doporučenou dávku. V případě, že po
několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u
některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.


Pacienti s OCD se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné
symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).

PANICKÁ PORUCHA
Doporučené dávkování je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 10 mg denně a tato dávka se
může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat o 10 mg až na doporučenou dávku. Nízká úvodní
dávka se doporučuje proto, aby se minimalizovalo potenciální zhoršení symptomů panického
syndromu, k čemuž obvykle dochází v časných stádiích léčby této poruchy. V případě, že po několika
týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých
pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na maximálních 60 mg denně.
Pacienti s panickou poruchou se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již
nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).

SOCIÁLNÍ ÚZKOSTNÁ PORUCHA/SOCIÁLNÍ FOBIE
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování
dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně.
Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).

GENERALIZOVANÁ ÚZKOSTNÁ PORUCHA
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování
dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně
vyhodnocovat (viz bod 5.1).

POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné postupné zvyšování
dávky o 10 mg až na maximálních 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně
vyhodnocovat (viz bod 5.1).

VŠEOBECNÉ INFORMACE
ABSTINENČNÍ PŘÍZNAKY POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ PODÁVÁNÍ PAROXETINU
Náhlému přerušení užívání se musí zabránit (viz body 4.4 a 4.8). Režim postupného snižování dávky
uplatněný v klinických studiích spočívá ve snižování denní dávky o 10 mg v týdenních intervalech.
Pokud se po snížení dávky nebo po přerušení léčby objeví nesnesitelné symptomy, může se zvážit
pokračování v léčbě předtím předepsanou dávkou. Následně může lékař pokračovat ve snižování
dávky, ale pomaleji.

Zvláštní skupiny pacientů:

• Starší lidé
U starších lidí se vyskytují zvýšené plazmatické koncentrace paroxetinu, dosažené hodnoty však
nevybočují z rozmezí hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách. Dávkování se má začít
počáteční dávkou pro dospělé. U některých pacientů může být zvyšování dávky užitečné, ale nemá se
přesáhnout maximální dávka 40 mg denně.

• Děti a dospívající (7-17 let)
Paroxetin se nemá používat k léčbě dětí a dospívajících, neboť kontrolované klinické studie prokázaly
souvislost užívání paroxetinu se zvýšeným rizikem sebevražedného chování a projevů nepřátelství
(hostility). V těchto studiích kromě toho nebyla dostatečně potvrzena účinnost (viz body 4.4 a 4.8).

• Děti do 7 let

U dětí do 7 let nebylo použití paroxetinu zkoumáno. Paroxetin se nemá používat, protože v této
skupině nebyla potvrzena bezpečnost a účinnost.

• Porucha funkce ledvin/jater
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu je menší než 30 ml/min) nebo u
pacientů s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu.
Dávkování se proto musí omezit na nižší dávky.

Způsob podání
Paroxetin se doporučuje užívat jednou denně, ráno společně s jídlem. Tabletu je nutné spolknout
vcelku, nemá se žvýkat.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Paroxetin je kontraindikovaný v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO). Za zvláštních
okolností může být linezolid (antibiotikum, které je reverzibilním neselektivním inhibitorem MAO)
podáván v kombinaci s paroxetinem, pokud jsou k dispozici zařízení umožňující pečlivé sledování
symptomů serotoninového syndromu a monitorování krevního tlaku (viz bod 4.5)

Léčba paroxetinem může začít:
- po dvou týdnech po přerušení podávání ireverzibilního IMAO, nebo
- nejméně po 24 hodinách po přerušení podávání reverzibilního IMAO (např. moklobemidu,
linezolidu, methylthioninium-chloridu (methylenová modř; preoperativní vizualizační činidlo,
které je reverzibilním neselektivním IMAO)).
Mezi přerušením léčby paroxetinem a začátkem léčby jakýmkoliv IMAO musí uplynout nejméně
jeden týden.

Paroxetin se nesmí používat v kombinaci s thioridazinem, protože tak jako jiné léky, které inhibují
jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu (viz bod 4.5).
Podávání samotného thioridazinu může vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou
komorovou arytmií jako je torsades de pointes a náhlou smrtí.

Paroxetin se nesmí užívat v kombinaci s pimozidem (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčba paroxetinem se má začít opatrně až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním IMAO
anebo po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají postupně
zvyšovat do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz body 4.3 a 4.5).

Pediatrická populace

Parolex by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o
sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly v
klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v
porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně jestliže je rozhodnutí o léčbě založeno na
klinické potřebě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů.
Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících
týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.

Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy
(příhod souvisejících se sebevraždou). Riziko přetrvává až do té doby, dokud nedojde k významné

remisi. Protože se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo dalších týdnů léčby, musí
být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k takovému zlepšení nedojde. Všeobecnou
klinickou zkušeností u všech antidepresivních terapií je, že riziko sebevraždy se může zvýšit v časných
stadiích uzdravení.

Také další psychická onemocnění, u nichž je Parolex předepisován mohou být doprovázena zvýšeným
rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc mohou být tyto stavy komorbidní s depresivní
epizodou. Při léčbě pacientů s dalšími psychiatrickými onemocněními se proto musí dodržovat stejná
opatření, jako při léčbě pacientů s depresivní epizodou.

Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou nebo ti, kteří
vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko
sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni.
Metaanalýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících
psychiatrickými poruchami prokázala ve srovnání s placebem vyšší riziko sebevražedného chování
u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy (viz také bod 5.1).

Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to
především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být
upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování
nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě
vyhledat lékařskou pomoc.

Akatizie/psychomotorický neklid
Použití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem
neklidu a psychomotorickou agitovaností jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené
se subjektivní tísní. Akatizie se s největší pravděpodobností vyskytuje během několika prvních týdnů
léčby. U pacientů, u nichž dojde k těmto symptomům, může být zvyšování dávky škodlivé.

Serotoninový syndrom/ neuroleptický maligní syndrom
Ve vzácných případech se může v souvislosti s léčbou paroxetinem vyskytnout rozvoj serotoninového
syndromu nebo příznaků podobných malignímu neuroleptickému syndromu, zvláště pokud se podává
v kombinaci s dalšími serotonergními a/nebo neuroleptickými léky. Vzhledem k tomu, že tyto
syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, musí se léčba paroxetinem přerušit,
pokud se takové příznaky (charakterizované skupinou symptomů jako jsou hypertermie, rigidita,
myoklonie, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy známek života, změny v duševním
stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost s progresí do deliria a kómatu)
vyskytnou a musí se začít podpůrná symptomatická léčba. Paroxetin se nesmí používat s prekurzory
serotoninu (jako je L-tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika serotoninového syndromu (viz body 4.3 a
4.5).

Mánie
Tak jako u všech antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze.
Podávání paroxetinu se musí přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze.

Porucha funkce ledvin/jater
Opatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou
funkce jater (viz bod 4.2)

Diabetes
U pacientů s diabetem může léčba SSRI ovlivnit kompenzaci diabetu. Je možné, že bude nutné upravit
dávkování inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik. Navíc některé studie naznačují, že může dojít ke
zvýšení hladiny krevní glukózy, pokud je současně podáván paroxetin s pravastatinem (viz bod 4.5).


Epilepsie
Tak jako u ostatních antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s epilepsií.

Záchvaty
Celkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1 %. Podávání léku se musí
přerušit, pokud u pacienta dojde k záchvatu.

Elektrokonvulzivní léčba (ECT)
O současném podávání paroxetinu s ECT existuje málo klinických zkušeností.

Glaukom
Tak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI může paroxetin způsobit mydriázu, a proto se musí
používat s opatrností u pacientů, kteří trpí glaukomem s úzkým úhlem anebo mají glaukom
v anamnéze.

Onemocnění srdce
U pacientů se srdečním onemocněním je nutné dodržovat obvyklá opatření.

Hyponatremie
Hyponatremie byla hlášena vzácně, a když tak především u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u
pacientů vystavených riziku vzniku hyponatremie, např. z důvodu současně používaných léků a
cirhózy. Hyponatremie po přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní.

Krvácení
U léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášeny
byly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální krvácení a gynekologické krvácení. Starší lidé
mohou být vystaveni zvýšenému riziku krvácení.

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících léky ze skupiny SSRI současně s perorálními
antikoagulancii, s léky, o kterých je známo, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky,
které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny,
většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně i u pacientů, kteří mají v
anamnéze poruchy krvácení anebo stavy, které mohou predisponovat ke krvácení.

SSRI/SNRI mohou zvýšit riziko poporodního krvácení (viz body 4.6 a 4.8).

Interakce s tamoxifenem
Paroxetin jako silný inhibitor CYP2D6 může způsobovat snížení koncentrací endoxifenu, jednoho
z nejdůležitějších aktivních metabolitů tamoxifenu. Proto je nutné se podávání paroxetinu během
léčby tamoxifenem vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod 4.5).

Interakce s buprenorfinem
Souběžné užívání paroxetinu a buprenorfinu může vést k serotoninovému syndromu (viz bod 4.4).

Abstinenční příznaky pozorované po přerušení léčby paroxetinem
Abstinenční příznaky se po přerušení léčby vyskytují často, zvláště pokud je přerušení náhlé (viz bod
4.8). V klinických studiích se nežádoucí účinky po přerušení léčby vyskytly u 30 % pacientů léčených
paroxetinem oproti 20 % pacientů léčených placebem. Výskyt abstinenčních příznaků není to samé,
jako že je přípravek návykový nebo vyvolává závislost.
Riziko abstinenčních příznaků může záviset na několika faktorech, včetně délky trvání a dávky
použité v léčbě a rychlosti snižování dávky.
Byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a tinitu), poruchy
spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest
hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy
jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity, u některých pacientů však mohou být těžké. Obvykle se

vyskytují během několika prvních dní po přerušení léčby, ale tyto symptomy byly velmi zřídka
hlášeny u pacientů, kteří dávku vynechali nevědomě. Tyto symptomy jsou obvykle přechodné a
obvykle odezní do dvou týdnů, i když u některých jedinců mohou přetrvávat déle (2-3 měsíce i déle).
Z tohoto důvodu se při přerušení léčby doporučuje, aby se dávka paroxetinu snižovala postupně po
dobu několika týdnů anebo měsíců podle potřeb pacienta (viz Abstinenční příznaky pozorované po
přerušení podávání paroxetinu, bod 4.2).

Sexuální dysfunkce
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)/inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu a noradrenalinu (norepinefrinu) (SNRI) mohou způsobit příznaky sexuální dysfunkce (viz
bod 4.8). Byly hlášeny případy dlouhodobé sexuální dysfunkce, kdy příznaky přetrvávaly i po
přerušení léčby SSRI/SNRI.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Serotonergní přípravky
Stejně jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI může současné podávání se serotonergními léky
vést k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). Doporučuje se
opatrnost a pečlivé klinické sledování pacienta, pokud jsou s paroxetinem kombinovány serotonergní
přípravky (jako např. L-tryptofan, triptany, tramadol, linezolid, methylthioninium-chlorid
(methylenová modř), SSRI, lithium, pethidin a přípravky obsahující třezalku tečkovanou – Hypericum
perforatum). Opatrnosti je též zapotřebí v případě použití fentanylu k celkové anestezii nebo k léčbě
chronické bolesti. Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno kvůli riziku
serotoninového syndromu (viz bod 4.3).

Pimozid
Ve studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly
prokázány průměrně 2,5krát zvýšené hladiny pimozidu. To může být vysvětleno CYP2Dinhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Kvůli úzkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé
schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz
bod 4.3).

Enzymy metabolizující léky
Metabolismus a farmakokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů
metabolizujících léky.
Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí
se zvážit podání dávek odpovídajících spodní hranici doporučeného dávkování. Pokud se má
přípravek podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s
karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem,
není nutná žádná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po
zahájení podávání nebo po ukončení podávání induktoru enzymů) se má řídit klinickým účinkem
(snášenlivost a účinnost).

Neuromuskulární blokátory SSRI mohou snižovat plazmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k
prodloužení neuromuskulárně blokačního působení mivakuria a suxamethonia.

Fosamprenavir/ritonavir: současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg
podávané dvakrát denně a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým
dobrovolníkům po dobu 10 dní vedlo k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu
přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání
s paroxetinem podobné hodnotám získaným v jiných studiích, což naznačuje, že paroxetin neměl

signifikantní vliv na metabolismus fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého
současného podávání paroxetinu a fosamprenaviru/ritonaviru přesahujícího 10 dní nejsou k dispozici.

Procyklidin: Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu.
Pokud se projeví anticholinergní účinky, musí se dávka procyklidinu snížit.

Antikonvulziva: karbamazepin, fenytoin, valproát sodný. Nezdá se, že by současné podávání mělo
nějaký účinek na farmakokinetický/dynamický profil u epileptických pacientů.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DStejně jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, paroxetin inhibuje jaterní enzym CYP2Dcytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně
podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická
antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např.
perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika třídy 1c (např.
propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s
metoprololem, který se podává při srdeční nedostatečnosti vzhledem k jeho úzkému terapeutickému
rozmezí u této indikace.

V literatuře byly zaznamenány farmakokinetické interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem,
které se projevily 65-75% snížením plazmatických hladin jedné z aktivnějších forem tamoxifenu, tj.
endoxifenu. V některých studiích byla při společném užití s některými antidepresivy ze skupiny SSRI
hlášená snížená účinnost tamoxifenu. Vzhledem k tomu, že snížení účinnosti tamoxifenu nelze
vyloučit, je nutné se společnému podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu)
vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod 4.4).

Alkohol
Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že během užívání
paroxetinu se mají vyvarovat konzumace alkoholu.

Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce.
Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační
aktivitě a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí u pacientů léčených perorálními antikoagulancii
používat opatrně (viz bod 4.4).

Pravastatin
Interakce mezi paroxetinem a pravastatinem pozorované ve studiích naznačují, že současné podávání
paroxetinu a pravastatinu může vést ke zvýšení hladiny glukózy v krvi. Pacienti s diabetes mellitus,
kteří užívají současně paroxetin a pravastatin, mohou vyžadovat úpravu dávkování perorálních
antidiabetik a/nebo inzulinu (viz bod 4.4).

NSAID a kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci.
Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku
krvácení (viz bod 4.4).
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, nebo
léky, o nichž je známo, že ovlivňují funkci trombocytů či zvyšují riziko krvácení (např. s atypickými
antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID,
inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které mohou
predisponovat ke krvácení.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Fertilita
Studie na zvířatech prokázaly, že paroxetin může ovlivnit kvalitu spermií (viz bod 5.3). Údaje získané
z lidského materiálu in vitro mohou naznačovat účinky na kvalitu spermií, avšak spontánní hlášení u
některých SSRI (včetně paroxetinu) prokázala, že vliv na kvalitu spermií je pravděpodobně
reverzibilní. Vliv na lidskou fertilitu zatím nebyl pozorován.

Těhotenství
Některé epidemiologické studie naznačily možnost zvýšení rizika výskytu vrozených malformací,
především kardiovaskulárních (jako jsou například defekty ventrikulárního a atriálního septa)
v souvislosti s užíváním paroxetinu v prvním trimestru těhotenství. Mechanismus není znám. Podle
těchto dat je riziko, že se po užívání paroxetinu v těhotenství narodí dítě s kardiovaskulárním defektem
menší než 2/100 ve srovnání s očekávaným poměrem těchto defektů v celkové populaci, který je
přibližně 1/100.

Paroxetin se má užívat v průběhu těhotenství jen v případě nutnosti. Předepisující lékař bude muset
u žen, které jsou těhotné nebo plánují těhotenství, zvážit možnost alternativní léčby. V průběhu
těhotenství je nutno zabránit náhlému přerušení léčby (viz „Abstinenční příznaky pozorované po
přerušení podávání paroxetinu“, bod 4.2).

Pokud matky pokračovaly v užívání paroxetinu v pozdějších stádiích těhotenství, zvláště ve třetím
trimestru, mají být jejich novorozenci pozorováni.

U novorozence, jehož matka užívala paroxetin v pozdějších stádiích těhotenství, se mohou vyskytnout
následující symptomy: respirační tíseň, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilita teploty, porucha příjmu
potravy, zvracení, hypoglykemie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, třes, nervozita, podrážděnost,
letargie, nepřetržitý pláč, somnolence a poruchy spánku. Tyto symptomy mohou být buď důsledkem
serotonergních účinků, anebo abstinenčních příznaků. Ve většině případů začnou komplikace
okamžitě, anebo krátce po porodu (< 24 hodin).

Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI během těhotenství, zvláště v jeho pozdním stádiu,
může zvýšit riziko vzniku perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Zjištěné riziko je
přibližně 5 případů na 1000 těhotenství. V běžné populaci se objevují 1 až 2 případy PPHN na těhotenství.

Observační údaje naznačují zvýšené riziko (méně než dvojnásobné) poporodního krvácení po expozici
SSRI/SNRI během posledního měsíce před porodem (viz body 4.4 a 4.8).

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, ale neprokázaly přímé škodlivé účinky na
těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj (viz bod 5.3).

Kojení
Malé množství paroxetinu se vylučuje do mateřského mléka. V publikovaných studiích byly sérové
koncentrace u kojených dětí nedetekovatelné (< 2 ng/ml) anebo velmi nízké (< 4 ng/ml) a žádné
známky účinku léku nebyly u těchto kojenců pozorovány. Jelikož nejsou žádné účinky předpokládány,
může být kojení zváženo.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Klinické zkušenosti ukázaly, že léčba paroxetinem není spojená s ovlivněním kognitivní anebo
psychomotorické funkce. Tak jako u všech léků působících na psychiku však musí být pacienti
opatrní, pokud jde o jejich schopnost řídit vozidlo a obsluhovat stroje.
I když paroxetin nezvyšuje účinky alkoholu na mentální a motorické funkce, současné užívání
paroxetinu a alkoholu se nedoporučuje.

4.8 Nežádoucí účinky

S pokračující léčbou se může intenzita a frekvence některých níže uvedených nežádoucích účinků
snižovat a obvykle není nutno léčbu ukončit.
Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvence
výskytu nežádoucích účinků jsou definovány jako:
velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100, <1/10), méně časté (≥1/1000, <1/100), vzácné (≥1/10000,
<1/1000), velmi vzácné (<1/10000), a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: abnormální krvácení převážně do kůže a sliznic (včetně ekchymózy a
gynekologického krvácení).
Velmi vzácné: trombocytopenie.

Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: závažné a potenciálně fatální alergické reakce (zahrnující anafylaktoidní reakce a
angioedém).

Endokrinní poruchy
Velmi vzácné: syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

Poruchy metabolismu a výživy
Časté: zvýšení hladin cholesterolu, snížená chuť k jídlu.
Méně časté: u pacientů s diabetem byly hlášeny změny v kontrole glykemie (viz bod 4.4).
Vzácné: hyponatremie.
Hyponatremie byla hlášena většinou u starších pacientů, což může být někdy způsobeno syndromem
nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

Psychiatrické poruchy
Časté: somnolence, insomnie, agitovanost, abnormální sny (včetně nočních můr).
Méně časté: zmatenost, halucinace.
Vzácné: manické reakce, úzkost, depersonalizace, záchvaty paniky, akatizie (viz bod 4.4).
Není známo: sebevražedné myšlenky a sebevražedné chování, agresivita (případy agresivity byly
pozorovány po uvedení přípravku na trh), bruxismus.

Během užívání paroxetinu nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných
myšlenek a sebevražedného chování (viz bod 4.4).
Tyto symptomy mohou být i důsledkem základního onemocnění.

Poruchy nervového systému

Časté: závrať, třes, bolest hlavy, zhoršení koncentrace.
Méně časté: extrapyramidové poruchy.
Vzácné: křeče, syndrom neklidných nohou.
Velmi vzácné: serotoninový syndrom (mezi symptomy patří agitovanost, zmatenost, pocení,
halucinace, hyperreflexie, myoklonie, svalový třes, tachykardie a třes).
U pacientů užívajících neuroleptika nebo trpících poruchami motoriky byly ojediněle pozorovány
poruchy extrapyramidových funkcí včetně orofaciální dystonie.

Poruchy oka
Časté: rozmazané vidění.
Méně časté: mydriáza (viz bod 4.4).
Velmi vzácné: akutní glaukom.


Poruchy ucha a labyrintu
Není známo: tinitus.

Srdeční poruchy
Méně časté: sinusová tachykardie.
Vzácné: bradykardie.

Cévní poruchy
Méně časté: přechodné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, posturální hypotenze.
Při užívání paroxetinu může dojít k přechodnému zvýšení nebo snížení krevního tlaku, a to obvykle u
pacientů, kteří již dříve trpěli hypertenzí či úzkostí.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: zívání.

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: nauzea.
Časté: zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech.
Velmi vzácné: gastrointestinální krvácení.
Není známo: mikroskopická kolitida.

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: zvýšení hodnot jaterních enzymů.
Velmi vzácné: poruchy jater, jako je například hepatitida (někdy spojená se žloutenkou) a/nebo
selhání jater.
Bylo hlášeno zvýšení hodnot jaterních enzymů. Při poregistračním sledování byly u pacientů
užívajících paroxetin velmi vzácně hlášeny jaterní poruchy, (jako je například hepatitida, někdy
spojená se žloutenkou a/nebo selhání jater). Dojde-li k dlouhodobému zvýšení hodnot jaterních testů,
má se zvážit případné vysazení paroxetinu.

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: pocení.
Méně časté: kožní vyrážka, pruritus.
Velmi vzácné: závažné kožní nežádoucí reakce (včetně erythema multiforme, Stevens-Johnsonova
syndromu a toxické epidermální nekrolýzy), kopřivka, fotosenzitivní reakce.

Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: retence moči, inkontinence moči.

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi časté: sexuální dysfunkce.
Vzácné: hyperprolaktinemie/galaktorea, poruchy menstruace (včetně menoragie, metroragie,
amenorey, opožděné nebo nepravidelné menstruace).
Velmi vzácné: priapismus.
Není známo: poporodní krvácení*

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Vzácné: artralgie, myalgie.
Epidemiologické studie - především ty, které byly provedené u pacientů ve věku 50 let a výše –
ukázaly zvýšené riziko fraktur kostí u těch pacientů, kteří užívají selektivní inhibitory zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI) a tricyklická (TCA) antidepresiva. Mechanismus vzniku tohoto rizika
není znám.


Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: astenie, přírůstek tělesné hmotnosti.
Velmi vzácné: periferní edém.

*Tento nežádoucí účinek byl hlášen u terapeutické skupiny SSRI/SNRI (viz body 4.4 a 4.6).


Abstinenční příznaky pozorované po přerušení léčby paroxetinem
Časté: závrať, smyslové poruchy, poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy.
Méně časté: agitovanost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, emocionální nestabilita, poruchy
zraku, palpitace, průjem, podrážděnost.
Vysazení paroxetinu (zvláště pokud je náhlé) často vede k abstinenčním příznakům.
Hlášené byly závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a tinitu), poruchy
spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost anebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest
hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a poruchy zraku.
Tyto symptomy jsou obvykle mírné až středně těžké intenzity a přechodné, ale u některých pacientů
mohou být těžké a/nebo dlouhodobé. Z tohoto důvodu se doporučuje postupné snižování dávky v
případě, že už léčba paroxetinem není nutná (viz bod

4.2 Dávkování a způsob podání a bod 4.Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Nežádoucí účinky hlášené z pediatrických klinických studií
Byly pozorovány následující nežádoucí účinky:
Zvýšení výskytu sebevražedného jednání (včetně pokusů o sebevraždu a sebevražedných myšlenek),
sebepoškozující jednání a zvýšená hostilita. Sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu byly
pozorovány převážně v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké depresivní poruchy.
Zvýšená hostilita se objevovala převážně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou, zvláště u dětí
mladších 12 let.
Dalšími pozorovanými nežádoucími příhodami jsou: snížení chuti k jídlu, třes, pocení, hyperkineze,
agitovanost, emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady), krvácivé nežádoucí příhody, převážně na
kůži a sliznicích.
Nežádoucími příhodami, které byly pozorovány při vysazení/postupném vysazování paroxetinu, jsou:
emoční labilita (včetně pláče a kolísání nálady, sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů
o sebevraždu), nervozita, závratě, nauzea a bolest břicha (viz bod 4.4).
Ohledně dalších informací týkajících se pediatrických klinických studií viz bod 5.1.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Symptomy a příznaky
Z dostupných informací o předávkování paroxetinem je zřejmé jeho široké rozmezí bezpečnosti.
Zkušenosti s předávkováním paroxetinem ukázaly, že kromě příznaků uvedených v bodě 4.„Nežádoucí účinky“ byla hlášena horečka a mimovolní svalové kontrakce. Pacienti se obvykle
uzdravili bez závažných následků, a to i v případech kdy užili jednotlivé dávky až do 2000 mg. Občas
byly hlášeny nežádoucí účinky jako kóma nebo změny EKG, velmi vzácně s fatálním výsledkem, a to

zvláště v případech kdy byl paroxetin kombinován s dalšími psychotropními látkami, ať už s
alkoholem nebo bez něj.

Léčba
Není známo specifické antidotum.
Léčba se skládá ze všeobecných opatření, která jsou platná pro léčbu předávkování jakýmkoliv
antidepresivem. Během několika hodin po předávkování je možno zvážit podání 20-30 g živočišného
uhlí, je-li to možné, ke snížení vstřebávání paroxetinu. Doporučují se podpůrná opatření s častým
monitorováním vitálních funkcí a důkladné sledování. Léčba pacienta má probíhat tak, jak je klinicky
indikováno.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antidepresiva – selektivní inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu.ATC kód: N06AB05.

Mechanismus účinku
Paroxetin je účinný a selektivní inhibitor zpětného vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT,
serotoninu) a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě OCD, sociální úzkostné
poruchy/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické
poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí zpětného vychytávání 5-HT na synaptických
membránách mozkových neuronů.
Paroxetin není chemicky příbuzný s tricyklickými nebo tetracyklickými antidepresivy, ani s většinou
ostatních antidepresiv.
Paroxetin má nízkou afinitu k muskarinovým cholinergním receptorům. Při studiích prováděných na
zvířatech byly zjištěny jen slabé anticholinergní vlastnosti.
Ve shodě s uvedenou selektivitou ukazují studie prováděné in vitro, že paroxetin má na rozdíl od
tricyklických antidepresiv nízkou afinitu k alfa1-, alfa2- a beta-adrenergním receptorům a dále k
dopaminovým (D2), různým 5-HT1, 5-HT2 a histaminovým (H1) receptorům. Tomu, že neexistují
interakce s postsynaptickými receptory in vitro, odpovídají i výsledky studií in vivo, při nichž
nedochází k útlumu CNS ani k hypotenznímu účinku.

Farmakodynamické účinky
Paroxetin neovlivňuje psychomotorické funkce a nepotencuje depresivní účinek ethanolu.
Tak jako u ostatních selektivních inhibitorů zpětného vychytávání 5-HT, paroxetin způsobuje příznaky
nadměrné stimulace 5-HT receptorů, podá-li se zvířatům, kterým byly předtím podány jiné inhibitory
monoaminooxidázy (IMAO) nebo tryptofan.
Behaviorální a EEG studie naznačují, že paroxetin má v dávce, která obvykle převyšuje dávky
potřebné pro inhibici resorpce 5-HT, slabý stimulační účinek. Stimulace není amfetaminové povahy.
Na základě studií na zvířatech se prokázalo, že kardiovaskulární systém snáší paroxetin bez obtíží.
Paroxetin nevyvolává po podání zdravým dobrovolníkům klinicky významné změny krevního tlaku,
tepové frekvence ani EKG.
Klinické studie svědčí o tom, že paroxetin má na rozdíl od antidepresiv, které inhibují zpětné
vychytávání noradrenalinu, mnohem menší tendenci inhibovat antihypertenzivní účinky guanetidinu.
V léčbě depresivních poruch je účinnost paroxetinu srovnatelná se standardními antidepresivy.
Existují určité důkazy o tom, že paroxetin může být terapeuticky úspěšný i u pacientů, kteří na léčbu
standardními antidepresivy nereagují.
Ranní užívání paroxetinu nemá negativní vliv na kvalitu ani na délku spánku. Kromě toho je
pravděpodobné, že jako reakci na léčbu pacienti zpozorují zlepšení spánku.

Analýza sebevražednosti u dospělých

Analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících
psychiatrickými poruchami prokázala vyšší frekvenci výskytu sebevražedného chování u mladých
dospělých (ve věku 18 až 24 let) léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (2,19 % oproti
0,92 %). Ve starších věkových skupinách nebylo takové zvýšení pozorováno. U dospělých s
depresivní poruchou (ve všech věkových skupinách) bylo zvýšení frekvence výskytu sebevražedného
chování u pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (0,32 % oproti 0,05 %); ve všech
těchto případech se jednalo o pokusy o sebevraždu. Většina těchto pokusů u paroxetinu (8 z 11) byla
ale pozorovaná u mladších dospělých (viz také bod 4.4).

Odpověď na dávku
Ve studiích fixní dávky je křivka odpovědi na dávku plochá, což svědčí o tom, že neexistuje výhoda
týkající se účinnosti při používání vyšších než doporučených dávek. Existují však některé klinické
údaje svědčící o tom, že pro některé pacienty může být titrace dávky směrem nahoru přínosná.

Dlouhodobá účinnost
Dlouhodobá účinnost paroxetinu u deprese byla prokázána v 52týdenní studii za použití udržovací
dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 12 % pacientů užívajících paroxetin (20-40 mg denně)
oproti 28 % pacientů užívajících placebo.

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě OCD byla studována ve třech 24týdenních studiích za použití
udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu. V jedné ze tří studií bylo dosaženo významného rozdílu
v podílu jedinců s relapsem mezi paroxetinem (38 %) oproti placebu (59 %).

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě panické poruchy byla prokázána ve 24týdenní studii za
použití udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 5 % pacientů užívajících paroxetin
(10-40 mg denně) oproti 30 % pacientů užívajících placebo. Tato studie byla podpořená 36týdenní
studií, kde se užívaly udržovací dávky.

Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě sociální úzkosti a generalizované úzkostné poruchy a
posttraumatické stresové poruchy nebyla dostatečně prokázána.

Nežádoucí účinky získané v pediatrických klinických studiích
V krátkodobých (do 10 až 12 týdnů) klinických studiích prováděných u dětí a dospívajících byly u
pacientů léčených paroxetinem pozorovány následující nežádoucí účinky (s četností nejméně 2 %
pacientů a s výskytem v poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání s placebem): zvýšení výskytu
sebevražedného jednání (včetně pokusů o sebevraždu a sebevražedných myšlenek), sebepoškozující
jednání a zvýšená hostilita. Sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu byly pozorovány převážně
v klinických studiích u dospívajících s diagnózou velké depresivní poruchy. Zvýšená hostilita se
objevovala převážně u dětí s obsedantně-kompulzivní poruchou, zvláště u dětí mladších 12 let.
Dalšími nežádoucími účinky, které byly častěji pozorovány u skupiny užívající paroxetin než u
skupiny s placebem, byly snížení chuti k jídlu, třes, pocení, hyperkineze, agitovanost, emoční labilita
(včetně pláče a kolísání nálady).

Ve studiích s režimem postupného snižování dávky byly během snižování dávky nebo po ukončení
podávání paroxetinu hlášeny následující symptomy (s četností nejméně 2 % pacientů a s výskytem v
poměru nejméně dvojnásobném ve srovnání s placebem): emoční labilita (včetně pláče a kolísání
nálady, sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu), nervozita, závratě,
nauzea a bolesti břicha (viz bod 4.4).

V pěti studiích s paralelní skupinou s dobou léčby od 8 týdnů do 8 měsíců byly u pacientů léčených
paroxetinem pozorovány krvácivé nežádoucí účinky (zvláště na kůži a sliznicích) s četností 1,74 % ve
srovnání s 0,74 % pozorovanými u pacientů léčených placebem.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Paroxetin se po perorálním podání dobře vstřebává a podléhá first-pass metabolismu. V důsledku first-
pass metabolismu je množství paroxetinu obsažené v systémové cirkulaci menší než množství, které se
vstřebá z gastrointestiálního traktu. Dochází k částečné saturaci first-pass účinku a ke snížení
plazmatické clearance, protože se při vyšších jednorázových dávkách nebo po podání opakované
dávky zvýší tělesná zátěž. To má za následek disproporční zvýšení plazmatických koncentrací
paroxetinu a z tohoto důvodu nejsou konstantní farmakokinetické parametry, což vede k nelineární
kinetice. Nelinearita je však obvykle malá a omezuje se na jedince, kteří dosáhnou při nízkých
dávkách nízké plazmatické hladiny.
Systémové hladiny v rovnovážném stavu se dosahují po 7 až 14 dnech po zahájení léčby u přípravků s
okamžitým anebo kontrolovaným uvolňováním a nezdá se, že by se farmakokinetické parametry
během dlouhodobé léčby změnily.

Distribuce
Paroxetin je intenzivně distribuován do tkání a farmakokinetické výpočty svědčí o tom, že v plazmě
zůstává jen 1 % celkového množství paroxetinu.
Při terapeutických koncentracích se asi 95 % paroxetinu v plazmě váže na proteiny.
Plazmatické koncentrace paroxetinu nekorelují s klinickým účinkem (nežádoucí účinky a účinnost).

Biotransformace
Hlavními metabolity paroxetinu jsou polární a konjugované produkty oxidace a methylace, které se
snadno vylučují. Vzhledem na jejich relativní farmakologickou neúčinnost není příliš pravděpodobné,
že by přispívaly k terapeutickému účinku paroxetinu.
Metabolismus neovlivňuje selektivní účinek paroxetinu na zpětné vychytávání 5-HT v neuronech.

Eliminace
Močí se v nezměněné formě obvykle vyloučí méně než 2 % podaného paroxetinu, zatímco 64 %
podané dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Přibližně 36 % podané dávky se vylučuje stolicí,
pravděpodobně prostřednictvím žluče, z toho méně než 1 % připadá na nemetabolizovaný paroxetin.
Paroxetin se tedy vylučuje převážně ve formě metabolitů.
Vylučování metabolitů je dvoufázové. Primárně je výsledkem first-pass metabolismu a sekundárně
je ovlivněné systémovou eliminací paroxetinu. Poločas vylučování je proměnlivý, obvykle bývá asi den.

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti a porucha funkce ledvin/jater
U starších lidí a u jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u jedinců s poruchou funkce jater
dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu, ale dosažené hodnoty nevybočují z rozmezí
hodnot pozorovaných v mladších věkových skupinách.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Prováděly se toxikologické studie na opicích (rhesus) a bílých potkanech. U obou živočichů jsou
metabolické procesy podobné jako u lidí. Podle očekávání byla po podávání paroxetinu u potkanů,
podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně tricyklických antidepresiv, zjištěna
fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho
roku v dávkách 6x převyšujících doporučené klinicky účinné dávkování.
Kancerogeneze: Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní
účinek.
Genotoxicita: Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.
Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu u samic i u samců
snížením indexu fertility a četnosti březosti. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a
opožděná osifikace. Tyto účinky pravděpodobně souvisely s dávkami vyvolávajícími toxické projevy
u gravidních samic a nepovažují se za přímý účinek na plod/novorozence.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
Mannitol (E 421), mikrokrystalická celulóza, kopovidon, sodná sůl karboxymethylškrobu typ A,
koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát
Potahová vrstva: hypromelóza, mastek, oxid titaničitý (E 171).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Obal:
jednodávkový Al/PVC blistr (průhledný, bezbarvý) v papírové krabičce nebo PE kontejner
s bezpečnostním PE uzávěrem v papírové krabičce.
Velikost balení:
20, 30, 60 a 100 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

HEXAL AG, Industriestraße 25, 83607 Holzkirchen, Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

30/317/02-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE /PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 18. 12. 2002
Datum posledního prodloužení registrace: 5. 3.
10. DATUM REVIZE TEXTU


12. 10.